Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240484/bmid_muz-jmenem-ove-240484.jpg
5
4696
4696
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat — ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Přímý, jednoduchý a zároveň laskavý a vtipný příběh. Oddechové čtení v němž Ove řídí Saab. Ještě že je Ove z románu, který skončil a nedozvěděl se, jak tahle automobilka skončila.
Ove je sice brbloun žijící striktně podle svých pravidel, ale zdání klame. Pod slupkou tvrdou jako žula se skrývá dobromyslný chlapík ochotný pomoci, jen ale nechce, aby se to o něm vědělo. Během čtení jsem se často usmívala, styl humoru mi velmi seděl. Byly tam i smutné pasáźe, ale tak už to zkrátka bývá. Knížka mě nadchla a Ove mi fakt bude chybět... :-)
Žádné velké nadšení u mě kniha nevzbudila. Příběh byl sice svým způsobem humorný i laskavý, pravidelně se střídaly pasáže současnosti a minulosti, které dávaly jiný náhled přítomnost. U scény s odtahem auta na konci knihy jsem se srdečně zasmála, jinak mám ale z knihy smíšené pocity. Rozhodně bych takového nerudného a sic pouze na první pohled zapšklého "staříka" za souseda nechtěla! Medvědín byl o parník lepší :)
Bezvadná, oddechová a nenáročná knížka, která se čte sama. Přečetla jsem za týden. Ove mě bavil:-))). Ve spoustě věcí mu dávám za pravdu a vcelku mu rozumím. Příběh jsem autorovi věřila, ačkoliv tak v poslední pětině knihy se tam objevovaly už tak trochu naivní, až 'pohádkové' výjevy. Líbilo se mi však členění do kapitol, kdy se postupně skládá příběh minulý a současný. Hezké a dojemné bylo vyprávění z Oveho dětství a dospívání. Nesčetněkrát jsem se dost nahlas smála. I na veřejnosti:-D. Některé hlášky jsou boží. Ove je taky boží a kocourek jakbysmet. Nelze jim než fandit;-). 5 hvězdiček ale dát prostě nemůžu. Odpovídalo by tak 4,5. Líbí se mi přebal knihy. Osobní poznámka: Partner to nedávno poslouchal jako audioknihu, tak bylo fajn, že jsme se o tom mohli bavit a já mu třeba říkala: "Teď jsem u toho a toho, to nemá chybu:-)))." Mimochodem Jan Vlasák to prý načetl skvěle, což mě vůbec nepřekvapuje.
Kniha na mě hluboce zapůsobila. I když je Ove bručoun a s největší pravděpodobností bych ho za souseda nechtěla, získal si mě hned po první kapitole. V knize je mnoho smutných momentů, přesto je to velice milé a laskavé čtení a jak už tu někdo zmínil, celou knihu jsem se usmívala. Muž jménem Ove řadím k nejlepším knihám, které jsem četla.
Ač se zdá, že Oveho svět je černobílý, je ve skutečnosti plný barev. Kniha je plná lidskosti a emocí stejně tak jako život. Jednu stránku se smějete a při další polykáte slzy. V něčem mi to připomnělo příběh Forrest Gumpa, protože život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. V tomhle případě je život taky velice rozmanitý, protože každý den vás nas*re někdo jiný. A právě proto je tak barevný. Ove se stal prostě mým idolem, naprosto se v něm vidím za pár let, až moje stupnice sarkasmu dosáhne svého pomyslného vrcholu. A jak se pozná opravdu zábavná kniha? To je tak, když sedíte v čekárně plné lidí, kde panuje hrobové ticho a vy se najednou při čtení začnete smát nahlas jako blázen!
Ubrblany dobracky Ove. To díky němu jsem měla v době čtení knihy neustále rty v mírném úsměvu. Budeš mi chybět, Ove...
Půjdu trochu proti proudu, ale tento styl humoru "každá věta musí být hrozně vtipná" moc nemusím. To se mi daleko více líbily vážné pasáže. A přiznám i slzy v očích na konci knihy. Každopádně mezi nejlepší knihy Oveho neřadím.
Nevím, zda jsme byli naučeni od malička, ale švédské spisovatele prostě můžu. A pan Backman s mužem OVE, je prostě TOP. Hlavní postava si vás získá, ač budete namítat, že se jedná o malého bručouna. Záhy zjistíte, že se jedná o normálního člověka, jenž má realistický pohled na svět a srdce na pravém místě. Při čtení se budete často usmívat, dokonce smát nahlas, ale občas vás dostane a bude se vám chtít i plakat. Frederik Backman se vám dostane pod kůži, tento příběh je prostě okouzlující a nebudete chtít knihu skončit.
Vracím se ke komentáři, jelikož jsem slíbila, že si poslechnu audioknihu. Úžasné podání pana Vlasáka, bylo perfektní se znovu vrátit k oblíbeným situacím s Ovem při nákupu počítače, autoškole, k šarvátce s klaunem,...ale rozloučit se s Ovem, jako bych ho znala, prostě se slzami v očích. Krásná kniha a úžasná audiokniha, doporučuji je
Nádherná kniha, opravdu nádherná. Smála jsem se a brečela zároveň. Pro mně je tohle literární skvost. A ten překlad - naprosto dokonalý. Kéž by bylo více takových knih.
Dobré, bavilo, jen jsem očekával ještě o kousek více. Po přečtení některých komentářů jsem byl little bit hyped - nikoli brilantní, ale dost dobré;) 90%
Proč jsem se při čtení smál jak blázen? A proč jsem o pár stránek dál měl slzy v očích?
Po prvních dvou kapitolách jsem usoudil že se kamarádka asi zbláznila, když mi doporučila tuhle brutálně depresivní knížku, a chtěl jsem skončit.
Naštěstí jsem to neudělal a tak teď můžu přiznat že jsem snad nikdy nečetl tak vtipnou a zároveň tak smutnou knížku.
Je prostě skvělá.
"Já, hergot, nejsem nepříjemnej!"
Co je to za podělaný život a zkažený svět, když už člověk nemůže ani v klidu spáchat sebevraždu?! Doba se mění, společnost také a ne každý jedinec je schopen držet krok. Někdy se však může přikutálet kamínek, který spustí lavinu změn. Například čerství přistěhovalci v rozšiřující se čtvrti.
Zpočátku jsem se cynicky pochechtávala a říkala si: "No tebe bych chtěla za souseda, Ove!" Ale jak kapitoly ubíhaly, z té věty se vytrácel sarkasmus. Do finále bylo ještě daleko a já už bych s tím nevrlým chlápkem klidně sdílela dvojdomek. Našla jsem v něm několik mužů, co ovlivnili mou existenci: zásadového a společensky nepoužitelného manžela, poctivého a manuálně zručného dědu, přímého až nerudného otce, ba i v sobě jsem objevila cosi z Oveho.
Často jsem při poslechu v práci dusila smích, jindy zvážněla, chvílemi posmutněla, každopádně jsem se většinu času báječně bavila. Tolik humoru, moudra, skvělých postřehů i lásky... nádhera!
Teprve v závěru to autor trochu přeháněl s cukrkandlem (ne, že bych Ovemu nepřála), čímž ohrozil pátou hvězdu. O záchranu se postaral Jan Vlasák, jehož přednes považuji za naprosto geniální: ať šlo o hartusícího Oveho nebo třeba žvatlající tříleté děvčátko, vrhal se do textu s patřičným elánem a emocemi, jaké by mi při pouhém sledování řádků asi nebyly dopřány. Měla bych začít nosit klobouk, ať můžu uznale smekat. Snad bude stačit mé vděčné: děkuji (Fredriku Backmanovi, Janu Vlasákovi, všem, kdo se na knize pečlivě podíleli... a neměla bych zapomenout ani na čtenáře, jejichž nadšené ohlasy mě k románu dovedly). 90-95%
Nádhera,Backman je prostě kouzelník.Kolik citů a emocí umí zasadit mezi řádky.Moje srdcovka.
Jedna z nejkrásnějších knih o dobru v nás.
Oproti některým knihám z poslední doby velmi oceňuji dopracovaný konec. Někdy mám pocit, že autoři už to chtějí mít za sebou a moc si se závěrem práci nedají. U této knihy jsem byla moje zvědavost plně uspokojena.
Jak obměkčit srdce starého mrzouta.. hezký příběh s kapkou humoru a dojemným koncem.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
To je tak krásná a milá knížka :o) Tahle věta padla po přečtení poslední stránky. Podle recenzí jsem si myslela, že čtu jinou knihu, protože spousta čtenářů hodnotila tak, že se smála nahlas. Byly tam opravdu vtipné momenty, ale humor bych hodnotila jako tragikomických a spíš převažovaly pocity naprosté bezmoci ať už z lidí nebo z toho, co dokáže osud připravit. Bručoun Ove si musí získat snad každého, když se v kapitolkách z jeho dětství, dospívání a mládí rozkrývá to, v jakých poměrech vyrůstal a čím vším si musel projít, tak se jeho chování stává pochopitelným. A úplný závěr... Poplakala jsem si.