Musím tě zradit

02.09.2023

Společně dokážeme dát historii hlas. Tak končí autorka tento vynikající román. Konec komunismu v Rumunsku je zahalen otázkami a mlhou neznáma, o to víc si vážím autorky odhodlání, díky kterému tuto neznámou část minulosti vykreslila. Postavy, které doplňovaly historický příběh, měly od začátku do konce svou roli, která dávala smysl. Nebudu lhát, že mě román naprosto pohltil a mohu s jistotou říct, že si odnáším skvělý čtenářský zážitek, ještě lepší než Mlčící fontány. S nadšením si přečtu další historické romány z pera této autorky.

30.08.2023

Opět vynikající kniha od Ruty. Autorka se skvěle připravila a servírování čtenáři reálií v komunistické Bukurešti v roce 1989 bylo teda syrové a dechberoucí. Baví mě Rúty knihy, baví mě její historické exkurze do nejrůznějších koutů Evropy, baví mě její poctivá řemeslné práce, které v každé její knize nalézám, baví mě její styl. Mám Rutu Sepetys ráda, ráda čtu její knihy, všem je doporučuji a těším se na další.

28.08.2023

Vůbec jsem netušila, jak moc zlé to bylo v Rumunsku a co se tam dělo. Tohle by se mělo ve školách číst. Tohle se už nesmí nikdy vrátit. Skvěle napsáno.

25.08.2023

Na minulost se nesmí zapomenout, je to poučení do budoucna. Že se v Rumunsku děla mnohem větší zvěrstva za komunistů než u nás, jsem zjistila díky reportážím v TV, kdy se poměrně detailně rozebíraly hrůzy z rumunských dětských domovů, poprava rumunského papaláše i s manželkou a spousta jiných. Pak si člověk povzdechne, že že nebylo tak zle. Bylo, jen se to tutlalo, zamlčovalo, spousta dokumentů zmizela. Jestě dnes jsou ve vysokých státních funkcích bývalí komančští škodiči. Tohle zmizí, až vymre celá generace. Doufám, že navždy

25.08.2023

Tady půjdu proti proudu - už u Mlčících fontán jsem měla neodbytný pocit, že autorka se snaží své čtenáře citově vydírat. Stejný pocit jsem měla i teď - je vidět, že autorka si rumunské reálie v archivech pečlivě nastudovala a snažila se z nich utkat příběh co nejdramatičtější, ale bez toho pravého osobního náboje, tak nějak bez srdce, jen na efekt... Zdá se mi, že čím víc se autorka vzdaluje svým kořenům, tím víc v příběhu dramatizuje, což v mých očích značně snižuje kvalitu příběhů. Někde jsem četla, že při studiu podkladů k socialistickému Rumunsku narazila i na zmínku o sovětské okupaci 1968 u nás a zvažuje to jako námět pro další román. Já pro sebe zvažuji, jestli to pro mě nebude další zklamání - jak americká autorka s litevskými kořeny dramaticky líčí srpen 68, aby americký(á) čtenář(ka) lapal(a) po dechu...

17.08.2023

(SPOILER) Opravdu náročné čtení!! Přestože jde o fiktivní příběh, odráží se v něm hrůza té doby. Kniha se čte jedním dechem a člověk u toho přemýšlí, jestli Ceausescu někdy četl Orwella a jestli se u něj inspiroval ideologií "Velký bratr tě sleduje", nebo jestli to vše opravdu (vzhledem ke svému nízkému vzdělání) vymyslel sám. Stejně děsivé čtení je o životních podmínkách v Rumunsku, kdy se celá rodina vystřídala ve frontě, aniž věděli, jestli něco přivezli.

"Stoupl jsem si do fronty na brambory a nakonec jsem místo nich dostal cibuli velkou asi jako oliva."

"Měli jsme rumunské lei, ale k čemu je vám rumunská měna, když v obchodech vůbec nic není."

"Když jste v Rumunsku měli to štěstí a mohli si dovolit auto a vydrželi jste čekat 5 let, než vám ho vyrobí, věděli jste, co dostanete. Byla tu jen jedna značka - Dacia."

Nevěděli, jak chutnají banány. V zimě měli v bytech neskutečných 12 °C, někdy i méně, takže spali oblečení v několika vrstvách, což prý měli výhodu, když šli ven, že se nemuseli oblékat. A když šli na balkón, dědeček napomínal vnuka, ať zavře, ať jim zima neuteče ven. Elektřina často nešla, televize vysílala 2 hod. denně.

"Měla dítě, ale narodilo se nedonošené a umřelo v inkubátoru, když Ceausescu jednou v noci nechal vypnout proud."

Každý na každého donášel.

"Štěnice, všude jsou štěnice ... a tak ve všech rodinách platilo stejné pravidlo: Doma se šeptá."

"Nedůvěra je druh útlaku. Režim nás poštvává proti sobě. Nemůžeme držet pospolu, protože nikdy nevíme, komu můžeme věřit, a kdo je dost možná informátor."

Strašná doba. Děsivé bylo i líčení průběhu revoluce v roce 1989, kdy zemřelo cca 1100 lidí. Bylo mi velice ouzko a s napětím čekala, jak to dopadne s hlavními hrdiny. Rozhodně DOPORUČUJI přečíst.

V knize bylo i něco pozitivního. Moc mě bavily dobové vtipy .
"Proč Rumunsko přežije konec světa? Protože je o 50 let pozadu."
"Rumunsko opraví své tanky. Oba dva."

15.08.2023

Skvělá kniha s drsným tématem života v socialistickém Rumunsku.

12.08.2023

Nimomu nevěř.
Nic neříkej.
Špehové jsou všude.

Rumunsko, 1989. Režim diktátora Nicolaea Ceauşesca provází izolace a strach. Příběh sedmnáctiletého Cristiana Floresca, na kterého se zaměří tajná policie a nutí ho, aby donášel na své blízké. Když přijde čas, dychtivě se připojí k revoluci a je odhodlaný bojovat za změnu. Jaká je však cena za svobodu?

Moje první kniha od Ruty Sepetysové a jsem nadšená! Na knihu jsem se chystala delší dobu a konečně nastal její čas. Přečteno za dva večery, od příběhu se nedalo odtrhnout!
Ráda si přečtu od autorky "V šedých tónech".

11.08.2023

Naprosto skvělá kniha! Ještě dlouho po přečtení na ni myslím, myslím na to, jaký omezený pohled člověk má, kolik věcí vůbec neví, často možná nechce vidět. Líbí se mi, že autorka vykreslí smyšlený příběh na skutečném historickém pozadí, do kterého vpašuje tolik pravdivých drobností, až to bere dech. Autorku/knihu bych tu vychvalovala ještě hodně dlouho, dodám tedy jen, že rozhodně stojí za přečtení!

07.08.2023

K této knize jsem se dostal díky čtenářské výzvě - 10. Kniha o boji za lidská práva. Nebylo to moc hezké čtení (vzhledem k popisovanému tématu a událostem), ale o to zajimavější, poučnější a objevnější to pro mě bylo. Neměl jsem vůbec představu o tom, jak strašlivé to bylo v Rumunsku za hrůzpovlády diktátora Ceausescu a o to více mě to, co se tam tehdy dělo a co museli prožívat ti ubozí lidé, šokovalo.
Ten naprosto šílený materiální nedostatek a strádání ve všech oblastech (jídlo, teplo, bydlení, elektřina, voda atd) byl děsivý a podmínky ve kterých lidé museli žít byly absolutně nepředstavitelné. Bohužel mnohem horší a daleko více devastující byl psychický teror a tyranie, kterým komunistická tajná služba a armáda trýznili lidi a zbavovali je jakýchkoli jistot, důvěry svobody a sebeúcty. Ta neuvěřitelná síť informátorů, kteří byli pod tlakem nuceni, aby špehovali lidi ve svém okolí a rodinách, aby na ně donášeli, způsobovala, že vlastně nikdo si nemohl být jistý vůbec ničím, že nikdo nemohl věřit ani těm nejbližším. Strach se stal neuvěřitelně mocnou zbraní v rukou tyranů a sadistů a rozkládal společnost hůře než mor.
Je to moje třetí kniha od Ruty Sepetys a velmi oceňuji práci této autorky, která každou svou knihu připravuje několik let, během nichž se věnuje opravdu detailní badatelské činnosti, zkoumáním historického kontextu a různých dostupných pramenů, pátrání v archívech a hlavně rozhovorů s účastníky (či jejich příbuznými) a sbíráním vzpomínek očitých svědků, pamětníků nebo dalších lidí, kteří dané období prožili. Takže všechny její knihy jsou vytvořeny na reálném a historicky podloženém základu tragických situací a událostí, nad nimiž vystaví skvělý příběh a vytvoří obrovskou škálu různých postav a charakterů.
Autorka má opravdu neuvěřitelnou schopnost poukázat na to, čeho všeho jsme my lidé schopni - na jedné straně jaké šílené zlo, krutosti, zranění a peklo můžeme druhým udělat (temné kulisy) a na druhé straně vždy nechá vyniknout jako jasný plamen i tu spoustu dobra, lidskosti, odvahy, statečnosti, obětavosti a laskavosti, která z hlavních postav jejich příběhů tryská.
Rozhodně nelituji času s touto knihou a můžu jen doporučit ostatním k přečtení.

06.08.2023

Ruta Sepetys je taková jistota, že se člověk něco nového dozví, bude to čtivé a historicky důstojné. Postavy možná slouží příběhu o trochu víc, ale autorka dokáže dějinnou událost zachytit plasticky a vetknout jí zvláštní melancholický podtón.

06.08.2023

Knihu jsem zvolila spíše proto, že se jedná o mou oblíbenou autorku, než kvůli tématu. Téma knihy (nebo spíše události, o kterých pojednává) mi není blízké. Oproti jiným knihám autorky je tato trochu víc "filozofická" až psychologická. Kniha mě na jednu stranu vlastně ani moc nebavila, na druhou stranu jsem chtěla prostě číst dál, autorka si mě opět prostě podmanila. Knížku musíte číst pořádně, musíte se plně soustředit, není to lehké čtení.

02.08.2023

Je to o životě v Bukurešti před pádem Ceaușesca a v závěru s lidovým vykreslením jeho pádu. Pamatuji dodnes, jak mě tehdy šokovalo, že jej s tou jeho "matkou národa" ti revolucionáři chytli někde na útěku, v nějaké školní třídě u improvizovaného soudu do pěti minut odsoudili k trestu smrti a pak mi utkvělo, jak Ceaușescovi odlétá při pádu k zemi klobouk.... jako takový symbol pádu jeho moci. Knížka je vyobrazením šedi socialismu, ubohé nabídky na trhu a všudypřítomné tajné policie, prolezlé do rodin, kdy jeden neví kdo je a kdo v rodině není spolupracovníkem Securitate (analogie naší STB). Jestli je to vyobrazení realistické k té době, tak to v Rumunsku bylo daleko zkostnatělejší a despotičtější, než toho času u nás. Elektřina se v určitých časech pravidelně vypínala, veřejné osvětlení zpravidla nefungovalo, televizní vysílání na jednom kanálu po dobu třech hodin denně, po ulicích se toulali nebezpeční hladoví psi, atd. Na konci se člověk dozví i reálie, zdroje a další doplňující informace. Za mě pěkná, docela věrně historická knížka. Hlavně doporučuji těm, kteří chtějí trochu proniknout do dob socialismu v zemi, kde byly jeho nešvary z bývalého východního bloku asi nejvýraznější. Svoboda a demokracie není zdarma. Ta knížka by mohla také připomenout, že totalita a zvůle státní moci se za určitých podmínek buduje docela snadno...

30.07.2023

Ruta Sepetys dokazuje nemožné. Představit historii v rámci beletrie, tak aby byla čtivá a přístupná většímu okruhu čtenářů. Protože přiznejme si, že jen málokdo z nás by sáhl po literatuře faktu historie, dějiny, z předrevolučního období v Rumunsku.

Knihu už četli asi všichni, ale kdyby tu byl někdo jako já, kdo si ji nechal na později nebo ho dosud míjela, tak připomenu, že děj se odehrává v Rumunsku, v roce 1989, z velké části v rodině sedmnáctiletého Cristiana Florescu. Ten je, pod nátlakem tajné policie, přinucen k tomu, aby donášel na své blízké. Bohužel není jediný informátor. Rumunsko je jimi doslova prošpikované.

Dříve narozeným budou některé příběhy z knihy povědomé, protože před rokem 1989 byla situace u nás hodně podobná. Je to silné čtení, kde na čtenáře doslova doléhá strach a nejistota. Přečetla jsem se zatajeným dechem a nemohla jsem se dočkat, až se lidé probojují ke svobodě.
Myslím, že zrovna tato knížka je vhodným adeptem na zařazení do povinné četby, aby i dnešní studenti věděli, že svoboda není samozřejmost.

29.07.2023

"Postavy v cizích filmech měly na výběr.
V Rumunsku se zaměstnání pridelovalo. Byty se taky pridelovaly. Nemohli jsme si vybírat.
Postavy ve filmech se rozhodovaly samy za sebe - co jíst, kde žít, jakým autem jezdit, čím se živit a s kým mluvit. Nemusely stát frontu na potraviny. Stačilo jim otočit kohoutkem a tekla horká voda. Když se jim něco nelíbilo, nahlas si stěžovaly. Bylo to neskutečné.
A ještě neskutecnejsi byly jejich rozhovory. Lidé ve filmech se na sebe dlouze dívali, aniž přitom uhnuli očima.
Nic je netizilo. Neměli jeden z druhého obavy.
Nemuseli se bát, že možná mají vedle sebe informátora. "

"Noc byla temná, nikde ani zdibec světla. Po obou stranách se tycily vysoké popelave budovy, šel z nich skoro strach. Žít v Bukurešti bylo jako žít v černobílé fotografii. Život ve studených odstínech šedi. "

Rumunsko dva měsíce před pádem komunismu očima sedmnáctiletého studenta. Zima, tma, strach. Neskutečné.

24.07.2023

Hodně silné téma knihy - Rumunsko roku 1989. Překvapilo mě, že se měli obyčejní Rumuni za totalitní vlády diktátora Ceausesca tak zle. Jako dítě pamatuji socialismus i revoluci v roce 1989, ale nikdy jsme neměli hlad nebo zimu nebo takový strach před tajnou policií... Takže oceňuji to, jak si autorka dobu a reálie nastudovala a my se můžeme něco o této nepěkné době dozvědět.

22.07.2023

Vyborna kniha, ale za mna najslabsia od Ruty Sepetys.

19.07.2023

To byla síla, že v Rumunsku byl komunistický režim horší než u nás, jsem věděla. Ale že to byla taková hrůza, jsem si neuvědomila. Až se mi nechce věřit, že to v Rumunsku bylo o tolik horší, jak represe, tak materiální nedostatek. V době, kdy se příběh odehrává, jsem byla dospělá a měla jsem svou domácnost. Zásobování bylo všelijaké, věci se často musely shánět, ale základní potraviny a plnou lednici jsem asi měla. A na banány se stály fronty, ale věděli jsme, jak chutnají.
U nás se taky udávalo a špiclovalo, ale tak zmáklé jako rumunští soudruzi to naši estébáci asi neměli. Securitate uměla opravdu dokonale využít toho, že skoro každého je možné něčím vydírat, hrozbami nebo sliby. Takže udával asi skoro každý na každého.

19.07.2023

SKVĚLÉ. Silné téma, poutavý a napínavý příběh opírající se o skutečné historické události. Co sedělo v Rumunsku po celou dobu vlády kultu osobnosti a zejména v roce 1989 , že to bylo až tak zlé , to jsem netušila. Ano i u nás byla totalita, ale asi bylo štěstí v neštěstí, že jsme se neodřízli , i když jsme byli na Sovětské straně. Nebylo to tu jako na západě, ale pořád bylo o moc lépe než v Rumunsku. Kniha mě šokovala. Rok 1989 a celosvětový obrat u nás proběh opravdu sametově a poklidně na rozdíl od Rumunska, kde si svou svobodu museli tvrdě a krvavě vybojovat. Všechna čest , že to zvládli.
Kniha je ještě naléhavější a působivější díky tomu že ni vypráví 17ti letý chlapec Cristian, který se snaží pochopit život, který žije v diktatuře nějak ji zvládnout a přece jen touží po svobodě. V ději je mnoho pasáží, které mě bolestně zasáhli a při porovnání jsem si musela říct, že u nás zdaleka tak zle nikdy nebylo.
Tu knihu si prostě musíte přečíst, moc doporučuji nejen mladším čtenářům.
Z mého pohledu naprosto nejlepší kniha od autorky.