My proti vám

13.09.2018

Pan Backman nám ty knihy začíná nějak hrnout, to by nemuselo dopadnout dobře, pomyslela jsem si, když jsem po dočtení (brilantního) Medvědína zjistila, že nepotrvá dlouho a budeme mít v rukou jeho volné pokračování. Čert sper obavy, do té zapadlé vesnice jsem se chtěla co nejdřív vrátit a dozvědět se, co se s těmi, jež jsem si oblíbila stalo a jestli ti, pro něž jsem měla vyhrazené ne zrovna vřelé emoce, došli zaslouženému trestu.
My proti vám se odehrává pár měsíců po konci Medvědína a přestože je to stále krásná a silná kniha a navzdory tomu, že autor použil všechny osvědčené přísady a udělal to svým nezaměnitelným způsobem, nějak toho tentokrát bylo trochu moc do všech směrů.
Pořád jsou tu krásně lidské, hluboké a jímavé osudy, ale postavy už nejsou na pomezí, už jsou zhusta bílé anebo černé, s pár lidmi to dopadne až moc pohádkově a i když dojde ke ztrátám (které jsou avizované v samém úvodu knihy, takže to není žádný spoiler), tentokrát ve mně autor nedokázal - až na pár okamžiků - vzbudit skutečný smutek a vlastně ani žádné jiné emoce. Když se totiž budete dlouho bouchat do jednoho místa, to místo otupí a stejně je to i s Backmanovými moudry a stylem - pár je krásných, ale tady jich bylo příliš mnoho, i těch dobře znějících vět odhalujících děj bylo příliš mnoho.
Znovu se setkáváme se starými známými a s pár novými, znovu je ve hře láska, ta k hokeji, místu, kde žijeme, lidem i životu samému a všechno, co nás může přimět udělat, na scéně se objevuje i lokální politika a zákulisní čachry a všechno by to mělo fungovat dokonale. Jenže tentokrát - stejně jako v případě Britt-Marie - z knihy cítím už trochu kalkul - tohle lidi chtějí, takhle to napíšu, to se bude líbit. Smícháme staré dobré, přidáme nové dobré, dáme péct, zacukrujeme to trochou (ne)štěstí a hotovo! Cink nebo prásk, to je fuk a na pulty knihkupectví s tím.
Neznamená to, že by se mi My proti vám nelíbilo. Jen mám na Backmana trochu větší nároky než na jiné autory. Dál zůstává nadmíru lidským vypravěčem a spoustu jeho postav budete milovat. Bohužel mnoho z nich už může žít jen na stránkách knihy. Protože tam se dobrým bude dařit a spravedliví vyhrají a ti s dobrým srdcem a jádrem se nakonec zachovají správně.
Je to krásná, místy smutná a místy srdceryvná pohádka pro citlivější dospělé. A já mám pohádky ráda.

10.09.2018

Naposled jsem dočetla dojemnou, lyrickou knížku a teď vím, že byla „tichá“. Protože jak jsem vzala do ruky „My proti vám“, tak se to najednou stalo.
Prásk, prásk, prásk. Prásk, prásk. Měla jsem pocit, že ta knížka na mě křičí, že je plná hluku, a že se na mě přímo valí. (ne nemluvím o audiu).
Příběh je od samého začátku nabitý emocemi, tak jako hala zimního stadionu při utkání Medvědína proti Hedu. Je zalidněný, kromě již známých, dalšími postavami s různými příběhy a charaktery a do toho autor od začátku nenápadně připomíná věci, které se v Medvědíně již staly. Ale prvním příběhem nic neskončilo, dá se říci, že to tím vlastně všechno začalo.
V knize najdeme snad všechno, co mohou prožívat lidé na tak zapadlém místě – strach o práci, skvěle vystiženou komunální politiku a její aktéry, sounáležitost i jinakost, přátelství, lásku, nepřátelství, násilí, drogy, rvačky, odvahu i strach, osobní ztráty i odcizování, kytaru a pušku.......... prostě život takový, jaký je. „Život je tvrdý a bolí a tady si to každý přiznává. Ale pak se místní usmějí a řeknou: „Ale co už. To má být těžké. Jinak by to zvládl kdejaký jouda z velkoměsta.““
V Medvědíně totiž, jako ostatně i jinde „bydlí dobří i zlí lidé, a tím pádem je to složité, protože rozdíl mezi nimi není vždycky jednoduché poznat. Někdy jsme obojím zároveň.“
Tahle kniha nemá hluchá místa, pořád se v ní něco děje, něco k něčemu spěje a já jsem se tím nechala pohltit a prožívala všechno s lidmi z Medvědína. Doporučuji.