Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31232/bmid_na-zapadni-fronte-klid-ZCW-31232.jpg
5
9013
9013
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Vydavatel: Melantrich - Praha... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1929 , MelantrichOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Velmi dobrá kniha, děj je dlouhý a až moc detailně popsaný, na některé pasáže jsem opravdu neměla žaludek a nedokázala si je vůbec představit jak tohle by opravdu někdo mohl přežít, pro ty kteří mají až moc bujnou fantazii nedoporučuji před spaním, děj je až moc realistický.
Jako k maturitě no nevím jestli zrovna nejlepší čtení ale děj se dobře pamatuje, líčení zákopových bojů může možná trochu odradit.
Měla jsem trošku obavu jestli to zvládnu. Válka, deprese, beznaděj...Ale je to krásně napsané. Dana
Musím říct, že mi ze začátku trvalo, než jsem se začetla. Ale je velice dobře napsaná a alespoň maličko přibližuje, jak se cítili vojáci během 1. světové války. Během čtení jsem z ní občas měla i deprese, ale určitě je dobré si tuto knížku z povinné četby přečíst.
Nejčtenější kniha první poloviny XX. století. Remarque používá nepříliš květnatý jazyk, což jen dodává Pavlovu vyprávění na věrohodnosti. Naturalistické popisy dělostřelecké přípravy, zabíjení kvílejících koní a umírání vojáků z Pavlovy roty jsou jedny z nejsilnějších, kterém jsem kdy četl. Někdy se ovšem autor nedokázal přenést přes válečný patos - např. scéna s francouzským vojákem v trychtýři po granátu, kterého Pavel zabil. Trochu mi také vadilo povrchní filosofování vojáků nad smyslem války, ve kterém se stejně k ničemu nikdy nedobrali. Naopak oceňuji velkou čtivost knihy a zajímavě zpracovaný závěr.
"Mrtvoly jsou sinalé a zelené a krev mají černou a sraženou."
"Všimnu si motýla, jak sedí na čelisti nějaké lebky."
Detaily.
Umírající koně, zvuk jejich utrpení horší než křik člověka.
Klopýtání ve tmě, za tmy, do tmy - opatrně a tiše.
Krýt se za náhrobky, třeba zalézt do hrobu, z rakve vyhodit nebožtíka a dřevo použít na ochranu. Zahrabat se do hlíny a nevystrčit nos.
Plynové útoky a spousta zelenáčů, kteří jednoduše nevědí... nic.
Nepoznají nebezpečí, když se na ně řítí, protože nebezpečí má v zákopech hromadu tváří a rozezná jen ten, kdo se to naučí. A naučí se to za cenu, kterou by nikdo neměl zaplatit.
Dovolená neznamená odpočinek, když lidé kolem poučují o tom, co sami nezažili. Nejde jim ani vynadat, protože to nemá cenu.
Míra utrpení jedné matky nepůsobí tak silně, jak by měla, když o život přišly tisíce něčích synů.
Ve škole jsem to nečetla. Kdysi nám učitelka sama určovala, ze které knihy přinést referát a já dostala příšernost, která mě nebavila. Nic dobrodružného, nic o životě a ze života, ale nevím, jestli bych tehdy tuhle knihu ocenila.
Na druhou stranu nebyla jsem o nic starší, než ti kluci v příběhu.
Jenomže na rozdíl od nich jsem nezažila nic.
Audio knihu načetl Jaroslav Plesl a udělal to tak sugestivně, že jsem včera večer při poslechu ani zhasnout nemohla.
Válečná klasika, román plný hrůzy a děsu. Hrdinů mi bylo neskutečně líto, mladí kluci, skoro děti, poslaní na jatka. Ti, co přežili, se z toho nikdy plně nevzpamatovali. Skoro k neuvěření, že se dělo nedávno a nedaleko. Naše dnešní problémy se jeví býti poněkud banální...
"Jsem mladý, je mi dvacet let, ale ze života neznám nic než zoufalství, smrt, strach a spojitost nejnesmyslnější povrchnosti s propastí utrpení". Tato věta je pro mě poselstvím celé knihy, celého toho příběhu mladého muže, který by chtěl studovat, prohánět holky a užívat si života, bavit se, chodit na pivo, kouřit doutníky a pomalu se stavět na vlastní nohy. Místo toho dřepí v zákopech, učí se rozpoznávat zvuky min a bomb, učí se zabíjet stejné mladé muže z druhé strany zákopů a snaží se z toho všeho nezbláznit. Domu se možná vrátí zmrzačen, otřesen a roztrhán, ale také se možná nevrátí vůbec. A doma? Tam staří páni mudrcují o vojenské převaze, o povinosti vůči vlasti a národu a vůbec neví co válka ve své hrůzné praktické podobě obnáší.
Lidé ale nejsou figurky na šachovnici a tohle je příběh jednoho z vojáků, mladých můžů, kteří měli tu smůlu tyto hrůzny zažít a to štěstí je ve zdravý přežít.
Dočteno. Na tuhle knihu jsem se opravdu těšila (ačkoliv jsme ji ve škole dostali povinně) a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Ačkoliv je to klišé, že válka je zbytečné utrpení, Remarque mi umožnil vcítit se do situace na frontě válku “zažít”. Není nutno dodávat, že u některých pasáží mi opravdu nebylo fajn. A u smrti Katzy jsem bulela jak mimino.
Zajimava kniha, dobre se cte. Libilo se mi,ze i kdyz autor pise o zraneni vojaku (i hodne drsnych), nijak to nerozpitvava,jen to poznamena jako fakt,nevyziva se v nechutnostech. Hodne popisuje psychiku vojaku. Clovek si uvedomi,ze i ti,co prezili, jsou zniceni a poznamenani do konce zivota. Jen konec mi prisel takovy uspechany,jakoby hrozne rychle ukonceny.
Nemohu říct, že mě tahle kniha nezasáhla. Silný příběh chlapců, bojující ve válce. Spíše jak o válku, jde o vztahy chlapců a jejich city a pocity.
Remarque Vás donutí vžít se do kůže jiných osob a prožívat společně s nimi jejich strasti a utrpení - donutí Vás společně s postavami krvácet, hladovět, přinutí Vás topit se v krvi a špíně a pak sledovat, jak Vaši nejbližší přátelé (téměř rodina) umírá.
Až děsivě přesně popisující strasti mladých chlapců. A i kdyby nepadli na bojišti, stejně by svůj život ztratili, jak Remarque naznačuje.
Autentická výpověď mladého kluka o tom, že válka je skutečně vůl. Tenká a přesto silná knížečka.
Krásná, Remarque bojoval v první světové válce, prožil i druhou světovou a proto byl poznamenaný odporem k válce a antimilitarismem. Přestože se narodil v „kolébce fašismu“, popisuje ho jako „rakovinu tohoto století. Jeho knížky jsou čtivé, drastické, pravdivé.
Ze začátku na mě hodně působil autorovo popisování přechodu mezi jeho životem před a po odchodu do války. Vlastně jeho život byl už navždy rozdělený takto. Zasahuje mě ta krutá pravda o manipulaci mladých kluků, kteří jsou slepě (ale zato pochopitelně) do války s jakousi vznešenou. myšlenkou o naplnění jejich života. Trefný a docela nadčasový je odstavec o tom, jak jim školní vědomosti už k ničemu nebyly, protože ve škole je vůbec neučili, jak rozdělat z mokrého dříví oheň a že se bodák má vrazit do břicha a ne do hrudníku. Skvělý příklad jakéhosi zbožštění Katzy jakožto otce, kamaráda a idola Pavla. Působivá pasáž je o Pavlově dovolené. Neschopnost vojáka vrátit se do světa, ve kterém žil před válkou je logická. Částečně jsem mu rozuměla. Snažil se zpátky zachytit to, čím žil před válkou. Oceňuji až naturalistický popis zranění a toho, jak to vypadalo. U některých pasáží mi bylo až špatně z uvědomění, kvůli čemu se všechno tohle dělo. Zasáhla mě věta, která zazní po smrti jednoho blízkého vojáka, kterému střepina z granátu rozerve bok -,, Co je nyní platné, že byl ve škole tak dobrý matematik. "
Snad vše, co jsem od Remarque přečetl, bylo skvělé. Lidské, temnější atmosféra.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Ne nadarmo se jedná o jeden ze zásadních válečných románů a nejznámějších knih 20. století. Některé pasáže byly natolik nadčasové a úderné, že jsem si je vypsal. Utrpení mladých vojáků zvláště v druhé půli války je nesnesitelné, v knize vystiženo zcela věrně a věrohodně.