Myši Natálie Mooshabrové
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39484/bmid_mysi-natalie-mooshabrove-N2p-39484.jpg
4
543
543
V řadě Fuksových próz představují Myši Natálie Mooshabrové (1970) první román, v němž spisovatel opustil židovskou tematiku a přesunul se k žánru grotesky a hororu. Nadále vyjadřoval svou existenciální úzkost, tentokrát ale své postavy s podivnými jmény a příběhy posunul do prostředí neskutečného a bizarního. Příběh sledující bezmocnost vůči lidské špatnosti a zlu však opět vyprávěl v každodenních a jakoby současných situacích. Vznikla suverénně vystavěná próza připomínající svou fabulí, napětím a tajuplností řešení kriminálního případu. Sledujeme starou paní Mooshabrovou, zraněnou pocitem ohrožení; marně se snaží čelit i době, jež je rovněž nejistá. Lidé kolem ní, upnutí k banálním radostem a svému trápení, se chovají téměř nevšímavě k hrozivým silám přesahujícím možnosti jejich jednání. Ladislav Fuks zde v mnohém využil postupů absurdní literatury. Z konfliktů člověka a osudu vyplývají kuriózní situace a černá komika – a tentokrát ústí do překvapivé pointy. Paní Mooshabrová, vdova po kočím z pivovaru, pronásledovaná strachem z „myší“, na něž nastražuje pasti, se v závěru představí jako osoba naprosto odlišná a významná, jakkoli stejně končí tragicky. V prvním svém hororovém příběhu Ladislav Fuks zaujal zejména sugestivním líčením z reality vymknutého světa, zvláštních postav a vyprávěním jejich nemilosrdných příběhů, v nichž pak pokračoval i příštím Příběhem kriminálního rady.... celý text
Přidat komentář
Napínavá kniha, vyžaduje soustředěním, jako ostatně další Fuksovy knihy, trochu groteska, trochu parodie , krimi román... někteří srovnávají děj s životem v totalitní společnosti . ... vyústění příběhu je každopádně překvapivé
Určitě jedna z nejlepších českých knih, které jsem četl, po jejímž dočtení jsem měl sto chutí přečíst příběh znovu a znovu dopodrobna zkoumat všechny myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Fantasticky vykreslená atmosféra, úžasný jazyk, neustále se opakující motivy a situace, stereotyp, který roztáčí děj do nekonečného kola. Tolik myšlenek nevyřčených, které si může čtenář domyslet, tolik možných výkladů. Proč dělala Natálie zadarmo pro Péči? Proč dělala tuto službu krutému, nelidskému státu, aniž by za to dostávala groš. Vše se čtenář dozví v závěru, zjistí, že každá věta, každé slovo měly svoje místo.
Je mi záhadou, proč je Praha tak zaplavena Kafkou, proč sem jezdí mraky literárních turistů, když má Ladislava Fukse, který tímto románem pasoval Kafkův Proces na nudnějšího staršího bráchu. Doteď mě mrazí z narážek na fungování totalitního státu, třeba policisté v civilu přicházející bez ohlášení zas a znova, kteří se jen přišli podívat "Jak bydlíte".
Každý milovník české literatury by si tohle měl povinně přečíst.
Moc dobrá a napínavá kniha. Pro mě měla zvláštní atmosféru,která stále nutila k přemýšlení.
Zdaleka nejsem příznivce, kde jsme taháni 90% příběhu za nos a vše nám má vynahradit a vyrazit dech v poslední části. I zde je příběh skutečně o ničem. Nelze nikomu doporučit. Ale zvláštní, že se četlo příjemně, bez nudy. Sic to neustálé opakování, malichernosti a děj bez vývoje. Devízou je zvláštní atmosféra knihy - něco jako detektivní Kafka či Mechanické piano. Velice zvláštní počin ze kterého je ale cítit autorský um, ačkoliv si říkáte, proč to píše?,proč tím ztrácí čas. Naštěstí závěr v nemalé víře vše napraví a velice dobře mě posledních 20 stran potěšilo. Dokonce jsem i trošku odpustil a dal tedy ze 3 nemastných hvězd ty 4. Ale kniha na doporučení to asi spíše není.
S Fuksem mám problém. Některé tituly (např. Pan Theodor Mundstock) nejsem schopná dočíst, ale Myši jsem naštěstí poslouchala jako audio v podání Jiřího Ornesta. Tvrdím, že mluvené slovo zvýrazní chyby i přednosti autora a dodá dílu úplně jiný rozměr. A tak jsem Myši bez problémů absolvovala a zařadila je v pomyslném žebříčku Fuksových knih hned za Příběh kriminálního rady.
Máte pocit, že se v knize vlastně nic neděje, ale tak nějak tušíte, že je něco v nepořádku...Člověk si říká, že ho v literatuře už nemůže nic překvapit a ukáže se, že to není pravda. Bohužel je dost opomíjená - a neprávem. Pro mě osobně je lepší než Spalovač mrtvol.
U mého vydání (z roku 76) textu knihy bohužel předcházela Fuksem napsaná dosti trapná předmluva, v níž autor udělal pokorný ústupek režimu. Kniha samotná je možná dobrá. Možná dokonce skvělá, ale já jsem po pár desítkách stran zjistila, že nejsem schopna číst knihu, v níž autor kritizuje jeden totalitní (fašistický) režim, zatím co před druhým couvá.
Myslela jsem, že mě kniha nebude bavit ale to jsem se spletla. Chvílemi byla "nudná" ale po těchto chvílích přišly ty, které knihu vygradovaly.
Když jsem koukala do svých starých zápisků ze střední, o této knize jsem se u autora nezmínily - jen o spalovači mrtvol a o panu theodorovi mundstockovi- proto ten prvotní názor, ale nyní bych už asi nedala na tento "první dojem".
Ani ne tak detektivka jako psychologická kniha. Akorát, kdyby se tolikrát neopisovalo, kdo co jednou řekl, možná by byla kniha kratší.
Taky jsem nedočetla :( děj je ponuře a divně popsán, přitom pointu to má. Zkusím ji číst za pár let :) Někomu se ale líbit může.
Nedočetla jsem :( Jako jednu z mála knih v životě. Bylo to neskutečně depresivní a neustálé opakování některých detailů mě nudilo. Možná se k ní někdy vrátím.
Láďa je psychouš od pohledu, samozřejmě v dobrém, a nakolik se zatím orientuju v českém 20. stol., natolik mi jeho tvorba přijde odlišná od děl jeho současníků. Myši patří spolu se Spalovačem k mým oblíbeným (zatím tedy i jediným) knihám Ladislava Fukse a líbí se mi morbidita obou titulů. Při doušce "...a jistě i salát, i šunku a limonádu!" vždycky dostanu šílenou chuť na vlašák a oranžádu:)
Kniha na kterou nikdy nezapomenu, zážitek ze čtení opravdu nepopsatelný. Fuksova hra s motivy je dotažena k dokonalosti. Rozhodně kniha která stojí za to být čtena.
Fuksův popis vnitřní charakteristiky osob je pokaždé strhující. Dokáže mne do svých děl dokáže zatáhnout jako málo který jiný autor, takže se vždy cítím, jako bych byl všem jeho hrdinům blízko na dosah ruky. Tajemné, napínavé.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Kniha se četla dobře, ač styl psaní je pro mě trochu neobvyklý a pro pana Fukse zřejmně typický. Na začátku jsem nerozumněla, co tím chtěl autor říct. Když jsem se dostala za polovinu, už jsem začínala něco tušit a na konci čekalo úžasné rozuzlení. A ještě něco - zamilovala jsem si nádherné slovo - hvězdolet :)