My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31623/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo-9XN-31623.jpg
5
8259
8259
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Mladistvá západoberlínská narkomanka ich-formou popisuje svůj příchod jako 6leté na berlínské sídliště Gropiusstadt s minimem možností zábavy pro děti. Neutěšené rodinné poměry vedoucí k rozvodu rodičů ji přivádí k hašišové partě v „Domě středu“. Následně postupně propadává světem drog až k těžké závislosti na heroinu a všemu, co s ní souvisí: těžké zhoršování zdravotního stavu, snaha opatřit si peníze na dávku (žebrání, krádeže, prostituce) a občasné zoufalé a neúspěšné pokusy zbavit se závislosti. Později se dívka závislosti na heroinu zbaví, ale pořád zůstává závislá na hašiši. Kniha obsahuje vlepenou 32 stránkovou fotografickou přílohu. Předmluvu napsal JUDr. Kamil Klášterský. Odborně lektorovali MUDr. Jan Cimický, CSc., JUDr. Kamil Klášterský a MUDr. Jaromír Rubeš. První vydání.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1987 , Mladá frontaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Nejsem si jistý, jestli komukoliv, kdo si neprožil to co hlavní hrdinka, náleží právo jí soudit. Můj názor je, že v jejím věku a v prostředí, ve kterém vyrostla se dvanáctileté dítě snadno ztratí z cesty.
Knížka jako taková je děsivou ukázkou, jak citlivější jedinec může dopadnout v mašinerii současné společnosti. Přes její obrovské morální poučení pro všechny z nás jí dávám 4 hvězdy za opakující se situace a ke konci už stereotyp. I když to jen vystihuje beznadějně bezvýchodnou smyčku, do které se hrdinka dostala, pro čtenáře se to může časem stát nezáživným.
Četla jsem ji jako teenager a neskutečně na mě zapůsobila. Ani ne proto, že by mě měla odradit od drog. To už jsem věděla dávno. Spíše proto, že jsem nemohla uvěřit tomu, že se to skutečně děje. Děsivá, ale úžasná.
Kniha mě nezanechala zrovna v nejlepší náladě. Věková hranice braní drog je opravdu nízká a myslím, že se bude neustále propadat níž. Nejsem si jistá jestli mladí lidé po přečtení knihy nebudou mít chuť si drogu vyzkoušet. Určitě to ale mnohem více lidí nadobro odradí. Celou dobu jsem se snažila s Christianou soucítit a říkala jsem si, že musí být opravdu těžké začít odvykat. Když se ke mně ale dostala zpráva o jejím synovi, který jí byl odebrán, byla jsem naštvaná. Musí to s ní být opravdu špatné, když ani vlastní dítě jí není dost velkým důvodem ke změně. Po této informaci mi jde už jen těžko s Christianou soucítit.
Velice silný příběh! Kniha je doplněna o výpovědi matky a jiných, a to dodává ještě větší emotivitu. Nemohu uvěřit, že toto vše je skutečnost... Po tolika šancích a pokusech, které se téměř zdařily začala v roce 2008 znovu fetovat a syn ji byl odebrán...
Silný příběh. Napsáno přesně tím stylem, který by člověk od takové knihy čekal a který se k ní neskutečně hodí. Jediný problém u této knihy je, dle mého názoru, fakt, že je hodně doporučována a často zmiňována. Proto jsem z ní nebyla nadšena - člověk od takové knihy prostě čeká víc, než vůbec může autor dát.
ACH BOŽE...už chápu, když se řiká, že do některých knih musíte dospět. Já připravená nebyla...
Když jsem tuhle knihu četla poprvé ve svých pubertálních létech (jako povinnou četbu), paradoxně na mě nepůsobila odstrašujícím dojmem ale hledala jsem v ní jakousi inspiraci. Proto si nemyslím, že je tato kniha vhodná pro všechny.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah, protože mi bylo víc než jasné, že pokud knihu odložím už se k ní nevrátím.
Přesto jsem ji zvládla přečíst hned několikrát a musím říct, že není lehké číst takovou knihu.
Ale za mě velmi dobře napsaná kniha s aktuálním tématem.
Tuhle knihu by si měl přečíst každý mladistvý, jako odstrašující případ. Svět drog a prostituce, poutavý děj, zajímavé postavy....Když můžeš přestat, nechceš, když chceš, nemůžeš.
Velice dobře napsáno.
Nejsem si úplně jistá, co si mám o knize myslet. Hrozně jsem chtěla vědět, jak to dopadne a knihu přečetla asi za tři dny, ale ve finále jsem byla trochu zklamaná. Pasáže se opakovali, bylo to pořád dokola a nic nového. I tak by si tuto knihu měl přečíst asi každý.
Strhující a nesmírně působivé dílo, jemuž jsem obětovala jednu z mých pročtených nocí beze spánku, neboť když jsem začala číst, nemohla jsem přestat... Dospívání samo o sobě je více či méně stresující záležitost. A pokud je tato snaha vyrůst v jedinečnou (a přitom tak trošku uniformní a toužící někam patřit) osobnost nepříznivým okolím znesnadněna, děti na to doplácí... Copak lze dětem urputně hledajícím spřízněnou duši vyčítat touhu někam patřit, být milován a pochopen? Kniha je plná zoufalství a bezmoci zachycených dětí, je protkaná touhou a snahou překonat zničující závislost, ačkoli se této snaze vytrvale staví do cesty různorodé okolnosti (z nichž nejhrůznější je bezcitnost a neschopnost "léčeben" k nimž děti upínají své naděje) stahující je zpátky do děsivého víru drog, prostituce a bolesti...
Čteno na SŠ, kdy mě kniha úplně pohltila a nemohla jsem jí uvěřit. Hltala jsem stránku za stránkou. Stejně jako řada ostatních jsem s Christian nesoucítila, ale o to víc mě tento příběh zaujal. Já bych jí zařadila do povinné četby. Toto mi dalo víc než přednášky o drogách, které jsme měli ve škole a které byly otřesné!
Hodně silný příběh. Ovšem každý svého štěstí strůjcem, takže jsem s hlavní "hrdinkou" zase tak moc soucítit nemohla, byla to její volba takhle žít.
Knihu znám, četla jsem jí poprvé ve věku dospívání a už tehdy na mě silně zapůsobila. Nicméně až dnes cítím při čtení vysloveně hrůzu z toho, že toto všechno zažívaly děti jen o málo starší než moje dcera.
Ku koncu knihu som mala chuť Christiane poriadne prefackať, ako strašne mi už liezla na nervy, ale kniha ako autobiografia a príbeh skvelá.
Naprosto se ztotožňuji s komentářem od pavel80. Také jsem jí četla vícekrát. Odstartovala u mě zájem o podobné knihy, které jsem následně vyhledávala a četla celý další rok.
Ke knížce jsem se dostal kdysi na gymplu, potom jsem ji četl ještě několikrát, vždy jsem ji shltnul jedním dechem, a pokaždé mě z ní mrazilo v zádech. Notabene o to víc nyní, když mám už vlastní děti. Sama Christiana by mohla být odstrašujícím příkladem, jelikož se ze své závislosti nedostala (byť to tak o přečtení knihy vypadalo) ani později. Skutečně by to měla být povinná četba už tak na druhém stupni ZŠ, i když už jsem se setkal i s názorem, že takovéto knihy nebo přednášky "vyléčených" feťáků mohou někdy vést k opačnému efektu (když se z toho dostal on, tak já taky, tak co...).
Ani nějak nevím co k této knížce napsat. Líbila se mi, jestli se dá napsat líbila. Zhltla jsem ji, co nejrychleji to šlo a ano i já si myslím, jakou spousty ostatních lidí, že tohle by měla být ta nejpovinnější četba ze všech. Jsem ráda, že jsem se tomuto tématu ve svým životě vyhnula a stejně ta budu ráda a budu dělat všechno pro to, aby se tomuto vyhnuli i moje děti. Zažívat totiž tohle z pohledu rodiče musí být ještě horší než když v tom člověk sám jede.
Kniha "My děti ze stanice Zoo" může svým krásným, poetickým názvem připomínat dobu veselého dětství, her, nevinnosti i bezstarostnosti. O to větší však bude šok neinformovaného čtenáře. Alespoň pro mě to byl šok nevídaného kalibru, když jsem knihu poprvé na střední škole přečetla. Samozřejmě jsem o ní mnohokrát slyšela, ale dlouho jsem ji zavrhovala s tím, že to je prostě kniha o dětech, kteří si hrají v zoo, dospívají a začnou kouřit (což zní příšerně, takže se dá pochopit, proč jsem ji zavrhovala). Jak jsem se pak později od spolužáků dozvěděla, měla jsem obrovské nedostatky, protože tato kniha je pro mládež pojmem - kniha s velkým K, hotová bible.
Čtenáři (děti, dospělí, učitelé, odborníci...) ji buď striktně zavrhují, nebo naopak vehementně doporučují. Já jsem pořád na vážkách. Ačkoliv jeden z hlavních cílů této knihy je podat odstrašující zprávu - a na většinu mladistvých to zaručeně funguje, dokážu si i tak představit, že pro určitou méně početnou skupinku, může kniha působit víceméně inspirativně.
Knihu nenapsala Christiane F. sama, nýbrž byla sepsána dvěma novináři podle její výpovědi. Je tedy otázkou, do jaké míry je tento příběh "doplněn", "upraven" či "vylepšen" pány mistry novináři. Jednoznačně však oceňuji, že kniha je zpestřena výpověďmi např. pracovníků různých institucí, policií atd., ale hlavně... hlavně výpověďmi Christianiny matky, což pomáhá vytvořit ucelený děj, mozaiku nešťastné rodiny. Z tohoto dvojího pohledu je patrné, že Christiane miluje svoji matku a její matka miluje Christianu. O to víc jsou smutnější a zdrcující všechny marné snahy o nápravu. Z výpovědi jedné úřednice z protidrogového oddělení jsem však byla znovu šokována, neboť takováto "odbornice" (= míněno ironicky) by neměla mít žádný kontakt s drogově závislými.
Kniha podává podrobný záznam toho, jak snadno může mladý člověk (bohužel v tomto případě dítě) sjet z cesty, a také podrobně popisuje myšlenkové pochody i samotné činy narkomanů. Místy děsivé, místy šílené, místy absurdní. Čtenář tak může pochopit, o co jim vlastně jde a také jak to chodí ve světě drogově závislých. A díky Christianině matce čtenář získá i náhled do života zasažených rodičů, kteří tehdy disponovali minimem informací o dané problematice.
Letos jsem se do knihy pustila podruhé. Samozřejmě mám hlavu děravou, takže jsem většinu děje od školy zapomněla. Trochu jsem se tedy obávala, aby se děj netočil v bludném kruhu: šlehnu si, je mi blbě, šlehnu si... Tento motiv se v knize často opakuje:), ale rozhodně mi vadil méně než narkomanovo časté: šlehnu si naposledy, od příště odvykám... To bylo až neúnosné.
Naopak se mi líbilo, že Christiane začíná svůj příběh od úplné píky, totiž od svých šesti let. Postupem času se nastiňuje, co se kde zvrtlo, kde se stala chyba, čí je to vina. Christiane přišla do styku s drogami v době, kdy byla nejvíce zranitelná. Vyrvaná z domova, z přírody do anonymního, hektického, nepřátelského velkoměsta (atmosféra byla citelná), navíc pocházejíce z dysfunkční rodiny a zoufale hledajíc spřízněné duše. Není příliš těžké sympatizovat s hlavní hrdinkou, zvláště když si v závěru svůj cejch ponese celý život.
Christianina životní zkušenost s drogami v závislosti na knize, by se dala přirovnat k paralele s kolem. Zatímco na začátku se kolo nejistě, těžce a pomalinku točí do kopce, ke konci knihy už se řítí střemhlav z kopce a nelze jej zastavit.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Pokud něco jako tragický příběh čtrnáctileté heračky může být skvělé, tak přesně taková je kniha My děti ze stanice ZOO. Možná by bylo přesnější použít výraz 'zajímavé', přeci jen nelze úplně jistě říci, že první styky s drogou, které u Christiany proběhly ve 13 letech, mohou být brány jako zářný příklad skvělého díla.
My děti ze stanice ZOO jsou místy šíleně děsivé. Na intenzitě přidávají i fotografie s krátkými příběhy, z kterých jen mrazí. Je to kniha, která vám ukáže drogy v celé své nádheře, v tom nejpravdivějším světle; jak je lehké jim podlehnout, jak je těžké se od nich odpoutat, jaké požitky přinášejí a co odnášejí.
Kdesi dole v komentářích jsem četla, že by kniha měla být zařazena do povinné literatury. Můj názor je jednoduchý - nikoliv. Sama jsem už na sté stránce měla potíže se dějem, tolik drsných událostí, tolik špinavého prostředí a zvrhlých postav mě málem přinutilo knihu odložit. Nakonec jsem se příběhem prokousala celkem obstojně, avšak pravdou zůstává, že spousta jedinců by místy velikou drastičnost nemuselo zkousnout, nedejbože, aby se někdo inspiroval.
Můj názor je smíšený, pociťuji ke Christianě velkou lítost, zároveň je kniha poměrně poutavá (psána slangem) a hodně poučná.