Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat — ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
O knihe som počula samé dobré ohlasy, preto som bola na ňu celkom natešená. Začiatok ma však sklamal a mala som chuť ju odložiť, úprimne som nechápala, čo na tom tí ľudia majú. Potom sa to, ale začalo a musím povedať, že najviac ma bavili spomienky Oveho než prítomná vsuvka. Celkovo ma kniha nadchla a pohltila. A preto každému odporúčam, to čo mne odporúčili ostatní, nevzdávajte to a uvidíte, že vás ta kniha dostane. :)
Hodnotím knížku do její půlky, protože jsem se prostě nemohla začíst. Navnadily mě tak pozitivní recenze, že jsem od toho opravdu čekala víc, ale nakonec jsem se do čtení musela nutit, až jsem to vzdala úplně..
Ovemu musím dát jen 4* a to ne proto, že by se mi nelíbil, jen se mi prostě Medvědín a Britt-Marie zdály lepší. Tady je moc humoru za každou cenu, ale jinak samozřejmě dobré - jak ovšem jinak od Backmana.
Obsahuje spoiler.
Jak promítnout celý život během tří dnů. Laskavý, jemný humor. Ove není starý mrzout, jak by se mohlo zdát. Jen potřebuje a vyžaduje, aby svět fungoval podle pravidel. Když chce, udělá všechno co si umane. Když nechce, nepohne s ním nic. Snad kromě kocoura a Parvaneh. A Sonji samozřejmě. Oveho láska k Sonje a Sonjina láska k Ovemu - bez výhrad, bez výčitek, tak samozřejmá a přitom tak neobvyklá. Smích jako bublinky šampaňského...
Dostala som ako eknihu od svokry... Človek musi mat takýto zaner rád inak je to pre neho trapenie... Rozkosne, nenasilne citanie pre citlive povahy...
Perfektní. není co dodat.
Možná je zde i návod pro křiklouny, co odmítají všechny cizince a zároveň pro cizince, kteří chtějí v zemi žít.
Slušné, kteří jsou přínosem pro společnost, naučí se řeč, přijmou zásady společnosti, ty přijmout. Zbytek hajdy domů.
Rovněž kritika odosobnění sociálního byrokratického aparátu je na místě.
Kniha mě vyloženě nadchla, je to opravdu povedený kousek. Jedna z mála knih, kde se dá uvěřit každé slovo toho surově realného života hlavní postavy, ktery je podán humornou formou i když je velmi smutný. Mohu jen doporučit, a to sklidným svědomím!
Tohle mě moc potěšilo. Smála jsem se a zároveň jsem spotřebovala hromadu kapesníků. Všechny postavy byly úžasné (samozřejmě kromě té fifleny se "sněhulí"). Nechtěla jsem, aby to skončilo, tak jsem ke konci četla po kousíčkách. Dávám všechny hvězdičky. A ještě pár navíc. Doma mám taky takového Oveho, musím mu poradit ty cedule.
Ke knize jsem se dost dlouho nemohla dokopat a byla vůči ní skeptická. Podle anotace to neznělo jako zrovna mé oblíbené téma. Přesto jsem konečně knihu otevřela a první kapitola potvrdila mé obavy. Nesedlo mi vůbec vyjadřování hlavní postavy a vinu jsem dávala hlavně překladu. Jenže po první kapitole se stal zázrak a mě kniha naprosto pohltila. Podle mě je to především knížka o obrovské lásce. Půlku knihy jsem proplakala. Nezasmála jsem se ani jednou. Taky jsem zde našla pochopení pro všechny muže typu Ove, neboli mrzouty. Je jich kolem nás spousta. A hlavně jsem nestačila žasnout nad ohavností švédského sociálního systému. Jestli se autor inspiroval skutečností, tak to potěš... Nicméně, dala bych pět hvězdiček, ale poslední třetina knihy už mi nepřišla tak zajímavá, ta skvadra kterou dali dohromady a to, že by se muž na prahu šedesátky dokázal tolik změnit, se mi zdálo hrozně nerealistické a místy až absurdní. Knížku ale hrozně moc doporučuji, opravdu mile překvapila!
Prave jsem doposlouchala jako audioknihu a jsem nadsena. A prednes pana Jana Vlasaka je proste uzasny. Krasny ,vesely i smutny pribeh, ktery v cloveku zustane.
Vrele doporuciji.
Zpočátku jsem si říkala: Co to je??? Protivný dědek. Ale pak jsem se bavila na každé stránce. Velmi vtipně psaná kniha, místy až tragicky smutná. Patří mezi ty, které si opravdu budu pamatovat.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Dočkala jsem se zázraku. Výborný text se sešel s dokonalou interpretací. Vřele doporučuji. Vykreslení Oveho bylo velmi reálné, dokonale jsem si ho dokázala představit.
Naprosto úžasná kniha. Každé ráno jsem se těšila do vlaku, až začnu další den s Ovem. Trochu mě mrzí, že už mám přečteno, ale nešlo to jinak :-) doporučuji!
Tahle kniha... Po prvních stranách přehodnotíte všechna nejlepší ocenění, jaká jste kdy udělili. A s dalšími stránkami si budete připadat, jako by vám dort polili sirupem, pak přidali karamel a nakonec vám jej ozdobili marcipánovou dekorací. Už si myslíte, že nic lepšího nepřijde a pak najednou pláčete, jste dojatí. V příštím okamžiku opět pláčete, ten humor prosakuje až k vám, ať jste momentálně kdekoliv. Na samotném konci se cítím jako zvonkohra z nakřáplých mušlí, které rozeznějí tu nejprostší melancholii. Čtěte to sami, mohli by na vás zírat jako na emočně labilního blázna. Ještě byste to těm okounějícím budižkničemům mohli doporučit. :)
Ove a jeho život, skvěle napsaný, dojemný, místy úsměvný, čte se příjemně a nikde nedrhne, zkrátka když s ní začnete, musíte ji dotáhnout do konce. Pro mě jedna z nejlepších.
Milionovy pribeh!!!! Krasne se cte, oddychovka. Smala jsem se a na konci brecela!!!! Doporucuji, je to krasny humor, jeste kdyz mam doma kocoura...umim si predstavit ;)
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Číst Oveho jako první knihu od Backmana, určitě by mě překvapila víc. Ale protože jsem prvně četla Babičku a Britt-Marii, bylo mi už od prvních stránek celkem jasné, kam a jak se bude celá kniha ubírat. Jenže mi to vůbec nevadilo. Občas prostě všichni potřebujeme milý a bezelstný příběh pro pohlazení po duši. A to, že z nás opět Backman tak trochu ždíme emoce, k němu prostě už asi patří.