Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240484/bmid_muz-jmenem-ove-240484.jpg
5
4501
4501
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat —, ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove , 2012
více info...
Přidat komentář
Právě docteno, byla to moje druhá knížka od autora a opět se mi moc líbila... Místy jsem se fakt zasmála a konec mě dojal... Doporučuji k přečtení
Zo začiatku ma Ove nijako nezaujal; vlastne mi prišiel pomerne otravný. Neskôr som zistil, že sa v niektorých oblastiach pozerám na svet rovnako ako on (a to mám o nejakú tú desiatku rokov menej ako Ove) a začal som sa na ňom zabávať a smútiť zároveň s ním. No a na konci...ďakujem, Ove!
Fredrik Backman je velmi populární švédský autor, od kterého jsem asi před půl rokem četla kratičký román Životní terno. Ten mě zaujal především tím, že autor na pouhých 80 stranách dokázal naťuknout spoustu důležitých myšlenek. Proto jsem chtěla zkusit i jeho delší romány, které jste mi po přečtení Životního terna hodně doporučovali.
Jako první jsem sáhla po knize Muž jménem Ove. Přiznám se, že jsem se jí dost bála, protože je přirovnávána ke knize Stoletý stařík od Jonase Jonassona, který mě tak nebavil, že jsem nebyla schopná ho dočíst ani doposlouchat ve formě audioknihy. Teď ale můžu říct, že ačkoliv mezi oběma romány skutečně existuje určitá podobnost, Muž jménem Ove mě zaujal daleko více.
Co od knihy dostaneme? Starého nevrlého chlapa, kapku černého humoru a především krásné poselství. Přestože mi některé části knihy přišly dost repetitivní, scény, které měly být vtipné, mi zas tak vtipné nepřipadaly, a zápletka byla hodně předvídatelná, nakonec to bylo celkem fajn čtení. Jen mě mrzelo, že mě příběh nezasáhl tolik jako jiné čtenáře. Některé pasáže byly sice smutné, ale nemůžu říct, že by na mě autor všechny ty emoce nějakým způsobem přenesl. Je dost možné, že mi zkrátka styl psaní těchto severských autorů sedí spíše v žánru thrillerů. I přesto ale hodlám s knihami Fredrika Backmana pokračovat a třeba jednoho dne objevím to kouzlo, které se v jeho tvorbě skrývá.
Nádherný příběh, ze začátku jsem se nemohla začíst, ale postupně to bylo čím dál lepší a konec mě dojal. Doporučuji k přečtení.
Audiokniha :
Nejdřív jsem si říkala, do čeho jsem to zase pustila. Nakonec to byl příjemný poslech. Hezký, emotivní příběh.
Obhajoba nevrlého důchodce vykresleného v závěru jako úžasný muž. Velice povrchní dej retrospektivně odhalující osobní život hlavního hrdiny, jeho prožité strasti a jméno napsané 2-4x téměř v každém odstavci.
Neměla jsem moc velké očekávání a nakonec naprostá paráda. Byly tam vtipné pasáže, při kterých jsem se usmívala jako měsíček na hnoji a zároveň jsem si zvládla pobrečet. Krásný, emotivní příběh, který se čte uplně sám!
Člověk by neměl mít přehnané očekávání, pak je lehce zklamán.
Třeba tato kniha.
Těšila jsem se na humorný příběh, u kterého se budu za břicho popadat, a nic takového se nekonalo.
U první kapitoly jsem se usmívala, protože mi to přišlo stejné, jako občas u nás v práci.
U druhé jsem se opravdu smála. Vzpomínala jsem na svou první, a zároveň poslední, účast na schůzi panelakoveho výboru. Předseda mne hned při vstupu pokáral, ze jsem si určitě důkladně nepřečetla stanovy spolubydlení v panelovém domě. Nějak automaticky předpokládal, ze asi neumím číst. Zatímco on musí vše pravidelně kontrolovat…No cely Ove. Vida, jak se takový Pecháček z vedlejšího vchodu dostane až do švédské literatury!
Pak už mi dej tak humorný nepřipadal.
Knížka je nejvíc o lidské samotě, životním neštěstí a pocitu opuštění. To je někdy horší než nemoc.
Po přečtení mám takový hořkosladký pocit. Oceňuji skvělý překlad.
Všechno, co potřebujete vědět, najdete na krásně zpracované obálce. Ove je devětapadesátiletý Misantrop, lidi kolem sebe moc nemusí, zvlášť ty, kteří porušují předpisy, nezvládají základní domácí práce, neumí pořádně řídit a ba co hůř, pokud mají v garáži něco jiného než švédského saaba. A v neposlední řadě se chce zabít.
Backman rozehrál od prvních stránek se čtenářem úžasnou hru. Na začátku nevíte, jestli Oveho milovat nebo nenávidět. Na jednu stranu z něj sálá sarkasmus, kterému se chtíc nechtíc musíte chechtat, pak je tu ale jeho arogance, kterou nešetří a terorizuje jí okolí.
Jenže postupně odkrýváte Oveho příběh a zjišťujete, proč vlastně zkouší veškeré možné způsoby, jak se sprovodit ze světa. Protože mu to ale nevychází a pořád ho od jeho záměru někdo vyrušuje, máte dost času tohohle morouse dokonale poznat. Vyprávění současnosti se pravidelně střídá s výlety do minulosti. V jedné kapitole se dusíte smíchem, ale v té další zatlačujete slzy dojetí. Tak jako v životě.
Muž jménem Ove je skvěle napsanou knížečkou, která vám nabídne pestrou paletu emocí. Pro nás se rázem stala srdcovkou, která nesmí v naší knihovně chybět.
Typicky skandinávský styl psaní, typicky skandinávské zápletky. To mi vlastně vůbec nevadí, ale celá knížka je tak strašně předvídatelná, že jsem si Oveho vlastně ani nezamilovala, protože mi bylo jasné, jak bude jednat a jak to dopadne. A to není zrovna něco, co bych si přála.
Sečteno, podtrženo, je to milá kniha, ale četla jsem z tohoto ranku i lepší.
Příběh, který mě dostal... O jednom vzteklém, nerudném a protivném muži, jehož srdce po smrti manželky dočista zatvrdlo a on se rozhodl pro jediné řešení - sebevraždu. O tom, jak i ten největší a nejšílenější zoufalec může dostat jiný smysl života, pokud se mu do něj připletou neobvyklí sousedi. Napřed jsem se smála - a pak jsem brečela. Věřím, že takový příběh se klidně mohl stát. Krásně napsané - a skvěle namluvené: poslouchala jsem jako audioknihu :-)
Naprosto fantastický příběh plný emocí! Nejdřív spousty komických situací, u kterých jsem vybouchla smíchy a na závěr jsem bulela jak malá holka... vlastně závěr nebyl smutný, ale já si nemohla pomoct... jedna z mála knih, ke které se rozhodně ještě vrátím...
Muž jménem Ove... z počátku nerudný stařík, ze kterého jsem chtěl každou chvíli vyletět z kůže... Postupem času však měníte úhly pohledu a dojde vám, že ne vše je takové, jak se zdá. Neuvěřitelný kolotoč emocí a situací, u kterých nevíte, jakou budou mít příchuť. Povětšinou se však neubráníte hořko-sladké kombinaci s jemným humorem.
Za mě jedna top knih, chtě nechtě nutící k zamyšlení. Já třeba zjistil, že i před čtyřicítkou dokážu mít chování šedesátníka morouse...
Překrásná kniha, tolik smíchu a slz a zamyšlení...Tento příběh bude ve mně ještě dlouho doznívat. Vřele doporučuji
Vtipné, smutné a velmi lidské a dojemné. Myslím, že bych ve svém životě měla moc ráda "muže jménem Ove".
Naprosto nádherná knížka. Už dlouho jsem nečetla něco tak krásného, vtipného a zároveň smutného. Muže jménem Ove jsem si zamilovala. Navenek byl mrzout, ale uvnitř měl laskavé srdce.
Jen si myslím, že v 59 letech není člověk tak „starý“, jak z knihy vyplynulo. Spíš mi připadalo, že byl Ove o 10 až 15 let starší.
Má oblíbená část, která mě asi nejvíce dojala:
Opatrně se náhrobku dotkl.
„Chybíš mi,“ zašeptal.
Periferně zachytil vedle sebe nějaký pohyb, pak na ruce ucítil cosi měkkého. Chvilku mu trvalo, než pochopil, že mu kocour zlehka položil hlavičku do dlaně.
SPOILER: Zhruba do poloviny jsem reálně počítal s plným hodnocením. Koktejl ze seversky drsného humoru a hřejivého sentimentu byl příjemně vyvážený, chytrý a citově nevydírající. Nezviklalo mě ani když po půlce začalo dojemných pasáží přibývat, Backman to měl stále ještě pod kontrolou. To ale už neplatí o samotném závěru, za který ta jedna hvězda prostě musí jít dolů. Nic proti dobrým koncům, ale tady autorovi přeci jen ujela ruka. To už hraničilo s pohádkou a navíc pohádkou úzkostlivě korektní. Škoda, jinak píše Backman moc pěkně.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Naprosto skvělá kniha plná humoru, lidskosti, laskavosti, absurdity a všeho, co chcete číst. Tímto se řadí mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec a jsem ráda, že to byla první, kterouu jsem od autora četla.