Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181922/na-zapadni-fronte-klid-181922.jpg
5
9135
9135
Román Na západní frontě klid, který vyšel knižně v roce 1929, tedy ve stejné době jako Hemingwayův román Sbohem armádo, s nímž má mnoho společného, je realistickým, až dokumentaristicky působícím popisem války z perspektivy mladého vojáka Paula Bäumera, který byl společně se svými spolužáky povolán přímo ze školy na válečnou frontu. Prvotní bojové nadšení se vytrácí už během šikanujícího výcviku; přímo na frontě pak dochází k devastaci života a mladíci se proměňují v "lidskou zvěř". Vražedné boje, zákopová válka, materiální bitvy, plynové útoky, noční hlídky v rozstřílených lesích a tisíceré umírání všude kolem - to vše je líčeno jednoduchým zpravodajským stylem, tu a tam melancholicky zabarveným, ale bez jediného náznaku naděje. I když román sám je zcela nepolitický a chce být - dle autora - pouze "zprávou o jedné válkou poškozené genaraci", byl od začátku vnímán jako protiválečná výpověď. Přes svou rezignativní zahořklost měl román po celém světě neobyčejný úspěch a byl přeložen do 32 jazyků.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1998 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Neumím ani popsat, co všechno jsem cítila při čténí této knížky. Nedokázala jsem ji odložit. Jedna z mála knížek, od které jsem se nezvedla, dokud jsem jí nedočetla. Naštěstí, měla moje máma velké pochopení, nerušeně mě nechala číst a moje povinnosti počkaly (to jsem ještě chodila do školy a bydlela pod její střechou :-))). Jo a druhou půlku jsem probrečela jak malá...
K této knize už bylo řečeno vše potřebné. Dodám snad jen, že kniha dechberoucím způsobem ukazuje hrůznost 1. světové války, na kterou se ve stínu její druhé sestry tak trochu pozapomíná.
Krásně napsaný, drásající příběh o generaci, které vzala naději První světová válka. Tolik zmaru, bolesti a utrpení! Několikrát jsem brečela. Chápu, proč je to skvost světové literatury, proč je hodnocen jako nádherný příběh a silný zážitek, ale moje oblíbená kniha to nebude. Nejspíš už nebudu mít odvahu se k ní vrátit.
Knihu jsem četla na střední škole jako povinnou četbu a Remarque se stal mým oblíbeným autorem.
Túto knihu som musela čítať na dvakrát. Prvý krát som ju čítala niekedy na strednej ako povinné čítanie a ku koncu som sa nedostala, lebo ma kniha vôbec nebavila a nepáčila sa mi.
Keď som ju ale čítala druhý krát (potrebovala som na to pár rokov času :)), dočítala som knihu konečne do konca a kniha sa mi páčila
Moje první kniha od autora..
Četla jsem hlavně kvůli maturitě a myslím si, že kdyby to mělo víc stránek, tak bych to asi nedokázala dočíst. Příběh je sice zajímavý, ale styl psaní mě tolik neuchvátil. Navíc jsem se někdy ztrácela v jménech (má chyba).
Musím říct, že se jedná o velice dojemný příběh, také ale musím podotknout, že mě osobně to tolik nedojalo. Chvílemi, když jsem se opravdu hodně začetla jsem zkřivila tvář vzdorem, ale povětšinou jsem četla a myšlenkami jsem byla úplně někde jinde.
Moje maminka má Remarqua velice ráda a myslím si, že když od něj budu ještě někdy něco číst, tak to bude kvůli doporučením mamky (tahle jediná knížka se jí moc nelíbila, ale ostatní má prý velice ráda) a nebo kvůli maturitě.
Legendární a překrásná kniha, která nás přinutí přečíst další skvosty od Remarqua.
Někdy jsem měla opravdu problém s řádky a nutkání určité pasáže ůplně přeskočit (umírání koní atd...), ale jedna z nejvíc působících knih. Moc nečtu, ale tohle mě opravdu dostalo.
Kdo nezažije - nepochopí? Ano, nikdy nemůžeme zcela pochopit ty kluky, ten život, určitou otupělost, kterou si museli prostě projít, aby se nezbláznili. Uf, jsme ráda, že je to za mnou, jak kniha, tak válka.
Do knihy sem se zezačátku nemohla vůbec začíst ale po chvíli mě začala dost bavit, sice mi přišlo že chvílemi je přeplněna informacemi a občas sem se ztrácela. Výrok, že válka by měla vypadat tak, že vůdci budou proti sobě bojovat v aréně a lidé kupovat lístky do hlediště, zastávám už pár let.Konec mi nepřišel smutný protože jsem si nedokázala představit jak by se vojáci opět sžili se svým někdejším životem a tak mi přišel konec troufám si říct šťastný.
Úchvatné. Nečekal bych, že na cynika mého formátu ještě někdy nějaká kniha zapůsobí s takovou razancí. Že ji budu muset místy odkládat a rozdýchávat, občas o jejích hrdinech dlouze přemítat. A pak ten konec, syrový a nevyhnutelný, beznadějný v celých posledních 15 stranách, které některé čtenáře určitě doženou k slzám.
Perfektně napsáno. Kam se hrabe film. Autor má skvělý styl, to je zřejmé z jeho knížek. Není ani jedna, která by nestála za přečtení
První knížka od Remarqua, kterou jsem četla. Příběh je silný, strhující, dokáže skvělým způsobem zachytit atmosféru doby. Ale nemyslím si, že si ji ještě někdy budu chtít přečíst.
Málo která knížka mě dokáže dohnat k slzám. Kniha Na západní frontě klid to dokázala.
E. Remarque byl zkrátka a dobře profík svého řemesla.
Dobrá kniha mohu jen doporučit. Skvěle popsány pocity vojáka, který bojuje jen kvůli nařízení a těžko se vrací zpět do reálného života.
Tato kniha mě naprosto uchvátila, přečetla jsem ji jedním dechem. Jen je škoda, že nebyla delší :)
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Nejlepší kniha z povinné četby :)