My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31623/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo-9XN-31623.jpg
5
8296
8296
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Mladistvá západoberlínská narkomanka ich-formou popisuje svůj příchod jako 6leté na berlínské sídliště Gropiusstadt s minimem možností zábavy pro děti. Neutěšené rodinné poměry vedoucí k rozvodu rodičů ji přivádí k hašišové partě v „Domě středu“. Následně postupně propadává světem drog až k těžké závislosti na heroinu a všemu, co s ní souvisí: těžké zhoršování zdravotního stavu, snaha opatřit si peníze na dávku (žebrání, krádeže, prostituce) a občasné zoufalé a neúspěšné pokusy zbavit se závislosti. Později se dívka závislosti na heroinu zbaví, ale pořád zůstává závislá na hašiši. Kniha obsahuje vlepenou 32 stránkovou fotografickou přílohu. Předmluvu napsal JUDr. Kamil Klášterský. Odborně lektorovali MUDr. Jan Cimický, CSc., JUDr. Kamil Klášterský a MUDr. Jaromír Rubeš. První vydání.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1987 , Mladá frontaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla už několikrát a vždy si pak řeknu jak je tohle možné? Opravdu příběh, který je dost drsný a po zkušenostech v něm prezentovaných je problematika drog ještě děsivější. Na jednu stranu mám pocit, že je pomoc závislým v mladém věku nedostatečná a na druhou, že snad ani pomoc nejde. Určitě by si tuhle zpověď měl přečíst každý.
Četla jsem poprvé až v dospělém věku (dospělejším). A musím říct, že jsem ráda. Jako dítě bych z toho asi měla trauma nebo to nedočetla. Nicméně jsem knihu zhltla během pár dní a jestli se to tak dá říct, líbila se mi. Je to opravdu detailní popis myšlenkových pochodů závislých. Dozvěděla jsem se také pár novinek, jak to vlastně ve světe feťáků chodí, jak odvykání je jen několikadenní proces, který ale pro skutečné zbavení se závislosti má vlastně dosti malý význam, jak před 30 lety bylo v Německu a asi i jinde jednoduché pro malé děti sehnat drogy a jak bylo prakticky nemožné dostat se do léčebny. Nedokážu pochopit, jak i po několika letech bez drogy do toho člověk znovu spadne. Co je na tom tak silného, co táhne člověka do bahna zas a znovu, i když fyzicky už závislý není. A zkoušet to nehodlám, takže to asi ani nepochopím.
Myslím, že až za mnou přijde dcera, že chce na diskotéku, tak ji nikam nepustím dokud si tuto knížku podrobně neprostuduje.
Pro mně velmi silný zážitek. Jen mně maličko zamrzel konec. Nečekala jsem happy end - ten by mně vyloženě naštval, protože by naprosto zkazil jakoukoli autentičnost. Mrzelo mně, že byla jakoby useknutá. Pro mně najednou velký skok v čase. Určitě si přečtu "druhý díl".
O dva dny později:
Po "bouřlivých ovacích", recenzích a cenách, které získal, jsem se koukla i na film. Jsem jím vyloženě zklamaná. S knihou má společný pouze název, nic víc. V knize je pěkně "vidět" destrukce sebeúcty, ničení člověka, upadání do temnoty. To ve filmu úplně chybělo. Zbagatelizuji-li svůj názor pouze na jedinou postavu, tak vezmu-li Babs, v knize je to dvanácti letá holčina s dlouhými plavými vlasy, něžným, dětským obličejem = dítě. Ve filmu ji vidím jako protřelou prostitutku s obličejem dvacítky. Jediné plus oproti knize vidím v začátku filmu, kdy herečka Christianu předvedla ve světle že se bojí vzít první prášky, že sama ze sebou "zápasí" to v knize nebylo takhle výstižně vidět. V knize je do sebe prostě házela po hrstech.
Přestože jsem jako první viděla film, do knihy jsem se začetla hned od prvních stránek. Myslím si, že tato kniha patří k těm, které by si měl každý přečíst. Já se stydím, že jsem ji četla až teď. Měla jsem vydání s fotografiemi, díky kterým jsem po dočtení držela knihu v rukou, přemýšlela a na nic se nezmohla. Silný zážitek. Opravdu doporučuji všem.
Když mi jí daly rodiče abych si jí přečetla a potom jim o ní něco řekla, brala jsem to jako vopruz, nechápala jsem proč si o mě rodiče dělají takové starosti ohledně drog. Jelikož jsem ji musela číst tak mě to vůbec nebavilo, nezajímalo mě že se to ve skutečnosti opravdu stalo a pár dní po přečtení jsem na ni úplně zapomněla. Před rokem jsem si jí všimla a dostala chuť si ji znovu přečíst. Tentokrát mě bavila (i když jsem díky ní dostala chuť si vyzkoušet hašiš nebo něco takového, což se za pár stránek rychle vypařilo) zaryla se mi dost pod kůži a určitě si ji přečtu ještě jednou.
Četla jsem ještě za komunismu, tenkrát jsem byla ve stejném věku jako ona a o drogách jsem v té době skoro vůbec nevěděla. Bylo to pro mne natolik silné a působivé čtení, že mně každopádně od drog rozhodně odradila a nikdy jsem neměla potřebu je ani vyzkoušet! dnešní mládeži rozhodně doporučuji k přečtení!
Knihu jsem přečetl jak v češtině, tak v němčině. Drsný příběh školačky v kleštích velkoměsta. Autentický příběh při kterém se mi párkrát hrůzou naškrabatil obličej. Chtristiane si neuvědomoval, že celým tím šílenstvím ubližovala i lidem ve svém okolí, hlavně své matce. Život může být krutý a je jedno jestli člověk žije na bohatém Západě či někdě jinde.
Asi do třetiny knihy sem se pořád pokoušel přimět se k tomu, abych si uvědomil, že je to podle pravdy. Pořád sem to bral jenom jako "knihu". Ale když jsem se s tim pak dal dohromady, mělo to obrouvskou sílu...dobrá kniha...
Krásná kniha, je psaná stylem, že hltáte každou stranu. Mít na to více času dá se přečíst i za jeden den. Jednoduché čtení i pro ty, kteří se v drogách nevyznají. Naprosto ojedinělá knížka,ze které jsem (i bez pomocí obrázku) měla husí kůži. Christiana se stále pokouší odvykat, (dle svých slov může přestat kdykoliv bude chtít). S hrdinkou prožíváte trápení a bolest abstinenčních příznaků. Po překonání máte pocit vítězství i s ní, ale vydrží nátlak okolí? Krásnou otázkou k zamyšlení zůstává, došlo by k tomu, když by doba byla jiná? Jaký život by vedla s matkou a svou sestrou ve vysněném domě? Jak na ní dopadají informace o úmrtích jejich ,,kamarádek,, a přátel po požití zlaté dávky? Kniha popisuje tehdejší dobu, život v betonovém světě, kde jsou děti omezováni v pohybu a o rodičích, kteří mají na jejich osudu taký učitý podíl. Těžké dětsví, špatné prostředí, vše je nádherně popsáno a vy se ocitáte na stanicii ZOO, kde sledujete zda-li Christiana začne nakonec prodávat své tělo, a jak se její svět mění ze dne na den. Pomůže jí její láska Detlef, odvykací stanice? Žádná pohádka - čistá realita! za mně 5 hvězd!
Kdysi jsem viděl film a přišel mi hodně působivý a zajímavý. Pak jsem v knihkupectví náhodou objevil knihu, podle které byl natočen. Kniha není vůbec špatná a detailně popisuje život narkomana, navíc je doplněna autentickými fotkami. Rozhodně bych to nenazval románem, spíše reportáží. O ději, jako takovém, se ani nedá mluvit. Některé pasáže jsou docela nechutné, člověka až zamrazí, do jaké špíny se dá klesnout. Kniha by měla působit jako odstrašovadlo pro potencionální novou generaci narkomanů mezi mladými lidmi, řekl bych ale, že ve skutečnosti zvědavost, mladická nerozvážnost a neustálá potřeba si dokazovat nezávislost na dospělých v období puberty a také dostupnost drog, nakonec mládež k drogám přivedou. Skutečným problémem je ale dnešní uspěchaná a přetechnizovaná společnost. Rodiče jsou od nevidím do nevidím v práci v honbě za penězi a nemají čas se dostatečně dětem věnovat. Únava a stres, kterým jsou dospělí v zaměstnání vystaveni a z toho plynoucí podrážděnost se také přenáší na jejich potomky. Posouváním odchodu do důchodu kamsi do nedohledna, má stále víc prarodičů méně času na vnoučata. S rozšiřováním obydlených ploch se zmenšují plochy zalesněné. Parky, poslední to místo k odpočinku se mění na parkoviště. Všude jen šeď betonu a asfaltu, žádná zeleň, která by uklidňovala. Děti nemají žádnou smysluplnou zábavu a nudí se, nemají si s kým promluvit atd. Dobře se cítí akorát v nějaké partě lidí, která ale nakonec skončí u alkoholu nebo drog. Tohle je tedy to jádro pudla, s tím by měli kompetentní vládci světa něco dělat, ti by si tohle měli přečíst. Jsem moc rád za své bezstarostné dětství, ve společnosti milujících rodičů a prarodičů, za výlety do lesa a na kole s kamarády. Ne že bych s drogami nepřišel do styku, nemám ale rád závislost na věcech, co stojí peníze a člověku ve skutečnosti nic nedají. Já jsem se rozhodl pro sport, četbu a spoustu jiných zálib, to jsou pozitivní závislosti. To už ale moralizuju a trochu jsem odbočil od knihy samotné. Trochu jsem čekal šťastný konec, nakonec jsem se ho ale nedočkal. Bylo až zarážející, jak se Christiana pořád k heroinu vracela. Druhá polovina knihy je vlastně pořád to samé dokola. Pokus o odvykání, návrat k drogám, pokus, návrat, pokus, návrat. V doslovu jsem se dočetl, že až po dvaceti letech od prvního vydání knihy se Christiana snad od drog odpoutala. Konečně našla smysl života, svého syna.
Kniha je úžasná, bavilo mě ji číst, protože mě osobně tohle téma vždy pevně zajímalo. Autorka se nebojí přiznat čím si prošla, to za přečtení rozhodně stojí :)
Ve škole jsem několikrát slišela chválu na stejnomený film, protože mým spolužákům nebaví číst knihy.
Po dlouhé době jsem se rozhodla, že si knihu přečtu, a potom shlédnu film. Jakmile jsem obojí splnila, tak jsem zjistila, že je kniha lepší, protože je v ní víc informací.
Co se mi na knize i filmu nejvíce líbilo? V obou případech se jedná o drogovou problematiku, která bude neustále aktuální. Dále je to úplně otevřený příběh tehdější mladé dívky, který je výstižně popsaný v knize a ve filmu, kde je člověk vtažený do děje.
Tuto knihu jsem četla několikrát ve své pubertě a letos jsem ji koupila své dceři.Nezklamala ani po tolika letech u další generace.Téma drog bylo,je a bude stále aktuální.
Knihu jsem poprvé četla, když mi bylo asi čtrnáct a pak znovu asi loni. Je zajímavé, jak ji s odstupem let vnímám jinak, ale ne špatně. i když jde o zpověď mladé holky, čte se to dobře a člověk si může jen domýšlet, jak co prožívala, i když to popsala. Je to pořád aktuální téma a nejspíš ještě dlouho bude. Ale je jedině dobře, že se podobné knížky pořád čtou, i kdyby si z toho mělo vzít ponaučení jen pár lidí.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Jako první jsem přečetla knížku a na základě toho jsem chtěla vidět film. Z obojího mám husí kůži. Nikdy v životě jsem se nesetkala tváří v tvář s člověkem závislým na heroinu a nikdy nechci mít tu čest. Nevím ani, co o tý knížce říct - protože ,,líbila se mi,, není úplně to, co z té knížky mám za pocity. Spíš je to něco jako ,,zkušenost,,. Jo. Tahle knížka ze mě udělala o trochu víc zkušenějšího člověka, než kým jsem byla před tím. Jsem ráda, že jsem si jí přečetla a určitě to doporučuji i jiným, hlavně těm, co někdy přemýšleli nad tím, jak musí být cool píchat si heroin. A 4* proto, že prostě... pro mě to pětihvězda není...