My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543671/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo.jpg
5
8273
8273
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Skutečný příběh drogově závislé dívky, který otevřel oči mnoha lidem.
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2018
,
Bookmedia
Originální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
Interpreti: Michal Jagelka , Viktorie Taberyová
více info...
Přidat komentář
Mě to prostě nedojímá a "hrdinka" je mi neskutečně protivná i jako dospělá.
Neovlivnilo mě kladně ani hystericky hojné protláčení této knihy.
Je možná tak šokující fakt že se to dělo v těch letech, ale toť vše.
Dít by se to děckám nemělo, ale co už ...když to začne dobrovolně, musí se to snažit taky dobrovolně přestat ...prostě mi ona nesedí, příběh nepříběh.
Další kniha o drogách, která mě zasáhla a nemám problém si ji přečíst více krát. Vždycky mě dostane. Povinně jsem to dala přečíst neteřím ( 13-16 let ) a jsem ráda, že kniha na ně měla ten správný dopad.
Tuto knihu bych dala do povinné četby v devátém ročníku ZŠ. Pro mě byla příkladem co nikdy, nikdy nechci zažít. Opravdu silný příběh, který by měl znát byť jen okrajově každý.
V době, kdy jsem ji četl, mi bylo 13 a v mé hlavě se už začínaly rodit podobně pitomé nápady, jaké jsou popsané v knize. Můžu říct, že přispěla k tomu, že ty nápady zůstaly opravdu pouze v hlavě (teda zatím). A v mých příbězích, pochopitelně.
Kromě toho je to navíc moc poutavé a čtivé, takže doporučuju i pokud se vás tyhle věci netýkají. To se ale týkají každého, no...
Myslím, že vydať túto knihu bol veľmi dobrý nápad. Môže preventívne pôsobiť u tínedžerov. Opisuje život narkomanky v 70. rokoch minulého storočia v Berlíne. V podstate je to hrozné živorenie, lebo trinásťročné dievča sa stáva otrokom drogy. Celé svoje správanie podriaďuje len tomu,aby získala drogu.
Knihu jsem četl ve svých 13 letech a musím říct, že to pro mě byla docela rána...ale poučná rána
Tuto knihu jsem chtěla začít číst ve čtrnácti letech a jsem velmi ráda, že jsem tak neudělala. Christiane má, alespoň podle mého názoru, vyspělost dnešních dvacetiletých, kouká se na život díky minulosti jinak, dospěleji. Myslím, že je to dobře, na druhu stranu pokud se nad tím člověk zamyslí právě to ji nejspíš přivedlo k drogám. To a spousta jiných problémů.
Přiznám se, že jsem ze začátku měla problém se stylem krátkých vět, ale ve chvíli kdy se děj začínal více směrovat k vážné drogové závislosti problém byl překonán.
Kniha byla syrová a popisovala vše a to je na ní tak speciálního a odstrašujícího.
Člověk má u tohoto opravdu možnost zamyslet se nad spoustou problémů jak sociálních tak fyzických.
Otřesné,syrové,chvílemi k nevydržení.Nic neskrývající studie drogové závislosti po stránce zdravotní i sociální.Takové memento na druhou.Možná na třetí.
Čtení této knihy jsem celkem dlouho odkládala. Proč? Ani nevím, možná jsem tak nějak tušila, že to bude hodně drsné.. A ono to bylo ještě drsnější.. Pro mě až neuvěřitelný příběh.. Určitě stojí za přečtení a až jednou budu mít děti, 100% jim doporučím si knihu přečíst.. :)
Tahle kniha ve mne vyvolala nemalé emoce.
Lidský úpadek až na samé dno společnosti, zmítat se ve sra*kách a to jste teprve dítě? Zní to jako z hororu, ale tohle se bohužel stalo a o to je to děsivější.
Jen doufám, že tato kniha je na seznamu povinné četby.
Přečteno už na střední, drsné svědectví jedné generace poznamenane pachuť tvrdých drog
podle mě je to jedna z nejlepších knih na téma drogové závislosti a problémů s ní spojené. Osudy popsané tak, že Vás vezmou za srdce, doporučuji
Velice silná kniha, která ve mě zanechala spoustu pocitů - hlavně teda znechucení, další co mě napadá nekonečný kruh, kolotoč který chvílemi zpomalí, člověk si myslí že vystoupí ale opět se rozejde a pokaždé je to horší. :-( Pravdivý příběh -moc smutný, k tomu ty fotografie... Opravdu síla.... Doufám, že nikdo z mých blízkých takhle nikdy nedopadne...
K této knize toho není moc co dodat. Pravdivý příběh o tom, jak dokážou drogy zničit lidský život. Jsem velmi ráda, že jsem tuto kniho četla povinně jako žák základní školy. Za mě román, který by si měl přečíst každý náctiletý. Velmi silná kniha.
Tuhle knihu jsem četla jako součást únorové #vyzvaspointou. Myslím, že jsem nemohla sáhnout po lepší knize, kde hlavní roli hraje závislost. My děti ze stanice Zoo je dosti zajímavá kniha. Nicméně jazyk, jakým je to psané, se mi nečetl dobře, chápu, že je to kvůli autentičnosti, ale tohle nemám mi moc nesedlo. I to, že se to nedělilo na kapitoly a skoro ani na odstavce, se mi nelíbilo. Jinak ale musím říct, že téma je silně podané. Celou knihu jsem si klepala na čelo a říkala si, jak jsou ti lidi pitomí. Chápu, že není snadné přestat, ale je hloupé už jen začít s takovým svinstvem jako je heroin. Takže knihu jako takovou, pokud vás téma zajímá, tak doporučuju, ale nečetlo se mi to tak snadno, jak jsem předpokládala.
Jedním slovem dokonalé. Přečetla jsem si tuhle knížku jen protože jsem jí měla na seznamu povinné četby a před nějakou dobou jsem viděla film. Vůbec jsem nečekala, že se mi tahle knížka bude tak líbit. Občas mi bylo fyzicky špatně z toho, jak autorka všechno popisovala do úplných detailů, ale přesně proto byla ta knížka tak skvělá a díky tomu, že je to autobiografie, bylo všechno reálné a tím hrůzostrašnější si představit, že takhle opravdu někdo žije. Určitě doporučuji přečíst, protože jakmile si předčete tuhle knížku, v životě se nedotknete žádné drogy.
Na doporučení bych se k téhle knize nikdy nevrhnul, protože ať už ostatní shazovali právě ji či filmové zpracování, byli vesměs všichni znechuceni. Jsem rád, že jsem na ně nedal, protože ze všech 20 knižních titulů k maturitě se zrovna tahle kniha řadí k pětici toho nejlepšího, z čehož bych rád v květnu odmaturoval. Ohromně se mi líbilo odlehčené vyprávění, které v sobě na druhou stranu mělo velkou poutavost, která mi jen včera zapříčinila to, že jsem přečetl 50 stran během jediného dne. V neposlední řadě musím vyzdvihnout ponaučení o světě drog v podrobnějším měřítku. Bavilo mě to a zároveň znechucovalo, což byl cíl samotné autorky.
Přečteno 2 x, jednou na základce, podruhé ve 27 letech. Musím říct, že v těch 14 mě kniha asi zaujala víc, podruhé jsem se už tešila, až bude konec. Na mě moc zdouhlavé, ale nelituji.
Knihu jsem četla velmi dávno, minimálně dvakrát. Tento příběh Christine F. nikdy nezapomenu a i po x letech si pamatuji její obsah, jak kdybych to četla včera.
Hltala jsem vždy každé slovo, každé písmeno a tato kniha se mi opravdu vryla velmi pod kůži.
Velmi odstrašující příklad.
Určitě všem doporučuji přečíst.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Nedokážu Christiane litovat a ani moc dobře pochopit. Vím, že to neměla snadný, ale k drogám ji svedla především její povaha. Tak ráda na lidi „dělala ramena“, ubližovala a ponižovala je, všechno hlavně proto, aby si nepřipadala jako opuštěný kuřátko. Pro někoho, komu všechno špatný připadá cool a který obdivuje heráky, není jiný konec. Bylo jen na ní, jakou cestu si zvolí. Důkazem je její sestra, která byla normální teenagerkou a drogám nepropadla. Stejná rodina, stejná výchova, ale jiná povaha a cíle. O tom to je.
Každý to v životě nemáme jednoduchý, ne jednou, ale několikrát. Kdyby lidé neodolávali všemu zlému, máme tu stoprocentní společnost ztroskotanců.
Překonávat. Zdokonalovat se. Samozřejmě, napíše se to snadno, ale pak skutek utek. Přesto, nepřestávat se snažit. Dnes a denně. Každý den je nový začátek!