Muž jménem Ove
Fredrik Backman
O lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“. Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit Audiokniha v podání výtečného Jana Vlasáka vypráví o přátelství, které dokáže vrátit chuť do života, i když se mohlo zdát, že ztratil smysl. Někdo ty mameluky přece musí naučit, jak se správně řídí a co to je pořádné auto! „Pokud by měl mít Ove něco vyryté na pomníku, pak jedině: Vždy myslel na spotřebu paliva.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OneHotBookOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Krásná knížka, perfektní postupné odkrývání správné duše jednoho mrzouta podané velmi zábavnou formou. Když k tomu přidám ještě přešně procítěné podání pana Vlasáka (četl jsem jako audioknihu), tak jsem celkově unešen. Navíc kniha přináší i několik mouder o stárnutí, které člověka také zasáhnou.
Knížka mě opět dostala. Začátek na mě sice působil trochu rozpačitě možná až nepříjemně, ale bylo jasné, že se vše změní. Opět jsem měla místy v očích slzy dojetí. a Epilog jsem probrečela. Přesto Medvědín se mi líbil asi o maličko víc.
Jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četla. Na konci jsem se i rozplakala. Velmi povedený dbeut, mohu všem doporučit.
Nádherně napsané, ten bručoun krásně popsaná postava (ten autor mě snad znal:-D), sice než jsem si zvykl na to přeskakování v čase tak mě to trochu vadilo, ale jinak naprostá paráda.
Upřímně mě dost dlouho pan Ove vyloženě lezl na nervy. Nesnáším ten typ lidí, kteří žijí v minulosti, v zažitých vzorcích, stereotypech a vše odlišné od sebe odhání. Nakonec se ale ukáže, že ačkoli Ove bez svých pravidel nemůže žít, tak jej jeho dobré srdce změní/obměkčí, protože je to sice na povrchu morous a nepříjemný dědek, ale uvnitř vlastně jen do puntíku ctí svůj vlastní hodnotový žebříček. A jelikož ví, co je správné, tak se to v důsledku projeví i v té stránce jeho osobnosti, kterou ukazuje navenek. Znám takové lidi, takovéto "dobráky od kosti", kteří v důležitých momentech života umí vystoupit a jednat namísto útěku nebo mlčení. Více, či hodně se tento motiv opakuje u osobnosti Britt-Marie.
Děj knihy se odehrává jak v současnosti, kdy Oveho poznáváme jako onoho nerudného dědka, který vám buď poleze na nervy, nebo s ním budete soucítit (záleží na tom, v jakém jste zrovna rozpoložení :-) ), tak v minulosti, díky níž začnete toho protivného staříka chápat mnohem více a dokonce ve vás vykřeše i nějakou tu jiskřičku pochopení.
Ať tak či onak, rozhodně doporučuji, abyste knize dali šanci - jakkoli vám třeba na začátku bude Ove nesympatický - protože v této knize není nic takové, jak se na první pohled zdá.
Miluju knihy, které mě rozesmějí hned na první straně. Tahle k nim patří. Šedesátiletý chlapík, ukázkový prototyp morouse, který křičí na děti, aby mu neběhaly po trávníku a pod vousy si mumlá že „dneska nic a nikdo není co bejvalo“… Příběh nutí smát se nahlas a číst vtipné pasáže komukoliv, kdo stojí poblíž. Zároveň jde ale do hloubky a umí zasáhnout na správných místech. Pro mě tohle bylo pohlazení.
Srdcovka. Po nějaké době jsem se podívala i na film a ani ten nezklamal. Ke knize se rozhodně vrátím.
I když jsem viděl dříve film, tak jsem byl knihou nadšen. Tohle je univerzální recept na všeobecně populární knihu, v dobrém slova smyslu.
Psaní příběhů je podivuhodná věc. A ještě podivuhodnější, když autor dokáže postavám vdechnout tolik života, že čtenáře přimějí smát se nahlas v prázdném bytě, nebo tajně brečet do kapesníku, aby zbytek rodiny neřekl, že je tu někdo tak trošku mimo, nebo prostě jen tak popřemýšlet nad zázraky, které se často maskují jako věci všední a samozřejmé.
Ze začátku mi v knize vůbec nepasovalo přeskakování pasáží do minuosti, trošku jsem se v tom ztrácela, ale jak jsem se začetla víc, už jsem do toho byla vžitá... Příběh moc hezký, pravdivý, smutný ze života.. Občas se člověk zasměje, občas ukápne slza.. V knize se všechno proč a jak, dozvídáme až v průběhu čtení, takže se o celém Oveho životě, dozvíme až po přečtění poslední stránky.. Ačkoli by někdo možná mohl říct, že se kniha táhla, vlastně každá kapitola byla o nečem všedním, avšak vůbec ne nudném..
Jediné, co nechápu je, jak mi tento skvělý autor tak dlouho unikal. Druhý jeho příběh a opět musím psát nadšený komentář. Kniha je vtipná i dojemná, smutná i plná naděje. A hlavně uvěřitelná. Když člověk chce, tak se tam taky někde najde. A má tak nad čím/kým přemýšlet. Přirovnání, kterými autor rozhodně nešetří, to je úplná jazyková slast. Rozhodně si tento příběh dám za čas ještě jednou.
V tomto případě posloucháno jako audiokniha v podání pana Vlasáka a jeho přednes by dal ještě na jednu hvězdičku navíc.
Když mou milovanou knihu namluví svým dokonalým hlasem pak Vlasák, jsem rázem v sedmém nebi. Muž jménem Ove je člověkem staré školy, všechno si zařídí sám, účty platí včas, nikdy nezmeškal jediný pracovní den. Nadevše respektuje pravidla, řády a cedule. A moc rád provádí samozvané kontroly dodržování pravidel na cedulích ;). Je to zkrátka starý zapšklý morous a bručoun.... Nebo ne tak docela? Zbožňuju Oveho, další postavy, emoce toho příběhu a celou tuhle knížku. A hlas Jana Vlasáka ji ještě o fous vylepšil. 100%
Nějak jsem se do knihy nemohla začíst, ale jsem šťastná, že jsem se začetla, krásný příběh, dojemný, citlivý, vtipný a na konci si řeknete, ne prosím ať ještě není konec.
Backman pomalu ale jistě začíná patřit do mého seznamu oblíbených autorů. Kniha s Ovem byla přesně taková jakou jsem čekal. Humorem obalené problémy ovdovělého pána. Po přečtení zjistíte jak důležitá je v životě rodina a přátelství. Ove je po smrti manželky nemilosrdně vtažen do moderní doby ( kde existují lidé kteří nejezdí Saabem) Kdo má rád knížky jako Stoletý stařík nebo Analfabetka tomu se Ove musí líbit.
Nevím, co napsat. Už jsem asi desetkrát začala komentář a zase ho smazala. Ke knize jsem se dostala náhodou a jsem za to moc vděčná. Opravdu mi vyrazila dech a řadím ji k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla. Mistrovsky napsaná, rozhodně není odpočinková, spíš hodně k zamyšlení co nám život dává a bere, co od něj čekáme a co on na oplátku čeká on od nás...
Při čtení jsem se zasmála, hodněkrát jsem měla v očích slzy a na konec jsem přes ně téměř neviděla. Možná se taky Ove u mě objevil v pravý čas.
Rozhodně ji doporučím všem okolo a nejspíš si ji budu muset i koupit. :-)
Zábavná kniha, velmi čtivá, perfektní na odreagování. V určitých chvílích člověku ukápne i slza.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Náhodný výběr v knihovně a nezklamal. Asi i proto, že podobný exemplář mám doma, je to opravdu hodně povedené rozkrývání osobnosti staršího mrzouta. Včetně vykreslení vztahů v rodině. Doporučuji, čte se to samo