Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240484/bmid_muz-jmenem-ove-240484.jpg
5
4674
4674
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat — ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha je o jednom starším muži Ove, který je nepříjemný na všechny ve svém okolí. A o jeho nečekaném a nepravděpodobném spřátelením se s nově přistěhovanou rodinou do sousedství, které mi přišlo težko uvěřitelné.
Celý příběh je strukturován řekneme do dvou časových linií. První je současnost a druhá je minulost, ve které autor libovolně přeskakuje tak, aby vysvětloval Oveho chování a jeho životní příběh a tím čtenáři ospravedlnil Oveho chování.
Oveho postava mi byla i přesto nesympatická. Nejsympatičtější mi byla postava Parvanah. Ostatní postavy jsou poměrně nezajímavé.
Řekl bych, že žádná hlavní zápletka v knize není. Je to jen takový příběh bez žádného cíle.
Kniha se odehrává v moderním Švédsku, takže nemohou chybět migranti z blízkého východu ani zástupci LGBT komunity. A hlavně je pozoruhodná vstřícnost člověka k těmto lidem, který jinak všemi kolem sebe opovrhuje.
Kniha je nicméně napsána čtivě. Akorát mi chyběla nějaká hlubší myšlenka nebo nějaká hlavní zápletka. Dále je kniha plná nejrůznějších klišé a stereotypů, ale pouze v korektní míře. Dle mého skromného názoru je kniha hodně přeceněna. Měl jsem nutkání několikrát knihu odložit, protože po 200 stránkách jsem nevěděl na co vlastně čekám.
Úžasná kniha.Tak moc lidská. Zasmála jsem se u ní ,ale i slzy tekly.
Knížka ke které se určitě po čase vrátím.
Opět dokonalé, vtipné, smutné, ze života o životě, o přátelství, stárnutí a chuti žít.
Ove i když je šílený mrzout, tak mě byl sympatický od samého začátku, což u Britt-Marie říct nemůžu, ta mi byla dlouho nesympatická. Pod tvrdou slupkou se skrývá velké a dobré srdce. Ove mi připomíná Evžena Humla ze seriálu Chalupáři.
Jen mini výtka, Ove mohl být starší, 59 let není zas až takové stáří.
Život je podivuhodná věc
...v telce dneska nic nedávali :):):)
Vyjímečný knižní zážitek, ačkoli pokud jste plačka (jako já), nebo se divně smějete (jako já), nečtěte tuhle knihu na veřejných místech. To si takhle lidi v sedmnáctce jednou mysleli, že jsem přinejmenším schizofrenička, případně na drogách.
Když jsem tuto knihu vybírala do výzvy, myslela jsem, že to bude stejné, jako když jsem četla "Co by můj syn měl vědět o světě". Že se budu pořád strašně tlemit. Neměla jsem moc náladu na komedii, tak jsem začínala trošku z donucení. Jsem strašně ráda, že mě výzva "donutila". Přečetla jsem to jedním dechem. Úžasné postavy, myšlenky, životní postoje... V knihovně mám jen výběr toho, co bych všechno chtěla mít. Není místo. Ale pro tento skvost tam skulinu udělám. Myslím, že budu nakonec číst 31x, stejně jako mé milované Pouští a pralesem...
Ach, toto je skvost. Tak úžasně vykreslené postavy, trefný humor, příjemné prostředí. Oveho jsem si zamilovala. Jeho bručounství, které během příběhu odkrývá velké srdce. Dojímalo mě, jak moc byli Ove a jeho žena Sonja svázáni. Měli mezi sebou velmi silné pouto, do kterého bohužel zasáhla smrt. Dojímalo mě, jak Ove své ženě u jejího hrobu vše vyprávěl a povídal si s ní.
Styl jakým je kniha napsaná je tak poutavý a originální, že určitě brzy znovu sáhnu po další knížce Fredrika Backamana.
Nemůžu říct, že se kniha nečetla dobře, ale za mě se jedná o takovou sladkobolnou agitku a nemůžu si pomoct, na mě je toho ulepenýho melodramatu prostě moc.
Budu asi jediná, ale já si z této knihy na zadek nesedla. Asi jsem od ní očekávala více. Ne, že by se mi hloubka příběhu nelíbila, jen to zpracování mi přišlo takové.... no zkrátka mi to nesedlo. Mám z toho rozporuplné pocity.
Backman tu zvolil jako hlavní postavu mrzutého a tvrdohlavého muže, který nemá na první pohled povahu na to, aby si získal sympatie okolí. Realita je však jiná a jeho plán, který se chystá udělat, poskytuje zamyšlení se nad tím, jakým charakterem vlastně oplývá.
Jedná se o melancholický příběh, u kterého si čtenář prožije několik různých emocí.
První setkání s Backmanem a dávám plný knedlík. Jednoho takového Oveho mám doma (ročník 1929), tak vím.
Tohle je opravdu zajímavá kniha... Zajímavé setkání s Ovem a jeho životní příběhem. Bylo vlastně hodně moc fajn s ním jít na inspekci po ulici, opsat si do deníčku SPZ aut, kopnout do cedule a zkontrolovat garáž.
Čekala jsem spíše vtipnou oddechovou knihu ale je v tom i dost smutných chvilek a zároveň i dojemných.
Jsi super chlap Ove, kdyby bylo víc takových lidí, bylo by tu určitě trochu líp na tom světě. (A hodně věcí by bylo hotových).
Opravdu špička. Bavil jsem se prakticky od začátku do konce. Oveho dodržování předpisů a nařízení je tak šílené až humorné, že ho za to musí mít člověk rád. A i to, že se za takovým morousem může skrývat veliké srdce.
Nejprve jsem viděla film s Tomem Hanksem. Oboje je skvělý příběh, člověk se u toho občas směje, občas pláče. Za mě nádhera.
Krásný příběh, dojemný, vtipný. Moc se mi líbilo pojetí mezilidských vztahů v sousedství. I ten největší bručoun soused může velmi příjemně zasáhnout do životů ostatních. Toto je asi největší poučení z knihy. Způsob uvažování Oveho byl úžasný, moc jsem se u toho nasmála a zároveň zapřemýšlela.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
A mně se to libilo a moc. Četlo se to samo, pěkně to plynulo a ja se dobře bavila. Některé fragmenty mi tam přišly zbytečné, jakoby nutně, ale násilně implantované do příběhu. Ale ja jsem "konzerva"stredniho věku , mladší čtenáři už se nad tím zřejmě ani nepozastavi.
I tak dávám plný počet a to je u mě velmi neobvyklé (zvlášť když je přečtena ve čtečce). Mimochodem mate to taky někdo tak, že knihu ve čtečce většinou prožijete tak nejak povrchně?