My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Je mi jasné, že to bude znít jako klišé, ale nedokážu psát jinak: začnete číst a přestanete až na konci. Knihu si vezmete i na záchod, do lednice, do vany a na návštěvu k rodičům. Děsivě odstrašující kniha, která otevře oči člověku drogami nepoznanému - je to 1000x účinnější než ty ohrané kecy ve škole, jak máme odmítat drogy. Po přečtení této knihy jakoukoliv drogu (ač nemám rád to slovo, protože si za ním představí každý něco trochu jiného) zcela jistě bez zaváhání odmítnete.
Tahle kniha je děsivá a skvělá zároveň. Barbarsky jsem jako první viděla film, který jsem vstřebávala hodně dlouho, ale kniha na mě zapůsobila ještě silněji. Klobouk dolů před Christiane, která dokázala s takovými věcmi vyjít na povrch a povědět nám svůj příběh. Pro mnohé z nás může být ponaučením, případně odstašujícím případem, jak nikdy neskončit a pro jiné, že pokud má člověk pevnou vůli a má kolem sebe lidi, kteří jsou mu ochotni pomoci, může se dostat až ze samotného dna.
Tuto knihu by měl podle mě přečíst každý, i když si nejsem jistá v jakém věku. Když si totiž vzpomenou jaká jsem byla ve 13 letech já, úplné dítě, knihu jsem četla ve 22 letech, bylo to pro mě naprosto zdrcující a v mých 13 letech bych tomu rozhodně nedokázala rozumět.
Hodně nadčasové.
Názor mých nejstarších vnoučat: Když máš reálný cíl, tak tě tohle mine, takže zbytečná kniha. A za mě? I přes tento jako jevící se rozumný názor, je přece jen z dohledu zatím nepustím.
Knihu jsem četl, když mi bylo 12 nebo 13 let a myslím, že zhruba v tomhle věku by si ji měl přečíst každý. Povinně bych ji dával děckám ve škole k přečtení a s ní i film Requiem za sen.
Hodnocení: 9/10
Četla jsem několikrát. Kniha byla nejspíš tak dobře napsaná, že se jedna moje spolužačka na ZŠ v Christiane zhlédla a dokonce se snažila být jako ona (se vším všudy), což se jí bohužel skoro povedlo. Noo, ne na všechny tedy měla odpuzující dopad. Já jsem sice ten opačný případ, který nad drogami kroutí hlavou a od jejich světa chci být co možná nejdál, této tematice se však v literatuře ani filmu nebráním a vyprávění mě moc bavilo! Jen jsem si říkala: chudák ta její máma, já bych to té svojí asi udělat nemohla, takhle jí trápit. Vcelku, co se knihy týče, opět důkaz toho, že skutečný příběh nad vymyšlenými přehnanými senzacemi.
Nejlepší drogová prevence. Kdyby ji všechny děti četly, tak veřím, že rozhodně ubyde dětí, které by si chtěli nějakou tu drogu vyzkoušet...
Neuvěřitelně silný příběh. Nemám slov. V životě se mi nestalo, že bych po dočtení knihy seděla tiše v křesle, zírala před sebe a přemítala si v hlavě celou knihu od začátku. Až teď.
Z fotek z oné doby, které byly přiloženy k vydání mi naskákala husí kůže hned.
Je velmi jednoduché odsoudit závislého člověka. Ale když si pak přečtěte jeho příběh, přeci jen se špetka porozumění najde.
Silný příběh náctileté heračky.
Kniha, kterou jsem četla ve své začínající pubertě a dost zásadně mě ovlivnila (po dobu čtení se mi o příběhu i zdálo a nebyly to nejpříjemnější sny)
Doporučuji si tuto knihu přečíst co nejvíce lidem, protože z toho jistá poučení vylezou.
Atmosféra je tam tak chladná, že člověk rád knihu dočte a zjistí, že je v bezpečí a má teplo domova.
Ani nespočítám, kolikrát jsem tuto knihu přečetla. S každým přečtením a s tím, jak roky přibývají, pohlížím na knihu trochu jinak, stále však patří k mým nejoblíbenějším. Autentická výpověď ze života.
Nejlepší příběhy píše sám život. Bohužel zde není příběh o hrdinství, odvaze a lásce (i když láska tam vlastně byla). Je to ponuré, syrové a tak trochu děsivé. Smutné navíc je i to, že i po 40 letech je stanice Zoo stále obklopena feťáky co si na fet vydělávají prostitucí. Za mě osobně je tahle knížka vrcholem v daném tématu.
Četla jsem kdysi. Tehdy bylo in si tuhle knihu přečíst. Dnes bych řekla, že to bylo hlavně poučné. Určitě doporučuji, čím dříve, tím lépe...
Četla jsem jako dítě a teď znovu. Příběh je neskutečný, zpracování docela ok, ale autenticita je na této knize nejvíc.
Povinnost i v dnešní době nechat přečíst děti...protože jsem už četla hodně knížek o narkomanech, ale tohle mě totálně odrovnalo...
Na střední jsme ji četli snad všichni, v té době nové a dobrodružné téma...dnes ve světě plném fetu už to asi nikoho moc neosloví, navíc já feťáky z duše nenávidím a dneska už bych ji nečetla a pochybuju, že po přečtení by to někoho od fetování odradilo...
Je to sice zvláštní, ale právě tahle kniha mě v mých 12ti letech přivedla ke čtení. Krásně zpracované problémové téma 21. století. Autorka se nebála popsat ty nejhnusnější momenty pěkně dopodrobna. Mě na rozdíl od Titiny kniha od životního stylu Christiany F. naprosto odradila. Tuhle knihu bych zařadila na povinnou četbu co nejdříve a do co nejvíce škol. Z vlastních zkušeností musím říct, že v povinné četbě jsou kolikrát knihy komerční a špatně čtivé, jen z důvodu slávy autorů, ale knihy takovéhle tématiky a knihy důležité jsou opomíjeny. Kniha je velmi hezká a napínavá. Celou knihu jsem si říkala, jestli se z toho vylíže, nebo ne. Po dočtení knihy jsem měla nutkání si o spisovatelčině následném životě vyhledat mnohem víc.
víc naučná kniha v tomto směru snad není