Základna
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107578/bmid_zakladna-107578.jpg
4
1450
1450
Nadace / Nadácia série
1. díl >
Po dlouhých dvanácti tisíciletích existence spěje galaktická Říše pomalu, ale jistě k zániku. Prozatím jsou však trendy vedoucí k jejímu rozkladu sotva postřehnutelné – vysledovat je dokáže pouze geniální matematik Hari Seldon. Na základě psychohistorického modelu předpoví, že po pádu Říše čeká galaxii nepopsatelný chaos a že následná éra barbarství se protáhne na celých třicet tisíc let. Seldon se však s touto myšlenkou nehodlá smířit. Na samém okraji galaxie proto založí na planetě Terminus Základnu, která má nejen uchovat kulturu a vědění předchozích věků, ale stát se i zárodkem Druhé říše. Toto je příběh prvních dvou set let její pohnuté historie... Anglické slovo foundation má více významů, kromě nadace může znamenat také základna. V letech 1985–1988 vznikl v samizdatu překlad úvodního dílu pod názvem Základna. Tento název překladatel Jindřich Smékal písemně konzultoval přímo s Isaacem Asimovem – v dopise poslaném 22. 2. 1988 v angličtině popsal (podle Chamber's Dictionary, Londýn 1966) český význam slov nadace a základna a autor ve své odpovědi z 15. 3. 1988 výslovně uvedl, že v českém případě dává přednost slovu Základna; fotokopie dopisu bylo vložena ve vydání na závěr překladatelova doslovu. Text dopisu zní: Dear Mr. Smekal, I have always thought of my FOUNDATION as "the groundwork or basis" - - - of the Second Galactic Empire, that is. I would therefore prefer Zakladna. Isaac Asimov... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1989 , AF 167Originální název:
Foundation, 1951
více info...
Přidat komentář
Série Nadace u mě nefungovala tak dobře jako série o robotech. Nelíbil se mi totiž ústřední nápad s psychohistorií, kolem které se celá ta série točí. Psychohistorie (vymyšlená Hari Seldonem) je fiktivní matematická metoda, jak předvídat vývoj společnosti v budoucnosti. Škoda že Asimov neveděl nic o deterministickém chaosu, efektu motýlých křídel a teorii chaosu. Často drobné náhody rozhodují o tom, kterými ze dvou zcela rozdílných větví se vývoj vydá. Např. v minulosti je prokázáno, že nedávno žilo na zemi jen pár tisíc jedinců homo sapiens. Stačíl menší virus a dnes bychom tu nebyli. A tato vědecká nevěrohodnost mi bránila sérii naplno si užít.
Logická, úchvatný nápad, parafrázuje světové problémy a lidské přístupy, mnohdy hloupé, k nim. Vyprávěno převážně skrz dialogy, které oživují místo a baví, kniha je tak velice čtivá. Fandíte hrdinům, kteří pochopili Seldona, jsou geniální a mají své plány. A vás baví poznávat, jak to geniálně vymysleli a jak bezkonfliktně udržují bezbrannou a cennou Nadaci na živu.
Knihu jsem nečetl naráz. Zkraje jsem byl namlsaný. V podstatě jde o popis několika epoch rozvoje Nadace, invazí do okolního vesmíru a strategií podmanění a rozmachu. Ukázka toho, jak může jít duchovno a obchod ruku v ruce. Zda v sérii budu pokračovat - nejasné.
Krásně napsané sci-fi s úžasnou myšlenkou, které jsem zhltnul v podstatě na tři posezení.
Navíc při představě, že je to kniha z roku 1951 mi padá čelist k zemi.
O sérii vím už mnoho let, ale dostala jsem se k ní až po třicítce. Navíc jsem se dostala k audioverzi, která značně prohloubila vnímání příběhu. Námět je hodný zamyšlení i v kontextu naší doby. Opravdu by mě zajímal názor nějakého současníka na vývoj života na Zemi a osud lidí tisíce let dopředu, na základě nějakého relevantního výzkumu.
Jak už tu někdo psal, postavy moc nevynikly. Asi bych měla problém příběh vnímat, kdybych jej četla. Jenomže z poslechu vzniká takový trochu jiný druh zážitku a za ten jsem vděčná. Dnes ráno jsem "nakousla" díl druhý :).
Jedna z těch mála knih, které se musejí číst v klidu, kdy jste soustředění a dovolíte svému vědomí, aby se ponořilo do děje. Celá podivuhodná idea předvídání budoucnosti pomocí psychiky davu je totiž složitá, ale orientace v hlubokém futuristickém vesmíru s řadou osobitých postav je už sousto, ke kterému je třeba přistoupit se zájmem dějové linie pochopit. Je to trochu náročné, ale výsledek stojí za to - podle mého se jedná o jednu z nejpovedenějších sci-fi,jakou jsem četl.(I když pravda,zas tak moc jich není)
Vybráno jako klasika sci-fi. A nezklamala. Předpovězení vývoje civilizace na tisíciletí dopředu je neotřelý nápad.
Právem oceňovaná klasika sci-fi žánru: setkání s ní bylo fascinující. Z ústředního tématu vytvořil Asimov řadu překlenutí i do dalších témat - obdobně jako s dějem, kde znázorňuje vždy určité úseky a příběh konkrétních postav, zasazuje i faktické jednotlivosti do globálního kontextu. Dojem z té provázanosti je mimořádný... Chytré, promyšlené, provokující. Věřím, že jakkoliv může být téma utopické, mechanismy fungování společnosti i mentalitu lidí vystihl Asimov bravurně.
S největším napětím a zaujatostí jsem četla hlavně Hardinův příběh - jeho chytrá předvídavost, věcnost a styl mu zajistily značnou pozoruhodnost nejen v knize samotné, ale i napříč knižním světem...
Moje prvni setkani s Asimovem a nejak nevim co si o knize myslet. Zacatek me zaujal, ale nasledne casti mi prisly dost podobne zejmena opakujici se Seldonovou krizi jejimz reseni bylo nic nedelat. Knihu bych doporucila spis muzskemu pohlavi. Vecne politikareni me moc nebavilo.
Nadace na mě působila trochu jako sbírka povídek, ve kterých se některé postavy objevují opakovaně. Kvůli tomu se člověk může v ději občas trochu ztrácet, jelikož jednotlivé části od sebe dělí dlouhá časová období a objevuje se v nich hodně různých postav. Takže může být obtížné se ke knize vrátit, pokud ji třeba na delší dobu odložíte. Pokračování si ale určitě časem přečtu.
Mimochodem, Asimov tuto knihu napsal, když mu bylo pouhých 21 let!
Tato knížka je v mojí osobní top ten. Asimov se při jejím psaní nechal inspirovat rozkladem římského impéria. Tomu už se sice svoji slávu obnovit nepodařilo, Nadace byla na konci série úspěšnější.
Supr jak se Nadace, jako civilizace založená na znalostech, v galaxii prosazovala jako starostové, obchodníci či kouzelníci,
"Ten chlap je tak zatraceně chytrý!" Tuhle větu jsem si na adresu Isaaca Asimova v duchu opakoval snad tisíckrát. Platí to totiž o každém aspektu jeho psaní - chytře napsané postavy kují chytré plány v chytře napsaných dialozích, které ženou děj do chytře promyšlené pointy. Přestože většina scén sestává pouze z rozhovorů, je kniha napínavá jako guma od tepláků a nenechá vás ani na vteřinu vydechnout.
Nemohla jsem se do toho začíst, fakt jsem se snažila. Prostě jsme si s Nadací nebyly souzeny.
Moje druhá knížka od Asimova a určitě ne poslední.
Skvělá interpretace příběhu, jak se z malé organizace vědců a učenců, stává na okraji galaxie mocná "instituce".
Vědec Hari Seldon, rozvinul vědu zvanou psychohistorie, kterou dovedl na vrchol jejích možností.
Psychohistorie pracuje se statistikami miliard lidí, matematicky zkoumá reakce na podměty.
S pomocí psychohistorie vyhodnotil sociální a ekonomické tendence doby, sledoval průběh vzniklých křivek a předvídal pokračující a neustále se zrychlující pád civilizace.
Pád říše se už nedá zastavit, tak Hari Seldon zakládá organizaci složenou z výkvětu vědecké sféry, zakládá tak zvanou "Nadaci" na okraji galaxie, která má zkrátit nadcházející epochu barbarství.
Ve světě technologického a vědomostního úpadku, se dostává díky technologickým "zázrakům" v galaxii, kde se šíří rozpad říše, zavládá chaos a barbarství do pozice obchodní, "božské" velmoci. Atomové vynálezy Nadace mohou ovládat jen "kněží" (vědci) v "chrámech" (atomové elektrárny).
Později se, ale ukáže, že tenhle systém už není produktivní, tak se dostanou k moci Kupci Knížata, kteří začnou ovládat sousední království prostřednictvím obchodu a prosperity.
Nadace, se na cestě k vybudování Druhé říše, musí potýkat s překážkami, tak zvaně s "Seldonovy krize". Nikdo, krom geniálního vědce neví, kdy a kolik těch krizí musí Nadace překonat, aby bylo dosaženo jejího úkolu.
Geniální příběh, jak jeden vědec tahá za nitky dějin celé galaxie i po smrti.
Jen Hari Seldon ví, jak to všecko skončí....
V knížce, můžeme určitě najít jisté podobnosti ze současného světa.
Kdy nás ovládají obří korporátní instituce, skrze konzumní společnost.
Nemá důvod, proti tomu bojovat, protože nám to takhle vyhovuje a jsme spokojený...
Nebo ne ?
V prvním dílu nadace se mi nejvíc líbil vynikající popis vnitřního rozkladu Impéria. Tak nějak myslím, že velké civilizace končí, když dosáhnou svých hranic, začnou se příliš starat o nesmysly, nejsou už schopny něco dále rozvíjet. A zvláště pikantní bylo na konci, kdy mnoho lidí sice ještě používá vyspělé technologie, ale díky úpadku vzdělání a absenci jakékoli snahy rozumět věcem kolem sebe už nechápe jejich podstatu a považuje je za magii.
Přesto, že se o Nadaci mluví jako o románu, jde vlastně o sérii vnitřně logicky provázaných novel. A s vědomím toho, že je Asimov začal psát v padesátých letech, člověku nezbývá, než se poklonit jeho géniu. Některé motivy se dají vysledovat i v "Dunách" Franka Herberta i jeho následovníků, na několika místech, zejména pozdějších dílů, si člověk se slzou v oku vzpomene na českého průkopníka sci-fi, J. M. Trosku.
Nadace je první díl sedmisvazkové ságy o Nadaci. Já jsem v mládí od Asimova četl jeho povídky a romány jako Já robot a Ani sami bohové, ale do Nadace jsem se pustil relativne nedávno. Musím říct, že začátek byl docela dobrý, ale pak se to tak nějak vleklo a já se místama ztrácel. Ale vydržel jsem, a dobře jsem udělal. Kolem poloviny knihy se vše srovnalo, kontury příběhu vystoupily ostřeji, a já se dostal do vleku Asimovova génia. Další dva díly Nadace I (Nadace a Říše, Druhá Nadace) a zejména čtyři díly Nadace II (Nadace na hranicích, Nadace a Země, Předehra k Nadaci a A zrodí se Nadace) mne naprosto uchvátily a považuju je za top dílo světové sci-fi. Mimochodem - doporučuji číst knihy v tomto pořadí, i když poslední dva díly dějově předcházejí díl první. To nejlepší patří nakonec, kdo mne poslechne, nezalituje :-) Ještě snad poznámka k překladům - koluje jich několik, více či méně povedených. Za klasiku považuju první tři díly od Janiše, další dva díly od Tschorna a zejména skvělá je Daniela Orlando v závěrečných dvou.
Nebylo to úplně to, co jsem od toho díla očekávala.
Nejspíš jediná kniha, která se mi zatím od tohoto autora moc nelíbila.
Štítky knihy
space opera sci-fi zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Četl jsem kdysi na gymplu. A dnes jsem se k ní vrátil. Tak ano, je to klasika, námět i v současné době neotřelý, ale holt ty dialogy a minimum akce... nevím, už jsem se do toho tak neponořil.