Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181922/na-zapadni-fronte-klid-181922.jpg
5
9026
9026
Román Na západní frontě klid, který vyšel knižně v roce 1929, tedy ve stejné době jako Hemingwayův román Sbohem armádo, s nímž má mnoho společného, je realistickým, až dokumentaristicky působícím popisem války z perspektivy mladého vojáka Paula Bäumera, který byl společně se svými spolužáky povolán přímo ze školy na válečnou frontu. Prvotní bojové nadšení se vytrácí už během šikanujícího výcviku; přímo na frontě pak dochází k devastaci života a mladíci se proměňují v "lidskou zvěř". Vražedné boje, zákopová válka, materiální bitvy, plynové útoky, noční hlídky v rozstřílených lesích a tisíceré umírání všude kolem - to vše je líčeno jednoduchým zpravodajským stylem, tu a tam melancholicky zabarveným, ale bez jediného náznaku naděje. I když román sám je zcela nepolitický a chce být - dle autora - pouze "zprávou o jedné válkou poškozené genaraci", byl od začátku vnímán jako protiválečná výpověď. Přes svou rezignativní zahořklost měl román po celém světě neobyčejný úspěch a byl přeložen do 32 jazyků.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1998 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
První kniha, kterou jsem kdy od Remarquea četla, určitě si přečtu i další :).
Musím říct, že tahle kniha na mě udělala velký dojem. Když jsem jí četla, prožívala jsem příběh spolu s hlavním hrdinou
Staré vydání knihy se mě válelo v knihovně ještě z dob povinné četby, kterou jsem založil a snad bych ji nikdy nečetl nebýt Databáze knih a tak vysokého hodnocení. Neustále jsem na ni narážel, kdekdo ji kdekoliv četl, v MHD, na dovolené, na dlouhé plavbě na ostrov, tak mi to nedalo a musel jsem ji oprášit a taky přečíst. Všiml jsem si, že knihu většinou čtou ženy. I v recenzích převládá více žen. Určitě jsem na podobné téma četl lepší a čtivější knihy, zas takovou vědu bych z toho nedělal. Kniha nádherně popisuje nesmyslnost války, ale to také i jiné válečné knihy a ještě lépe. Je psána stylem, který mi moc nesedí - krátké, stručné věty.
Tuto knihu bych asi nikdy nečetla nebýt povinné četby a je to škoda, protože tato kniha je úžasná! Příběh mě úplně pohltil. Příběh je o přátelství, odvaze, oddanosti, hrůzách války, co válka dokáže udělat s lidskou psychikou.. Moc se mi tato kniha líbila a určitě doporučuji :).
Děsivé, šokující a smutné. Toto jsou zkráceně moje dojmy z této knihy.
Věřím, že ve své době (a ne jen v ní) kniha otevřela oči a nastínila jak krutá a nespravedlivá válka opravdu je!
Výborné. Realistické. Srdcervúce. Knihu som odložila mokrú od sĺz a vane, pretože ani tam som ju nemohla odložiť.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, která pojednává o válce, ale hlavně také o důvěře a přátelství.
Klasika válečných románů. Vynikající četba, čtenář se sžije s hlavním hrdinou a cítí jeho bolest, jeho radost. Remarque je mistr.
Úžasná kniha, nicméně silněji na mě zapůsobilo navazující pokračování Cesta zpátky. Tak bravurně vykreslená naprostá deziluze, vykořenění...
U mě se jednalo o čtení z donucení, aneb následky povinné četby. Ještě že tak... Kniha mě tehdy velmi překvapila. Byla působivá a zasáhla mě opravdu silně. Doteď si pamatuji, jak mě nepřestávala udivovat autorova shcopnost vykreslit atmosféru a prostředí hrůz na frontě, včetně pocitů jednotlivých postav. Jen málo knih ve mě zanechalo tolik pocitů, jako právě tato.
Příběh ve mně zanechal hluboký dojem. Neumím dostatečně popsat, co jsem u čtení cítila, ale knihu jsem přečetla snad jedním dechem. Některé pasáže v knize mnou hluboce otřásly a dohnaly mě až k slzám. Dokonce mi nesčetněkrát přejel mráz po zádech – tady jsou vylíčeny ty pravé hrůzy, ne ve smyšlených hororech.
Konec knihy byl surový a nevyhnutelný, nicméně myslím, že smrt pro ně všechny byla vysvobozením a proto konec považuji téměř za „šťastný“.
Filmové zpracování je poutavé a drží se knihy, ale kniha je kniha - ostatně jako (téměř) vždy.
„Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“
Takhle vypadá kniha o válce. Erichovi se povedlo, co zamýšlel - podat zprávu o generaci jenž byla zničena válkou, ale unikla jejím granátům. V knize vyličuje poměry na vojně, zákopy při boji i klidu a pocity vojáka, jenž se vrací po měsících napjetí do běžného života, byť jen dočasně. Zvlášť se mi líbili rozhovory - parta v čele s Katzou řešící příčinu první světové války a čí vina to vlastně je. Na druhé straně profesor němčiny (tuším) klábosí v "místech klidu a míru" o situaci na frontě, byť vůbec netuší, jaká je válka ve skutečnosti.
Kniha mně hodně bavila, však jsem jí přečetl hned dvakrát za sebou.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Krásná kniha, kterou řadím opět do klasik. Kniha mě zaujala již autorovou počáteční myšlenkou, že válka je nesmyslná (první vydání u nás již v roce 1929!). Dále bylo velmi úžasně popsáno, jak válka v člověku odkrývá lásku a nenávist, hrdinství i zbabělost, holý pud sebezáchovy i neuvěřitelnou velkorysost. Jako povinnou četbu rozhodně doporučuji, skvělá věc, která se dobře čte a má velmi zajímavý přesah.