Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240484/bmid_muz-jmenem-ove-240484.jpg
5
4682
4682
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat — ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Chvíli mi trvalo, zvyknout si na styl humoru, ale nakonec jsem se začetla. Kniha je to velmi pěkná i když přes humor docela smutná.
Jelikož byla kniha přirovnávána ke Stoletému staříkovi, čekala jsem nějakou šílenou skopičinu. Ale vlastně to byl velice lidský, milý, leckdy ironický a i poněkud smutný příběh.
Ovea si člověk musí zamilovat, ať chce, nebo ne. Navenek nerudný, zapšklý a protivný dědek, avšak v nitru velice citlivý a životem poznamenaný pán, který truchlí po své jediné, životní lásce. A ač se lidem, přátelství a jakémukoli bližšímu kontaktu brání zuby nehty, nakonec pomáhá všem okolo, aniž by sám nejprve chtěl.
Bavily mě jeho rozepře se sousedy, jeho marné pokusy o odchod ze světa, jeho hlášky a sakrování. Konec mě dojal.
Moc pěkná kniha, takových pěkných a příjemných příběhů jsem mnoho nečetla.
A nesázela bych na to, ale přišlo mi, že je Ove poněkud šmrnclý aspergerovým syndromem. :)
Na začátku jsem si říkala, že po předešlé knize(Úzkosti a jejich lidé), je to jen na čtyři hvězdy, ale není. Opět nádherně napsané, dost mě to pobavilo, má to vtip, má to příběh, má to spoustu emocí a ke konci byly i “potoky” slz. Určitě doporučuji.
Na týhle knížce se mi nejvíc líbí, jak je zachovaná Oveho povaha po celou dobu knížky a jako zázrakem se na konci nepromění v příjemného staříka, jako v mnoha příbězích podobného rázu o mrzoutech :).
Vtipné, veselé a zároveň smutné a hluboké. Prostě kniha o životě.
Průběh i konec jsou trošku předvítalené, přesto miloučké. Ani tak se mi ale kniha nečetla dobře. Ove je karikatura pesimisty a autisty, jenže tak moc, že jsem si ho nedokázala oblíbit. Autorovy vyjadřovací schopnosti jsou skvělé, ale postavy nepříjemné a satirické. Škoda.
Před chvílí jsem dočetla. Plná emocí, s červeným nosem a očima od slz. Možná jsem nikdy nečetla nic podobného. Posledních 30, 40 stran jsem pochopila proč ta kniha má své kouzlo. Ale to jsem říkala od první kapitoly, že až na konci čtenář pochopí proč ta kniha stojí za přečtení. A stojí. Užijte si ji.
Spoustu emocí, které se střídají s kapitolami. Na začátku mi Ove nebyl úplně sympatický, ale jak se postupně vyvíjel, zlepšil to :-).
Ukápla slzička, možná dvě. Je to krásné, hlavně poznat Oveho a jeho životní postoj. Rovnej a šikovnej chlap, kterej miloval svoji ženu a Saaba. Poselství vidím hlavně to, že za sebou máme všichni svůj příběh a navzdory minulosti se musíme pokoušet naplnit život světlem pro sebe i ostatní. Lidi totiž nejsou "úplně k ničemu".
Není to dokonalé, někdy se text zbytečně "pitvoří" a autor použil několik ohraných klišé, jako sousedka cizinka, kluk od vedle je gay atd. I tak, zahřálo u srdíčka!
"No prosim." A tak to bylo! :D
Úžasná, hluboká knížka plná emocí o lásce, stáří, vztazích. Smála jsem se i plakala zároveň.
(SPOILER)
Muž jménem Ove je kniha o lásce mezi mužem a ženou tak rozdílnými vzhledem, inteligencí a povahou, jak jen je to možné. O lásce tak velké, že smrt je na ni krátká. O lásce, která ještě z hrobu řídí kroky toho, kdo miluje. O lásce, která svými paprsky zahřeje ještě další a další tvory, kteří to potřebují..
Vzhledem k předchozímu odstavci pak možná překvapí, že Muž jménem Owe je podle názorů obecných (i mých) puntičkářský, omezený a nesnesitelný dědek, který má jen mlhavou představu o současném světě a jediné auto, které uznává je SAAB.
Co tato kniha přinesla a přinese mužům, kromě výjimečného čtenářského zážitku, netuším.... Ale pro ženy je to úžasný manuál k pochopení mužské podstaty, k pochopení všeho toho pro nás nesmyslného chování ve jménu boha jménem „princip“. Pokud to pochopíme a přijmeme, jako to udělala manželka Oveho Sonja, máme vyhráno. Jinak si do smrti budeme myslet, že vedle nás žije troglodyt.Troufám si tvrdit, že F. Backman touto knihou vykonal více práce než psychoanalytici v manželských poradnách.
Tak nezoufejme nad tím, co nás rozděluje, někdy jen stačí vložit ukazováček tomu druhému do dlaně...
Musím říct, že od knihy s tak vysokým hodnocením jsem měla daleko větší očekávání. Čekala jsem mnohovrstevnatý a do hloubky jdoucí příběh plný moudra a zajímavých úvah s prvky chytrého humoru, ale bohužel tohle plynulo po povrchu a nějak jsem to autorovi vůbec nevěřila. Za mě to moc tlačilo na pilu, postavy byly černobílé a vzdálené životu, sousedé byli otravní a většina odvyprávěných situací nezajímavá. Nemohla jsem se zbavit myšlenky, že autor si dal za úkol napsat nějaký "doják", tak tam dal všechno, co ho napadlo ohledně životních pohrom a navrch si řekl, že by to ještě chtělo zvíře, protože bude úspěch zaručen :-) Chování kocoura bylo nepřirozené a samotný Ove mi nebyl na konci knihy o moc sympatičtější než na začátku :-) Bylo to jen takové vyprávění příběhu, které jsem nijak neprožila, nedokázala jsem se vcítit a neměla jsem k hlavní postavě žádné sympatie. Příběh byl vymyšlený sice s mnoha zápletkami, ale chtělo by je zapustit do hloubky pomocí myšlenek a rozhovorů. To je pro mě ta hlavní známka kvality, to něco, co pro mne odděluje skvělé knihy od těch méně skvělých.
My máme v domě taky pár pěkně protivnych, nesnesitelných, mrzouckych starych lidí. Ale, co se skrývá pod tou slupkou ? Po přečtení této knihy mám chuť znovu nalézt skryté osobnosti v těch anonymních šedých a věčně nakvašených bytostech.
Tak půl na půl. Moc se mi líbí, že tato kniha není ždímárna emocí a Backman svým psaním dobře vystihuje to, jak Ove o své ženě mluvil a přemýšlel. Kniha navíc hezky plyne, není těžké ji rychle přečíst, občas se u ní člověk zasměje a občas je mu z ní smutno. Pokud bych měl hodnotit čistě to, jakým způsobem autor zpracoval život a přemýšlení starého člověka, pak bych dal hvězdiček pět. Z té druhé, kritičtější stránky mi občas připadalo, že autor se snažil být vtipný za každou cenu, i za vymýšlení "groteskních" scének, které mi připadaly spíš trapné. Autor otevřel spoustu důležitých témat, ale ne všechny dotáhl do konce. Konec byl... takový zvláštní, nevím, nelíbil se mi. Celkový dojem z knihy je takový, že ano, líbila se mi, je taková odpočinková a nenáročná, ale z té druhé jsem od ní asi čekal více.
Srovnávat Oveho se Stoletým staříkem není úplně na místě, Jonassonův příběh je spíš komedie o muži, kterému se až absurdní situace stávají jaksi náhodou, nezúčastněně, naopak Ove chce mít ve svém životě všechno pod kontrolou, ale jak už to tak bývá, sám život na to má vždycky tak trošku jiný náhled. Backman napsal v dnešní, cynické, době skoro až neskutečně hřejivý a lidský příběh- přestože je jeho titulní hrdina morous až na půdu. Konec se mu sice malinko vymkl z rukou, ale nakonec do tónu této knížky i celkem zapadá. Každopádně postava kocoura vás nenechá chladným- je anebo není to převtělená Sonja, Oveho manželka? :-)
Muž jménem Ove v podání Jana Vlasáka byl skvělý spolucestující! Těšila jsem se na každou další společnou cestu a to přesto, že je v příběhu spousta neuvěřitelné laskavosti a pochopení ze všech stran. Vlastně mám pocit, že je ta kniha plná klišé, jenže je tak skvěle napsána, nebo spíše načtena, že mi to až tolik nevadilo.
Všem morousům (a že jich znám) bych přála, aby se jim podařilo přitáhnout do svého života svou Sonju a, nebo alespoň, Parvaneh (bohužel pro ně, ani jednou nejsem).
Do knih F. Backmana jsem se zamilovala v okamžiku, kdy jsem rozečetla Medvědín. Když jsem začínala číst Muž jménem Ove, věděla jsem, že to bude pecka, ale netušila jsem, jak velká! Ove, Sonja, Parvaneh, Jimmy, toulavá kočka a mnozí další ještě dlouho neopustí mé myšlenky. Usmívala jsem se, smála jsem se i plakala a jen nerada se s knihou rozloučila.
Za mírným humorem se skrývají hluboké myšlenky a kritický pohled na dnešní svět, kde si musí čestní lidé bránit své místo.
Backmanův rukopis je docela předvídatelný. Má v knihách sice všechno - morouse, beznadějný optimisty, kravaťáky i lesní muže a potrhlý ženský. Homosexuály, přistěhovalce, fyzický hendikepy, dobré skutky i trestné činy. Ale hlavně tam má děti...protože o nich to všechno žití především je. Suma sumárům dohromady to ale i přes ten mišmaš všeho prostě funguje.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Hluboce lidská kniha o jednom stárnoucím, věčně nerudném bručounovi s velkým (bohužel nemocným) srdcem, kocourem, kterého nikdy, opravdu NIKDY nechtěl, šikovnýma rukama a s tak pevnými zásadami, aby na něho mohl být jeho táta hrdý. Tedy až se s ním a také s milovanou Sonjou jednou znovu setká.
Už dlouho mě žádná kniha nepotěšila tolik jako Muž jménem Ove.
P. S. to je moc pěkná třešnička na dortu ten nerudný mladík se saabem a veselou těhotnou ženou na konci. :-)