Na dvore z hmly a besu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/315299/bmid_na-dvore-z-hmly-a-besu-9Ud-315299.jpg
5
3971
3971
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Druhé pokračovanie fantasy série Na dvore z tŕňov a ruží od autorky série Trón zo skla je ešte temnejšie a fantastickejšie ako prvý diel. Po tom, čo Feyre zachránila krajinu Prythian, si čitatelia mysleli, že zazvonil zvonec a rozprávky je koniec. Feyre sa ocitla v bezpečí, obklopená bohatstvom a luxusom, pripravená na sobáš s milovanými Tamlinom, aby žili šťastne až do smrti. Feyre nikdy netúžila po osude princeznej z rozprávok, na rozdiel od svojich sestier. Feyre sa v nočných morách vracia k boju s Amaranthou, pri ktorom položila svoj ľudský život, a tým zlomila kliatbu, získala nesmrteľnosť a schopnosti férov. Doteraz nedokáže zabudnúť na hrôzy, ktoré zažila pri oslobodení Tamlina, ani na zmluvu s Rhysom, lordom Nočného dvora. Prečo sa nedokáže vložiť do obnovy Jarného dvora? Prečo sa cíti vždy naplnená, iba keď je s Rhysom? Na to nedokáže prísť ani sama. Feyre musí rýchlo spoznať svoje nové nesmrteľné telo a schopnosti, o ktorých dlho ani netušila. Na obzore sa totiž prebúdza prastarý nepriateľ, oveľa nebezpečnejší ako Amarantha, ktorý má na muške svet ľudí aj férov.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)Originální název:
A Court of Mist and Fury, 2016
více info...
Přidat komentář
Sarah je prostě skvělá. Její knížky mám moc ráda a tahle mezi ně určitě patří. Celá tahle série stojí za přečtení!
(SPOILER)
Jakmile jsem dočetla tento díl, vrhla jsem se s horlivostí na třetí, abych zjistila, jak se bude příběh vyvíjet dál.
Docela mě zamrzelo, jak autorka vyvinula děj u Tamlina. Jeho chování se mi naprosto zhnusilo. Rhyse jsem si oblíbila už v prvním díle, ale teď mi nenávratně přirostl k srdci. Stejně tak i jeho vnitřní kruh. Vztahy a charaktery postav byly úžasně obsáhlé a propracované.
Děj byl skvělý, nasmála jsem se u něj víc než u prvního dílu. Neskutečně rychle jsem tu knížku zhltla. Za mě velké doporučení.
Čekala jsem, že opět druhý díl bude jen ždímání značky. Až na pár kapitol, které byly zbytečné - tak celkem dobrý rozjezd pro třetí díl.
Po rozpačitém prvním díle, jsem si nebyla jistá, jestli má cenu číst pokračování, ale celkem mě zajímalo, kam se bude ubírat dějová linka Rhyse. Říkala jsem, že to přinejhorším odložím.
První polovina byla příjemné překvapení. Hned na začátku autorka zbořila klišé „žili spolu šťastně až do smrti“ a celkem věrně popsala průběh vztahu s manipulátorem, který dělá vše „pro vaše dobro“. Děj svižně ubíhal, nové prostředí ve Velarisu, na Nočním dvoře a později na Letním dvoře sérii jednoznačně prospělo, stejně jako nové a zajímavé vedlejší postavy. Feyre konečně získala s novou mocí také něco jako charakter, nějaký ten výcvik a jde se do akce. Ta byla celkem zábavná, i když mi to trochu připomínalo herní questy: „Běž za Tkadlenou a přines..“, „Jdi do zatopeného chrámu a ukradni..“.
Ale s přibývajícími stránkami jsem začala být nesvá. Z příjemně nejednoznačného „bad boye“ Rhyse se stal klaďas každým coulem. Vzájemné flirtování a popichování mě nejdřív docela bavilo, ale jak přibývalo vzbouřených hormonů a zpocených ocelových svalů, bylo jasné, že tuhle verzi Krásky a zvířete Disney asi jen tak nezfilmuje. Chvílemi jakoby Mass nevěděla, jestli chce psát fantasy román, Padesát odstínů šedi nebo scénář k „Jak jsem poznal vaši matku“.
Také délka knihy mi přišla neúměrná, kdyby se z těch více než 700 stran vyhodila polovina erotických scén a představ hlavních hrdinů, bylo by to dle mého názoru ku prospěchu.
Hodnotím určitě lépe než první díl, ale na víc než tři hvězdičky to není.
Bomba.
Prvních asi 150 stránek jsem si říkala, o čem ta bichle, která má sedm set stránek, proboha bude, ale na konci jsem si zoufale přála, ať je to delší. Bylo to opět neskutečně čtivé, děj neuvěřitelně rychle ubíhal a stránky jen lítaly pod rukama (až jsem se musela hlídat, abych to všechno nepřečetla najednou).
Rhysand a Feyre - ty dva úplně žeru. Když se teď dívám zpětně, ani já vůbec nechápu, co se mi na Tamlinovi tolik zamlouvalo. Zároveň mi přijde, že oproti tomuhle dílu se v tom prvním nedělo prakticky nic - ten spád tady je opravdu dechberoucí.
Postelové scény mi v knize nevadí, naopak, patří to k tomu a do té pětisté strany jsem jen čekala, kdy se to napětí mezi nimi konečně uvolní :D.
Podtrženo, sečteno, bylo to skvělé. Našla jsem další sérii z mála, která působí propracovaně a dokáže ve mně vyvolat smích i slzy. Ráda bych se vydala spolu s Rhysem, Feyre, Cassianem, Azrielem, Mor a Amren do Velarisu, procházela se jeho ulicemi, kochala se a užívala si s nimi života.
"Klekl na hvězdy a hory vytetované na kolenou. Nikdy by se před nikým a před ničím nesklonil.
Kromě své družky. Ženy, která mu byla rovna."
(SPOILER)
Poměrně pohodové poklidné čtení, jehož dějová linka rychle plynula, než vše šlo do háje v posledních kapitolách a sotva jsem stíhala pobírat vše, co se událo.
Pouto Rhyse a Feyre je neskutečně krásné a naprosto mne dostalo. Zpětně nechápu, jak jsem mohla mít ráda Tamlina a ignorovat, jak toxicky se k Feyre choval.
Rhysand a jeho příběh si vysloužil pár slz a stává se ve světě knih jednou z mých oblíbených postav :)
(SPOILER)
"Život, smrt a znovuzrození.
Slunce, měsíc a temnota.
Tlení, květ a kosti.
Buď pozdravena, sladká, Buď pozdravena, paní noci, princezno rozkladu. Buď pozdraveno, zvíře s tlamou plnou tesáků
a rozechvělý koloušku. Miluj mě, dotýkej se mě, zpívej mi." - nádherný citát z knihy. A přesně v tomto duchu se nese celý příběh. Krása a potěšení musí existovat vedle bolesti a smrti. A mnohdy je hranice mezi nimi tenčí, než bychom si dokázali představit.
Je zvláštní, jak člověk v dětství vždy stál v příbězích na straně jednoznačného dobra, které vždy zvítězilo nad zlem. Jak jdeme světem, život nás mění. Poznáváme mnohé stíny, které námi prostupují a ulpívají na nás. Necítíme v srdcích vždy jen lásku a toužíme tvrdě vracet údery.
Proto je Rhysand, vladař temnoty a noci, tak sympatická postava, protože je ztělesněním toho, co v nás všech tepe. Nikdo nemá v srdci věčný máj.
Přesto všechno jsem si ale možná mnohem víc oblíbila všechny vedlejší postavy, hlavně Azriela, který byl podle mě inspirovaný Azrael, židovským archandělem smrti. Příjemná byla i postava Mor, krásné princezny nočních můr.
V minulém díle jsem zbožňovala postavu Luciena, ale nechápu myšlenkové pochody autorky, která si asi myslí, že když ho vyškrtla ve druhém díle na 600 stránek z děje a nechá tak čtenáře na něj zapomenout, že když ho dá do poslední kapitoly s bombovou zápletkou, že si z toho sedneme na zadek. V Dvoru trnů a růží jsem s ním velice cítila, že ztratil milovanou ženu i rodinu a musel kráčet světem s poznamenanou tváří. Tolik jsem si přála, aby si našel nějakou lásku a teď to konečně přišlo, ale ouha, se mnou to ani nehnulo.
Z celého tria tří sester je Elain nejsympatičtější. Není to mrcha jako její sestry. Ano, co si budeme...Feyre na začátku knihy stále fňukala, že má na rukou krev dvou víl a čtenář její nářky poslouchá do půlky knihy, pak si ale takové násilí se svými krvavými hříchy rozhodně nedělá. Rázem vraždí, intrikuje a podvádí. Tamlina odstřihla nějak moc lehce, stále někomu plakala na rameni, že jí Tamlin nechápal. A pochopila ona jeho? Nebo snažilo se o to aspoň? Zeptala se ho, jak se cítí on?
Rhysand za ni vlastně ani nemusel bojovat, tím, že u ní Tamlin klesl, měl Rhys vlastně vyhráno. Stačilo už jen dobývat. To mu trvalo celých 500 stránek, než ji konečně dostal do postele. Autorka nám asi chtěla pořádně dopřát za to čekání, takže se postelové scény táhnou přes dvě kapitoly, až vám z toho dobře nebude. Tolik podrobná erotika knihu za mě nehorázně shodí.
Mohu ale zaručit, že vás pohltí prostředí Velarisu, budete se cítit jako člen Rhysandovy party. Děj doslova poletí a závěr je opravdu překvapivý. Otvírá spoustu otázek, které vás prostě donutí sáhnout po třetím díle. Tak se také nechte pohltit hvězdným svitem, přijměte pozvání na Noční dvůr a staňte se jeho vladařem.
Tento díl se četl velmi dobře. Příběh krásně plynul. Rozhodně mi nic nechybělo...skvělé postavy, romantika, boj, a jako vždy napínavý konec!
Magie z ní přímo sálá a neopouští ji....
Další díl prosím!!
Tahle téměř 700 stránková bichle byla skvělá a z jedné strany mě mrzí, že jsem ji už přečetla...každopádně jsou venku další díly a SJM snad píše další:))
V tomto díle se setkáváme s novými postavami - Cassian, Azriel, Mor, Amren, kteří jsou strašně moc sympatičtí a hned bych je brala za přátele:)
Miluju škádlení mezi Feyre a Rhysandem... Celkově Rhysand je jedna z nejlépe napsaných postav, o které jsem četla.
Celou sérii Dvorů bych určitě místo do Young adult zařadila spíše do New adult.
4,5/5 protože začátek byl trochu pomalejší a těch pět hvězd si šetřím na další díl:)
,,Pozvedl sklenici a jeho pohled byl tak pronikavý, až jsem se ptala, jak to, že jsem se před Tarquinem vůbec červenala. Rhys zazvonil svou sklenkou o mou. ,,Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní"
(SPOILER) Skvěle čtivý styl psaní, nové zajímavé postavy. Dějová linka chvílemi mírně zakolísala, ale tam ji hned nahradila romantická linka. Musím říct, že postupné budování vztahu a postupné jiskření mezi hlavními hrdiny bylo dokonalé. Postavy se silným charakterem a výborně ukotvené v minulosti. Důvody proč nedávám 5*: vývoj postavy Tamlina mi přijde až moc extrémní - autorka zkrátka hledá padoucha a on byl po ruce (uvidíme, co v dalším díle) + některé scény mi přijdou trošku zbytečné (ale i tak jsou skvěle napsané, to se musí autorce nechat)
Jsem moc ráda, že jsem to na začátku knihy nevzdala (nevím, jak Vám, ale Feyre mi přišla úplně, ale úplně pitomá), protože pak se příběh konečně rozjel a i když v tomto díle nebylo moc akce, na rozdíl od prvního dílu jsem se opravdu bavila. Moc se těším na pokračování a doufám, že mě finále nezklame.
Ke konci prvního dílu už jsme pomalu zjišťovali, že ne vždy ten, co se chová a má pověst jako zloduch, je opravdu zloduch. A dobrák je opravdu dobrák....
Kniha se četla opravdu výborně, neměla hluchá místa a akci střídala další akce. Krásně popsané postavy a vztahy mezi nimi. A to vyznání lásky....nemělo chybu :)
Já nevím proč, ale příběh mě moc nezaujal. Je tam na mě málo akce a hodně takových zbytečných scén a chvil. Ale svět je dobře vymyšlený a celý příběh je na úplně jiné úrovni díky stylu psaní, který je pro mě úplnou pochoutkou. Takže doporučuji čtenářům kteří chtějí poznat opravdu nezapomenutelný styl psaní.
Určitě je to nejlepší díl ze série. Vůbec jsem se od toho nemohla odtrhnout! Knihu jsem četla už čtyřikrát. Za mě určitě velké doporučení.
Pozor, možná bude spoiler!
Rhysand mě v prvním díle hodně štval kvůli tomu jak se choval k Feyre, ale tady byl tak moc dokonalý!!! Úplně jsem se do něj zamilovala. A jeho kamarády taky miluju. Casian, Azriel, Mor a Amren...všichni jsou úžasní!
Feyre mě někdy hodně štvala, kvůli pitomým rozhodnutím, které jsem nechápala proč dělá.
A taky jsem nepochopila co se sakra stalo s Tamlinem?! Měla jsem ho ráda, ale to, co tady předváděl, mi ho úplně zhnusilo! Tamlin byl v tomhle díle úplně jiný. Podle mého názoru autorka neměla v prvním díle psát jak moc jsou do sebe zamilovaní, když stejně měla skončit s Rhysem.
A pane bože, to vyznání lásky??!! U toho jsem strašně brečela a bylo to tak nádherný!
Ten konec mě úplně vykolejil. Jsem ráda, že jsem se o sérii dozvěděla později, protože nevím co bych dělala, kdybych neměla hned po ruce třetí díl!
Myslím si, že kniha mohla být kratší, ale upřímně mi vůbec nevadilo, že je tak tlustá, protože ty stránky doslova mizely pod rukama. A věřte, že budete milovat každou kapitolu, každou stránku... za mě je to naprostá dokonalost!. Tak běžte honem číst.
Co mě na téhle sérii opravdu baví jsou postavy. Tou nejvýraznější je bezpochyby Rhysand, který se mi přece jen více líbil jako zmetek, ale na druhou stranu mě vážně bavilo poznávat jeho osobnost a historii. Tamlin se pro autorku stal takovým obětním beránkem, jeho postavu úplně zničila, jenom aby mohla dát dohromady Feyre a Rhysanda. Lucien zůstává jednou z nejzajímavějších postav série. No a nakonec je tu Rhysandův vnitřní kruh, který mi přece jen po těch 650 stranách přirostl k srdci.
Příběhově je celá série trošku slabší a nejvíc je to znát právě na druhém dílu. Čtení mě sice bavilo, dozvěděla jsem se spoustu informací o postavách a o světě, ve kterém se příběh odehrává, a neměla jsem příliš často pocit, že by se v knížce nic nedělo. Ale když na to pohlížím zpětně, tak se toho v knížce vážně tolik nestalo, nebo aspoň nic moc důležitého pro příběh.
Největším zklamáním byl pro mě styl psaní SJM, který jsem měla při čtení Skleněného trůnu fakt ráda, ale tady mi vůbec nesedí. Autorka se hrozně opakuje, některé popisy či myšlenky postav zaznívají v knížce pořád dokola. Největší utrpení pro mě bylo číst o pocitech Feyre, kterou považuju za jednu z nejhorších hlavních hrdinek všech dob.
Wau! Podle mě jeden z nejlepších dílů, určitě lepší než první díl. Velice doporučuji si to přečíst.
Za mě naprosto skvělý díl, rozhodně lepší než první. Přečteno jsem měla za pár dnů a hlavní hrdinka není naštěstí otravná, jak to u jiných knížek bývá.
Co se týče narážek na sex a erotických scén, nechápu ten velký hate kolem toho. Ano, je to něco jiného, než normální YA, kde je maximální vztah mezi postavami polibek na konci knihy. A vzhledem k tomu, že kniha má něco kolem 650 stránek se mi těch scén zdálo opravdu jen malinko. Maximálně by kniha měla mít štítek 15+.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Já nějak nevím. Autorka rozhodně umí psát velice čtivě - to jsem zjistila už u Skleněného trůnu. Ale stejně jako tam, mi i u této série postupně odpadá zájem číst dál.
Není to vyloženě špatné, celkově se mi tahle bichlička líbila, a děj třetího dílu mě zajímá, jen... dívala jsem se, že má 720 stran a už se mi to nějak nechce číst :D
Hlodá mi totiž v hlavě hlásek, že k přečtení tu jsou i mnohem lepší knížky. Každopádně až budu mít zase chuť na dlouhou čtivou oddechovku, vím po které autorce sáhnout :)
Co se mi na téhle knize opravdu líbilo byl pozvolný, přirozený vývoj vzájemných vztahů mezi jednotlivými postavami (nejenom ústředního páru).
Ale šmarja - ty erotické scény (nebo rovnou porno?), co to sakra bylo XD
Ty na mě působily jak od nadržené puberťačky, která nic moc neví ani o sexu, ani o slovní zásobě... XD