My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307406/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-6AR-307406.png
5
8315
8315
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1995 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Realita. To se mi líbilo. Dodnes si pamatuju jenom jak sem byla ztotožněná s jejím přístupem k jejímu pískovi, taky mi vadí když se můj pes zajímá o někoho jiného. Ach jo, zní to strašně. :D A pak to, jak si dělala 'tetování', no jo, moje paměť.
Christiane si zničila život. Nadosmrti poznamenána svou nerozvážností. Není to samozřejmě jen její vina. Z velké části je to vina její matky za nedostatek protidrogové prevence, za nezájem o Christianiny zájmy.
Co oceňuji je Christianin mnohonásobný zájem se z tíživé drogové situace dostat (protidrogová centra...) ale naopak nechápu, jak pak źnovu mohla začít fetovat. Nezodpovědnost.
Doporučuji všem. Drsná realita a pravdivý příběh. Kniha mě velice zaujala.
Přiznám se, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout....Akorát nechápu, jak Christine, po tom, co všechno zažila, jak může ještě žít ...
.. Četla sem tuto knížku už před pár lety, ale pamatuji si moc dobře o čem je..
Díky ní bych totiž nikdy vědomě nezkusila heroin...
To, že je kniha pořízena na základě záznamů z Christianiny výpovědi, hodně umocňuje celou atmosféru děje.
Maličko lituji, že jsem knihu nečetla trochu dřív. Nyní jsem se zezačátku dost trápila. Takováhle kniha je sepsaná prostě tak akorát pro teenagery a mě osobně šel styl psaní na počátku dost na nervy (sice jsem také stále teenager a píšu nějak podobně, ale čtu knihy v jiném stylu a proto jsem si nemohla zezačátku zvyknout).. Na druhou stranu to tomu dodávalo na skutečnosti.
Tenhle příběh sebere každého a myslím si, že je dobře, že rodiče tuto knihu vnucují svým dětem.
Ale zase když to vezmu z té druhé stránky. Drogy by mě tu měly co nejvíc odradit, ale také se mi rojily myšlenky jako: "Určitě kecá, já bych to zvládla!" , "Kdybych to zkusila já, tak bych na tom byla líp" nebo " Co je na tom tak skvělého, že to všechny dostává do kolen? To bych měla vyzkoušet!".
K drogám se přeci jen nechci dostat. Sice mě dřív lákalo zkusit to, ale například u Christiane je vidět, že se z toho dostává velice špatně. Hlavně ta zpráva, že se k tomu v roce 2008 vrátila mě trochu zarazila. To mi je docela líto, protože si myslím, že měla na to přestat. Aspoň už kvůli svému synovi.
V dnešní době je narkomanie také velkým problémem, ale že to bylo problémem i před skoro čtyřiceti lety.. Tak to by mě nenapadlo! Vždycky jsem si myslela, že tyhle tvrdé drogy skoro nikdo neznal a proto jsem byla překvapena i tímhle.
I když jsem někdy měla se četbou problém, protože mě to přestalo bavit, tak pak přišla chvíle, kdy jsem musela číst dál a dál. Uvědomuji si, že každý příběh nemůže mít happyend, ale Christiane bych ho moc přála!
Odvykání od drog je také o silné vůli a když jí člověk nedokáže udržet, tak je v háji.. Mnoho lidí si proto za svoje závislosti může samo a proto je lepší něco takového ani nezkoušet.
Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do života (poutavého, ale zároveň dost strašlivého!) pravého narkomana a není to jen zkreslený příběh. Řekla bych, že mi to dalo to, co by mi to mělo dát!
za 4 hvezdicky, protoze to neni neco, co by clovek chtel zazit nebo napsat, hodnoceni je spise obsahu nez forme
Kniha je tak nechutná, až je výborná! Četla jsem ji poprvé ve 13 letech, kdy se mnou puberta třískala všemi směry a rodiče měli strach, bůhví, co nevyvedu. Bohudík (možná díky této knize) jsem nikdy neměla ani pomyšlení na to, že bych okusila drogu!
Rozhodně patří do povinné četby.
Tvrdý jako herák + věčný jako kruh závislosti + místy silnější než zlatá rána. V případě, že jste (byli) děti jako já, které strkají (strkaly) nos do jakéhokoli textu, prosím závorku a to celé na druhou. Za rovnítko napište NE DROGÁM a máte velmi svéráznou a v některých případech i výchovnou knihu nejenom o tom feťáckém hnusu, ale i o té cestě do středu sáčku s dávkou.
Krásný,ale bohužel pravdivý příběh. Hodně čtivá knížka. Viděla sem i film a musím říct, že knížce se nic nevyrovná. Když si člověk přečte knížku, začne se dívat kolem sebe uplně jinak a pochopí, že vždy může být hůř.
Investovaného času nelituji, ale po nějaký době to začlo být místy steroetypní a nudný, takže jsem sem tam nějakou tu stránku nebo odstavec přeskočil.
Z této knihy nemám asi žádné originální dojmy. Byl jsem její výpovědí o osudu drogově závislé mládeže zasažen jako většina ostatních. Oceňuji především to, že se zdaleka nezaměřuje jen na popis hnusu. Ukazuje tragédii hlavní "hrdinky" v souvislostech jejího vzniku. to se týká především kulis všeobjímající šedi městského sídliště, v němž mladému člověku nikdo a nic nedokáže nabídnou nějakou hezkou, pozitivní životní náplň.
Ono ani tolik nemrazí to, na jaké dno se ti mladí dostanou, a že z něj takřka není úniku, ale že se tam dostanou ze zoufalství. Kvůli tomu, že na ně svět (tj. náš slavný civilizovaný, kultivovaný a všelijak vyspělý svět rozumných a takzvaně svobodných jedinců) jaksi zapomněl.
Redaktorská práce na takovém díle může být docela nenápadná, poněvadž jeho příběh píše život, nikoli spisovatelův mozek. Ale podat ten příběh tak, aby z něj nic nebylo ztraceno, ba naopak aby jeho důležité momenty vyvstaly a promluvily s maximální silou, to je obdivuhodné umění.
Když jsem knihu dočetla, nebyla jsem schopna slova. Musím říct, že tato kniha ve mě zanechala obrovskou stopu. Četla jsem ji ve třinácti letech doslova jedním dechem. Člověk si říká, jak neuvěřitelně to vše zní, ale pak mu dojde, že je to vlastně všechno pravda. Realita.
Není to krásná kniha, ale je opravdu výborná. Dá člověku mnohem víc než nějaký plytký dívčí román.
Myslím, že každý by si tuto knihu měl přečíst.
ci ziju?co som sa docitala tak ta christina stale droguje,mala syna maleho,ktoreho opustila pre spominane drogy. Vyborna knizka s tematikou drog je aj Memento od R.Johna
Tato kniha byla i zfilmovaná.Popisuje to životní příběh mladé Christiany F. Kniha mě ovšem zaujala víc. Četla jsem jí několikrát a kdykoliv si jí ráda přečtu znova.
Ta knížka se mi i přes to všechno líbila.....Zajímalo by mě, jestli někdo z té jejich party ještě žije...
Čtivost této knihy je dána hned několika jasnými důvody. Tím prvním je zřejmě její pravdivost, tedy že je převyprávěním skutečných událostí. Celá kniha je vyprávěna v ich formě, přičemž postava vypravěčky neuhýbá ze šokujících událostí, ale nechává čtenáře, aby si jich dosyta užil. Právě tato přímost ve vyprávění, kde jsou poměrně dobře popsány veškeré situace od špíny na záchodech po sexuální scény, je dalším důvodem, který umocňuje emociální dopad na čtenáře a tím pádem de facto opět zvyšuje čtivost. No a tím posledním, a nejspíš i nejdůležitějším důvodem je Christiane sama. S její postavou se setkáváme v moment, kdy ještě není závislá a v podstatě tak získáváme pocit, že celou tuto její životní epizodu prožíváme s ní. Čemuž samozřejmě napomáhá i vypravěččino časté vyjadřování citů a pocitů. Při návštěvě míst, ve kterých se kniha odehrává mně skoro až mrazilo. Jedna z nejzásadnějších knih, kterou jsem kdy četl.
Ten , kto chce vedieť, čo s človekom robia drogy, nech si prečítajú túto knihu...
Bezesporu silná kniha, jejíž filmové zpracování podle mého názoru těžce zaostává za předlohou.
Nevím, jestli je rozumné ji dávat do povinné četby, protože vím o pár jedincích, u kterých neměla ,,odstrašovací efekt", ale naprosto opačný. Tím hůř, že ji dokonce považují za nejoblíbenější (a kolikrát nic jiného nečetli) a naprosto jim uchází její význam. Naštěstí nemohu všechny házet do jednoho pytle...
Určitě vyniká svou srozumitelností a poutavostí, četla mi se raz dva navzdory její ponurosti, která na čtenáře asi povinně působí.