Jantarové oči
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162124/bmid_jantarove-oci-S20-162124.jpeg
4
732
732
Lidstvo navázalo styky s planetou Össe a začalo využívat tamní myceliální technologie. Zatím se úspěšně daří ignorovat nepříjemnosti, které s sebou kontakt s teokratickou civilizací Össeanů přináší: kult vesmírných Lodí, krvavé lidské oběti ve jménu Hmyzího boha, spóry nitrožilních hub a rituální drogy, rozkládající lidskou vůli. Lucas Hildebrandt, který jako vyslanec důvěrně poznal tamní svět, si ale dobře uvědomuje, že Země začíná být na Össe závislá. Proto hledá sílu, která by se mohla stát protiváhou össenské moci. Skutečně ji nachází – jenže je jiná, než předpokládal; a cena, kterou za to on sám musí zaplatit, je krutá. Mycelium je románová sága odehrávající se ve 26. století na Zemi.... celý text
Přidat komentář
Zatím úvod do velkého děje. Kniha mne zaujala a těším se nadalší pokračování.
Na tuto knihu jsem se opravdu moc těšil i díky hodnocení čtenářů. Bohužel, následovalo o to větší zklamání, které přímo úměrně narůstalo s počtem přečtených stránek. Ke konci už jsem se nudil a do čtení jsem se musel vyloženě nutit. Od autorky jsem si představoval, že děj více prováže s futuristickým 26. stoletím. Vysloveně jsem se těšil, jak bude vypadat náš svět za 500 let, ale k mé nelibosti jsem se toho moc nedozvěděl. Místo toho nám naservírovala příručku pro fanatické teology s nemožně podrobným a sáhodlouhým popisem náboženských praktik.
Ale abych jen nekritizoval, dojem na mě udělal neuvěřitelně vyspělý jazykový projev, takový načančaný a květnatý sloh se dneska moc nevidí. Jen škoda, že ho paní spisovatelka nepoužila ke stupňování napětí nebo ke gradaci zápletky.
Špionážní scifi - tak se mi tahle série jeví (trochu mi připomíná Dunu). Operuje tam fakt hodně zájmových skupin - zdá se, že ve vesmíru je narváno! Ten kope za toho, ten za onoho, tenhle za obě strany, další je jen loutka a v pozadí je neznámý subjekt a tak podobně - no, pěkně složité mycelium. Když jsem se prokousala prvním dílem, tak mne to chytlo a další díly už jsem zmákla rychle. A těším se, až vyjde nový. Asi by knížkám prospělo trochu zhubnout. Příběh by měl větší spád, je tam dost vaty.
Rozhodně ale obdivuji autorčinu imaginaci - vymyslet tak specifické reálie a šíleně komplikované názvosloví - klobouk dolů!
Kniha rozhodně patří mezi ty náročnější, protože vás autorka vpustí do svého do detailu promyšleného světa, který není zrovna snadný na pochopení, já sama jsem s několika pojmy měla trošku problém po celou dobu knihy, plus jsem si je musela dohledat, protože z popisu v knize jsem toho moc nepochytila. Děj není přehlcen akcí, spíš je jí tam dost málo, ale mně osobně pomalá tempa knih nevadí, je také nutno brát v potaz, že je tohle teprve první díl, takže je velká šance, že další díly budou mít větší spád, alespoň v to doufám. Dávám tak 3,5*
Jen u málo knih se mi stává, že mi při čtení před očima vyskakuje děj v obrazech, jako kdybych sledovala film, a tady se to podařilo v míře více než hojné. Nejsem žádný odborník na sci-fi literaturu, ale Jantarové oči jsou prostě luxusní! Asi nejvíc oceňuju ten dojem komplexnosti příběhu, který mám, myslím, že to má autorka dobře promyšlené a čeká mne v dalších dílech asi řada zajímavých momentů. Doufám, že mne pokračování ságy pohltí stejně, jako její úvod.
Celá série, nejen tahle knížka mě baví, mám přečteno pět dílů a napjatě čekám na závěr.
Nejdříve jsem dostala Hlasy a hvězdy. Trochu mě mrzelo, že je to pátý díl a já si budu "muset" koupit předchozí díly a "kdovíco to bude". Pak jsem se začetla do Jantarových očí a pak jsem honem sháněla ostatní díly.
Jen co vyjde Vrstva ticha, sjedu si to pěkně od začátku, ať to mám pěkně prožité.
Jop, bavilo mě to. I když mě autorka hodila rovnýma nohama do úplně jiného světa, netápala jsem. Tempo celé knihy je poklidné, někdy ale příliš "stejné", v některých scénách by si příběh zasloužil trochu přidat na tempu a gradaci. Jinak v českém rybníčku opravdu dobrá práce.
Knihu mi půjčila kamarádka a četla jsem ji nadvakrát. Nejdřív jsem se nemohla dostat přes první kapitolu Pinky a tak jsem ji prostě zahodila. Ale později jsem si k tomu sedla znovu a musím říct... ano. Smekám, paní Kadlečková.
Opravdu originální, zajímavé, propracované do posledního detailu! A k tomu od české autorky!
Jsem opravdu ráda, že jsem tuhle knížku nenechala ležet na poličce v knihkupectví!
Mycelium je plné odborných slov a 'mimozemské' terminologie, které se člověk prostě musí 'našprtat' nazpaměť, což mě osobně velmi bavilo!
Kniha je navíc úžasně čtivá, návykovější než všechny össeanské houbové čaje smíchané dohromady!
Děj plyne neskutečně rychle a než se vzpamatujete, zjistíte, že jste dočetli poslední kapitolu!
Za mě plný počet bodů!
Líbilo se mi propracování celého příběhu - v tomto případě jsem však udělala tu chybu, že jsem knížku poslouchala jako audiobook. Každá postava má svůj hlas, ale kromě Valerie Zawadské mi hlasy nevyhovují a i když jsem se snažila být nezaujatá, výsledný pocit z knihy byl mizerný. Po nějaké době si zkusím knihu sama přečíst - jak říkám, přes plochost hlasového projevu považuji knihu za sympatickou. Takže neutrální 2*, protože se ke knize určitě vrátím.
Postavy i svět jsou velmi komplexní. Příběh není nabytý přímo akcí, za to je povedeně propletený a čtenář může na problematiku nahlížet z úhlů více postav (které jsou jakýmisi "vypravěči v 3. osobě"), což je příjemné.
Kniha má jeden zvláštní aspekt, kterého jsem si u jiných děl zatím nevšiml. Paní Kadlečková nás celou dobu drží ve zvláštní mlze, kdy sice víme, co se momentálně děje, jsme do scény a jednotlivých postav ponořeni, nicméně nemáme dostatek informací, abychom mohli při dlouhých cestách autobusem nebo vlakem uvažovat, že tahle postava by asi udělala tohle nebo tohle, pokud by jí jiná postava něco pověděla a podobně. Svět je komplexní, nicméně čtenář do něj proniká postupně a pozvolna. Nepodporuje to jeho fantazii, neponouká ho, aby uvažoval o dalším vývoji knihy, protože čtenář vlastně ještě neví, co je v tomto propracovaném a sympatickém světě možné.
Malinko ho to ochuzuje o radost ze čtení a tak se sadistickou radostí starého pána Gilese Hildebranta strhávám pátou hvězdičku.
Jinak je to dokonalé.
Po dlouhé době sci-fi, které mě v dobrém slova smyslu dostalo. A to přesto, že v tomhle příběhu trochu netradičního Jamese Bonda 26. století je zřejmá určitá inspirace Dunou, děj se neposunuje dopředu žádným závratným tempem a při posuzování používaných technologií by se člověk neubránil úsměvu (nebo úděsu), jak rychle spěje náš svět k tomu popisovanému.
Už mám na stolku připravený Led pod kůží a moc se těším.
Tímto přestávám přehlížet české autory.
Vilma Kadlečková ví, co znamená "poutavý, čtivý sloh", a ví, jak nalákat mě. Libuji si v mimozemských civilizacích, cizích řečích (a především písmech!), zvycích a účincích drog a svým způsobem i v těch houbách, když počítám svůj takřka panický strach z parazitů. Jak bych jen mohla odolat Myceliu? Pokaždé, když jsem jeho díly dřív v knihovně míjela, jsem se bála, že výraz mycelium zneužila autorka pouze pro jeho hezký zvuk. Koneckonců, je poněkud krkolomné představovat si děj sci-fi série o podhoubí.
Nesouvisející název? Ha. Ani náhodou. Mycelium sedlo jako...
Kadlečková naznačila nový vesmír, představila postavy sympatické i nesympatické. Uhranula mě psychologickými extrémy, tedy Gilesem Hildebrandtem, Lükeasem Lusem a jistým gleewarinem. Relativismus je super. Rozčílila mě nešťastnicí Pinkertýnkou a zpropadeným Robertem Travisem. Poněkud jsem se ztrácela v mentalitě Össeanů a rozčilovalo mě, že netuším, jak číst ë. (Rë Akkütlix, Kamëlëmöernu!)
Zaujalo mne, že se Kadlečková uchylovala především k anglickým jménům, a pak z písmen vyletěla stanice Neo Brno.
Před otevřenou propastí po otevřeném závěru mě zachránil druhý díl po ruce v knihovně. Kruci, Mycelium je dobré.
Hodně divných výrazů, které v audioknize nezní zas až tak neobvykle, co si pamatuju, tak trademark autorky:) Po dlouhé době zajímavá česká knížka.
Jantarové oči sú prvou z plánovanej šesťdielnej sci-fi ságy Mycelium. To, že som knihe dal šancu bolo veľmi dobrým rozhodnutím. Aj keď je pravdou, že po prvých 70 strán som knihu chcel odložiť ad acta s tým, že neviem o čom to celé chce byť. :-) Ale potom sa to pekne rozbehlo a zžil som sa s výrazmi typu protonácia, züregahl, atď, ako aj s hlavnými postavami a musím uznať, že autorka vytvorila úžasný a jedinečný svet a má výbornú fantáziu. Miestami ide o riadne sci-fi - ohromná rýchlosť cestovania, novinky 22. storočia, ale aj nové planéty a najmä myceliálne technológie získané z planéty Össe, ktorej vplyv na Zem neustále rastie. Proti tomu ale zakročí hlavný hrdina Lucas, ktorý nie je v podstate ani kladnou, ani zápornou postavou. Okrem neho sa zoznámime so sympatickou Pinky, Fionou a össankou Kamëlë a dej sa v podstate točí okolo týchto postáv. Záverom ma autorka veľmi dobre navnadila do ďalších dielov, takže knihu odporúčam. Pri čítaní mi ale nedalo sa zamyslieť, či si niekedy uvedomujeme do akých dôsledkov môže zájsť naša túžba po spoznávaní mimozemských civilizácií.
Knihu hodnotím 4/5 ( bod dolů za občasnou zbytečnou ukecanost, například dialogy Lucase a Pinky jsem protrpěla), moc se mi líbí perfektně propracovaný fantazijní svět. Souzním s komentářem čtenářky tsal.
Štítky knihy
space opera politika náboženský fanatismus Země (planeta) mimozemšťané psychotronika, parapsychologie kosmické lodě české sci-fi argenitový vesmír (fiktivní vesmír)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Jako jo, není to vyloženě špatné. Zásadní problém ale tkví v tom, že kulisy celého příběhu budí daleko větší zájem než příběh samotný - kontakty s dalšími civilizacemi, nové technologie, to všechno je jen tak neurčitě načrtnuto, abychom se mohli plně ponořit do všech tajů citů Pinky a Lucase (čemuž taky moc nepomáhá, že Pinky mi od začátku připadá jako nezajímavá, uťápnutá a citově labilní).
Faktem totiž je, že když celý příběh osekáme až na kost, tak je tu několik skupin, které se snaží pro sebe získat jednu osobu rychleji než ty ostatní a bez jejich vědomí. Výplň mezi tím je taková neurčitě romantická vata. Asi si přečtu další díl (zajímají mě Lodě), ale nějaké přehnané nadšení v tom není.