Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31232/bmid_na-zapadni-fronte-klid-ZCW-31232.jpg
5
9014
9014
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Vydavatel: Melantrich - Praha... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1929 , MelantrichOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Vynikající popis "válečných útrap" - tohle by si měli přečíst mladí lidé. doufám, že takové hrůzy je již nepotkají.
Tak tato kniha mě nadchla! Silný příběh mladých chlapců, bojujících na frontě. Nešlo tu primárně o válku, ale vztahy mezi vojáky. Oni sami sebe brali jako velkou rodinu, pomáhali si, povzbuzovali se a byli ochotni jeden za druhého položit život. Autor navíc ukazuje, jak válka neúprosně odhalí negativní vlastnosti, zbabělost a neschopnost. Tuto krásnou knihu doporučuji i těm, kteří nečtou válečné romány.
Ac to bude v listopadu 100 let od konce prvni svetove valky, diky teto knize nam nedava zapomenout hruzy zakopu. Misty mi bylo az zle, Remarque je casto velmi popisny a cloveka jima des, kdyz se snazi jen si predstavit, co vojaci zazivali.
Na zapadni fronte klid je smutnym svedectvim nesmyslne zakopove valky, pri niz vojaci z obou taboru umirali denne po tisicich. Somma, Verdun, Amiens...netreba pokracovat dale.
O to smutnejsi a tragictejsi je nepoucitelnost vedouci k nejstrasnejsi valce o 20 let pozdeji.
Strhujúca kniha, ktorá zachytáva život siedmych chlapcov, ktorých ich učiteľ presviedča aby išli na front počas 1. svetovej vojny bojovať. Vo veku okolo 18 rokov odchádzajú, v čase kedy začínali milovať svet a bytie museli začať strieľať. Prvý granát, čo vybuchol, trafil ich srdcia.
V náročných bojových podmienkach zomierajú jeden po druhom. Aj keď vidina konca vojny je na dohľad, neveria že by sa vedeli zaradiť do bežného života, roky ktoré prežili vo vojne ich zmenili.
Napokon roku 1918 padol aj posledný Paul Bäumer, bol taký pokojný a tichý deň, že sa správa z bojiska obmedzila iba na vetu: Na západe nič nové...
GENIÁLNA KNIHA!
Knihu tak jako Hanin kufřík jsem četla jako povinnou četbu. Takovou knihu s válečnou tématikou jsem četla poprvé a moc ne to nebavilo. Je to psané tak jak určitě probíhala válka což mě docela děsilo neumí si to vůbec přestavit. Bylo zajímavé že lidé kteří žili ve městech vůbec neměli ponětí se na východ frontě děje.
Tak i já jsem se dostala k téhle klasice a to díky mému taťkovi, který mě přivedl k Remarquovi. Když jsme se o něm učili ve škole a četli ukázku, tak mě nezaujal. Teď ale vůbec nechápu proč. Stal se mým oblíbeným spisovatelem.
Ale zpěd ke knize. Na západní frontě klid je neznámější dílo od Remarqua a přijde mi, že je taky jediné známé (snad ještě Tři kamarádi), což je škoda protože jsem četla od EMR i stejně dobré knihy, ne-li lepší. :)
Nejsem s to pochopit, proč, když se tak moc celosvětově cení a oceňuje protiválečná literatura (za všechny právě Cesta zpátky), tak se ve světě pořád, neustále a opakovaně válčí?
Nečtou snad politici klasiku?
x
Nečtou snad voliči klasiku?
Kacířská otázka tedy zní: "K čemu taková, a tím myslím prakticky vzato (tj. uplatnitelná v praxi s přesahem do života), klasika vůbec je?"
Co víc ještě napsat ke knize, která již patří ke klasice a byla mnohokrát rozebrána na atomy a znovu poskládána, sestavena a vysvětlena pro všechny, kdo ji četli, čtou a budou číst? Dodám jen, že Remarque je velkolepý tím, že dokáže přimět čtenáře, aby se vžil do kůže a mysli těch, kdo se ocitli v krutých, surových bojích, hladoví, vysílení a zavšivení se topili ve špíně a krvi a sledovali, jak v ukrutných bolestech umírají jejich kamarádi. Přinutí nás položit si otázky, které jistě alespoň jednou napadnou každého, kdo se ocitne ve válce: proč by nevinní lidé, kteří mají celý život před sebou, měli umírat kvůli sobeckým rozhodnutím někoho, koho vůbec neznají a jehož motivy jsou jim naprosto cizí. Proč by měli nasazovat svůj život za zájmy těch, kdo se skrývají v zákulisí? Proč my měli zabíjet muže, kteří by klidně mohli být jejich kamarády, kdyby někdo neznámý nerozhodl, že jsou nepřáteli?
Je to kniha plná bolesti, hladu, trápení a smutku, chladný a děsivě realistický popis toho, jaké to asi muselo být snažit se přežít z jednoho dne na druhý. Je to kniha o dvacetiletých chlapcích, kteří z života poznali jen válečné útrapy. A i kdyby nepadli na bojišti, stejně by svůj život ztratili, jak Remarque naznačuje, že už během několikadenní dovolené, kdy mohli odjet z fronty a navštívit své příbuzné, pochopili, že už si s nimi nerozumí, že už mezi ně nepatří, a vlastně si s nimi už nemají co říct.
Je smutné, že tento román ani po tolika letech od vydání ani trochu neztrácí na aktuálnosti, spíše naopak.
Je to dobrý, není to dobrý, někdo umře, není to dobrý, je to dobrý a pak zase není. A opakovat. Pro mě stručný děj této knihy. Ke konci mi už kapitoly připadaly téměř stejné a samotný konec mě naštval. (Myslím poslední odstavec, jakože, co to má být?)
Dílo patří mezi klasiku, bylo pro mě čtivé, ale místy jsem si říkala, kdy už to budu mít dočtené.
Na druhou stranu si o to tématika říká.
Myslím si, že tuhle knihu by si měl přečíst každý. Má v sobě mnoho zajímavých myšlenek a mě třeba velmi překvapila. Ač je to kniha velmi hubená tak je velmi bohatá. Nemluvě o tom, že jsem u některých pasáží měla na kahánku.
Kluci, spolužáci dobrovolně napochodují do války. "Neboť tenkrát ani rodiče nešli daleko pro slovo zbabělec." Vyzvání byli svým učitelem. "Nejrozumnější byli chudí prostí lidé, kteří od začátku považovali válku za neštěstí, zatímco ti lépe situovaní byli nadšením bez sebe." Na bojišti postupně přicházejí o život. "Ztratili jsme smysl pro jinou realitu, protože je fiktivní."
Nesmyslná válka, nesmyslné umírání,.
Díky bohu za povinnou četbu k maturitě, která mě přivedla k Remarquovi.
Máloco v životě mě zasáhlo tak, jako konec na bitevním poli mezi hlavním hrdinou a Stanislavem Katczinskim.
Knihu jsem četla kdysi na střední škole a nyní opětovně v rámci čtenářské výzvy. Vzhledem k obsahu je čtivá až je člověku úzko...
Skvělá kniha o dospívajících mladících a jejich umírání v 1. světové válce. Kdy je válečná realita , utrpení a zbytečná smrt v rozporu s celospolečenským německým nadšením k válčení. Pro autentický popis krutého válečného běsnění a pozdější Remarquevův pacifistický postoj se pro zfanatizované nacisty stal zakázaným spisovatelem. Podle mě je to nejlepší kniha od Remarqua.
Jakmile jsem začala knihu číst, myslela jsem, že ji čtu podruhé. Omyl. Kdysi jsem však viděla film, téměř autentický s knihou. Je psána hrůzostrašně, asi tak, jaká byla válka
Upřímně, jsem překvapená, jak dobře se kniha četla, prakticky jedním dechem, ale zároveň tak těžce, vzhledem k umění autora pohltit čtenáře. Je mi z toho úzko a smutno. Ráda si přečtu i ostatní autorovy knihy, musím je ale proložit něčím oddechovějším.. pozitivnějším.
Všichni přečíst hned teď!
Tato kniha vám teprve ukáže v jakém luxusu si dnes hovíme. Naučí vás pokoře a vděčnosti za každou maličkost. Krásná kniha, úžasně napsaná.
Netřeba více komentovat, prostě si to přečtěte...
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Příběh je vyprávěn z pohledu Paula Bäumera v čase 1. světové války. Ten tráví svá mladá léta jako německý voják na západní frontě. Jeho prožitky na frontě jsou naturalisticky podávány a nejsou vůbec záviděníhodné. Paul zažívá dlouhé dny v zákopech, které jsou příznačné všelijak znetvořenými kupami mrtvol, mizerným stravováním, krysami a v neposlední řadě smrtelnou úzkostí, pramenící z toho, že může kdykoli umřít. Není divu, že po takto přežívaném životě, se z nadšeného mladého člověka stane "starý" cynik neschopen normálního života.
Román je pro mě přiblížením historické reality, kterou si dnes už nikdo nedokáže ani představit. Velmi mě zděsilo, když jsem zjistil, že při narukování má Paul jen o 2 roky více než já dnes. Nejvíce mě dojala poslední kapitola, kdy Remarque popisuje Paulovy myšlenky a pocity, vyjadřující beznaděj a zbytečnost. Následuje známé zakončení se symbolickou větou: "Na západní frontě klid", která vyjadřuje klid, jehož došel Paul ve své smrti. Takový klid by ve svém životě už jen těžko nacházel.