Murtagh
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536828/bmid_murtagh-6625288b5a4f1.jpg
4
242
242
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 5. díl
Pro Dračího jezdce Murtagha a jeho draka Trna už není na světě bezpečno. Zlý král byl svržen a z nich se stali vyděděnci. Po celé zemi se navíc začínají šířit zvěsti o pukající zemi a zápachu síry, který se vznáší ve vzduchu. Zdá se, že ve stínech Alagaësie se skrývá cosi zlého. A tak začíná epická cesta do známých i neprobádaných krajů, kde budou muset Murtagh a Trn použít všechny zbraně ze svého arzenálu, aby našli a přelstili tajemnou čarodějnici. Čarodějnici, která je mnohem mocnější, než se zdá.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Fragment (ČR)
Originální název:
Murtagh, 2023
více info...
Přidat komentář
Po nadšení z návratu do známého světa Alagesie následovalo rychlé vystřízlivění. Podivné side-questy, plytké rozhovory jdoucí celým dílem, absolutní absence vztahu mezi drakem a jezdce, který byl hlavním tahákem Eragona + klasicky plno chyb a nesrovnalostí s kánonem prvních knih...
Za mě hodně smutné, když po 10 letech je z autora horší spisovatel než byl ve 15 letech.... Hodně jsem se těšil, ale nic. Ani nevím jestli se pustím do další knihy až vyjde.....
Naprosto děsná, děsná kniha. Začátek nudný, roztahaný, ufňukaný monolog ublíženého chlapečka. Ve druhé části se to alespoň trochu rozhýbalo, ale celkový dojem to moc nezachránilo. Konec nijaký. Na původní knihy nenevazuje skoro vůbec a vlastně doporučuji ji úplně přeskočit.
Slyšeno jako audiokniha
Velmi příjemný návrat do Alagaësie. Ze začátku mi trochu vadilo, jak se Murtagh lituje, ale jeho vývoj byl dobrý. Možná to není tak dobré jako Eragon, na druhou stranu to pěkně spojuje již napsané, aniž by si to protiřečilo, takže s omezeními, které autor měl, si podle mě poradil velmi dobře. Doufám, že se k této postavě autor ještě vrátí. Pořád má před sebou dlouhou cestu.
(SPOILER) Mdlé, nemastné, neslané. Když Vám dojdou peníze za skvělou Qvartologii asi musíte psát rychle a bez promyšlení. Murtagh mě nudil celou dobu. Místy jsem se dostával do mírného vzrušení v podobě questů, které musel M udělat aby se dostal o úroveň dál. A posledních 200 stran s Bachel - to byl jeden velký pelmel změť útržků. A konec - prostě konec. Domnívám se, že lepší by bylo Murtagha napsat jako taková prequel prostě jeho pohled a život (stejnou časovou linii jako Eragon) ale Murtagh.
Noo lepší jak sci-fi které Paoliny vyplodil, přesto tomu chyběla trocha lehkosti krerou jsme znali u Eragona. Jsem zvědavá na další díly :D když nic jiného super pro bichlomily.
(SPOILER)
No, rozporuplné... Na jednu stranu část knihy svižná, občas zajímavé budování světa, hrdina sympatický, střídavě vycházející pokusy o práci s těžkými psychologickými tématy PTSD, úzkostí, etc...
Ale děsně mi chyběl nějaký výraznější zásah korektora a proškrtání zejména pasáží, kdy jsou protagonisté vězněni. Část knihy působí jako torture porno, jiné části zase jako špatně psaná počítačová hra - "musíš se dostat za zamčené dveře, ALE tam Tě pustí jen až zabiješ velkou rybu, ALE tu můžeš chytit jen na šupinu, kterou musíš tady vykopat".
Závěrečný střet postupně se třemi různými antagonisty plus nějaká ta zmutovaná zlá zvířena taky spíš nudí, a znovu se nám tu objevuje klasický neduh "když se vracíme do settingu po tom, co bylo velké zlo poraženo, napíšeme tam ještě větší zlo, které stálo tajně za tím prvním, to koukáte, čtenáři, že?".
(SPOILER)
Dobře takže to nějak rozepíšu a sepíšu, protože tohle musí ze mě ven.
Na Murtagha jsem se neskutečně těšil. Na Eragonovi a jeho putování jsem vyrostl a mám ho přečteného dokola tipnu třeba 20x (a to jsem ještě podrazil když započítám audioknihy). No a co jsem dostal?
V první řadě je nutné zmínit, že i podle autorova vyjádření se nejedná o pokračování, je to lehký spinoff, který by měl být volnou přípravou na plnohodnotné pokračování.
Je to super, nebudeme si nic nalhávat, Paolini ví jak v tom chodit a komu sedne jeho psaní bude nadšený. Co jsem tak pročítal předchozí komentáře kolegů spolučtenářů, mě naopak první půlka s volnějším tempem vyhovovala. Nenudil jsem se ani chvilku, Co se týče druhé půlky ta mi naopak přišla místy zbytečně vleklá a táhlá.
shrnu to do několika bodů
+ Temnější, syrovější a drsnější příběh než hlavní tetralogie
+ téma strachu, fobií a sebepoznání je podle mě velmi aktuální a dobře zpracované
+ Murtagh si backstory bezesporu zasloužil a je to příjemný vhled do jeho složité osobnosti
+ překvapivě dobře se autor popral s koncepcí světa, kdy do příběhu zvládl přidat spoustu nového a zároveň nerozbil nic z hlavní linie
+ i když se v příběhu objeví snad jen jedna postava z hlavní linie (pominu-li hlavní duo) v knize je sympatický počet easter-eggů.
- dle mého touto knihou autor hodně rozbil powerscale světa jako takového který nastínil v hlavní tetralogii
- Murtagh je prostě plačka, po tolika letech pořád fňuká, že s ním život vy*ebal
- na mě bylo brutálně moc retrospektiv, v tomto měřítku bych spíš ocenil úvodních pár kapitol "prequel" než tolik vzpomínek, rozbílejo mi to hlavní linii příběhu
- naprosto otřesný cliff-hanger na konci, takhle moc otevřeně jako kdyby chyběl kapitola jsem dlouho knihu končit neviděl.
Naprosto mimo body, tohle jsou věci co neovlivňují mé hodnocení knihy protože tak budu mít jen já. Trn, je zde naprosto úžasná postava. Má hloubku, osobnost, své strachy a názory. To se čte parádně. Nicméně i v souvislosti s tím jsem měl problémy //////SPOILER\\\\\\ se čtením pasáže o jeho mučení v rukách Galbatorixe, násilí na mláďatech se nečte dobře snad nikde, ale tady mi to brnkalo na nějakou hlubší notu a takovou chuť knihu odložit jsem už opravdu dlouho neměl. Ještě si tu rýpnu do toho bodu s powerscalingem, který jsem zmínil výš. Ano já vím že Murtagh přišel o převážnou většinu moci rychlosti i síly s tím, že se vzdal Eldunarí, ale...... To že v podstatě nic v tomto příběhu nezvládl bez obrovských problémů mi přijde prostě špatně. Je to kruci-mísa jezdec, ty už ze samotné podstaty by měli být na obrovské výši oproti zbytku populace. Spoustukrát jsou vyzdvihovány Murtaghovy duševní schopnosti a přitom má takové problémy bránit se členovi Du Vrangr Gata, u které bylo několikrát zmíněno že nijak nevynikají. A poslední věc, samotné vize u Draumar a Bachel mi přišla repetitivní jako prase, kdyby ta pasáž byla zkrácená o 3 kapitoly nestalo by se vůbec nic, postava je perfektně napsaný záporák a spolehlivě jsem jí nenáviděl po prvních pár kapitolách, ale děj mi prostě přišel táhlý.
Závěrem. Murtagh rozhodně stojí za přečtení, ale určitě to pro mě nebude na bázi pravidelného re-readingu jako zbytek série.
Knihu bych ocenil na slušných 7,5/10. Kniha má dost much, ale pořád je to pekelně čtivé a skvěle napsané dobrodružství. Těším se kam se příběh vyvine dál.
(SPOILER)
Po Murtaghovi jsem sáhl téměř okamžitě po vydání českého překladu.
Odkaz dračích jezdců jsem poprvé četl na přelomu základní a střední školy. Tehdy mě velice bavil. Následný rereading o 15 let později už byl o trochu horší.
Murtagh je podle mě skvělý plnohodnotný návrat do Alagaësie. On i Trn mají za sebou obtížnou minulost, se kterou se musí vypořádat.
Oba dokážou děj knihy utáhnout sami. Jediné, co jim trochu hází klacky pod nohy je Paoliniho typický slowbuilding. Ale s tím jsem tu knihu už kupoval
Líbilo se mi, že Murtagh nebyl přesílený a ne v každé situaci se mohl spolehnout na magii a schopnosti jezdce. Přeci jen, přišel o svá eldunarí, takže jeho oslabení mělo lorový význam.
I tak se ale první polovina knihy neskutečně táhla. V tomhle opravdu nejsem Paoliniho fanoušek. Druhá půlka už fungovala lépe a Bachel, jako hlavní záporák, byla u mě na jedničku.
Ráda bych uvítala 6. díl a pak i 7. atd. Stále pěkné čtení, v mém případě poslouchání audia v podání Martina Stránského.
Návrat do Alagaësie je fajn, příběh nepřímo navazuje na předchozí tetralogii, hlavní hrdina je Murtagh, také kvituji, samotný příběh je zajímavý a má rychlý spád. Ale styl psaní mě tak nějak vrátil do let, kdy jsem četl Eragona. Čekal jsem vypsanější styl, možná víc psychologický, tajemný.
Také chování Murtagha je "zvláštní". Hodně si stěžuje na osud, svá trápení, ale když má možnost "šplhnout si", tak jde do akce naslepo a na vlastní pěst.
Oceňuji, že i Trn má své chyby, obavy, noční můry.
Zakončení má svůj šarm, i když má Murtagh na konci štěstí snad celé Alagaësie. Jsem zvědavý na další osudy Draumar.
Už to tu někde zaznělo- Murtagh je plačka, měl strašnej život a hrozně rád se v tom nimrá (číst tohle v kombinaci s Náhradníkem od prince Harryho je o pořádnou migrénu). Začátek (nebo spíš první polovina knihy) je koncipovaná jako hra- Murtagh někam jde, tam se něco stane, někoho random potká, kdo mu něco řekne nebo mu něco předá, a Murtagh takhle stoupá z levelu do levelu (sem tam si zafňuká, sem tam dostane na budku) až dojde tam, kam chodit neměl a tam teprve začne nějaký to drama a pořádná mela. A tahle druhá polovina knihy je autorsky mnohem zajímavější a hlavně čtenářsky vděčnější. Jde samozřejmě o to, aby postava Murtagha prošla v rámci ságy nějakou tou evolucí (a cestou dostala párkrát pořádně na budku...Paolini má postavu Murtagha zjevně rád, takže ho nechá pořádně progrilovat) jenže co naplat, nejlepší postava ságy je ta, která prodělala naprosto přirozený a pochopitelný vývoj (a ani si při tom moc nezafňukala), a sice Roran. Ten kdyby dostal draka a uměl kouzlit, můžou se Eragon s Murtaghem jít klouzat.
Ale jo..jinak jsem rád že sága pokračuje i s celou spoustou pitomostí ("tichá" ozvěna která se nese "celou" chodbou a ještě se několikrát odrazí, atd atd)..
Už jsem si říkala, že se dal Paolini na dráhu scifi a pověsil fantasy na hřebík a hele ho. Konečně jsem se mohla vrátit do Alagaësie. Tahle čarovná země mi chyběla. A jelikož jsem spíše fanda záporáků tak kniha Murtagh je pro mě jako splněný sen. Tohle není prokračování knih o Eragonovi jak se může zdát. Murtagh se potlouká zemí i se svým drakem Trnem a vyhýbá se lidem. Při svých cestách ale narazí na zvěsti o nějaké čarodějnici. A nebyl by to Murtagh aby se tomu nepostavil čelem a nevydal se přes celou zem přijít záhadám na kloub.
Příběh je plný akce, napětí, záhad, magie a to vše je schované za závojem s "vůní" síry. Rozhodně doporučuji všem fanouškům Dračích jezdců.
Kniha opět obsahuje mapu země a slovník jazyků.
Je hezké být zpátky v Alagaësii. Konečně Murtagh dostal pořádný příběh. Jeho postava si ho zasloužila. Paolini dospěl a s ním i hlavní hrdina. Murtagh je komplikovanější a má větší hloubku než Eragon. Trn je sympaťák. Na původní tetralogii se odkazuje tak akorát. Fanouška to potěší a nováčka snad příliš nezmátne. Kniha by mohla mít o něco víc děje a akce. Určitě ale nenudí a je zajímavé a osvěžující, že jedním z ústředních témat této fantasy je psychologie a niterní prožívání. Těším se na pokračování, ať už to bude znova hlavně o Murtaghovi, nebo se vrátíme do Alagaësie se vším všudy.
O této knize jsem hodně slyšela. Stejně tak o Eragonovi. Netušila jsem, do čeho se pouštím. Slyšela jsem jen kladné ohlasy na Murtagha a tak jsem si řekla, že to zkusím. Ačkoliv ze začátku to pro mě bylo velmi matoucí a neznámé, během chvilky jsem se do knihy skutečně začetla. Hlavní hrdina a jeho drak mi byli sympatičtí a to ještě umocnilo touhu dozvědět se, co bude dál. Knihy s hlavním hrdinou, jakožto psancem, jsou mi blízké. Ráda sleduji, jak se probíjí životem, když je proti nim celý svět. A tady tomu nebylo jinak. Kniha mě tolik nadchla, že se pouštím do doplnění znalostí ohledně Eragona.
I když si odmyslím výplň v podobě první poloviny knihy, tak je to stejně pěkná nuda. Paolini se za těch mnoho let nikam neposunul, stále nepochopitelné chovaní postav, nezajímavé popisy, nepřátelé, jako z dětských pohádek (obří ryba- vážně?), neustálé brnkání na nostalgickou notu a hlavní hrdina, který při každé příležitosti dostane na prdel, i když je to dračí jezdec, tedy jeden z nejmocnějších lidi v Alagaesii. Čekal jsem od dospělejšího autora dospělejší dílo, ale nic takového jsem rozhodně nedostal.
Paolini nás po dlouhých letech znovu vtahuje do světa Alagaësie a tentokrát skrze postavu, která dlouho zůstávala zahalená stíny. Čekal jsem od jeho příběhu mnohé, ale co jsem dostal, předčilo veškerá má očekávání. Tohle není jen další kapitola ve světě dračích jezdců, tohle je temný epos o boji s vnitřními démony, hledání vlastní cesty a především o dračí duši, která se odráží ve všem, co Paolini vytvořil.
Alagaësie je v Murtaghovi jiná, syrovější, temnější. Jakoby po porážce Galbatorixe zůstaly stíny, které nyní začínají probublávat na povrch. Paolini nám předkládá svět plný bolesti a tajemství, kde je každá volba otázkou morálky a hrdinství a ne vždy se vyplatí. A v centru toho všeho stojí Murtagh - postava, kolem které se stále točí spousty otázek. Jak má najít své místo na světě, když tolikrát zradil sebe i své nejbližší?
A draci… ach, draci! V knize se snoubí jejich moudrost a majestát s brutální silou a divokostí. Dračí přítomnost není jen magická, je skutečná, hmatatelná. Navíc zde máme nové draky, nové legendy a stará tajemství, která dávají Alagaësii zcela nový rozměr.
Co mě opravdu překvapilo, byla hloubka, do které se Paolini tentokrát pustil. Už to není jen o boji dobra se zlem, ale o vykoupení, odpuštění a přijetí minulosti. Autor mistrně balancuje mezi velkolepými bitvami a tichými momenty, které mě nutí nad knihou stále přemýšlet.
Murtagh je pro mě nečekaně silné dílo, které nejen rozšiřuje svět Eragona, ale nabízí něco mnohem hlubšího. Paolini dokázal, že nezůstal jen autorem jedné úspěšné ságy, ale že jeho fantazie má stále co nabídnout.
Kniha má více jak 600 stran, takže budete mít o zábavu na nějakou dobu vystaráno.
Moje hodnocení 10/10
Pro více recenzí můžete navštívit můj profil na instagramu scorpio_mikky
Po letech další kniha z Alagaësie. Sám autor říká, že je to pátá kniha o Alagaësii. ale není to pátý díl Inheritance - ten má teprve přijít.
Obsah knihy by se dal popsat pár větami, proto je úžasné, jak z toho autor dokáže vytěžit šest stovek stran příběhu. Začátek je trochu nejasný - děj začíná jednou z povídek z Poutníka, čarodějnice a červa, nicméně to zřejmě není samotný počátek - nikde není vysvětleno, proč se Murtagh začal zajímat o podivné věci, kolem kterých se další děj točí. Nicméně to nijak zvlášť nevadí.
Děj pak pokračuje stylem jeden průšvih za druhým a člověk se může divit, jaktože je Murtagh tak nezničitelný - ale kdyby nebyl, byla by kniha dost krátká.
Hlavní část příběhu je až nervy drásající, když je hlavní hrdina i s drakem opět zotročen a čtenář si říká, že tohle už na další straně musí dopadnout špatně. Naštěstí se tak nestalo a můžeme se těšit na další příběhy. Za mě skvělé pokračování, kde nahlédneme hluboko do nitra jedné z hlavních postav celé série.
Při čtení se doporučuje mít po ruce kapesník pro otírání zpoceného čela.
Autor se po letech vrátil do Alagaësie, a i když jsem od knihy moc nečekal (jen oddechovou fanstasy), román mě dost zklamal. Murtagh byl v původní tetralogii zajímavá postava, ale zde občas až moc připomíná Eragona, a má problém skoro v každém boji, přestože je skvěle trénovaný a jezdec k tomu. Děj je hrozně natahovaný (seškrtání o třetinu by knize hodně prospělo) a plný nepříliš zajímavé vaty. První polovina příběhu je hodně slabá (celou část s "rybařením" měl autorovi někdo rozmluvit), kniha mě začala bavit až kolem poloviny a pak na konci - který byl sice plný klišé, ale přečetl jsem ho na jeden zátah. Malé plus za flashbacky z Mutaghovy minulosti - ty nejsou špatné, kdyby byla podobně napsaná celá kniha, hodnotil bych ji výrazně lépe. Celkově slabé dvě hvězdy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Za mě poměrně zklamání, Murtagh v Murthaghovi je úplně někdo jiný, než Murtagh v Eragonovi a následujících knihách. Místo sebevědomého, drsného muže a schopného Jezdce, tu máme sebelítostivého,téměř neschopného chudáka a draka s klaustrofobií (dobře, uznávám, že na ni má tak trochu nárok). Příběh má určitě potenciál a rozhodně zaujal, nicméně tolikrát se opakující popisy některých myšlenek, situací a vidin působí, jako by se autor rozhodl z knihy udělat spíš fyzickou zbraň k sebeobraně, než zábavné a svižné čtení. Za mě se mi tedy nelíbily ani překlady některých jmen-nečetla jsem sice originál, ale určitě se to dalo udělat méně "dětsky". Ale to už jen jen taková drobnost. Obecně se mi zdá, a tento názor tu už padl, že je kniha napsaná více amatérsky, než byl Eragon, kterého Paolini napsal v nějakých 15 letech.
Nicméně kniha se přečíst dala, někdy bavila více, někdy méně, ale určitě nebyla natolik zlá, aby mi zabránila si přečíst cokoli dalšího z Alagaesie, co pro nás autor ještě chystá.