My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307411/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-g8N-307411.png
5
8343
8343
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1998 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Vždy mne zajímalo, do jaké míry je to opravdu autentické, a kolik si toho "přepisovatelé" přibásnili. Každopádně jsem zastáncem teorie, že kvalitní knihy o drogách psali pouze lidé, kteří drogy doopravdy brali, a tuto knihu mezi ně nepočítám. Kam se hrabe např. na díla W. S. Burroughse, či I. Welshe, kteří vám vše řeknou na rovinu (myslím nejen to špatné, ale i to dobré) a nechají vás udělat si vlastní názor... Nebýt to v podstatě jen jedno velké repetitivní "Bububu, drogy jsou špatné, áno?", nebylo by to tak... Špatné. Jinak heroin je jedna z mála drog, které jsem nikdy nezkusil. Starouš Bull Lee s Rentovacím hošou mi to již v ranném dospívání vymluvili. Navíc na mé rodné vísce nešel sehnat
Drogy... Téma,které zasáhne každého,natož pak ve spojitosti s teprve dvanactiletou dívkou. Dnes již bohužel natolik rozšířená problematika,že už příběh nepůsobí tak šokujícím dojmem, jako v době jeho sepsání. Mnoho lidí (včetně mě) už s narkomany nemá takový soucit a pochopení, proto na mě vyprávění působilo zdlouhavě, to samé stále dokola, málo kdo by asi čekal happy-end a postava hlavní hrdinky mě spíše vytáčela. Každopádně ale souhlasím, že by kniha měla spadat do povinné četby pro mládež, bohužel mi přijde toto téma podceňované...
Velmi silné čtení. Člověka až mrazí, když si uvědomí, že toto se skutečně dělo (a stále ještě děje a ve větší míře). Nejhorší pro mě bylo vždy uvědomění, že dívce bylo pouhých 12 let. Jako jediné malé negativum bych uvedla velmi patrný nespisovný jazyk, i když ten se dá v této knize pochopit. Respektovala jsem to, ale stejně musím říct, že mi trvalo, než jsem si na to zvykla.
Tak to je peklo a druhá kniha, kterou jsem si přečetla po 30ti letech znova. Určitě čtivé, ale negativní, smutné. Každá závislost je děsivá, ale tohle je beznaděj. Určitě doporučuji přečíst.
Tak to byla síla. Rozhodně se nestavím ani na jednu stranu - postavu neobdivuji ani naopak nezatracuji (to že se několikrát zbavila fyzické závislosti neznamená že má vyhráno - ta psychická je daleko těžší a trvá roky). Bohužel měla holt smůlu na podmínky v kterých vyrůstala (ať už rodinné, společenské nebo zkrátka tehdejší doby), protože ty ji k tomu (a mnoho dalších) přímo vedli. Na druhou stranu měla štěstí v tom, že to dokázala přežít a že nad ní rodina nezlomila hůl.
Ač jsem tuto knihu četl před pár lety, musím říct, že si stále pamatuji ty myšlenky, které mi při tom létaly hlavou. Byl jsem přibližně ve stejném věku jako hlavní hrdinka a z představy, že se mi stane to, co se stalo jí, mě doslova mrazilo. Jednoznačně doporučuji tuto knihu přečíst a to ať už jste v jakémkoliv věku. Pět hvězd je podle mě ještě nízké hodnocení, kniha neodmyslitelně patří mezi top 5 knížek, které jsem kdy četl. P.S. Neberte drogy :-)
Tak tato kniha jako povinná četba nejen pro mladé, ale hlavně i pro jejich rodiče. Svou otevřeností šokuje. Nejhorší na tom je, že to není vymyšlený příběh, ale krutá realita života školou povinné mladé dívky Christiany a jí podobným, kteří podlehnou drogám. Lehce se říká, když chtějí skončit, tak mohou přestat brát. Většinou padají do ještě větší závislosti, kdy řeší jenom, kde sehnat peníze, aby si mohli šlehnout, aby neměli absťák.
Ze závěru slov překladatelky je zřejmé, že ani Christiana to nemá jednoduché. Snad v budoucnosti sáhnu po pokračování v knize Christiane F. - Můj druhý život.
Tohle jsem tedy opravdu nečekala. Věci, které jsou v knize popisovány jsou pro mě naprosto nepředstavitelné a je neuvěřitelné, že je vše napsáno podle skutečných událostí. Musím také vyzdvihnout čtivost celé knihy, téměř jsem se od ní nemohla odtrhnout. Knihu bych moc doporučila všem, kteří pracují s mládeží a všem, kteří mají děti.
Toto je kniha... Fu, to bude jedna z mála kníh, ktoré mi utkveju v pamäti spomedzi tých stoviek knih, čo som prečítala a toto ocenenie má u mňa máloktorá kniha.
Každodenní život feťáckých teenagerů v 80.letech. Tehdy se ještě o tomto fenoménu ve společnosti příliš nehovořilo, neexistovala specializovaná oddělení, v tisku se občas mihnul krátký článek ... Kniha je velice upřímnou zpovědí hlavní zúčastněné (naschvál nepíšu hrdinky), která podává svůj příběh bez obalu až do sebemenších detailů. Oproti filmu autorka popisuje i život před drogovou dráhou - domácí násilí, nedostatek pozornosti, krach rodinného podniku, a hlavně opuštění a touha někam patřit. Je to velmi čtivé, takže pokud chcete více informací - jděte do knihy!
Teda to byla síla. Opravdu mistrovská kniha která vás donutí se na nejednou věcí zamyslet. Konec je nádherný, ale poslední strana (o 20 let později) byla jedna z nejdepresivnějších částí co jsem kdys čet.
Tuhle knihu jsem četla ve svých třinácti letech. V tu dobu jsme se o drogách učili ve škole. Ale nikdo mi to nedokázal vysvětlit z pohledu narkomana. A tahle kniha mi rozšířila obzory.
Jsem ráda, že ji autoři sepsali a že Christiane vše řekla dopodrobna a popsala nám život narkomanů. Od té doby vím naprosto jistě, že drogy nikdy brát nebudu.
Doporučuji si ji přečíst!!!
Kniha musela působit velmi silně v době svého prvního vydání, kdy podobné věci byly tabu (a to i ve svobodném světě, tím spíš u nás v někdejší ČSSR). Přesto jde o velmi realistický a syrový popis prostředí narkomanů vyprávěný přímo dívkou, která tímto prostředím prošla. Není překvapivé, že hlavní hrdinka pocházela z rozvrácené rodiny a tíživých sociálních poměrů, které byly zjevně na počátku všech jejích problémů. V tom se sedmdesátá léta neliší od dnešní doby, která je přeci jen ve většině věcí dost jiná.
Přestože kniha končí zdánlivě šťastně (hlavní hrdinka se odstěhuje z Berlína a dostane se do jiného prostředí), tak v reálném životě tomu tak bohužel úplně nebylo. Jak jsem zjistil, autorka (či spíše vypravěčka) příběhu se po letech opět vrátila k drogám a v posledních desetiletích je z ní životní troska na prahu bezdomovectví. Už to samo o sobě ukazuje, jak je pro bývalé narkomany těžké vrátit se do normálního života a že s tvrdými drogami je lepší si raději nikdy v životě nezačít...
Knihu jsem četla už dávno, ale moc dobře si pamatuju jak byla skvěle napsaná. Určitě přečtu v budoucnu znovu.
I když je kniha poměrně krátká, četla se delší dobu, než bych čekala. A to kvůli tomu, jak těžké téma, to je.
Myslím, že kniha by se měla dostat všem do rukou. Není, co vytknout.
Knihu jsem prvně otevíral s tím, že budu číst o drogově závislých lidech kolem dvacítky, takže jsem byl velmi překvapen, že se takové věci můžou týkat i dětí dávno předtím, než vůbec dostanou občanku. Příběh mě bavil, hlavně jeho první část, kde se dozvídáme informace o Christianině zázemí a o tom, proč těm svinstvům propadla. Potom už se to dost opakovalo, přesto jsem pořád četl se zájmem.