Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240484/bmid_muz-jmenem-ove-240484.jpg
5
4589
4589
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat — ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Táto kniha bola absolútne skvelá. Páčili sa mi spomienky na Oveho život so Sonjou, všetci jeho susedia a hlavne tento mrzutý starý ujo. Po prečítaní som ostala dojatá. Bolo to krásne.
Příběh ze života, situace každému důvěrně známé popsané s humorem a lehkostí. Bavila jsem se. Vše ostatní už bylo řečeno.
Doporučuji.
KRUCINÁL! to byl ale doják. Četlo se to samo, jen mi po přečtení trochu přišlo, že některé postavy by zasloužily taky o něco více prostoru a plasticity, aby nebyly jen příčkami, po nichž Ove zas vyšplhá zpět ke své lidskosti a životu vůbec. Se stylem psaní i některými opakovanými pasážemi sem si taky úplně nesedla, ale na druhou stranu se mi líbilo, když se toto opakování vyvíjelo a pokaždé dostávalo hlubší smysl než se dostalo docela k jádru pudla.
Autor s velkou lehkostí i dokonalým souladem propojil humor, ironii, sarkasmus i vnitřní pohnutí. Je krásné, že toho zatrpklého starého parchanta začnete zbožňovat! Což je strašně krásné umění autora! Muž jménem Ove pobaví, dojme a dost možná i rozbrečí.
Tak trochu knižní Gran Torino. Příběh zatrpklého starého muže, který přišel o to jediné, co kdy miloval, nesnáší celý svět a nemá důvod žít. Postupem času však získává souhrou okolností novou chuť do života... Veselé, dojemné, lidské. Myslím, že takových knih není nikdy dost.
Jedna z nejmilejších knih, kterou jsem kdy četla. Především se mi líbil, jak se mi postupně změnil vztah k hlavnímu hrdinovi - od nesympatií k nerudnému dědkovi, kterého známe z okolí každý, až přes pochopení jeho chování a nakonec i přání toho, aby vše dopadlo dobře. Přiznávám, konec jsem oplakala. Rozhodně se k ní někdy vrátím, naplnila mě hřejivým pocitem a velkou dávkou optimismu.
Musim souhlasit s Radunnie :(. Tato kniha mi nesedla. Moc jsem se na ni těšila, podle popisu i recenzi. Ale bohužel, od začátku mi nesedl autorův styl psaní. Nebavili mne hlášky ani autorův humor.
V polovině jsem ji odložila, podívala se na film, který se mi moc líbil, ještě jednou se ke knize zkusila vrátit, ale bohužel, přesto nedokázala dočíst.
Myslím, že tato kniha stojí za přečtení. Začátek je takový trochu těžkopádný a pomalý, ale pak si toho starého mrzouta zamilujete a dostává se vám pod kůži :-) Dalo by se u Oveho použít- nesuď knihu podle obalu :-)
a naprosto souhlasím s komentářem bookemma.
A pro mě výborná nadávka - hnído z kreténa :-D
Ano, je to patetické a cíleně dojemné, ale proč sakra ne?
Není nad to si přečíst jednou za čas nějakou pohádku. Nemusí vám sednout autorův styl vyprávění a je třeba se ze začátku trochu začíst, ale pak se to čte samo a čte se to rychle.
Tohle je naprosto perfektní příběh! Má to švih, vtip, je to i dojemné, obdivuhodné a překvapivě si toho bručouna zamilujete, když nejste prodavač :-)
To byla jedna z nejdojemnějších knih, jakou jsou v poslední době četla... A to nejsem sentimentální.
Už je to několik měsíců, co jsem tuto knížku přečetla. Jsem ráda, že ji v knihovně mám a že se k ní můžu kdykoli vrátit.
Psychicky labilní nejsem (zdravím čtenářku BulkaM), to bych nemohla dělat práci, kterou dělám. Přiznávám, že jsem si poplakala, ale byl to takový očistný pláč. Katarze. Občas je totiž kousek Oveho v každém z nás. Ani hlasitý smích nechyběl. To je na čtení knih právě to krásné .
Toto je přesně styl humoru, který mě sedí. Ove - protivný mrzout, ale jen navenek. Kniha má určitě místo v mé knihovně.
Po vychvalované Vážce další zklamání. Těšila jsem se na něco ve stylu Staříka a podle zdejších komentářů jsem nabyla přesvědčení, že Muž jménem Ove je jasná volba, dokud jsem nepřečetla prvních 20 stran. Mám pocit, že jsem snad četla něco úplně jiného než většina zdejších přispěvatelů. Knížka mě nikterak nezaujala, spíš mi připadala jako zdlouhavá slohová práce žáka základní školy na téma "plácejte si, o čem chcete". Autorův humor ani styl psaní mi nesedl, občas jsem měla při čtení pocit, že některé jeho poznámky a postřehy hraničí až s trapností. Je mi líto.
Dlouho jsem si na ni brousila zuby, počkala jsem a vyplatilo se. Příběh mě ihned vtáhl do příběhu. I když jsem nedávno četla dost podobnou knihu (Podivuhodná odhalení Artura Peppera), stejně mě tento děj nezklamal ani trochu. Rozhodně mě bavil víc jak výše zmíněná kniha. Která ještě navíc možná z této čerpala a vycházela. Každopádně, tohle byl skvělý příběh a věřím, že takových lidí se v našem okolí najde spousta. Jen nám se navenek jeví jak mrzutí a protivní, ale už nevidíme do hloubky toho, jaké životní osudy za tím mohou být skryty.
Najma zaver ma velmi dojal, az mi vybehli slzy.
Takychto "Ove" je medzi nami asi dost a velmi im nerozumieme.
Ove, ze začátku podivín, nakonec muž s "velkým srdcem", který si mě získal :-) Příjemná oddechovka.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Jen tři slova. Krásné, vtipné a smutné.