My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307412/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-Zof-307412.png
5
8338
8338
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Velice silný příběh, který ze stále aktualní a člověka opravdu donití se zamyslet nad tím, jak málo víme o svých dětech a jak se život může zvrhnout. Tuhle knihu bych zavedla jako povinou četbu do škol.
Kniha která vás donutí se zamyslet nad tím, že tohle téma je pořád aktuální.A v cítit se do někoho kdo má takové problémy je těžké, ale jsem ráda, že jsem si jí přečetla :)
Četla jsem ji jako náctileté a brala jsem jo jako odstrašující případ. Všechno zlé je k něčemu dobré.
Musím říci, že číst tuto knihu pro mě bylo často až utrpením. Ne snad proto že by mě nudila, ale hlavně proto, že je opravdu krutá. K tomuto tématu ale krutost prostě patří. Autorka svůj příběh vypráví velmi otevřeně, na nic si nehraje. Nejvíce mě rozhodně dostala dětská prostituce, to je zkrátka hrůza. Dříve jsem si neuměla o životě narkomanů nic představit, tato kniha mě ale poučila až dost. Měli by si ji přečíst všichni dospívající i jejich rodiče. Je dobře že vznikla kniha, která dokáže mladistvé od drog spolehlivě odradit. U mě se jí to tedy rozhodně povedlo a to jsem o užívání drog nikdy ani neuvažovala. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Příběh Christiany F. ve mně zanechal velmi silné pocity. Jak už tu bylo řečeno (napsáno), My děti ze stanice Zoo by se mělo zařadit mezi povinnou četbu. O tomto by se mělo mluvit. Zapůsobilo to na mě rozhodně víc, než když nám o drogách povídali ve škole a ukazovali letáčky a podobné věci. Takže je jasné, že kdybych neměla dostatek rozumu a chtěla zkusit drogy, kniha by byla hlavní věcí, která by mě od toho odrazovala… Určitě se k Christianě budu vracet.
Počas čítania knihy som pri každom odvykaní a opävnom spadnutí do závislosti uvažovala kedy to už konečne skončí a čím ďalej tým viac som bola sklamaná, otrávená. Kniha pre mňa nie je literárnym skvostom štýlom akým je napísaná ale skôr výpoveďou ktorú podáva. Páčila sa mi miera sebareflexie ktorú autorka dokázala podať a na niektorých miestach som mala pocit, že prešla niekoľkoročnou terapiou, že dokáže tak konkrétne a jasne pomenovať príčiny vzniku závislosti.
Najšokujúcejšou bola pre mňa paradoxne redakčná poznámka na záver, ktorá sa venuje tomu ako to nakoniec dopadlo...
O téhle knize se nedá říct, že je dobrá, protože téma prostě dobré není..ale všichni rodiče by si ji měli přečíst, aby věděli, co se může stát. Stejně tak bych ji dala přečíst svým dětem, ale asi později, aby je náhodou nezajímal účinek heroinu..Je to síla, jaký život může vést dítě a vy o tom nemáte ani tušení.
Jako první jsem přečetla knížku a na základě toho jsem chtěla vidět film. Z obojího mám husí kůži. Nikdy v životě jsem se nesetkala tváří v tvář s člověkem závislým na heroinu a nikdy nechci mít tu čest. Nevím ani, co o tý knížce říct - protože ,,líbila se mi,, není úplně to, co z té knížky mám za pocity. Spíš je to něco jako ,,zkušenost,,. Jo. Tahle knížka ze mě udělala o trochu víc zkušenějšího člověka, než kým jsem byla před tím. Jsem ráda, že jsem si jí přečetla a určitě to doporučuji i jiným, hlavně těm, co někdy přemýšleli nad tím, jak musí být cool píchat si heroin. A 4* proto, že prostě... pro mě to pětihvězda není...
Knihu jsem četla už několikrát a vždy si pak řeknu jak je tohle možné? Opravdu příběh, který je dost drsný a po zkušenostech v něm prezentovaných je problematika drog ještě děsivější. Na jednu stranu mám pocit, že je pomoc závislým v mladém věku nedostatečná a na druhou, že snad ani pomoc nejde. Určitě by si tuhle zpověď měl přečíst každý.
Četla jsem poprvé až v dospělém věku (dospělejším). A musím říct, že jsem ráda. Jako dítě bych z toho asi měla trauma nebo to nedočetla. Nicméně jsem knihu zhltla během pár dní a jestli se to tak dá říct, líbila se mi. Je to opravdu detailní popis myšlenkových pochodů závislých. Dozvěděla jsem se také pár novinek, jak to vlastně ve světe feťáků chodí, jak odvykání je jen několikadenní proces, který ale pro skutečné zbavení se závislosti má vlastně dosti malý význam, jak před 30 lety bylo v Německu a asi i jinde jednoduché pro malé děti sehnat drogy a jak bylo prakticky nemožné dostat se do léčebny. Nedokážu pochopit, jak i po několika letech bez drogy do toho člověk znovu spadne. Co je na tom tak silného, co táhne člověka do bahna zas a znovu, i když fyzicky už závislý není. A zkoušet to nehodlám, takže to asi ani nepochopím.
Myslím, že až za mnou přijde dcera, že chce na diskotéku, tak ji nikam nepustím dokud si tuto knížku podrobně neprostuduje.
Pro mně velmi silný zážitek. Jen mně maličko zamrzel konec. Nečekala jsem happy end - ten by mně vyloženě naštval, protože by naprosto zkazil jakoukoli autentičnost. Mrzelo mně, že byla jakoby useknutá. Pro mně najednou velký skok v čase. Určitě si přečtu "druhý díl".
O dva dny později:
Po "bouřlivých ovacích", recenzích a cenách, které získal, jsem se koukla i na film. Jsem jím vyloženě zklamaná. S knihou má společný pouze název, nic víc. V knize je pěkně "vidět" destrukce sebeúcty, ničení člověka, upadání do temnoty. To ve filmu úplně chybělo. Zbagatelizuji-li svůj názor pouze na jedinou postavu, tak vezmu-li Babs, v knize je to dvanácti letá holčina s dlouhými plavými vlasy, něžným, dětským obličejem = dítě. Ve filmu ji vidím jako protřelou prostitutku s obličejem dvacítky. Jediné plus oproti knize vidím v začátku filmu, kdy herečka Christianu předvedla ve světle že se bojí vzít první prášky, že sama ze sebou "zápasí" to v knize nebylo takhle výstižně vidět. V knize je do sebe prostě házela po hrstech.
Přestože jsem jako první viděla film, do knihy jsem se začetla hned od prvních stránek. Myslím si, že tato kniha patří k těm, které by si měl každý přečíst. Já se stydím, že jsem ji četla až teď. Měla jsem vydání s fotografiemi, díky kterým jsem po dočtení držela knihu v rukou, přemýšlela a na nic se nezmohla. Silný zážitek. Opravdu doporučuji všem.
Když mi jí daly rodiče abych si jí přečetla a potom jim o ní něco řekla, brala jsem to jako vopruz, nechápala jsem proč si o mě rodiče dělají takové starosti ohledně drog. Jelikož jsem ji musela číst tak mě to vůbec nebavilo, nezajímalo mě že se to ve skutečnosti opravdu stalo a pár dní po přečtení jsem na ni úplně zapomněla. Před rokem jsem si jí všimla a dostala chuť si ji znovu přečíst. Tentokrát mě bavila (i když jsem díky ní dostala chuť si vyzkoušet hašiš nebo něco takového, což se za pár stránek rychle vypařilo) zaryla se mi dost pod kůži a určitě si ji přečtu ještě jednou.
Četla jsem ještě za komunismu, tenkrát jsem byla ve stejném věku jako ona a o drogách jsem v té době skoro vůbec nevěděla. Bylo to pro mne natolik silné a působivé čtení, že mně každopádně od drog rozhodně odradila a nikdy jsem neměla potřebu je ani vyzkoušet! dnešní mládeži rozhodně doporučuji k přečtení!
Knihu jsem přečetl jak v češtině, tak v němčině. Drsný příběh školačky v kleštích velkoměsta. Autentický příběh při kterém se mi párkrát hrůzou naškrabatil obličej. Chtristiane si neuvědomoval, že celým tím šílenstvím ubližovala i lidem ve svém okolí, hlavně své matce. Život může být krutý a je jedno jestli člověk žije na bohatém Západě či někdě jinde.
Asi do třetiny knihy sem se pořád pokoušel přimět se k tomu, abych si uvědomil, že je to podle pravdy. Pořád sem to bral jenom jako "knihu". Ale když jsem se s tim pak dal dohromady, mělo to obrouvskou sílu...dobrá kniha...
Kniha je napsána velice čtivě, takže se čte skoro až jedním dechem. V poslední čtvrtině mě ale už přestávalo bavit to neustálé opakování té samé situace. Vím, že je to životní příběh, ale prostě už to nepůsobilo.