My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1995 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
tuhle knížku jsem četla ještě v pubertě a můžu říct, že jsem se díky ní bála drog a do dnes bojím. bylo to tak surově kruté. děsivá knížka. také bych ji doporučila jako povinnou četbu.
Knihu jsem četla hodně dávno. Příběh je zajímavý a čtivý, člověk se doví jak takový lidé žijí co musí všechno udělat, aby měli na fet.. Tato kniha určitě nepatří k těm, že bych si jí s radostí znova přečetla. Jednou mi to stačilo a vím, že na tento příběh jen tak nezapomenu.
Jedna z mála knih co mě zaujala. Jistě po ní někdy ještě sáhnu.....až budu dobře naladěna na tento příběh.
Velmi dobrá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem: Určitě si jí ještě někdy přečtu.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Drsné, přesto nesmírně poutavé. Občas to chtělo silný žaludek, pro člověka s bujnou fantazií jako jsem já, jsou obrázky toho, co se tu píše v hlavě jako živé. Podle mě by se klidně i mohla zařadit na povinnou četbu. Dokáže člověka perfektním způsobem odradit od všeho s drogami spojené, počínaje alkoholem, konče "Zlatou žílou".
Moc jsem od knihy nečekal, ale rázem jsem zjistil, že jsem klidně mohl.
Příběh je to opravdu zajímavej a při čtení sem si vždycky říkal, to snad není možný, odvyká a hned zase automaticky si při první příležitosti vezme fet. Člověk co tohle nezažil, nemůže pochopit. Ono je tam víc věcí k nepochopení. Tak mladá a zažila toho tolik. Tak mladá a nikdo jí nedokáže pomoci, rodiče bezradní, ostatním je to jedno. Šel mi mráz po zádech, viděl jsem sice kdysi dokument Katka a člověk by řekl, že film spíš v téhle tématice ohromí, bylo tomu ale naopak. Kniha by se měla povinně předčítat ve školách, místo přiblblejch jednoročních besed, kde ani nejsou feťáci a jen dobrovolníci, kteří jim pomáhají.
Po dočtení knihy jsem se zajímal, jak na tom autorka je dnes, nevěřil jsem, že procitla a taky že ne. Z toho kolotoče asi není pomoci, když má člověk k závislostem předpoklady, tak se prostě z toho nevymotá.
Kniha ve mě vyvolala spoustu myšlenek a utvrdila mě v tom, co chápu dlouho, život může bejt krásnej i bez drog a rozhodně lepší.
A na závěr dodám, že jestli jsem dřív nesnášel výraz "cool" po přečtení ho nesnáším tak pětkrát tolik. Christiane chtěla bejt přeci taky cool a jak dopadla.
Už je to dávno, co jsem ji četla, zanechala však hluboký dojem a teším se jak se k ní jednou zase vrátím
Dost dlouho jsem váhala, než jsem se do knihy pustila, protože toho přece jen bylo o drogové problematice sepsáno dost a dost. Naprosto ale předčila veškeré mé očekávání.
Zezačátku jsem se nedokázala sžít se stylem, jakým byla kniha napsaná, příběh mě ale brzy pohltil natolik, že jsem to úplně přestala vnímat. Kniha nebyla přibarvená, vyprávěla o realitě, která je sice tvrdá, ale která v tomto případě vypráví příběh nejednoho člověka na tomhle světě.
Hlavní hrdinka knihy u drog sice neskončila tak z úplně vlastní viny (přece jen, rodinná situace, která u nich panovala, nebyla zrovna ideální), chytla se zlé party a kvůli vlastní nevědomosti a možná i hlouposti se nechala svrhnout do života, kde něco jako přátelství nemá vůbec žádnou cenu a, jak bylo v knize mnohokrát zdůrazněno, kde jde člověku především jen o sebe samotného.
Christiana ale zezačátku neztrácela naději, věřila, že si dokáže odvyknout. Kdyby tenkrát měla jen o trochu silnější vůli, její život by nebyl natolik poznamenaný, kdyby dokázala po úspěšném odvykání vydržet a okamžitě by se nevydala zpět na stanici ZOO, vše by nejspíše bylo jinak. Ale možná také ne.
Příběh mě nejen velmi zaujal, ale myslím, že mi i svým způsobem změnil pohled na lidi závislé na drogách… A i na drogy samotné. Nahlédnout do myšlenek člověka, který si drogami poznamenal a změnil celý život, je rozhodně zajímavější a řekne to člověku více, než články v novinách.
Čas u knihy rozhodně nebyl ztracený, věřím, že se jednou k této knize ještě vrátím, protože opravdu stojí za to. ;)
Skvělý příběh, podle mne sice občas trochu přeceňovaný, ale jako reálné svědectví podle mě nemá konkurence.
snad nejlip napsana kniha co sem kdy cetla .. dokaze to dost upoutat .. napinavy zajimavy a chvilema nechutny pribeh
Knihu jsem četla ještě za komančů a v té době opravdu působila jako zjevení, vždyť v té době se malinko přiznávalo, že někteří lidi něco čuchají, co jim možná způsobí divoké sny a jistojistě smrt. A teď naprosto naturalistický příběh o dívce, o její strmé cestě dolů, se všemi hnusy, co k fetu patří. Možná díky téhle knížce jsem nikdy nezkusila ani trávu.
Je to už hodně dlouho, kdy jsem tu knihu četla. Syrový zážitek ve mně asi zůstane už napořád. A je to dobře.
knížku bych zařadila do povinné četby pro základní školy. Tento syrový příběh by si měl přečíst každý, aby si braní drog rozmyslel. Knížka je skvělá, poučná, děsivá.