My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307406/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-6AR-307406.png
5
8315
8315
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1995 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Četla jsem ji před třiceti lety, zrovna tak, jako Memento. A mám ten pocit, že tehdy, to byly knížky z Povinné četby. Dcera je teď ve stejném věku jako já tehdy. V Povinné četbě mají Gnosciniho, Aškenazyho, Olbrachta, Tomečka. Doporučila jsem jí toto. Přečtla, zhodnotila, že tohle je víc poučné, než veškeré přednášky o drogách, které proběhly na škole. Vrátit do Povinné četby...
bohuzel jsem se s ustredni postavou knihy rychle ztotoznila ,prave kvuli svym dosti podobnym zkusenostem ale i pres podobnou zivotni zkusenost bych se nikdy nedokazala donutit k prostituci.Kniha se mi libila ale dost mi pripominala minulost takze se k ni jiste uz nevratim :)
Četla jsem to, ale jelikož mi je toto bytostně vzdálené, tak nevím. Nikdy jsem k drogám netíhla, ani jako náctiletá. Ještě tak si něco přečíst, spíš ale odborného.
jsem ráda, že jsem tuhle knihu četla někdy ve svých patnácti, v tu dobu okolo mně všichni kouřili já samozřejmě taky, hulili, fetovali. Byli to lidi co se mnou chodili na základku. Po přečtení knížky jsem pár let na to přestala kouřit a drogy mě tak nějak nelákají. Mám ale spolužáky, kteří tu knihu také četli a dopadli podobně jako v této knize. Tuto knihu by měli vést jako povinnou četbu na základní škole.
Jedna z prvních knížek s touto tematikou. Myslím, že by měla být v povinné četbě, aby každý alespoň přeneseně měl ponětí, co můžou drogy udělat s jejich mentalitou a životem jako takovým. Téhle tematiky nebude nikdy dost, protože pořád se najde spousta nepoučitelných. A ať bude ta knížka sebestarší, je aktuální - život feťáků je pořád stejný, nejvíc se mění svět, který je obklopuje...
Pro mě jako třináctiletou puberťačku úžasná knížka, kterou by si měl přečíst každý. Člověku to otevře oči. Když jsem trošku pátrala po netu zjistila jsem, že se Christiane asi k drogám vrátila. To mě dostalo, ale je to realita. Tuhle knížku si musí každý přečíst a prožít sám, protože v komentáři se to popsat nedá..
My děti ze stanice zoo je kniha, která většinu lidí zavede do úplně jiného, neznámého světa. Svět obrácený úplně naruby. Děti od jedenáctého roku jsou vtaženy do světa drog, prostituce a kriminality. A co mne nejvíc udivilo, že se to odehrávalo už v 80. letech minulého století.
Z počátku jsem nevěřila ani jedné stránce, co tam psala, přesto mne tento smutný příběh vtáhl a nemohla jsem přestat číst. Nemůžu ani několik měsíců potom najít správná slova, která by vyjádřila mé pocity. Člověka to úplně dostane, čím si ty děti musely projít a jak je ten svět hrozně těžký, pokud jim chybí nejdůležitější opora života a to jsou milující rodiče. Souhlasím tedy, že by tuto knihu měla číst většina teenagerů, ale myslím si, že by ji měli číst hlavně i jejich rodiče, protože ve většině případů za to mohou právě oni.
Četla jsem tuto knihu asi před 6 lety a nedá se o ní říct je pěkná nebo ne. Je to kniha faktů a opravdivých výpovědí hlavní hrdinky.Jak tu všichni píšete, měla by být zařazená mezi povinnou četbu dnes už tak pro desetileté.Hlavním účelem příběhu je odradit kohokoliv od braní drog.Neodsuzujte Christinu, že stále zkoušela přestat, není to jednoduché a bez vyřešení své sociální situace nic nedokáže.Čtěte a propagujte tuto knihu!! Vždyť podle posledních statistik je Česko první v kouření "trávy".To leccos vypovídá o nezdravém stavu našeho státu.Co vy na to ?
Kniha, z ktorej ma mrazilo. Mala by byt povinna pre vsetky deti aj rodicov.
Co ma najviac sokovalo, ze nikto o tom nevedel, kde boli rodicia, skola? Ako sa toto mohlo vobec stat?
Je tomu už třicet let, co tato kniha vyšla poprvé a jak je vidět, tak i zde přitáhla ke čtení nové a nové generace čtenářů.
Knihu jsem četla před dvaceti lety a šokovala mne svým příběhem. Věříím, že osloví i dnešní mládež.
Nejlepší počin co se drogového světa týče.. nechápu, jak si někdo může stěžovat na teenagerovskou formou, kterou nám je příběh podán.. Díky tomu je to přece tak autentické. Ale k věci.. nejspíš žádná kniha ve mě nevyvolala tak silné pocity jako právě tahle. Nebere si servítky, nepřikrášluje, prostě je to napsané tak, jak to bohužel u feťáků chodí. Hlavní hrdinka ve vás občas vyvolá vztek, jindy lítost.. obvzlášť, když si představíte, že to není žádný vymyšlený příběh. Smutné je, jestli je pravda, že se Christiane po tolika letech k drogám zase vrátila, ale ani bych se tomu nedivila. Když můžeš přestat,nechceš a když chceš přestat,nemůžeš.
Nevěřil jsem, že knížka s touto tématikou mě může zaujmout a byl jsem překvapený jak mi vyhovoval styl, kterým je to celé napsané. Opravdu pro zamyšlení, jaké prostředí přpravit vlastním dětem. Odstěhovat se z města? To určitě nebude rešení.
Měli by si to číst jak děti tak i rodiče, aby věděli a měli představu, čeho všeho jsou jejich děti schopné.
Tuhle knihu jsem četla několikrát, vždycky jsem jí přečetla jedním dechem. Je to typ knihy, u které se nehodí říkat, že je pěkná, protože není, je tvrdá, realistická a mrazivá. Jen mě utvrdila v mé nenávisti k drogám. Myslím, že by měla být v rámci základních/středních škol povinná. Není nikterak literárně přínosná, ale přesto většině lidem něco dává, dává reálný pohled na to, jak z nudy a "prudy" může vzniknout velký problém, pak už je to jen na lidech, zda se tomu vyhnou nebo ne, proto dávám 4 hvězdičky, protože si myslím, že příběh, který je nezkreslený a může poučit si to zaslouží
myslím,že tahle knížka by měla být v povinné četbě - měl by si ji přečíst každý náctiletý.mě osobně to trochu vzalo,protože jsem takový člověk,který se rád směje a tohle bylo příliš drsné a kruté.ale aspoň nám nemažou med kolem huby - jak se říká.Christiany je mi trochu líto,ale myslím,že si za to může hlavně sama - a stránky,kde neustále odvykala a zase začínala s heroinem byly už tak nudné,že jsem měla chuť je přeskočit.nelituju toho,že jsem si knížku přečetla,ale že bych ji v nejbližší době chtěla zase vyhledat....to říct nemůžu
Zase jednou jsem se utvrdila v tom, že takle nikdy nechci dopadnout! Knihy s drogovou tematikou mne vždycky hrozně "seberou" a donutí mě, zamyslet se nad tím, jak lehké je spadnout na dno a jaká dřina je se zase odrazit... Tahle kniha je psaná tak, že se dobře čte náctiletým, kteří by se nad tomhle tematikou měli zamýšlet nejvíc...
Co napsat... Očekával jsem od téhle knihy hodně vzhledem k tomu, jaké na ní jsou ohlasy. Mám za sebou pár kousků s drogovou tématikou a zjistil jsem, že mi sedí, když je v knížce nějaké napětí a pasáže jsou popsány opravdu tak, že se Vám mnohdy tají dech. Na začátku jsem doufal, že nudná popisná pasáž je jen proto, aby mě autor zasvětil do celého příběhu. Bohužel, nuda přetrvala až do posledního slova. Chladný popis života narkomanky mě utvrdil v dojmu, že tato kniha není tím, čím by mohla být. Velká škoda. Trošku nechápu, proč se mé hodnocení tak moc liší od těch ostatních a ztotožňuji se jen s málokterým čtenářem. Hold mají asi ti ostatní rádi „dokumentární“ knížky:)
Moje 1ní kniha o poučení o drogách:o)