Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408814/bmid_musime-si-promluvit-o-kevinovi-SAf-408814.jpg
4
419
419
DOKONALÝ PSYCHOLOGICKÝ THRILLER, KRUTÝ A DOJEMNÝ ZÁROVEŇ… Před dvěma lety Kevin, syn Evy Khatchadourianové, zavraždil sedm svých spolužáků ze střední školy, zaměstnance školní jídelny a oblíbenou učitelku angličtiny. V době činu mu bylo teprve patnáct let, takže dostal velmi mírný trest, který si nyní odpykává ve vězení pro mladistvé na severu státu New York. Eva v dopisech bývalému manželovi Franklinovi líčí historii Kevinova dětství a dospívání. V obavách, že synovu povahu ovlivnila vlastními omyly a nedostatky, se zpovídá ze svých rozpolcených pocitů, vztahu k mateřství a rovněž ke Kevinovi samotnému. Přitom se ptá, jak velký podíl má na celé tragédii ona sama. Lionel Shriver předkládá čtenáři naléhavý, strhující a zneklidňující příběh hrůzného masakru, klade znepokojivé a závažné otázky, na které neexistují jednoduché odpovědi, a v závěru svého strhujícího psychologického thrilleru zasadí čtenáři jednu nečekanou ránu. ________ „Lionel Shriver má přesně spočítané riziko, s nímž příběh vystavěla. A její risk se vyplácí, když se jí daří precizně zahrát na strunu velmi křehké intimity.“ – Wall Street Journal... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 2019 , Mystery PressOriginální název:
We Need to Talk about Kevin, 2005
více info...
Přidat komentář
Tři dny přemýšlím, co ke knize napsat. Tři dny netuším. Knížka, která se čte jedním dechem a čím víc se to nezvratně řítí k pointě, tím míň to chce člověk číst... Ale nemůžu se ubránit ZASE kritizovat překlepy a chyby. Bože! Vydat knížku není levná záležitost a NIKDO v této republice není tak bohatý, aby produkoval knihy s chybami. Hanba!
Knihu jsem cetla asi pred rokem a nejak mi utkvěla v paměti. Prvni jsem videla filmové zpracování, ktere take nema chybu. Hned po shlédnutí filmu jsem si pujcila knihu. Ze začátku me moc nebavila, ale veci zacali pozdeji nabirat spád. Podle me je tato kniha napsana opravdu mistrovsky. Celou knihu jsem mela husi kuzi, opravdu. Za me pet hvezdicek :-)
Hrozně dlouho jsem se do této knihy nemohla začíst. Zdlouhavý děj ani forma psaní mě nezaujalo. Po pár týdnech jsem se k ní z nudy vrátila a konečně mě trochu chytla. Pravda, byla jsem už za půlkou a děj začínal nabírat spád. Konec knihy mě překvapil, nečekala jsem ho.
Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst - nebýt toho, že jsem těžce podcenila množství knih na týdenní dovolenou, nikdy bych ji nedočetla. Nebavila mě forma, jakou byla kniha psána (rádoby dopisy) a navíc mi nebyla sympatická ani jedna z hlavních postav. Matka mi nesedla prostě tak nějak celkově a podle mě děti mít vůbec neměla, otec mě štval svou zabedněností, Celia měla spíše epizdní roli, která měla pouze potvrdit, že Kevin je pěkná svině, no a on sám je kapitola sama pro sebe.
Bavilo mě asi jenom posledních sto stran, které jsem přečetla na jeden zátah, a ve kterých se čtenář dozví, co se vlastně stalo. Co mi však chybělo byla Kevinova motivace k činu. Chápu, že hlavním záměrem autorky bylo právě to, aby se čtenář sám zamyslel nad tím, proč Kevin udělal, to co udělal. Nicméně jako vysvětlení autorka předkládá dvě alternativy, přičemž ani jednu nepovažuji za realistickou - buď se Kevin narodil "zlý" protože jej Eva vlastně nikdy nechtěla a on to vycítil a/nebo se prostě narodil jako ztělesněné zlo jenom tak, sám od sebe.
Takže pro mě spíše zklamání a rozčarování (ještě po více než půl roce, kdy toto hodnocení píšu). Nemůžu ale zase říci, že by mě kniha nedonutila se zamyslet...
Jsem nadšená. Knížku jsem přečetla během pár dnů (a to mám dvě malé děti). Je napínavá, má spád, Kevina jsem nenáviděla od první chvilky a často jsem rozmýšlela nad jednáním a chováním jeho rodičů. Následně jsem shlédla i film s Tildou Swinton, ale z toho jsem byla lehce zklamaná. Opět se vyplnilo to, že knižní předloha je lepší, než zfilmovaná verze
Uznávám, že kniha je velice čtivá - nedočkavě jsem hltala stránky, abych zjistila, co všechno ještě Kevin provede... Zpočátku jsem byla knihou dokonce nadšená, ale to postupně opadávalo (chuť číst dál ale nikoliv). Ano, autorka se hodně vykecává....a Eva je skutečně pokrytec, slaboch, sobec a egoista, ale v mnohém jí člověk rád dává za pravdu.
Ony "dopisy" nejsou vlastně nic jiného než "hele, Frankline, tak jsem si zase vzpomněla, co ještě ten náš chlapeček provedl..." prokládané "víš Frankline, já vždycky byla taková a taková a chtěla jsem to a to". Hodně mi chyběla v příběhu Franklinova verze událostí... protože Eva neustále říká: "já tušila od začátku, že náš syn je ztělesněné zlo, jenom ty sis to nikdy nepřipustil! A ještě jsi na mě byl kvůli tomu hnusný!" Ovšem Franklin to mohl celé vidět krapet jinak... No, nevadí. Po bitvě je prostě každý generál. Trochu mi uniká, proč Eva po události s louhem nezvala Celii a nezmizela za horama, ale i na to by se nějaká odpověď našla.
A tu "nečekanou ránu" na závěr jsem čekala už tak od poloviny knihy.... Sečteno, podtrženo 3,5 hvězdy (a jelikož skutečně knížka nutí k různým úvahám, tak jsem to zaokrouhlila nahoru).
bez posledních dvou kapitol jsem měla pocit, že čtu o Damienovi ( syn satana )....ale chválim za dobrou myšlenku. Musím souhlasit s Adrianou, že o knížce ještě budu hodně dlouho přemýšlet. Děkuji za info, že knížka je zfilmovaná..hned si to jdu stáhnout :))))
tuto knížku bych hodnotila 5 hvězdičkama, kdyby kniha začínala od narození Kevina ( co se dělo před narozením jsem stejně již zapomněla )
Zloba, totální rozčarování, lítost a pocity, že nechápu - matku, otce, Kevina ... Přesně takové pocity ve mně vyvolala kniha Musíme si promluvit o Kevinovi. Nepamatuji se,že by ve mně nějaká jiná kniha vyvolala tolik rozporuplných emocí, zejména co se týče postavy matky. Nejdřív jsem ji nechápala. Připadala mi studená, byla pro mě ženou, která asi nikdy neměla mít rodinu, dávala jsem jí už od začátku vinu. Na druhou stranu jsem si jí musela vážit pro její permanentní snahu a touhu žít obyčejný rodinný život. Pak mi jí bylo líto - to nepochopení manžela ... A opět vztek, že některé důležité momenty prostě neřešila radikálně. A znova lítost, obdiv, nepochopení, vztek ... Kniha se hodně zabývá otázkou viny, spoluviny, vlivu výchovy na dítě, ale také morální odpovědností rodičů za své děti a právem je zavrhnout nebo naopak podpořit i přesto, že vykonaly něco zrůdného. Rozhodně vede k zamyšlení, do jaké míry bychom jako rodiče dokázali odpustit a zda si takové činy vůbec odpuštění zaslouží...
Přestože byla kniha o smutných událostech, četla se dobře, zaujaly mne rozvahy o výchově a vykreslení postav (zejména vypravěčka a syn).
Knihu jsem četla před lety ještě jako bezdětná. Hrůzná, děsivá, dost náročné čtení. Dneska jako matka (a podruhé) bych do ní už nešla. Ale rozhodně silný příběh.
Dokonale antikoncepční příběh mladého psychopata a jeho blízkých, kteří jsou čím dál víc odsouzeni ke (spolu)prohře. Sledujeme zoufalou matku, které ani vlastní manžel nevěří, že porodila zrůdu, a její snahu vydržet - resp. chovat se k synovi jako k normálnímu dítěti. Což se čím dál víc ukazuje jako chyba.
Ale má vůbec tahle situace řešení? Co by se stalo, nebýt "poslední kapky"? (Nejspíš by přišla jiná, později.) Tohle prostě nemá šanci dobře dopadnout a všichni to víme už od začátku. A zároveň si s tím člověk (aspoň teda já) láme hlavu ještě dlouho po filmu/knížce.
Kevina a jeho matku jsem zažila v pořadí 1. film - 2. kniha. Zpočátku mi na knize vadila forma dopisů (ne, takhle se fakt nepíše dopis) a trochu i "ukecanost" autorky, ale časem se ukáže forma dopisů jako správná a kniha děj začne nabírat spád.
V knížce se dozvíme i mnohem víc o obětech a osudovém dni.
Jeden recenzent napsal: O Kevinovi budeme mluvit ještě dlouho. Věřím, že ano, hlavně v USA, kde je to setsakra aktuální pořád.
„Největším tajemstvím je, že žádné tajemství není.“ Navzdory očekáváním není Musíme si promluvit o Kevinovi pouhým parazitem na bulvárním tématu, ale motiv školního masakru používá jenom jako odrazový můstek, a to ještě ani ne k přepokládané fascinaci vraždou, zlem a jeho motivech. Shriverová míří výš a její příběh hororového mateřství není ničím menším než úvahou o smyslu života a existenciálním hledáním opravdovosti a upřímnosti ve světě, který je vyděšen přiznat si, že na odvěké otázky nemá odpověď, a tak raději znalost a z ní vyplývající autoritu předstírá a schovává se za vyprázdněné neprožité rituály a schémata. Co dělat, když vše kolem mě je tak neskutečně blbé, protože to není ryzí a opravdové, ale slouží jen jako rozptýlení od nutnosti připustit si, že možná nejsem víc než obyčejné pompézní hovno, které nemá ani páru? Kevin je Eviným trestem a zároveň vykoupením: trestem proto, že se stejně jako její manžel opovážila shodit hledání Odpovědi na syna v perpetum-mobilovské úvaze „smyslem života je dítě“, a vykoupením, protože na rozdíl od Franklina na existenci nezodpovězené Otázky nikdy nezapomněla. Závěrečná pointa (mimochodem snad nejlepší red herring, jaký jsem kdy četla) není lacinou osobní pomstou, ale právě šancí na opravdovost: teprve když klesneme na Kevinovu úroveň a stejně jako on hledíme bez jakéhokoli rozptýlení do toho nekonečného černého tunelu, můžeme doufat, že se po prožitém utrpení nakonec vynoříme na druhém konci jako lepší lidé, kteří "vědí".
Poutavé. Drsné. Hrůzné. Chvílema jsem měla problém pokračovat ve čtení, protože to bylo prostě moc - a to nejsem matka. Knížka, která ve mně zůstane hodně dlouho
Nemusíte si promluvit o Kevinovi, ale když chcete, tak si promluvte. Snad to někdo bude i číst, protože by jste to neměli takhle veřejně šířit, ale když jste kniha, tak to je něco jiného.
Tohle je přesně ten typ románu, který dává mé závislosti na nikotinu hlubší smysl. Takřka pětisetstránkový titul má zápletku jednoduchou - hlavní hrdinka Eva je matkou čtrnáctiletého masového vraha, který ve škole zabil několik spolužáků. A ona se teď snaží vyrovnat s následky jak jeho, tak především vlastních činů.
Není to příběh, který by oplýval bůhvíjak akčním dějem. Od začátku víte, kam směřuje a že neskončí dobře, ať už autorka přijde s čímkoliv. A že vskutku přijde a několikrát vás přitom dostane do kolen. Evina nelítostná válka s dospívajícím Kevinem je v mnohém napínavější než leckterý vysokooktanový akční film. Přitom Lionel Shriverová nemudruje o společnosti, ve které se podobné věci dějí. Sice poukazuje na absurdnost morbidní popularity, ale ani v tomto případě neříká: ty, ty a ty za to všechno můžeš. Zůstává naopak až děsivě tvrdá k našemu vlastnímu svědomí, a právě proto působí její vyprávění tak autenticky.
Pro mě dokonalá kniha. Temná, depresivní a děsivě realistická.