My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307412/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-Zof-307412.png
5
8338
8338
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Kdysi jsem viděl film a přišel mi hodně působivý a zajímavý. Pak jsem v knihkupectví náhodou objevil knihu, podle které byl natočen. Kniha není vůbec špatná a detailně popisuje život narkomana, navíc je doplněna autentickými fotkami. Rozhodně bych to nenazval románem, spíše reportáží. O ději, jako takovém, se ani nedá mluvit. Některé pasáže jsou docela nechutné, člověka až zamrazí, do jaké špíny se dá klesnout. Kniha by měla působit jako odstrašovadlo pro potencionální novou generaci narkomanů mezi mladými lidmi, řekl bych ale, že ve skutečnosti zvědavost, mladická nerozvážnost a neustálá potřeba si dokazovat nezávislost na dospělých v období puberty a také dostupnost drog, nakonec mládež k drogám přivedou. Skutečným problémem je ale dnešní uspěchaná a přetechnizovaná společnost. Rodiče jsou od nevidím do nevidím v práci v honbě za penězi a nemají čas se dostatečně dětem věnovat. Únava a stres, kterým jsou dospělí v zaměstnání vystaveni a z toho plynoucí podrážděnost se také přenáší na jejich potomky. Posouváním odchodu do důchodu kamsi do nedohledna, má stále víc prarodičů méně času na vnoučata. S rozšiřováním obydlených ploch se zmenšují plochy zalesněné. Parky, poslední to místo k odpočinku se mění na parkoviště. Všude jen šeď betonu a asfaltu, žádná zeleň, která by uklidňovala. Děti nemají žádnou smysluplnou zábavu a nudí se, nemají si s kým promluvit atd. Dobře se cítí akorát v nějaké partě lidí, která ale nakonec skončí u alkoholu nebo drog. Tohle je tedy to jádro pudla, s tím by měli kompetentní vládci světa něco dělat, ti by si tohle měli přečíst. Jsem moc rád za své bezstarostné dětství, ve společnosti milujících rodičů a prarodičů, za výlety do lesa a na kole s kamarády. Ne že bych s drogami nepřišel do styku, nemám ale rád závislost na věcech, co stojí peníze a člověku ve skutečnosti nic nedají. Já jsem se rozhodl pro sport, četbu a spoustu jiných zálib, to jsou pozitivní závislosti. To už ale moralizuju a trochu jsem odbočil od knihy samotné. Trochu jsem čekal šťastný konec, nakonec jsem se ho ale nedočkal. Bylo až zarážející, jak se Christiana pořád k heroinu vracela. Druhá polovina knihy je vlastně pořád to samé dokola. Pokus o odvykání, návrat k drogám, pokus, návrat, pokus, návrat. V doslovu jsem se dočetl, že až po dvaceti letech od prvního vydání knihy se Christiana snad od drog odpoutala. Konečně našla smysl života, svého syna.
Kniha je úžasná, bavilo mě ji číst, protože mě osobně tohle téma vždy pevně zajímalo. Autorka se nebojí přiznat čím si prošla, to za přečtení rozhodně stojí :)
Ve škole jsem několikrát slišela chválu na stejnomený film, protože mým spolužákům nebaví číst knihy.
Po dlouhé době jsem se rozhodla, že si knihu přečtu, a potom shlédnu film. Jakmile jsem obojí splnila, tak jsem zjistila, že je kniha lepší, protože je v ní víc informací.
Co se mi na knize i filmu nejvíce líbilo? V obou případech se jedná o drogovou problematiku, která bude neustále aktuální. Dále je to úplně otevřený příběh tehdější mladé dívky, který je výstižně popsaný v knize a ve filmu, kde je člověk vtažený do děje.
Tuto knihu jsem četla několikrát ve své pubertě a letos jsem ji koupila své dceři.Nezklamala ani po tolika letech u další generace.Téma drog bylo,je a bude stále aktuální.
Knihu jsem poprvé četla, když mi bylo asi čtrnáct a pak znovu asi loni. Je zajímavé, jak ji s odstupem let vnímám jinak, ale ne špatně. i když jde o zpověď mladé holky, čte se to dobře a člověk si může jen domýšlet, jak co prožívala, i když to popsala. Je to pořád aktuální téma a nejspíš ještě dlouho bude. Ale je jedině dobře, že se podobné knížky pořád čtou, i kdyby si z toho mělo vzít ponaučení jen pár lidí.
O knize jsem nic moc nevěděl. Jen jsem vždy něco o ní nebo filmu zaslechl a říkal si, "to si musím přečíst..." Bylo to poutavé čtení od kterého jsem se nemohl odtrhnout dokud nebylo dočteno. Téma je stále aktuální a asi vždy zůstane. Droga se možná bude měnit, ale vždy se najde dost lidí, kteří s jejich pomocí budou utíkat od reality.
Knihu jsem kdysi četl a docela poučná; příběh ze Západního Berlína o teenagerech, kteří v tzv. betonovém městě se očividně nudí a zabřednou do světa klubů, feťáků a prostě být na úrovni dospělých, což v některých případech bývá i tragické.
Souhlasím s tím ,že problematika drog je stále žhavé téma, des ještě více než v době vydání této knihy. Obávám se však ,že dnešní mladí si z tohoto příběhu nedokáží vzít ponaučení, protože většinu věcí vnímají jako počítačovou hru. Doporučuji Johnovo Memento.
Velmi otevřený příběh Christiane mě úplně pohltil a nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Rozhodně to nebylo veselé čtení, ale v každém případě se o této problematice nesmí přestat mluvit!
Natočte film o drogách a lidi v něm budou hledat svobodu od nudného života. Sepište knihu o drogové závislosti autenticky podané mladou heračkou, vyličte všechny stavy, které drogy přinášely a pak co všechno člověk pro jejich sehnání musí udělat, jak se propadne do díry, ze které téměř není návratu a odradíte od heroinu všechny rozumně uvažující lidi..
Pro mě byla tato kniha jedna z nejvíce poučných a inspirativních knih, které se mi dostaly do rukou.
Nemohu tuto knihu hanit, zároveň však ani pochválit. Nedá se říct, že to co se tam píše vystihuje fetování a život feťáka, ale zároveň to nemohu ani vyvrátit. Myslím, že je to hodně individuální a záleží na člověku, jak to umí podat. Chybí mi tam myšlenkové pochody, vnitřní boje, emoce... Je to jako se dívat na svět skrz tlusté sklo. Pro mě jako bývalého uživatele drog to je lehce podprůměrná kniha, co se drogové problematiky týče.
Člověk se do této situace někdy dostane jen co prstem luskne. Je to vlastně velmi rychlé. Donekonečna se opakující scénář. A je to také smutné. Dnešní mladí tyto příběhy potřebují slyšet (nebo číst). Někdy mám pocit, že to nepomáhá, ale mluvit se o tom musí. Kam by to jinak přišlo. Kniha jako taková se mi líbila. Napsaná bez zbytečných příkras. O těchto věcech mluvit JEN na tvrdo jinak se nehnem.....
Pokud něco jako tragický příběh čtrnáctileté heračky může být skvělé, tak přesně taková je kniha My děti ze stanice ZOO. Možná by bylo přesnější použít výraz 'zajímavé', přeci jen nelze úplně jistě říci, že první styky s drogou, které u Christiany proběhly ve 13 letech, mohou být brány jako zářný příklad skvělého díla.
My děti ze stanice ZOO jsou místy šíleně děsivé. Na intenzitě přidávají i fotografie s krátkými příběhy, z kterých jen mrazí. Je to kniha, která vám ukáže drogy v celé své nádheře, v tom nejpravdivějším světle; jak je lehké jim podlehnout, jak je těžké se od nich odpoutat, jaké požitky přinášejí a co odnášejí.
Kdesi dole v komentářích jsem četla, že by kniha měla být zařazena do povinné literatury. Můj názor je jednoduchý - nikoliv. Sama jsem už na sté stránce měla potíže se dějem, tolik drsných událostí, tolik špinavého prostředí a zvrhlých postav mě málem přinutilo knihu odložit. Nakonec jsem se příběhem prokousala celkem obstojně, avšak pravdou zůstává, že spousta jedinců by místy velikou drastičnost nemuselo zkousnout, nedejbože, aby se někdo inspiroval.
Můj názor je smíšený, pociťuji ke Christianě velkou lítost, zároveň je kniha poměrně poutavá (psána slangem) a hodně poučná.
Nejsem si jistý, jestli komukoliv, kdo si neprožil to co hlavní hrdinka, náleží právo jí soudit. Můj názor je, že v jejím věku a v prostředí, ve kterém vyrostla se dvanáctileté dítě snadno ztratí z cesty.
Knížka jako taková je děsivou ukázkou, jak citlivější jedinec může dopadnout v mašinerii současné společnosti. Přes její obrovské morální poučení pro všechny z nás jí dávám 4 hvězdy za opakující se situace a ke konci už stereotyp. I když to jen vystihuje beznadějně bezvýchodnou smyčku, do které se hrdinka dostala, pro čtenáře se to může časem stát nezáživným.
Četla jsem ji jako teenager a neskutečně na mě zapůsobila. Ani ne proto, že by mě měla odradit od drog. To už jsem věděla dávno. Spíše proto, že jsem nemohla uvěřit tomu, že se to skutečně děje. Děsivá, ale úžasná.
Kniha mě nezanechala zrovna v nejlepší náladě. Věková hranice braní drog je opravdu nízká a myslím, že se bude neustále propadat níž. Nejsem si jistá jestli mladí lidé po přečtení knihy nebudou mít chuť si drogu vyzkoušet. Určitě to ale mnohem více lidí nadobro odradí. Celou dobu jsem se snažila s Christianou soucítit a říkala jsem si, že musí být opravdu těžké začít odvykat. Když se ke mně ale dostala zpráva o jejím synovi, který jí byl odebrán, byla jsem naštvaná. Musí to s ní být opravdu špatné, když ani vlastní dítě jí není dost velkým důvodem ke změně. Po této informaci mi jde už jen těžko s Christianou soucítit.
Velice silný příběh! Kniha je doplněna o výpovědi matky a jiných, a to dodává ještě větší emotivitu. Nemohu uvěřit, že toto vše je skutečnost... Po tolika šancích a pokusech, které se téměř zdařily začala v roce 2008 znovu fetovat a syn ji byl odebrán...
Krásná kniha, je psaná stylem, že hltáte každou stranu. Mít na to více času dá se přečíst i za jeden den. Jednoduché čtení i pro ty, kteří se v drogách nevyznají. Naprosto ojedinělá knížka,ze které jsem (i bez pomocí obrázku) měla husí kůži. Christiana se stále pokouší odvykat, (dle svých slov může přestat kdykoliv bude chtít). S hrdinkou prožíváte trápení a bolest abstinenčních příznaků. Po překonání máte pocit vítězství i s ní, ale vydrží nátlak okolí? Krásnou otázkou k zamyšlení zůstává, došlo by k tomu, když by doba byla jiná? Jaký život by vedla s matkou a svou sestrou ve vysněném domě? Jak na ní dopadají informace o úmrtích jejich ,,kamarádek,, a přátel po požití zlaté dávky? Kniha popisuje tehdejší dobu, život v betonovém světě, kde jsou děti omezováni v pohybu a o rodičích, kteří mají na jejich osudu taký učitý podíl. Těžké dětsví, špatné prostředí, vše je nádherně popsáno a vy se ocitáte na stanicii ZOO, kde sledujete zda-li Christiana začne nakonec prodávat své tělo, a jak se její svět mění ze dne na den. Pomůže jí její láska Detlef, odvykací stanice? Žádná pohádka - čistá realita! za mně 5 hvězd!