My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307412/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-Zof-307412.png
5
8334
8334
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Jako puberťák jsem tuhle knížku přečetl na jeden zátah. Nemohl jsem se odtrhnout. Myslím, že by si jí měl přečíst každý, ideálně ve věku hlavní hrdinky, jako varování.
Děti ze stanice ZOO se mi vryly do paměti a jen tak z ní nezmizí. První půlku mi bylo psychicky i fyzicky špatně při čtení. Z knihy na mě dýchala odevzdanost, nevyhnutelnost špatného konce. Člověk jen sleduje, jak se někdo může propadat hlouběji a hlouběji, dokud z něj není úplná herácká nicka.
Kniha je brutálním svědectvím nejen o drogách, ale i o zcela nefunkčním systému. Katalyzátorem jsou vybetonovaná sídliště s milionem zákazů, špatné školy, špatná situace v rodině a nuda. Boj Christiny je boj s mdlým životem, ve kterém nevidí smysl. A když smysl člověk neviděl dřív, sám ho prostě nenajde.
Myslím, že knihu by si měl přečíst každý, čistě z toho důvodu, aby byl konfrontován s tím, co se může stát, když nějaký systém selže - rodinný, školní, městský, státní, kterýkoli. Určitě může být zajímavé konfrontovat tehdejší dobu s dnešní, vybetonované sídliště vyměnit za svět sociálních sítí a položit si otázku: Jaký je smysl života?
Kdysi mi jí dal přečíst děda v mé pubertě má první reakce dědo já hovadiny nečtu a jeho odpověď nejdřív přečti a pak mluv večer jsem jí otevřela a četla celou noc.Když jsem měla na začátku věku 2 řekla jsem mu:děkuji,že jsi mi jí dal bylo to super poučení a i díky ní jsem to nevyzkoušela.Až Synov bude 15 určitě mu jí dám přečíst
Je šílené, že chtíč se začlenit do party ( nemálo tomu nahrává i mladý naivní věk ) nechá člověka se podvolit i drogám a posléze i tvrdším, jen pro udržení si místa mezi ostatními a nebýt tzv. pozadu "looser" .. Občas jsem se přichytila, že doufám, že je to smyšlený příběh.. Myslím si, že povinná četba pro náctileté by to měla být.
Závislost je hrozný pocit a stav, ať emocionální nebo fyzická nebo i zmíněná drogová.
Ke knize jsem se dostala přes dceru a její povinnou četbu k maturitě. Kniha se mi dobře četla, ale příběh byl pro mne šokující. Takové mládí a zpackané životy. Stává se mi, že některé přečtené knihy zapomínám, ale tuhle určitě nezapomenu. Silný příběh.
Výborná kniha, už ani nevím, za jakých podmínek jsem ji dostal do ruky. Každopádně tuším, že po napsání Christiana opět spadla do heroinu a výdělky z knihy padly na drogy. Pokud se zajímáte o drogové podsvětí, tak doporučuji přečíst. Autobiografická kniha, plná syrové, drogové reality, smrti, lásky, pokusy o léčbu. Člověk, který je závislý na heroinu, se z tohoto láskyplného objetí už pravděpodobně nikdy nedostane. Viz naše nejznámější narkomanka, Katka z Prahy.
Knihu mi doporučují známí už nejméně čtyři roky a já se k ní dokopal až teď kvůli mému zájmu o sociální práci a cílovou skupinu drogově závislých. Není to hezké čtení - a nyní nemluvím o jazyku, ten je velice jednoduchý a plynulý. Sice nemám rád knížky, "který jsou napsaný takovýmhle jakoby stylem", ale této knize dodávají na surovosti a uvěřitelnosti. Knihy podobného ražení zkrátka spisovné být nemůžou. Mě kniha děsila především proto, že sám s drogami zkušenost mám (malou, ale přece), takže když jsem četl, že myšlenkové pochody Christiane na začátku její cesty byly dost totožné s těmi mými a kam až s těmito myšlenkami došla, přirozeně jsem se sám sebe začal ptát: "Co by se stalo, kdybych si tehdy vzal o jednu dávku víc..?" Líbí se mi, že pokud odloupnete svrchní vrstvu příběhu o Christiane, získáte dobrou představu o společnosti a o jejích nedostatcích, které se v současnosti sice zlepšují, ale zdaleka nejsou obrázkové a společnost dodnes tak nějak neví, co s problematikou drog dělat. (Z praxí pro různá střediska a organizace a především od příběhů sociálních pracovnic vím svoje.) Shodnu se s mnohými uživateli v komentářích níže, že tuto knihu by si mělo přečíst každé dospívající dítě.
Príbeh je o Christiane ktorá začala veľmi mladá s drogami. V dvanástich rokoch začala s ľahšími drogami ako sú hašiš a LSD a v štrnástich to išlo dole vodou až skončila pri pichaní heroínu a k tomu začala s prostitúciou aby mala na fet.
Z týchto kníh cítim iba hlavne smútok, hnev, ale objavilo sa tam aj znechutenie, zúfalstvo a všetko či si môžte predstaviť pod tým, keď číta normálny človek o narkomanovi.
Nedokážem pochopiť to, koľko svinstva dokáže prežiť ľudské telo, a prečo si tí ľudia nevážia ľudský život. Bolo mi až zle z toho, ako to Christiane opisovala. V iných knihách ktoré som doteraz o narkomanoch čítala, som sa dozvedela o polku menej než to, čo bolo tu. Christiane opisovala absolútne všetko, aký vzťah je medzi normalným zdravým človekom a narkomanom. Čo cítia dvaja narkomani keď sú spolu. Čo dokážu robiť keď im chýba fet, aký je to pocit mať absťák, a všeobecne ako ho narkomani prežívajú, a veľa veľa ďalšieho. Aj preto som dala tomuto príbehu štyri hviezdičky, pretože tu sa naozaj dozviete skoro všetko čo by ste o narkomanoch chceli vedieť. Ja som dospela k záveru, že drogy v živote nikdy, a po tejto knihe budem mať ešte väčší strach o dcéru v puberte, než aký som mala. A že v živote nechcem stretnúť narkomana. Vždy som hovorievala keď som chodievala ešte do školy, že namiesto múzei kde nás učitelia brávali, nás radšej mohli zobrať na nejakú exkurziu do nejakej protidrogovej liečebne, a samozrejme pod prísnym dohľadom sa rozprávať s nejakým narkomanom, aby sme vedeli čo všetko prežili a aké to je. No neviem, či som si to po tejto knihe aj nerozmyslela. Ale ako povinné čítanie by to mali v školách určite dať aby sa všetky deti tomu vyhli.
Aj toto ma veľmi rozčuľovalo na knihe keď malá Christiane mala ešte takých osem rokov. Presnejšie na jej hlúpych rodičov. Ako sa k nej od mala správal otec, to komentovať radšej ani nebudem. A mama, tá sa mi zdala že mala všetko na háku. Áno je pravda, že teenegeri sú veľmi prefíkaní a vedia naklamať rodičom všeličo do hlavy. Ale keď som sa v knihe dozvedela, že jej mama si dva roky nevšimla, že Christiane fetuje, to mi bolo nejaké nelogické. Buď s vami tá droga ešte nič také nerobí (čo pochybujem, pretože veľakrát bolo písane ako človek rapídne schudne), alebo jej bola práca a frajer prednejší. A ani sa mi nechce veriť v tých rokoch 1975, že sa nerozprávalo o droge, že to je nechutné svinstvo. Ale tak zas chápem, trieskala ňou puberta, všetko bolo nové, dostala sa do zlej partií a už to išlo. Navyše v tých rokoch heroín v Zapádnom Berlíne prišiel ako taká bomba, čiže tam by bolo úplne jedno, či by som tomu decku vtĺkala niečo do hlavy alebo nie. Aj tak by si robilo podľa seba.
Potom sa mi nepáčilo ako sa celkovo k tomu stavali všelijaké zaradenia, terapie a pod. za to, že je niekto narkoman ho vyslovene odmietli. Ako sa ten narkoman potom mal toho zbaviť, keď ho všade odmietali? napr. taká Christiane, na to, že bola narkomanka veľakrát dobrovoľne chcela ísť na odvykanie, čo ma inak dosť samú prekvapilo, a samozrejme že v polovici týchto zariadení jej nechceli pomôcť. Vo veľa pasážach z knihy som mala pocit, akoby si hovorili ¨veď oni aj tak čoskoro umrú¨. Dám ruku do ohňa, že to tak aj bolo podľa mňa.
Z knihy som si úplne najviac zamilovala Detlefa. Áno, bol aj on narkoman a som si toho vedomá, ale veľmi sa mi uňho páčilo správanie v tých rokoch ku dievčaťu, veď štrnásť rokov to je akurát priebeh puberty, kedy chlapci sa chcú frajerkovať a ukazovať sa pred všetkými. Ale on bol na Christiane veľmi dobrý a držala som im silno päste aj napriek tomu, že sú narkomani a asi ich dlhý život čakať nebude.
Ako to celé skončilo, a ako dopadla hlavne Christiane vám hovoriť nebudem, už teraz si myslím, že som vám prezradila toho viac než dosť :D určite to odporúčam každému, a obzvlášť túto knihu. Tu sa naozaj dozviete o narkomanoch veľmi veľa.
Naopak mně se kniha četla velmi dobře, chápala jsem postoje a problémy hlavní hrdinky. Četla jsem zhruba ve 25 letech.
Souhlasím s tím že by měla být kniha povinná pro všechny náctileté. Surová zpověď velmi mladé narkomanky, víc se asi říct nedá. Mě se nikdy nepodařilo, vcítit se do Christiane F. takže se k ní vracet nechci ale svým dětem ji přečíst dám. Vydá za všechna sezení s psychology na školách.
Scénka, kdy dětská prostitutka nachází v pokoji narozeninový dort od mámy, mi uvízla navěky v hlavě jako hnusné memento.
tak tady mi bylo hodně úzko a občas jsem byla i dost znechucená....když si vezmu, že většina lidí v té knize byli puberťáci....je mi do breku :( tolik zmařených životů kvůli drogám :( hrůza....určitě až přijde čas tak donutím svoje dvě dcery aby si to přečetly....z výchovného hlediska je to perfektní příklad a velmi dobře poslouží ;) jinak se to četlo fakt dobře
My děti je dnes už kultovní dílo, ke kterému jsem se však dostala až před třicítkou, i když ho znám už ze školy.
Filmové zpracování není špatné, i když v něm leccos z knihy chybí, což je pochopitelné, aby měl film únosnou stopáž.
Rozhodně se jedná o zajímavé čtení, které film pěkně doplní, i když tak trochu poplatné době.
Dnes už tento příběh nikoho nešokuje, ale to neznamená, že v sobě nenese poselství.
Tuto knihu jsem četla několikrát v období dospívání a dodnes si pamatuji, jak neuvěřitelně mě šokovala. V tu dobu to pro mě bylo něco nepředstavitelného, nepochopitelného, neuvěřitelného. Měla by to být povinná četba pro všechny "náctileté", protože to je opravdu realistická zpověď, neretušovaná, syrová, upřímná. Teď, s odstupem cca třiceti let jsem ji četla znovu a znovu mě stejným způsobem zasáhla. Doporučuji, hlavně mladým.
Pomedzi detské knihy som sa rozhodla vybrať z knižnice aj túto dlho odkladanú vec. Odkladala som ju najmä pre jej náročné témy (drogy, teenage, prostitúcia). Ja síce drámy a náročnejšie veci veľmi môžem, no písané tým nežným alebo ťaživým a clivým spôsobom, ako keď ide francúzsky film, ktorému nerozumiete, ale strašne sa vám páči. Avšak My deti zo stanice Zoo je iná káva. Drsné, realistické a temné písanie bez príkras či metafor. Chvíľami som mala zimomriavky, niekedy mi bolo smutno, no takéto knihy sú to pravé. Také, na ktoré do zajtra nezabudnem, ktoré mi niečo málo vzali a mnoho dali.
Absolutní horor. Svět, ve kterém se nevyskytují pozitivní postavy, dokonce i David Bowie je tu záporák. Člověk v průběhu vyprávění opravdu začíná pochybovat, jestli "dobro" vůbec existuje a jestli má lidstvo šanci (nebo si zaslouží šanci) přežít. Velmi oceňuji, jak oba novináři naprosto nekompromisně manipulují proud zdánlivě "nefiltrovaných" informací, aby zcela konkrétně a vyčerpávajícím způsobem vykreslili situaci, celé její podhoubí, co ji způsobilo, co jsou hnací motory, jak je snadné ničit a jak extrémně těžké vytvářet. Je to ze strany autorů velmi neviditelná práce, protože persona protagonistky na sebe strhává veškerou pozornost, ale o to víc si zaslouží uznání a chválu. Chtělo by to přečíst si i knížku o "druhé polovině života", kterou si Christiane napsala víc sama (i když koukám, že nějaký ghost writer tam byl taky), abych viděla, jak moc ona sama doopravdy umí vyprávět a myslet. Ale je to tak depresivní a vyčerpávající téma, že nevím, jestli sama sobě raději neodpustím, když se k tomu nikdy nedostanu.
Souhlasím s komentářem níže od jitrnic. Z literárního hlediska nelze moc hodnotit, je to prostě vyprávění mladé feťačky. V době vydání ale kniha splnila svůj účel - šokovala, otevřela společnosti oči. Dnes už obsah asi málokoho překvapí, protože jsme na takové dění ve společnosti (a možná i hůř) zvyklí, ať už z knih, médií, filmů...
O knize jsem už jako malá slyšela od starších dětí, potom i na střední, také v televizi... Většinou mě přílišná publicita od čtení dané knihy odradí. Navíc jsem už dopředu věděla o čem a o kom je, a jak (ne)dopadne. Navíc mě tato oblast zrovna dvakrát neláká. Přečetla jsem ji tedy až teď v dospělosti. Kdybych knihu přečetla dřív, možná by mě tolik neotravovalo, že se v ní opakují stále stejné situace dokola - odvykám, fetuju, odvykám, fetuju...
Velmi silný příběh náctileté dívky. Vyprávění je velmi smutné, ale takové knihy mám ráda. Upřímné, silné, opravdové.
Kniha, která je velmi silným vyprávěním šestnáctileté dívky. Před přečtením jsem věděla, že kniha bude drsná, ale toto mi opravdu vyrazilo dech. Je skvělé, že poukazuje na to, jak extrémně náročné je dostat se ze závislosti. Také postupné sklouzávání nejen k drogám, ale i k prostituci bylo velmi děsivé
Knížka je dobrým varováním pro všechny mladé.
Když jsem jí před lety četla, byl to i pro mě šok. S odstupem času na ní pohlížím jako na literární dílo a tam by se dalo o jejích kvalitách hodně polemizovat.