Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1348
1348
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Formou je tato kniha moc pěkná a ilustrace jsou úžasné. U Murakamiho mi nijak nevadí absence nějakého výrazného děje, protože jeho knihy jsou čtivé a příjemně plynou, i když jsou to třeba jen myšlenky a pocity. Jenom mi tady neseděl ten konec bez konce. Za mě 3* a 1navic pro ilustrátorku.
(11/19)
Tohle pro mě byl docela zvláštní čtenářský zážitek. Příběh je opředen lehkým závojem tajemna (z té scény se starcem u postele budu mít noční můry :-D), ale hlavně odráží pocit ženy, která se cítí přehlížená, nenaplněná, která upadla do každodenní rutiny. Je uvězněná v bezpečném světě jistot a když se z něj najednou probudí (resp. dostane možnost nespat), je všechno jiné, jakoby ostatní pořád spali. Bdělost ale taky přináší určité nebezpečí... Nicméně ten konec mi teda přišel utnutý až moc. "Na každého přece jednou dvakrát do měsíce může přijít chvíle, kdy není úplně v pořádku a kdy všechno nefunguje, jak by mělo."
Mě se Murakamiho knížky líbí, pár jich mám i doma ale tahle krátká povídka mě moc nechytla. Ne že by se mě to vyloženě nelíbilo ale oproti Norskému dřevu a jiným je to slabý odvar. Nedokázal jsem to nějak vstřebat, možná to chtělo přečíst na jeden zátah, což se mi nepovedlo. A jsou v ní pěkné ilustrace.
Podle mě je to nejlepší z krátkých povídek od Murakamiho. Chápu, že někomu, kdo nezná styl Murakamiho psaní, bude připadat konec otevřený, zvláštní a možná ho to i naštve. Já jsem se nad svým chápáním konce pousmál. Rozhodně doporučuji.
Knihu jsem si vybrala skrz čtenářskou výzvu, a nějak nevím co si o ní myslet. Asi jsem nepochopila autorův záměr... Ale dám mu šanci v další knize....
Prijemna kratka knizka napsana peknym jazykem. Nenucene nabada k zamysleni nad urcitymi tematy.
Krasne ilustrace.
Pár moc zajímavých myšlenek zabalených do celkem čtivého, ale nesnadno uchopitelného textu s podivným jazykem (či překladem), který klidně plyne dopředu a pak je useknutý koncem, u kterého si čtenář pleská na čelo. Asi je to takovéto velké umění, které já obyčejná čtenářka nemám šanci pochopit, protože jsem na to moc hloupá a bez fantazie. Nebo je to jen rádoby umělecký konec. To spíš.
Přečetla jsem kousek Spánku v posteli před spaním...a v noci jsem se vzbudila a nemohla usnout. To si budu k této knize asi pamatovat - nic víc pravděpodobně ne.
Tak další bod ze čtenářské výzvy splněn. Beznadějně vypůjčené Norské dřevo jsem oželela a zkusila jiný titul toho stejného autora a nelituji. Tahle povídka mě chytla ve správný čas a myslím si, že v nejasně vyjádřené knize má každý právo si najít vlastní interpretaci a já ji mám. Díky.
je to múj druhý Murakami..... no co dodat styl psaní a vyprávění je v pohodě, ale celková poenta mě vždycky unikla. Nejdřív mě napadla nespavost, rodinná nuda, životní styl a výsledek...... jako vždy nejhezčí jsou ilustrace :)
Asi jo, velmi dobře se povídka čte a konec si můžeme vyložit jakkoliv, paradoxně nepůsobí pesimisticky, měl jsem při čtení takový příjemný pocit, jako by se všechno odehrávalo v takovém klidném snu.
Možná tato povídka nemá žádný hlubší smysl, možná se jen Murakamimu líbil zajímavý námět (a teď se směje, jak všichni usilovně hledají skrytý význam textu). Ale pokud povídka nějaký smysl má, pak zřejmě pro každého jiný. Pro mě osobně je to text o tom, jak v dospělosti ztrácíme iluze a čas patřící pouze nám, jak rezignujeme na to, co jsme měli jako mladí rádi, a co se nám ze životů postupně a nenápadně vytratilo. Hlavní hrdinka není vyloženě nešťastná, jen se jí pod náporem všedních banálních povinností a stereotypu vytratila radost ze života. Když přestane spát, získává čas navíc, a má možnost vrátit se k tomu, co měla jako mladá ráda: čte Annu Kareninu, pojídá čokoládu atd. Jsou to všechno jen drobnosti, ale strašně důležité, protože vnášejí do jejího života smysl a pohodu. Ale - a v tom je ten háček - jak všichni víme, bez spánku žít nelze. Takže bezděčná "vzpoura" proti zažitým pořádkům nemá šanci na úspěch, a je jedno, zda hlavní hrdinku zničí choroba z nevyspání nebo symbolický nepřítel. Takže autor vlastně naznačuje, že činnosti, které jsme měli rádi jako mladí, jsou nenávratně pryč, a není žádná cesta, jak se k nim opět vrátit, protože v dospělém životě už na ně nemáme čas. Kdo se pokusí o změnu, je asociál, který špatně dopadne. Zdánlivě snad tristní závěr, ale povídka zase tak deprimující není, a za přečtení rozhodně stojí - už pro nádherně sugestivní ilustrace v tomto vydání.
První kniha, kterou jsem od autora četla a vlastně vůbec nevím, co si o tom myslet? Jsou všechny knihy takové? Neříkám, že by styl psaní byl špatný, to vůbec ne, ale pointa byla velice zvláštní. Vlastně jsme se na cca 70 stranách dozvěděli, že jistá žena nemůže spát. Co se ale musí knize nechat jsou naprosto dokonalé ilustrace, které mě donutili se knihou prokousat až ke konci.
Povídka se mi moc líbila. Zajímavé myšlenky, čtivé, nádherné ilustrace. Konec je pro mě typický pro autora a vůbec mi nevadil. A taky musím ocenit pohled autora jakožto ženy.
Spánek znamená opočinek, tak to prostě je. Ale co když někdo nespí 17 dní v kuse a stejně funguje normálně. A nebo vlastně nenormálně?
To se dozvíte v tomto krátkém příběhu. Úžasné je to, že když hrdinka nespí, tak čte. Bojím se, abych nedopadla stejně :-)
Musím ještě zmínit nádherné ilustrace od Kate Menschik, které knížce dodávají tajuplné kouzlo.
Knížka velmi čtivá, ale nějak jsem nepochopila, co tím chtěl spisovatel říct. Konec prapodivný.
Spánek bylo mé první setkání se spisovatelem Haruki Murakami a bohužel moc dobře nedopadlo. Murakami má jednoznačně úžasný styl psaní, mně osobně se kniha četla prakticky sama, ale nevím, jestli mi něco uniklo nebo jsem nepochopila poselství knihy, protože jsem po dočtení byla pěkně zmatená. Navíc ten otevřený konec je vážně k naštvání. 3.5/5
Knížka je velmi čtivá a má pěkné ilustrace. Ale vlastně nevím, co si z toho mám vzít. Buď jsem jí prostě jen pro její skrytý význam nepochopila, nebo mě jen neoslovila. Pro mě nemá žádnou hlubší myšlenku a otevřený konec mě rozladil :)
Nevím, zda nemám šťastnou ruku či co, ale moje první zkušenost s Murakamim je špatná. Příběh vyprávěný docela pěkně, ale nenašla jsem v něm žádný smysl. Děj navíc z ničeho nic končí bez vysvětlení. Chápu, že je to asi takový autorův styl, ale skoro nic mi to nedalo, jen trochu zamyšlení nad vlastním časem. Jak moc ráda bych řekla, že je to super a úžasný atd. Ale nemůžu. Pro mě to nebyla dobrá zkušenost a podíl na tom má i tak malý rozsah, protože tomu prostě něco chybí. Asi ucelenost a trochu více vysvětlení. Hodnocení pro mě průměr, takže 3 hvězdy, víc ne.
No konečně! Téhle knize jsem dala šanci jen s velkým sebezapřením, ostatní Murakamiho povídky ilustrované Kat Menschik se mi totiž vůbec nezamlouvaly. Nakonec jsem ale ráda, že jsem po knize sáhla, protože se mi doopravdy líbila. Uvítala bych asi něco delšího a s ne tak otevřeným koncem, ale celkově jsem spokojená. Nejde samozřejmě jen o ženu, která trpí nespavostí, ale na to ať si každý přijde sám. Doporučuji :)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Moje první povídka od Murakamiho a nebylo to vůbec špatné! Nalezla jsem tam několik pasáží, které mi v hlavě utkvěly na delší dobu a mohla jsem se díky nim zamyslet i nad plynutím vlastního života.... Pro mě povídka, kterou jsem četla v pravou chvíli a kterou doporučuji hlavně těm čtenářům, kteří nad knihou rádi přemýšlí :-)