Základna
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107578/bmid_zakladna-107578.jpg
4
1450
1450
Nadace / Nadácia série
1. díl >
Po dlouhých dvanácti tisíciletích existence spěje galaktická Říše pomalu, ale jistě k zániku. Prozatím jsou však trendy vedoucí k jejímu rozkladu sotva postřehnutelné – vysledovat je dokáže pouze geniální matematik Hari Seldon. Na základě psychohistorického modelu předpoví, že po pádu Říše čeká galaxii nepopsatelný chaos a že následná éra barbarství se protáhne na celých třicet tisíc let. Seldon se však s touto myšlenkou nehodlá smířit. Na samém okraji galaxie proto založí na planetě Terminus Základnu, která má nejen uchovat kulturu a vědění předchozích věků, ale stát se i zárodkem Druhé říše. Toto je příběh prvních dvou set let její pohnuté historie... Anglické slovo foundation má více významů, kromě nadace může znamenat také základna. V letech 1985–1988 vznikl v samizdatu překlad úvodního dílu pod názvem Základna. Tento název překladatel Jindřich Smékal písemně konzultoval přímo s Isaacem Asimovem – v dopise poslaném 22. 2. 1988 v angličtině popsal (podle Chamber's Dictionary, Londýn 1966) český význam slov nadace a základna a autor ve své odpovědi z 15. 3. 1988 výslovně uvedl, že v českém případě dává přednost slovu Základna; fotokopie dopisu bylo vložena ve vydání na závěr překladatelova doslovu. Text dopisu zní: Dear Mr. Smekal, I have always thought of my FOUNDATION as "the groundwork or basis" - - - of the Second Galactic Empire, that is. I would therefore prefer Zakladna. Isaac Asimov... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1989 , AF 167Originální název:
Foundation, 1951
více info...
Přidat komentář
Legendární dílo světové sci-fi. Poprvé jsem četl sérii "Nadace" na počátku devadesátých let a už tehdy mě uchvátila, byť to nebylo zrovna v nejlepším překladu, ale protože jsem tehdy zrovna jakž takž odmaturoval z AJ, zase tolik mě to nebolelo. Jsem ale rád, že v posledních letech série vyšla znovu a to v novém překladu a v knihách s pevnou vazbou. Na prvním díle je asi nejvíce znát, že vznikl jako kompilát časopiseckých povídek, ve kterých hlavním hrdinou není jedna osoba, ale společenství vědců, které na periferii naší galaxie má zkrátit dobu úpadku galaktického impéria. Ani po více jak sedmdesáti letech od publikování prvních povídek nepůsobí z velké většiny zastarale, protože všechny ty boje o moc, peníze, hromadění majetku, politické intriky jsou pro lidstvo stejné již od starověku, mění se jen prostředí a technické prostředky, ale zbytek se zřejmě moc nezmění ani v daleké budoucnosti, pokud se jí lidstvo vůbec dočká. Podobnost pádem říše římské je jasná, i tehdy nejspíše běžní smrtelníci během svého života ten pád ani nezaregistrovali, proto autor chytře volil jako "hlavní postavu" celou organizaci, na které se na pozadí jejích dějin dal celý pád a následný vzestup mnohem lépe znázornit. Po dočtení mě napadá, neprobíhá náhodou podobný pád i nyní u naší civilizace? Jsme schopni jej okolo sebe vnímat? Jak se mu postavit v době, kdy povrchní skutky celebrit a prázdná slova politiků mají větší váhu než skutečné objevy současných vědců?
V mém životě se díky změně zaměstnání objevila novinka: audioknihy. Tělo vykonává pracovní povinnosti a mozek se zatím může zatoulat kamkoliv, třeba do vzdálené budoucnosti. V uplynulých dnech jsem se doslechla o předpovědi úpadku civilizace a stala se svědkem pletichaření různých osobností, více či méně oddaných myšlence uchovat si vědění, překonat období temna.
"Nadaci" jsem si odjakživa měřila s podezřením, že by mohla na mé lenivé cerebrum vznášet příliš vysoké nároky, případně knihu možná pochopím, ovšem nebude mě bavit kvůli přemíře politiky, dlouhým časovým úsekům (desítky i stovky let přeskakování), měnícím se postavám, zkrátka pro tu formu povídek svázaných ústředním motivem. Zbytečné obavy, tohle musela být ve své době pecka a jakkoliv trochu zestárla, stále nabízí dostatek zajímavých myšlenek. Idea precizního výpočtu vývoje celé galaktické civilizace na tisíciletí dopředu je sice silně přitažená za všechny tři vlasy na pleši děda Vševěda, mnoho situací a jejich řešení se prohýbá pod nánosy naivity, přesto jsem při poslechu příjemně zaměstnala hlavu nenáročným filozofováním i starosvětskou atmosférou Zlatého věku sci-fi.
Nejsem si jistá, jestli budu pokračovat dalšími díly série, rozhodně však nelituji doplnění významné mezery ve svém literárním vzdělání. 70-75%
Audioknihu načetl Vladimír Fišer a jeho intonace pro mě nebyla úplně libozvučná: často zaznělo váhavé protažení, obvykle když narazil na cizí či neznámé slovo, také dialogy sklouzávaly k afektovanosti. Snad to příště bude lepší, nebo jde jen o otázku zvyku.
Jako mladého na gymplu, kdy jsem četl sci-fi, mě to minulo. Četl to tehdy jen jeden spolužák. Pak jsem sci-fi 20 let nečetl. Teď jsem na to narazil v podobě audioknihy (bohužel čtenou ze starého mizerného překladu z r. 1991) a celkem mě to překvapilo, takže poslouchám aktuálně třetí díl.
No ona to není vize budoucnosti a nějaké galaktické říše, ona je to Římská říše na svém konci (kterou naopak čtu posledních 20 let). Ostatně se tím prý Asimov inspiroval a i díky tomu nepůsobí román ani po 70ti letech zastarale.
1) Prolog a Hari Seldon, to může být paralelně někdo, kdo v průběhu 4. století n.l. vykládá řekněme římskému císaři Constantiovi II. (337-361) či Valantiniánovi (364-375), že říše se chýlí k zániku, byť tomu tehdy zevnitř ještě nemuselo vůbec nic nasvědčovat. A zakládá Nadaci, která ponese kulturu a vzdělání. V tom Římě ji pak nesla např. církev, která se s říší také rozešla, ale vzdělání jaksi uchovala.
2) První a druhá krize Nadace a hrozící válka s barbarskými sousedním státy na troskách okrajových římských provincií - to může být nějaká Afrika, Kartágo sv. Augustina cca roku 430 a města, která si musejí před barbarskými Vandaly pomoci samy, i když na severu ještě Římská říše stále existuje, ale už nemá sílu nijak zasahovat. Na Nadaci se s tím vypořádává bravůrně Salvor Hardin. Jeho působení na Anakreónského vládce mi tak trochu připomnělo středověký poj o investituru, resp. tehdejší církev, která byla rovněž státem ve státě.
3) Další z krizí rozpadající se říše (to už je tedy ve 2. dílu Nadace a Říše ale pro tu podobnost s pozdněantickým Římem píšu sem). Poslední silný generál říše Bell Rioso versus poslední silný galaktický císař, kteří se střetávají mezi sebou a nemůžou tudíž ohrozit Seldonovu Nadaci. To zas vypadá velmi podobně jako střet římského císaře Valentiniána III. (425-455), který po vítězství svého vojevůdce Aetia nad Huny tohoto posledního velkého vojevůdce raději vlastnoručně zavraždil. Říkalo se tehdy, že si císař svou levicí uťal vlastní pravici.
Díky těmto paralelám se dalo v Nadaci celkem orientovat a i přes horší překlad se mi líbila.
Po Nadaci jsem sáhl, aniž bych věděl, o co se jedná. Jméno Asimov je neodmyslitelně spjato se sci-fi a Nadace je jedna z největších klasik žánru, a tak jsem se rozhodl tento půl století starý kousek prozkoumat.
Tento žánr má obecně tendenci knihy vystavovat zkoušce času, neboť čím více se autor pouští do sáho dlouhých popisů technologií a fungování celého světa, tím více hrozí, že za půl století se dílo bude jevit jako jeden velký nonsense. Nutno podotknout, že u Nadace jsem neměl tento pocit a může za to především fakt, že se jedná o dílo především politické.
Nadace je velmi specifický počin. Jelikož se nejedná o příběh jedinců, nýbrž celé Základny (což je druhý možný překlad díla), jež se má stát jádrem nové civilizace, tak se tu setkáváme s různými postavami, které následně opouštíme, neboť se příběh posouvá v čase. Tento aspekt knihy ji činí unikátní a nacházel jsem opravdové potěšení ze sledování vývoje celé této společnosti napříč 70 lety a z pozic různých hráču. Na druhou stranu mne mrzí, že už se nesetkám s charismatickým Hardinem či se samotným otcem Nadace Hari Seldonem. A to jsem ještě nijak více nezmínil sociálně-politické problémy, které tu Asimov zpracovává a řeší skvělými intrikami a jak už to u takových problémů bývá, podobné tu máme i dnes.
Nezbývá než dodat, že jsem byl Nadací příjemně překvapen a určitě se k ní vrátím v dalších dílech.
A také to, že tato klasika opravdu nepodléhá nekompromisnímu zubu času.
Klasika všech klasik. Není to novinka, někomu se to může zdát málo akční a vlastně všechny příběhy mají podobné schéma. Ale je to skvělé. A teprve jako součást cyklu Nadace to čtenář pořádně docení. A když se zapojí knížky o robotech, máme vizi budoucnosti lidstva, která začíná někdy v naší současnosti.
Překvapila mě jednoduchost, přímočarost a nadčasovost, kterou je tato kniha prodchnutá. Ohromila mě aktuálnost knihy. Doslova to křičí na vás, že my bychom také měli vytvořit Nadaci a pokusit se zachránit co se dá. Ale to by musel vytvořit někdo vědu psychohistorie. No a také nám chybí Hari Seldon, který by tu všechnu tíhu světa vzal na sebe. Kniha je o 50 let po jejím vzniku aktuálnější než v době svého vydání. Rozhodně doporučuji a i u této knihy si kladu otázku, proč jsem jí nečetl dávno před tím? Myslím, že v našem světě je stejná situace jako v knize, svět se řítí do prdele a my strkáme hlavu do písku a jedeme dál.
Číst to před takovými 40ti lety, bylo by to docela dobré. Dnes bohužel zoufale zastaralé. Po dalších dílech už nesáhnu.
moje nervy to je kravina
veď to nemá hlavu ani petu
strašná nuda je to skorej popis nejakého procesu z nejakým vedcom a následný dej už mi tak liezol na nervy že som to ani nedočítal
Více než scifi filosoficko-psychologicko politické drama... Za mě neuvěřitelně nadčasová kniha, kterou by si měl přečíst každý, který se chce dozvědět něco o skutečném světě, intrikách, konspiracích a manipulacích...
Báječné spojení Sci-fi a politiky, obvzlášť když přihlédneme k tomu, že vznikla v polovině 20. století. Kdybych datum vydání neznal, bez přemýšlení bych ji označil za literaturu současnosti.
Nadace vypraví přiběh z pohledu vědců, starostů planet, či kupců se kterými sledujeme velmi zdařile a chytře pojmutý příběh rozpadu a krize galaktické říše. Kniha tak vlastně prezentuje i tvorbu společností, národů a krize nestability, či rozpadu impéria.
Čtenář si musí uvědomit, že čte klasiku vydanou v roce 1951. Nemůžu ale souhlasit s názorem, že to není sci-fi, ale jen politika, úskoky a intriky. Bez těchto vlastností se neobešla generace lidí v průběhu předcházejících tisíciletí a budou stále aktuální i v budoucím světě, který dovedeme předpovídat jen pomocí vizi v režimu sci-fi. Někdy je taky důležité najít si čas pro listování i ve starém kalendáři.
Ono to ani scifi nie je, skôr strata času. Príjemná, ale stále len strata času. Keď si na nejaké mená a postavy zvyknete, príbeh poskočí o pár desiatok rokov dopredu. A zvykáte si znovu, na nové mená.
Viac ako scifi je to politika, úskoky, intrigy. Je to ako listovanie v starom kalendári. Nečíta sa to zle, ale dokopy nič sa neudeje.
I já se přidám k hodnocení od jarovia předemnou... Zřejmně jsem ještě nedospěl do oblasti života, kdy mne bude fascinovat filozofie... Těšil jsem se na sci-fi o budoucnosti, ale králové a regenti... Ale i přes občasný záblesk sci-fi ve formě molekulárního vrtáku, či atomového nože, jsem si připadal, že čtu spíše nějaký román situovaný do středověku...
Asi jsem toto kultovní dílo dostatečně nepochopila, ale vážně mě to nijak nebavilo. Vlastně nechápu, proč jsem to vůbec neodložila a došla až na konec. Možná jsem čekala, že se z toho nakonec něco opravdu vyvine... ale nestalo se tak, takže po zavření knížky nejsem o nic moudřejší než před jejím otevřením. Nadace na mě nezanechala žádné následky, nic jsem si z tohoto díla neodnesla. Možná by mi bývalo stačilo přečíst si předešlý komentář od Rihatamy, je to přesné shrnutí a nic víc se v knize neudálo :)
Nostalgie. To ta mě přiměla sáhnout vysoko do regálů mé knihovny a vytáhnout knihu, kterou jsem četla snad ještě na výšce. Detaily už jsem si nepamatovala, spíše pocity. Trochu jsem se bála, že žádné WOW už nebude. Ale. Už po přečtení prvních stran jsem si vše vybavila a pochopila, proč právě Asimovova Nadace udělala do mé šedé kůry mozkové tak hluboký zářez, zanechala nesmazatelnou stopu v mé duši a vysloužila si své věčné místo v knihovně. Psychohistorie a matematika. Víc Hari Seldon nepotřeboval, aby předpověděl budoucnost na tisíciletí dopředu. A tak galaxie jde kupředu a Seldon si může mnout ruce. Teda mohl by, kdyby býval žil. Protože jeho Nadace vyrazila po cestě obnovy a záchrany civilizace bojem proti Císařství. Prošla přitom stádii vývoje, jež známe z historie. Tato tak trochu filozofická a tak trochu sociologicko-společenská sci-fi mi prostě učarovala. A ať už byla Galaktická encyklopedie zástěrka a podvod či nikoli, citáty z tohoto nepsaného díla mi rovněž četbu příjemně zpestřovaly.
Hardinův aforismus: „Nikdy nedopusťte, aby vám morální skrupule zabránily udělat to, co je správné!"
Bájná Nadace je dnes již klasika žánru. Bezesporu patří do knihovny každého milovníka SF. Obsáhlejší komentář netřeba, nebylo by v něm nic objevného. Kniha se čte velmi snadno, autor měl dar psát komplexní texty velmi jednoduše. Příběh je chytlavý, pozadí galaktických událostí a pád impéria, velkolepé a přímo fascinující. Za zmínku též stojí neuvěřitelné nadšení atomovou energií, je krásné číst dnes něco takového.
Číta sa to samo, aj keď ide viacmenej len o politické dialógí postáv ktoré sú jedna nesympatickejšia ako druhá. Rozhodne chýba ľudský rozmer (jediná ženská postava - na to pozor pan Assimov) a menej "banálne" zápletky. Nasledujú spojlery: Je jasné že s každou politickou krízou sa Nadácia vysporiada, ved to bolo predpovedané vedecky (fajn ok, to mi až tak nevadí), ale pri obrovskom technologickom náskoku ktorý Nadácia má by bolo asi hlúpe keby ju niekto porazil. Príde mi to ako také zbytočné hranie sa zo slovíčkami keď pri lámaní chleba Nadácia vždy vyrukuje z tým že ovláda atómovú energiu a tým pádom je kríza zažehnaná, lebo má obrovsky navrch. A takto to ide v podstate príbeh za príbehom. Čo sa však mení na pozadí je politická kulisa, ktorá smeruje od moci vynútenej prostredníctvom gnosticizmu, ku moci ekonomickej. Thet´s all. Chcelo by to viacej obšírne a nápadite zobraziť Ríšu, a dej v širšom okolí Nadácie. To je podla mňa to čo čitateľov priťahuje na epických space operách - pompéznosť, výpravnosť, špecifická atmosféra, ale aj situačnosť. To znamená zobraziť veľké udalosti v malom ľudskom rozmere. Assimov si podla mňa vybral príliš dlhé časové obdobie aj územie. A ešte jedna vec - podľa mňa sa v románe pracuje s veľmi málo ikonickými predmetmi. Snad som postrehol len blaster, a logo Ríše na Lodiach. Chcelo by to viac takýchto záchytných bodov...ak niekto vie o čom hovorím.
Představte si, že byla vaše celá současnost plán. Filosofové a vzdělanci starověkého Říma, nejspíš stoikové, viděli rozměrnost své říše a zárodky jejího rozkladu. Předpokládali její pád a tak se rozhodli uchovat znalosti své doby a těch minulých. Dědictví antického Řecka přeložili do tehdejšího světového jazyka, pořizovali opisy vědeckých knih a učili své panovníky. Pro chod říše bylo nutné písmo a tuto nutnost vtiskli i do nového náboženství Knihy. Moc písma se pak šířila další staletí po pádu staré říše a z něj odvozovali noví panovníci svou legitimitu... Teď si to rozprostřete do rozměrů celého vesmíru.
"Vědecká metoda, čert aby to vzal. Není divu, že to s Galaxií šlo z kopce."
Asimov s jednoduchým jazykem na jednoduchých postavách (ale upřímně, když poslouchám politiky dneška, není to rozdíl, jen v umění manipulace mě nikdy nepřesvědčili) předvádí souboj lidstva o moc a sebezachování.
Cením zvraty a nápady. Základní kámen dobrého sci-fi.
Jak už psali jiní - nic se tam neděje, je to vlastně nudný, samá politika a spousty jmen, které se vždycky změní, když už se jakž-takž začnete rozkoukávat.
Ale přesto. Přesto mám z knihy nějakým způsobem naprosto boží, geniální a totálně dobrý pocit, přenesla se na mě z ní jakási atmosféra a s láskou na ní vzpomínám.
Štítky knihy
space opera sci-fi zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Některé věci v Nadaci dnes působí úsměvně: například že za tisíce let, až se bude lidstvo přemisťovat mezi galaxiemi vesmírnými loděmi, si budou lidé stále píchat inzulín či platit mincemi. Na druhou stranu bychom neměli literární dílo posuzovat tak přísně: na začátku padesátých let, kdy kniha vznikala, byl přeci nepředstavitelný i internet, což je při čtení poměrně patrné. Knihu osobně vnímám jako svědectví toho, jak velký technický krok kupředu lidstvo v posledních desetiletích udělalo. Jinak je Nadace čtivý, nepříliš náročný a nijak hloupý román. Další pokračování jsou již slabší, tam Asimovi podle mého uškodil bacil grafomanství.