Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31232/bmid_na-zapadni-fronte-klid-ZCW-31232.jpg
5
9013
9013
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Vydavatel: Melantrich - Praha... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1929 , MelantrichOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Myslím, že některým knihám škodí, že se jako povinná četba musí číst, nebo to aspoň předstírat do čtenářských deníků, v době, kdy na to není ten správný čas..Už jen ten název povinná četba nezní nijak lákavě a přitom zrovna tahle kniha je dobrá, po čertech..Ale říkám to ve třiceti, kdy jsem se k ní svobodně vrátila, mé 14-ti leté já si do čtenářského deníku poznamenalo něco docela jiného..Líbí se mi, že si kniha na nic nehraje. Je o válce a tragédii a zmar taky dostanete..Naštěstí na konci tunelu bývá světlo, zatím tedy vždycky bylo..
Prvních 50 stránek se u mě trochu táhlo, ale potom jsem knížku dočetla jedním dechem. Ikdyž je to kniha k maturitě a není to téma, které mě zajímá, tak jsem se do knihy vžila a moc se mi líbila :) Ale je pravda, že jsem doufala, že alespoň hlavní hrdina přežije a už k tomu chybělo jen málo :)
Kniha mě hluboce zasáhla. Dnešní člověk je z TV a PC her zvyklý na neuvěřitelné násilí, přesto mi tato téměř sto let stará kniha připadala více autentická a drsnější, něž jakýkoli film, co jsem kdy viděl. Číst Na západní frontě klid má navíc ještě naprosto jiný rozměr, když člověk má předky, kteří v této válce bojovali a je nepředstavitelné si uvědomit, že mohli zažívat přesně to, co je popsáno v této knize. Remarque si se čtenářem dělá co chce, jelikož člověk celou dobu čeká alespoň nějaký dobrý konec. Vidí data, blížícího se konce války a předpokládá, že alespoň hlavní hrdina přežije a poté dostane tvrdou ránu, když je rozpracovaný příběh ukončený koncem, podobným kulce, ve dvou odstavcích. Mistrovské dílo!
Ke knize jsem se dostala díky tomu, že jsem si ji vybrala jako povinnou četbu k maturitě a jsem za to ráda. Remarque dokázal vylíčit i ty nejmenší detaily a pocity, které čtenáře vtáhnou do prostředí 1. světové války díky tomu, že ji sám prožil. Popsal krutost a nesmyslnost války, pocity obyčejných 19letých chlapců, kteří museli nastoupit do války a sledovat jak jejich přátelé umírají jeden po druhém, i těmi nejkrutějšími způsoby. Doufali v mír, který jim ale stejně nepomůže zapomenout na ty hrůzy co prožili a marně se budou snažit najít něco, co by jejich život naplňovalo. Hodnotím ji pouze z pohledu obyčejné devatenáctileté holky ale za mě je to opravdu skvělá kniha, která stojí za přečtení.
Tato kniha nepatří mezi ty, do kterých se čtenář začte a knihu si užije, naopak spíš se jedná o knihu, která nese poselství a je autentickou ukázkou toho, co museli vojáci za válek zažívat. Nasazování nevinných životů za “něco většího”, přitom tento voják je sedlák a temten býval švec. A oba přijdou o život kvůli “těm nahoře”. Podle mě tato kniha nemusí bavit, ale hlavně rozšířit obzor, zamyslet se nad tím a uvědomit si, ukázat na příčiny a varovat, aby se něco takového už neopakovalo.
Nemám ráda válečné filmy ani knihy. Tuto jsem přečetla ve sladkých asi dvaceti a pamatuji si z ní pouze slůvko Calvados :o) Přesto vím, že se mi kupodivu velmi "líbila" a pana Remaqua pokládám za skvělého spisovatele! Tento způsob povinné četby zdál se mi velice vhodný.
Není jednoduché k této knize napsat komentář, stejně jako nebylo jednoduché její čtení, v mém případě poslech. Mrazivé, kruté, realistické.
Po doposlechnutí jsem jen seděla a hlavou mi táhlo: "Ne, takhle to nemělo být. Takhle to nemělo skončit." Když jsem to mimoděk pronesla nahlas, kolegyně, která věděla, co jsem poslouchala pronesla: "Byla to válka."
Ano, válka. Nesmyslná, kde umíralo tolik mladých a nevinných. Válka, do které byla generace v podstatě vmanipulována lidmi, kteří měli velké huby, ale neměli se k činům. Však oni to za ně přece odbojují mladí.
Zoufalství, beznaděj, strach. Tím vším tahle kniha čpí, až z toho člověka mrazí a má pocit, že je v těch zákopech s nimi. Brilantní dílo, které bych před nějakými deseti lety, kdy jsem měla knihu číst na střední škole, nedokázala docenit tak jako teď. Smekám před autorem.
Měla jsem toho původně na srdci mnohem, mnohem víc, ale nedokážu vyjádřit slovy tu smršť pocitů, kterou kniha dokázala vyvolat. Silný příběh, který v člověk prostě zůstane.
V první půlce jsem měl trošku problém se začíst, přišlo mi to jako prostý popis oné doby s postavami, se kterými se příliš neztotožním. Pak se to však zlomilo, já se do knížky pořádně dostal někde kolem padesáté stránky a zbytek se mi opravdu líbil. Jenom pak podle mě lehce haproval konec, kde by se toho popisování naopak hodilo trošku víc.
Kniha je kvalitní, ale pro mě tento žánr není. Určitě se bude líbit milovníkům románů z bitevního pole.
.. temnoty vojny opísať takto vznešene!? Nie som veľký fanúšik vyumelkovaných diel, a pri takto preflaknutom románe som mal trochu strach, ale celkom ma zasýtilo. Nepísať že sa mi ľúbilo mi príde taký oxymoron, ako keď poviete zubárovi "Dovidenia".
Kniha z války, která ničila lidi už tak mladé...na konci myslíte, že už je konečně konec, že je skutečně na západní frontě klid...
Vojnové dielo, v ktorom sú "tiché" scény ďaleko od zákopov ešte silnejšie než rinčanie granátov a syčanie plynu.
Tato kniha/pribeh (a paralely lze nalezt prakticky u vetsiny jeho del) je nejsilnejsi v tom,ze nema casove omezeni a to v tom, ze pocity zhuseni z zivotnich realii a beznadeje najit z toho vychodisko existuji neustale kolem nas dnes a bude tomu tak i zitra a pozitri. Neustale pachteni se po necem (penize,kariera,spolecenska prestiz atd atd) jen ubiji ty,kteri tuto potrebu nemaji (aniz by byli nymandy,nihilisty,depresiky apod.). Samozrejme u EMR tim spoustecem byla sv.valka,protoze ma nejmasovejsi zasah,ale to je jen ten spoustec,kdy tato prozita hruza a jeji nasledky nastartovaly vse ostatni. A cim vic si to uvedomuji,tim min se mi o tom chce psat. Nic to nemeni na tom,ze pan EMR je genialni spisovatel,kdy je silny zejmena v pribehu (tim,ze je to dodnes zive a aktualni se svymi motivy smrti,kamaradstvi,vlastenectvi),uvahove pasaze jsou samozrejme uz vice poplatne dobe sveho vzniku).
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Nikdy bych nevěřila, že by mě mohla bavit kniha s válečnou tématikou... ale je to tak. Remarque má skvělý styl psaní, protože dokáže nepochopitelně stručně shrnout děj i popsat prostředí a čtenáři stejně připadá, jako by tam byl taky. Je pravda, že párkrát mi trošku víc popisu chybělo, třeba jsem si nedokázala představit, jak vypadá "trychtýř", do kterého se schovávali, bubnová palba a vlastně i o zákopech samotných jsem měla pouze mlhavou představu. Válečná tématika se mi prostě nelíbí, tak toho o ní moc nevím. Rozhodně se ale podívám na filmové zpracování, tak si to pak snad budu umět představit lépe. Jak ale říkám, platilo to jen pro těch pár výjimek a jinak bylo všechno popsané tak realisticky, že by na to jiný potřeboval o 100 popisu stran víc.
Při čtení téhle knihy mě skoro na každé stránce překvapovala nová a nová zranění vojáků a další způsoby smrti. Na jednu stranu mi to otevřelo oči, protože bych si dřív nikdy nedokázal představit, jak moc krutá ta válka byla. Zároveň se mi z toho ale dělalo špatně, protože to na mě bylo příliš morbidní. Z toho důvodu už znovu po téhle knize, či nějaké jiné se stejnou tématikou, asi nesáhnu, přestože se mi jinak opravdu líbila.