Na vine sú hviezdy
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313426/bmid_na-vine-su-hviezdy-egY-313426.jpg
4
7841
7841
Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priateľov a nevie, ako vyzerá normálny život, lebo je hadičkami pripútaná ku kyslíkovej fľaši a užíva silné lieky, aby sa nádory nerozširovali ďalej. Na nenávidenom stretnutí podpornej skupiny pre pacientov s rakovinou však spozná Augusta Watersa, ktorý má štýl, rakovinu na ústupe a oči len pre ňu. S ním začne objavovať dosiaľ nepoznaný svet lásky na pomedzí života a smrti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2016
,
Yoli (SK)
Originální název:
The Fault in Our Stars , 2012
více info...
Přidat komentář
moje první "postátnicová" knížka :) kdybych to měla říct řečí hlavní hrdinky - snůška tuctových řečí, ze kterých je tak maximálně trapně - ale pozor! Tahle snůška je moc hezká i přesto, že je smrti - vlastně ne! O životě s rakovinou, a to je rozdíl :)
Říká se, že v jednoduchosti je krása a tahle knížka bez pochyby krásná je. Není krásná jen příběhem, dějem, ale především neuvěřitelnou dávkou emocí. Nutí nás plakat, nutí nás se smát, nutí nás litovat, ale možná i svým způsobem závidět... To je jen stručný výčet emocí, ve skutečnosti jich čtenář najde mnohem víc. Tahle ne příliš dlouhá knížka nabízí tolik, že ji nelze přečíst bez toho, aby se člověk zastavil a zamyslel. A to je právě důvod, proč se mi zdá geniální. I když je jednoduše napsaná, přesto v člověku něco zanechá, ovlivní ho. Mám pocit, že si v ní každý něco najde a něco si odnese.. Je toho v ní tolik, že je jen na čtenářovi, jak s tím "mnohem" naloží.
Když jsem si knihu brala do ruky, očekávala jsem, že budu dojatá, že to bude smutné. Ale rozhodně jsem se zmýlila v rozsahu, jakým mě to dostane. Připadala jsem si, jako by mě převálcoval buldozer pocitů.
Knihu jsem dočetla teď, bude to sotva 20 minut. A ještě si to musím v hlavě pořádně zpracovat. Ale říkám vám, je to teda něco.
Zpočátku mi první kapitola připadala slabší, nicméně velice snadno se četla. Některé věci mi přišli zbytečné, v něčem postavy vypadaly nabubřele a nereálně, ale to se občas stává a určitým způsobem to k příběhu patří. Ale potom mě příběh k sobě stále více a více poutal.
Nedokážu si představit člověka, na kterého by tato kniha nezapůsobila. Mám pocit, že mě opravdu hodně ovlivnila, jen si ještě sama nejsem jistá jak. Určitým způsobem bude Augustus chybět i mně.
Klobouk dolů před autorem...
Tak tahle knížka mě dostala.
Je plná smíchu i slz. Je to nádherná knížka která je jako horská dráha. Pořád stoupá.
Ten konec mě dostal.
Posledních pět kapitol jsem jenom brečela.
nezbývá napsat víc než Smekám Pane Autore!
Další kniha s nepříliš dobrým koncem, kterou jsem dočetla. Je napsána velice precizně, srozumitelně a čtení je radost. Ačkoliv se autor snaží vylíčit co neoptimističtěji zamilovaný pár, stejně končí příběh smutně.
Smutné, ale mě se i tak moc líbila. :-)
Jako první jsem od Johna Greena četla Aljašku. Podle některých je lepší, takže jsem ke knize přistupovala už od začátku trochu kriticky.
Ale bože.
Nikdy jsem díky bohu nebyla nemocná tak, abych musela uvažovat nad životem a smrtí, ale knížka mě zasáhla, vytrhla mi srdce z hrudi a hodila ho přes pokoj. Hazel je silná, úžasná a nezávislá osobnost, kterou jsem nemohla než obdivovat. Augustus Waters...Má rád metafory a sám jednou je.
Že je příběh smutný a romantický, to ano. Někomu se to může zdát jako reklama na rakovinu, ale já v tom vidím víc. Život, smrt a jak nejlépe prožít ty dny, které máme.
Změnila mi kniha život? Ano.
Stojí za přečtení? Nekonečnokrát ano. Protože některá nekonečna jsem větší než jiná a tohle jedno ve mě zůstane, doufám, už napořád, jakkoliv bylo smutné.
Čekala jsem nějakou love story, místo toho mi John Green nasadil brouka do hlavy. Postavy byly skvěle propracovány, děj se mi zdal naopak plytký, což byl nejspíš účel, aby osekal to nepodstatné od toho důležitého a vyvolal ty správné otázky k zamyšlení.
Autor nás nechal "nezasvěcené" vůči mladé lásky, nezatahoval nás zbytečně do detailů a naopak se mi zdálo, že chce vyzdvihnout jistou "umělost" jejich lásky. Lásky která byla ve slepé ulici a neměla se kam rozvíjet bez plánů a snů o budoucnosti, dětech a společném stárnutí. Poukazoval na jejich prozatimní a rychle pomíjivou přítomnost a to třeba jenom faktem, že si psali místo milostných psaní nekrology.
John Green propůjčoval postavám svou neuvěřitelnou inteligenci. Celá kniha byla bohatá na slovní zásobu. Když srovnám Van Houtona a Johna Greena, tak jsem ráda, že nám autor nastínil budoucnost Hazeliných rodičů a neskončil uprostřed věty.
Knížka byla fajn, jedna z nejlepších co jsem četla. Doporučuju.
Ale musím souhlasit s některými komentáři.. V některých případech byly scény až přehnaně vtipné nebo hlavní postavy mluvily moc odborně. Těším se na film ať ho můžu porovnat s knížkou.
Kniha plný emocí a jednoduchým příběhem, dva lidé se prostě zamilovali.
Splnilo to účel románu, totiž dát naivním puberťačkám naději- dva mladí lidé se stejným a trochu černým smyslem pro humor, láskou pro metafory a se stejným postojem ohledně skoro všech problému světa, on je šíleně atraktivní, ona ne, ale začnou se bláznivě milovat.
Vadily mi 2 věci (které už byly zmíněny dole): občasné kýče a nerealistická postava Augusta. Především těch kýčů je vážně škoda, protože Green ukazuje, že je kvalitní spisovatel, nevím, proč občas takhle ulítne. Možná u psaní usínal, třeba si z toho dělal srandu, ale ruší to celkový dojem. Postava Augusta je sexy, ale nereálná. Je prostě jen sexy, není to typ postavy, do které by se čtenář zamiloval.
Zatím to vypadá, že chci jenom kritizovat. Ale já dala 5 hvězdiček! A to z prostého důvodu- ano, příběh je krásný a neskutečně dojemný, knížku jsem četla 2x a posledních asi 70 stran přímo prohysterčila, ale nemyslím si, že to je takové to kouzlo knihy. Nebo jsem jediná, která se pozastavovala spíše nad hlubokými myšlenkami o abstraktních věcích a metaforami a přirovnáními? To je kouzo knihy, to poselství, které nese. Donutí vás se pozastavit a trochu zapřemýšlet. Především úvahy o nekonečnu se mi zaryly hodně hluboko do srdce.
A tak jsem se do té knihy zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.
Nevím, co každému na této knize přijde tak srdce beroucí a emociálně zdrcující. Kniha má příliš jednoduchý děj místy jsem se vážně nudila. Jediná zajímavá čast byla v Amsterdamu. Jistě překvapilo mě jak to skončilo, ale že by to bylo něco extra, to si tedy nemyslím. Mám ráda knihy, které mají složitý děj a u kterých do poslední chvíle nevím jak to skončí. U této knihy akorát čekáte na to, až někdo umře. Od Greena jsem četla i jiné knihy a tahle se mi líbila mnohem méně než třeba Hledání Aljašky. Ta je vtipná a pak přijde totální zlom v půlce knihy, je to mnohem zajímavější. Tohle je kniha na oddych nic jiného.
Už od mala ráda čtu a ke knihám se vždy ráda vracím. Jsem schopná jednu knihu číst třeba desetkrát a pořád má pro mě své kouzlo. Ale vím, že tohle dílo číst po druhé ještě dlouho nebudu. A možná už nikdy.
Není to pro to, že by byl špatný příběh nebo zpracování. Ani jedno není pravda. Ba naopak. Příběh má své kouzlo a napsané to taky není zle.
Problém pro mě je spíš v tom, že je to příběh tak silný. Kniha nutí čtenáře přemýšlet o věcech, na které ve svých 24 asi ještě nejsem připravená. Možná ani nebudu.
Během čtení jsem se opravdu smála a brečela najednou a už od první stránky jsem se bála konce. A ten nakonec přišel s nevyhnutelností, ale zároveň i lehkostí...
Ale i přesto nemůžu dát méně než 5 hvězdiček.
těšila jsem se až si ji přečtu, moc pěkné, trochu mi to stylem nebo možná jen mým dojmem z knihy připomínalo knihu Ten, kdo stojí v koutě, která se mi taky ohromě líbila, je v nich něco o čem můžete přemýšlet, navíc když si u knihy i tak hezky popláčete co víc si přát
Na tuto knihu jsem se těšila, i když mi bylo jasné, že bude smutná. A byla. Moc. Podruhé za život jsem u knihy brečela, nejdřív Petr a Lucie, teď tohle. Příběh je vynikající, který vás donutí se vcítit do postavy Hazel a prožívat s ní všechno její utrpení i radost. Knížka je přímo ten typ, který vás pohltí a vy když přečtete jednu stranu, musíte přečíst další a najednou jste u druhé, páté, dvacáté kapitoly. Moc mě kniha zasáhla a na konci jsem si přála, aby nikdy neskončila, aby měla pokračování. Opravdu doporučuji si ji přečíst.
Velmi emoční kniha. Nejvtipnější, nejsmutnější ,příběh,mladých lidí . Myslím, že je tím vyjádřeno vše. Doporučuji všem, kniha stojí opravdu za přečtení,díky autorovu nadání je velmi působivá .
Skvělý a silný příběh. Četla jsem to už nespočetněkrát a pořád se k ní ráda vracím. Naprosto miluju postavy samozřejme Hazel, Guse, Izáka. Nejlepší knížka, kterou jsem měla tu čest číst a kloubouk dolů panu Johnu Greenovi. :)
Nemám slov. Knížku jsem přečetla za jediný den a nedokázala se od ní odtrhnout.
Kniha je plná metafor a dech beroucích momentů. Je to přesně ten tip knihy, který vás chytne za srdce, kterou když dočtete, jen sedíte, hledíte do prázdna a přemýšlíte o tom, co se právě stalo, o tom konci, a o všech těch malých detailech.
Najdou se zde i úsměvné a vtipné chvíle („Hazel: "Jasně, je to hlavně tím, jak je sexy." Augustus: "Může to ostatní oslepovat." Hazel: "Třeba našeho kamaráda Izáka to oslepilo určitě." ), ale i těch u kterých máte pocit, že si vypláčete oči („Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volbou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky".) A to je teprve začátek. Kniha ve mě vyvolala spoustu pocitů a pokud rádi přemýšlíte o "odlišných" věcech, než vaši blízcí, tak je tato kniha přímo pro vás. :)
Nebrečela jsem.
To říkám jen pro to, že z většiny recenzí, co jsem viděla a četla, jsem pochopila, že by vás kniha měla dohnat k slzám. Proto se mi nechtělo dojít až na konec - říkala jsem si, že nemám chuť cítit se mizerně a pak se muset totálně stranit všech, protože mi bude najednou celý svět připadat nicotný /jo, tak to bývá/. Ale když jsem k těm posledním stránkám došlo, bylo to prostě přirozené. Ne, že by z toho nebylo cítit spoustu emocí, které se přesunuly i na mě a donutily mě tím o tom všem přemýšlet - spíš to bylo tím, že jsem nic jiného nemohla čekat, je to realita.
S tím, že je kniha smutná a zároveň vtipná, musím souhlasit - u některých hlášek jsem se dobře nasmála.
Když to shrnu, je to krásně napsaný příběh, přesto, že mě nedostat tak, jak jsem čekala. Jsem zvědavá na filmové zpracování.
Knížka je zajímavá, svým tématem i stylem psaní. Povaha Guse a Hazel je originální a oni se navzájem skvěle doplňují. Když jsem brečela, zároveň jsem se i celou dobu smála, za což autora obdivuji, protože zkombinovat tyto dvě emoce je docela obtížné. Knížka je obohacena spoustou citátů, které dávají člověku chuť do života. Moc mu děkuju za tuto knížku, za ukázání toho, že i v nejhorší situaci se člověk nesmí vzdát té poslední naděje, a že musí aspoň trochu vtipkovat.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Fakt nevím, co všichni na téhle knize mají. Mě vůbec nezaujala. Po pěti předčtených stránkách jsem jí odložila. Nelíbila se mi. Daleko více se mi líbil příběh od spisovatelky Jodi Picoult - My Sister's Keeper.