Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240484/bmid_muz-jmenem-ove-240484.jpg
5
4674
4674
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat — ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha!!!
Zpočátku jsem se nemohla začíst, Ove mi nepřišel bůhvíjak zajímavý a kapitoly se mi táhly...
Ale postupně, naprosto nenásilně i díky vzpomínkám z minulosti jsem ho začala poznávat a změnila názor. A protože mě bombardují všude kolem reklamy na film, viděla jsem v duchu Toma Hankse jako Oveho a mělo to své kouzlo:-)
Backman píše neskutečně, lehce, něžně, vtipně.
Opravdu krásná kniha, snad zkouknu i film.
(SPOILER)
Neskutečná knížka, smutná a vtipná zároveň!!
Do vyprávění jsem se úplně ponořil a každou novou kapitolou jsem měl Oveho více a více rád. O to víc, že jsem se s ním a jeho situací dokázal ztotožnit. Zní to divně, ale nakonec jsem mu přál, aby ve svém snažení uspěl.
"Proto lidé říkali, ze Ove vidí svět černobíle. Zato ona hrála barvami. Všemi jeho barvami.
Oveho se nikdo nezeptal, jak žil, než ji potkal. Ale kdyby tuhle otázku dostal, odpověděl by, že nežil vůbec.
Kdyby se ho někdo zeptal, řekl by, že dokud nepotkal Sonju, nežil. A poté, co odešla, taky ne."
"Smrt. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé."
Bezvadná kniha. Je pravda, že prvních pár kapitol jsem si říkala, že mi to zase jako taková pecka nepřipadá, ale vzhledem k tomu, že mi ji půjčila moje nej čtenářka sestřenka, tak jsem ve čtení pokračovala a moc jsem si to užila. Pro mě smutná, ale humorně psaná, čtivá. Skvělý čtenářský zážitek.
Někdo o této knize napsal, že se v lecčem podobá Stoletému staříkovi, ale s tím nemůžu souhlasit. Stařík nesahá Ovemu ani po kolena!
Knihu jsem zhltla za pár večerů a Ove mi byl sympatičtější čím dál víc.
Nádherná knížka.
"Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé."
Nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četl. Výborný mix vážných témat a humoru. Ove je prostě klasik a jeho myšlení naprosto rozumím. Přerod Oveho od chlapa, který zprvu uznává jen tradiční hodnoty, k někomu, kdo nakonec přijme novoty liberálnějšího myšlení, je naprosto charakteristické pro dnešní Švédsko, jak jsem ho mohl několikrát osobně poznat.
Tedy přerod od poměrně uzavřené severské společnosti, ke společnosti vyloženě liberální. Jo a kdyby to šlo, jdu si koupit saaba.
Nic jsem neočekávala. Byla jsem jen zvědavá. Ze začátku jsem poslouchala s údivem a trochu i zděšením. Kroutila jsem očima, co jsem si to v knihovně zase vypůjčila. S ubíhajícími kapitolami jsem se přestala mračit a ejhle, na tváři se mi začal objevovat úsměv. Owe mě přesvědčil, že stojí za to dočíst až na konec knihy. Ba co víc, litovala jsem, že dále nepokračuje.
Kniha mi byla doporučena. Prvně jsem si nebyla úplně jistá, zda je to opravdu kniha pro mou osobu. Po několika stránkách tato obava zcela zmizela. Příběh je skvělý. Byly zde části, kdy jsem se nad příběhem bavila a kdy naopak jsem smutnila. Ve výsledku však úžasná kniha, která opravdu stojí za přečtení.
Kniha je naprosto perfektni. Prevazne ctu jiny zanr, ale knihu jsem si na doporuceni precetla a opravdu tleskam. Kniha je velmi ctiva a zabavna. S nejvetsi pravdepodobnosti si ji v budoucnu prectu znovu.
(Pozor, obsahuje SPOILER) Knihu jsem si vzal jako odpočinkové čtení na druhou půlku dovolené, ale příliš mě nenadchla. Pokus spojit humor a vážná témata mi připadl nepodařený. Ztráta dítěte, doživotní invalidita, pokusy o sebevraždu, vztah k imigrantům nebo gayům mi k humorné anonci knihy prostě nepasovaly. Vím, že postavy v knize jsou nadsazené, jejich typické vlastnosti a projevy jsou vyhnané do extrému a svým způsobem schematizované, ale nedokázal jsem je přijmout. Oceňuju vtipná přirovnání a hlášky, i když s postupem knihy mě bavily čím dál méně. Oveho jsem stále a čím dál víc viděl jako autistu, který lidi posuzuje pouze podle značky auta a nedokáže navázat lidský vztah, kromě patologické fixace na vlastní manželku;-) Hvězdu navíc dávám za bombastický až kýčovitý závěr, který mi přece jen vyždímal z očí pár slz;-)
Depresivní kniha o autistickém, protivném, sociálně nezačleněném dědkovi, který se celou knihu snaží vzít si život. Nic tak otravného a nudného jsem opravdu dlouho nečetl. Tím, že rozečtenou knihu opravdu VŽDY DOČTU, jsem to nakonec dal. Ale to nadšené hodnocení této bizarní a smutné knihy opravdu nechápu.
Úžasná kniha, které není co vytknout. Pro mě ale byla ještě o malinko lepší Brit - Marie. Možná tím ženským pohledem, těžko říct. Každopádně od Backmana si ráda přečtu i telefonní seznam.
Když jsem narazila na tuto knížku, neměla jsem moc velká očekávaní, abych nebyla zklamaná, po přečtení recenzí.
Ale knížka je prostě perfektní, naprosto se skvěle čte a když jsem si vytvářela jak asi Ove vypadal, úplně se mi vybavil Clint eastwood a Gran Torino.
Od poloviny knížky už jsem knížku odkládala, jen nerada a vždycky byla hrozně naštvaná, za každé vyrušení.
Příběh, je krásné pohlazení po duši.
Knihu jsem četla na základě doporučení a také je mou čtvrtou knihou od tohoto autora. Velké očekávání mi ale trochu rozhodila nedávno přečtená povedená kniha - Přes práh - s velmi podobnou tématikou a charakterem hlavní postavy. Takže ano, předvídatelný děj, nicméně to dorovnává bravurní styl, výborné zkratky. Zasmála jsem se i poplakala. Můžu knihu tedy taky jen doporučit:-)
Opravdu krásný příběh o muži, pro kterého už nemá život smysl, ale kterému není dopřáno ze života odejít z různých, velmi humorně popsaných důvodů. Je to román, u kterého se mnohokrát pousmějete i zapláčete.
Nemějte mi to za zlé, ale ten mrzutý dědek mi tolikrát lezl krkem! Jeho mrzuté, negativní a neustále se opakující myšlenky! A neříkejte mi, že vám ani trošku nehnul žlučí! Nevěřím!
Příběh, který je pro mnoho čtenářů emoční houpačkou byl pro mě příběhem lásky, radosti a spojení. Ani chvíli jsem nepocitovala lítost či smutek, ale naopak jsem se s každou další stránkou usmívala. Ten nerudnej dědek má totiž obrovské srdce! Metaforicly i doopravdy. A já ho žeru, protože je to neskutečný superhrdina. Já bych si přála, abychom takových měli na světě víc!
Kromě Oveho je v průběhu poměrně dost podobně mrzutých jedinců, které vyvažují jedinci plní energie. Budu upřímná, když řeknu, že mi krkem lezli všichni! To jsou takové extrémy, až jsem tomu nevěřila. Ale oni byli opravdu skvělý a dokonale k sobě zapadli!
Víc takových knih! A víc takových hrdinů! Svět to potřebuje! Obojí!
Moc doporučuji! Nebudete litovat ani jediné stránky a jediné minuty, kterou tomuhle morousovi věnujete. Sama sebe jsem překvapila, jak moc se mi příběh líbil.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Tak tahle kniha mě opravdu hodně zaskočila.
Přes 4 000 hodnocení, 92%, dvě filmová zpracování...no nejděte do toho, že...
A nelituji. Nelituji ani jedné jediné vteřiny, kterou jsem se sveřepým stárnoucím Ovem strávila. S ním, s jeho Sonjou, i s tou ztřeštěnou neodbytnou Parvaneh, která vždycky dosáhne svého, s jejím neschopným Mameluken, který má sice hlavu ajťáka, ale ručičky "vobě volšový". S obtloustlým Jimmym a i tím samolibým oškubaným kocourem. Jednoduše řečeno - nádherná kniha. Někdy jsem se v duchu usmívala, jindy se mračila a kroutila hlavou, a když jsem se jednou začala smát i nahlas, uvědomila jsem si, že tak trochu "děsně zásadový Ove, který chce mít všechno tak, jak správně má být, a je s tím vždycky problém" leží vedle mně a ptá se, čemu se řehtám. Čemu? Té prosté pravdě života, která je v knize tak věrně popsaná. Ale copak mu to můžu říct :) ?
A konec? Ten jsem probrečela. Nekecám.