Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240484/bmid_muz-jmenem-ove-240484.jpg
5
4716
4716
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat — ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Nádherný príbeh pri ktorom si aj poplačete aj sa z chuti zasmejete. Skvelá oddychovka. Ja osobne som ten príbeh musela prečítať hneď, takže upratovanie domácnosti ostalo bokom :D Hlavná postava, či chcete alebo nie, Vás vtiahne do deja tak neuveriteľným spôsobom, že častokrát sa prichytíte pri tom ako v jednu sekundu nad ním krútite hlavou a hovoríte si že je to stary brepta a v druhý okamih mu fandite a chcete vstúpit do deja aby ste ho pred ostatými chránili a povedali im o jeho pravej tvári.
Krásn kniha, odpočinková, ale zároveň vede čtenáře k zamyšlení. Líbí se mi, že je o muži, knih o ženách je strašná spousta a to neustále porovnávání se s nimi, je strašně únavné, i proto se mi tahle kniha líbila, že se nemusím srovnávat, ale nechat se unášet jen příběhem a myšlenkami chlápka, který ze začátku není tak úplně sympoš, ale pak si ho oblíbíte.
Kniha o muži, který měl příliš velké srdce (a to doslova).
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Jana Vlasáka. Doporučuji.
Výtečná kniha. Nadchla mne.
Ove je muž sice nemluvný a nerudný, ale zároveň stálý a pevný. Je úžasné, jak dokáže zasáhnout do života ostatních a oni do toho jeho.
Nejdřív jsem si myslela, že půjde o takovou psychologickou studii: sonda do života zahořklého muže. To by se mi bývalo líbilo. Ne že bych měla takové lidi ráda, ale je jich spousta a jak říká Bible: Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.
V tom případě bych chápala hluboké poselství knihy. Jaká bych byla ve stáří já, kdybych prožila tak těžký život s tolika nepřízněmi osudu jako hlavní hrdina?
Autor si ovšem zvolil romantičtější a méně pravděpodobnější příběh. Například tedy pokud bych se někam zrovna přistěhovala a můj nový soused se projevil (a to nejednou) jako opravdový hulvát, kolikrát bych byla za ním, za úplně neznámým člověkem, po kterém mi nic není, schopna s úsměvem na rtech přijít a znovu se v něm pokusit vzkřísit to dobré? A to není jediná nepravděpodobná souvislost, která mě při poslechu knihy napadala. Takhle prostě život nefunguje a autor se nevhodně posunul holywoodským směrem. Takže se z celé knihy nakonec stal "roztomilý příběh se sladkobolným koncem".
No prosim. Tak mám za sebou slavného Oveho.
Dva roky přesně trvalo, než na něj přišel vhodný čas, a mělo to tak být. Fredrik mi opět ukázal, že každý jeho příběh má pro mě přesně určený čas, důvod a hodnotu.
Ale počkat, tohle měla být veselá a komická kniha, ne? Tak proč u ní brečím jak labilní ženská, které sám Ove tak neměl v oblibě? To jsme si nedomluvili jako. Tak se seber, ženská, úplně ho slyším. Promiň, ale ty jsi tak krásný člověk, že si nemůžu pomoct. To je začátkem a koncem téhle knihy, moment, kdy si čtenář uvědomí, že tenhle navenek nepříjemný stařík se mu prokousal do srdce.
Ove není bručoun, ani zapšklý, mrzutý a protivný dědek, naopak, je to jeden z nejmilejších a nejlaskavějších lidí, jen je zkrátka svůj a dává to najevo, má tvrdou slupku, pod kterou se člověk musí dostat, pochopit a přijmout. Takoví jsme totiž v hloubi duše všichni, akorát se snažíme nebýt. Na rovinu říkám, že nesnáším principy, ale to jsem mu ochotná odpustit. Ve své podstatě je Ove strašně milý a nádherný člověk, jen to o sobě ještě neví, a moje srdce si získal právě tím, jaký je.
Tohle není vtipná, nýbrž humorná kniha. Zní to stejně, ale rozdíl je zásadní. Neválela jsem se smíchy po podlaze, ale srdečně, s šimráním v břiše jsem se smála a usmívala nad vystižením doby a lidí. Jsou různé druhy humoru a Fredrik obsáhne všechny, ať zvlášť, nebo dohromady. Tím to pohladilo po duši, přineslo pohodu a radost, i dojalo. Vlastně jako život. Není to jeho nejlepší kniha, ale je strašně vidět, jak se vyvíjí dál a má široké spektrum žánru, tato je v tom svém krásná.
Mám tě ráda, Ove.
Mám tě ráda, dědečku.
Sbohem.
Muž jménem Ove a krize ve čtení. Ano, tak on mě z této krize dostal. Je to velmi citlivě napsaný příběh o jednom starém bručounovi. Zažíváme s ním úsměvné příběhy každodenního života. Smála jsem se i plakala. Děkuji Ove.
(4. 10. 20 - 22 415 - 50)
Od autora jsem četla Medvědín a ten byl moc fajn, pak jsem si od něj dala na několik let pauzu... Letos jsem ale přečetla jeho novinku Úzkosti a jejich lidé a zamilovala se... Z toho důvodu jsem si řekla, že by nebylo od věci si přečíst jeho vůbec nejznámější knihu... Všichni mě varovali, že budu dojatá a budu brečet a měli pravdu... Ove byl úžasný... Tak citlivý, dojemný a krásný příběh jsem už dlouho nečetla... Na Úzkosti to za mě nemá, ale skvělé to bylo a jsem si jistá, že budu dál sahat po autorových knihách...
Prvních par kapitol jsem si musela zvykat, ale pak si Ove začal získávat me srdce. Kniha je plna příběhu z jeho života a toho, proc je jaký je. Konec mne dostal. Teda Ove mne dostal. Knihu doporucuju.
Velice zábavný a zároveň smutný příběh. Přečteno za víkend, ztěží se od toho dalo odtrhnout. Vřele doporučuji.
Zřejmě mám u Backmana problém, že jinak realistický příběh se mísí s naprosto pro mě trapnými pasážemi nepasujícími do jinak skvělého příběhu. Vždycky si říkám, cože??!! (kocour co chodí jak pes všude a v kavárně se nenápadně napije někomu ze skleničky a ten někdo to nevidí-ocitla jsem se najednou ve stupidní knížce pro děti?!). Dávám čtyři hvězdičky jenom protože jsem cíťa. Ale jinak bych asi dala 3.
Ale jo, dám plné hodnocení. Kniha mě bavila. Určitě jsem se u ní nepotrhal smíchy, spíše to ve mně budilo opačné emoce, ale to mi nevadí. Příběh Oveho je zvláštní procházení životem jednoho stárnoucího muže s nemocným srdcem. Kapitoly jeho přítomnosti se střídají s pohledy do minulosti a my tak nějak začínáme tomu podivnému muži rozumět. Možná , že ho začneme mít i rádi, abychom se na konci rozloučili. Sbohem Ove, měl jsem tě rád...
Skvělá kniha. Děj nemá spád, kniha není plná nepředvídatelných situací a živelných rozhovorů, ale je to úžasný psychologický rozbor jedno stárnoucího muže a lidí v jeho nejbližším okolí. Ve spoustě momentů jsme se zasmála i když být opravdu aktérem v té dané situaci, tak mě asi trefí šlak :-) Stejně jako další knihy od Backmana je i tato kniha k zamyšlení nad lidmi s různou povahou. Ukazuje se tu, že není vše černobílé, jak je důležité nedát na první dojem. Jeden ze silných momentů je ke konci knihy - kdy mu čerstvě 8letá říká: Díky, dědečku! a Ove tam stojí asi 10 minut a dívá se do podlahy.
Super kniha. Po dlouhé době jsem četla něco tak krásného, lidského a přitom obyčejného. I film doporučuji. Je také perfektní a hodně se podobá knížce. Přesně takhle jsem si Oveho představovala.
Moc mě to mrzí, ale kniha mě vůbec neoslovila. Dala jsem jí více šancí, ale nakonec jsem knihu nedočetla. V mém případě je to opravdu zlé, protože knihy zpravidla dočítám, i když z nich zase až tak nadšená nejsem. Ale tahle kniha mě zkrátka hodně nebavila...
Štítky knihy
kočky přátelství, kamarádství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Knížka vypadala jako humorné severské povídání (zkraje jsem se nemohla ubránit srovnání se Staříkem), ale postupně odkrývá dojemný příběh jednoho života. Doteď se nemůžu rozhodnout, jestli byl závěr smutný, nebo šťastný... ale hlavně byl upřímný.