My děti ze stanice ZOO

12.01.2016

Hodně silný příběh. Ovšem každý svého štěstí strůjcem, takže jsem s hlavní "hrdinkou" zase tak moc soucítit nemohla, byla to její volba takhle žít.

11.01.2016

Knihu znám, četla jsem jí poprvé ve věku dospívání a už tehdy na mě silně zapůsobila. Nicméně až dnes cítím při čtení vysloveně hrůzu z toho, že toto všechno zažívaly děti jen o málo starší než moje dcera.

Ku koncu knihu som mala chuť Christiane poriadne prefackať, ako strašne mi už liezla na nervy, ale kniha ako autobiografia a príbeh skvelá.

05.01.2016

Naprosto se ztotožňuji s komentářem od pavel80. Také jsem jí četla vícekrát. Odstartovala u mě zájem o podobné knihy, které jsem následně vyhledávala a četla celý další rok.

24.12.2015

Ke knížce jsem se dostal kdysi na gymplu, potom jsem ji četl ještě několikrát, vždy jsem ji shltnul jedním dechem, a pokaždé mě z ní mrazilo v zádech. Notabene o to víc nyní, když mám už vlastní děti. Sama Christiana by mohla být odstrašujícím příkladem, jelikož se ze své závislosti nedostala (byť to tak o přečtení knihy vypadalo) ani později. Skutečně by to měla být povinná četba už tak na druhém stupni ZŠ, i když už jsem se setkal i s názorem, že takovéto knihy nebo přednášky "vyléčených" feťáků mohou někdy vést k opačnému efektu (když se z toho dostal on, tak já taky, tak co...).

24.11.2015

Ani nějak nevím co k této knížce napsat. Líbila se mi, jestli se dá napsat líbila. Zhltla jsem ji, co nejrychleji to šlo a ano i já si myslím, jakou spousty ostatních lidí, že tohle by měla být ta nejpovinnější četba ze všech. Jsem ráda, že jsem se tomuto tématu ve svým životě vyhnula a stejně ta budu ráda a budu dělat všechno pro to, aby se tomuto vyhnuli i moje děti. Zažívat totiž tohle z pohledu rodiče musí být ještě horší než když v tom člověk sám jede.

19.11.2015

Kniha "My děti ze stanice Zoo" může svým krásným, poetickým názvem připomínat dobu veselého dětství, her, nevinnosti i bezstarostnosti. O to větší však bude šok neinformovaného čtenáře. Alespoň pro mě to byl šok nevídaného kalibru, když jsem knihu poprvé na střední škole přečetla. Samozřejmě jsem o ní mnohokrát slyšela, ale dlouho jsem ji zavrhovala s tím, že to je prostě kniha o dětech, kteří si hrají v zoo, dospívají a začnou kouřit (což zní příšerně, takže se dá pochopit, proč jsem ji zavrhovala). Jak jsem se pak později od spolužáků dozvěděla, měla jsem obrovské nedostatky, protože tato kniha je pro mládež pojmem - kniha s velkým K, hotová bible.

Čtenáři (děti, dospělí, učitelé, odborníci...) ji buď striktně zavrhují, nebo naopak vehementně doporučují. Já jsem pořád na vážkách. Ačkoliv jeden z hlavních cílů této knihy je podat odstrašující zprávu - a na většinu mladistvých to zaručeně funguje, dokážu si i tak představit, že pro určitou méně početnou skupinku, může kniha působit víceméně inspirativně.

Knihu nenapsala Christiane F. sama, nýbrž byla sepsána dvěma novináři podle její výpovědi. Je tedy otázkou, do jaké míry je tento příběh "doplněn", "upraven" či "vylepšen" pány mistry novináři. Jednoznačně však oceňuji, že kniha je zpestřena výpověďmi např. pracovníků různých institucí, policií atd., ale hlavně... hlavně výpověďmi Christianiny matky, což pomáhá vytvořit ucelený děj, mozaiku nešťastné rodiny. Z tohoto dvojího pohledu je patrné, že Christiane miluje svoji matku a její matka miluje Christianu. O to víc jsou smutnější a zdrcující všechny marné snahy o nápravu. Z výpovědi jedné úřednice z protidrogového oddělení jsem však byla znovu šokována, neboť takováto "odbornice" (= míněno ironicky) by neměla mít žádný kontakt s drogově závislými.

Kniha podává podrobný záznam toho, jak snadno může mladý člověk (bohužel v tomto případě dítě) sjet z cesty, a také podrobně popisuje myšlenkové pochody i samotné činy narkomanů. Místy děsivé, místy šílené, místy absurdní. Čtenář tak může pochopit, o co jim vlastně jde a také jak to chodí ve světě drogově závislých. A díky Christianině matce čtenář získá i náhled do života zasažených rodičů, kteří tehdy disponovali minimem informací o dané problematice.

Letos jsem se do knihy pustila podruhé. Samozřejmě mám hlavu děravou, takže jsem většinu děje od školy zapomněla. Trochu jsem se tedy obávala, aby se děj netočil v bludném kruhu: šlehnu si, je mi blbě, šlehnu si... Tento motiv se v knize často opakuje:), ale rozhodně mi vadil méně než narkomanovo časté: šlehnu si naposledy, od příště odvykám... To bylo až neúnosné.

Naopak se mi líbilo, že Christiane začíná svůj příběh od úplné píky, totiž od svých šesti let. Postupem času se nastiňuje, co se kde zvrtlo, kde se stala chyba, čí je to vina. Christiane přišla do styku s drogami v době, kdy byla nejvíce zranitelná. Vyrvaná z domova, z přírody do anonymního, hektického, nepřátelského velkoměsta (atmosféra byla citelná), navíc pocházejíce z dysfunkční rodiny a zoufale hledajíc spřízněné duše. Není příliš těžké sympatizovat s hlavní hrdinkou, zvláště když si v závěru svůj cejch ponese celý život.

Christianina životní zkušenost s drogami v závislosti na knize, by se dala přirovnat k paralele s kolem. Zatímco na začátku se kolo nejistě, těžce a pomalinku točí do kopce, ke konci knihy už se řítí střemhlav z kopce a nelze jej zastavit.

18.11.2015

Přiznám se, že když jsem tuto knížku vzala do ruky poprvé (někdy v 17 letech), nedočetla jsem ji, nemohla jsem. Podruhé jsem ji vzala do ruky po 10 letech a přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Místy mi bylo špatně, místy smutno, místy jsem byla vyděšená, co se opravdu dělo/děje. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale člověk musí být asi v určitém psychickém rozpoložení, aby se do ni začetl a chtěl ji dočíst až do konce.

15.11.2015

Velice silná knížka... Ale nedoporučovala bych ji každému. Někdo v tom může vidět ponaučení, někdo zas inspiraci.

01.11.2015

Nebola to zlá kniha, ale téma drogovo závislých bola podľa mňa lepšie spracovaná v knihe Odsúdený, preto iba 3*

26.10.2015

Túto knihu som mala stiahnutú už dlhšie, stále som ju presúvala, ale som rada, že som sa nakoniec do nej pustila. Veľmi ťažká téma, o to ťažšie sa to číta, keď vieme, že je to skutočný príbeh... Zaujímavý pohľad na nemeckých tínedžerov (12-13.r.) v 70-tych rokoch, ktorí začnú drogovať, sami ani nevedia, ako do toho spadli, stávajú sa z nich prostitútky a prostitúti... Naozaj zaujímavé čítanie. V tomto novom vydaní je v závere aj kapitola, ktorá opisuje, ako to vlastne celé naozaj dopadlo - s odstupom približne 20 rokov. Odporúčam :)

18.10.2015

Knížku jsem si vybrala částečně na doporučení kamarádky, takže jsem měla jakousi představu, o čem je, a taky ji máme v četbě k maturitě.
Překvapila mě. Dost drsný a hlavně reálný popis prostředí drogově závislých a to, jak snadno a rychle do drog dokáží spadnout... Knížka vyvolává hodně silné emoce už jen proto, že se jedná o pravdivý příběh.
Rozhodně doporučuji přečíst.

15.10.2015

Tahle knížka je prostě "povinná četba" - neznám nikoho, kdo by ji a) nečetl nebo b) netušil, o čem knížka je. Já sama ji četla několikrát, vždy se k ní s odstupem pár let vracím. Smutná, šokující a poučná zároveň...

11.10.2015

Nevedela som sa odtrhnut od citania.

04.10.2015

tuto knihu bych doporučila jako povinnou čtbu do škol..

26.09.2015

Varování pro všechny, kteří budou někdy stát před rozhodnutím: Co kdybych to taky vyzkoušel? Myšlenkové pochody mladé Christiany plně chápu, sám jsem si tím prošel při odvykání kouření. Stále dokola jsem přestával a když se mi to někdy podařilo, vždy mě nějaký kamarád opět svedl. Nakonec jsem přišel jak na to díky této knize, zbavit se všech kamarádů kuřáků a vyhýbat se kuřákům. Povedlo se, na vojně byl ze mě nekuřák. Ale hned po vojně jsem se seznámil s kuřačkou a vše začalo nanovo a bylo to mnohem horší. Nakonec se to po mnoha neúspěších podařilo a dodnes nekouřím, kuřákům se vyhýbám. Cigarety jsou velmi návykové drogy! Dnes jsem úplně obrátil a dal se na zdravý životní styl. Kamarády mám samé nekuřáky. Christiane se také neustále snažila přestat, v jádru to byla velice slušná dívka, ale prostředí a kamarádi ji neustále stahovali až na samé dno. Dnes po druhém čtení s odstupem času knihu vidím jako rodič opět jinak než v mládí a líbí se mi mnohem víc. Já si svou drogu už našel. Cestování.

Tuto knihu jsem kdysi dávno četla.Moc se mi líbila a mám v plánu si jí přečíst znova.

16.09.2015

Tak jestli mě tahle knížka měla odradit od braní drog, tak dokázala úplný opak. Pohled do života narkomanů je jedinečný. I když docela depresivní. Ty její úvahy jsem často úplně chápala. A drogové opojení, díky němuž ti je vše víceméně jedno je docela lákavé.

09.09.2015

Četla jsem již dvakrát. Snad jsou mé děti již mimo nebezpečí, snažila jsem se o to, seč jsem mohla, ale ani to někdy nestačí. Co jednou má vnoučata, co děti mých přátel, sousedů, známých.... nechytí se do pasti, neuvíznou??