Naděje na konci světa
Sarah Lark (p)
Persie, uprchlický tábor u Isfahánu, rok 1944. Tady skončí osmnáctiletá Polka Helena se svou mladší sestrou Luzynou po strastiplné cestě Ruskem a Persií poté, co byla jejich rodina deportována ze Lvova na Sibiř. Když má několik set polských sirotků dostat azyl na Novém Zélandu, vzklíčí v Heleně naděje. Je však na transport příliš stará. Luzynu naproti tomu vyberou, i když o vystěhování nestojí, protože má v táboře přítele. Ačkoli se Helena cítí provinile, hrozně jí závidí lístek, který znamená záchranu života. Pochopitelně na sobě nedá nic znát a přesvědčuje sestru, aby odjela. Přesně v hodinu odjezdu stojí s Luzyniným zavazadlem na shromaždišti. Luzyna se ale neobjeví…... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Eine Hoffnung am Ende der Welt, 2015
více info...
Přidat komentář
CESTA ZA NOVÝM ŽIVOTEM.
Helena přežila krutost Sibiře, práci v dolech, smrt rodičů.
Stará se o mladší sestru Luzynu a doufá, že budou moci odjet na Nový Zéland do bezpečí.
Všechno se však zvrtlo...
Je to příběh o naději, odloučení a nové šanci. To co se stalo na lodi, cestou na Nový Zéland, bylo příšerné. K tomu bezmoc a strach z deportace...
Moc se mi líbila část odehrávající se na statku. Zvířata jsou vždycky dobří terapeuti :-) a je vidět, že autorka miluje koně a psi :-), jako já :-).
Líbila se mi lehká romantická linka :-). James byl skvělý člověk a celá jeho rodina taktéž.
Hezká knížka :-)
Válečný román? Ne! Historický román? Ne úplně.. No nakonec to byla romanťárna level milion, ale bylo to roztomilé...
Tato kniha pohladila po duši, byla tak nenucená a čtivá. Užila jsem si ji a přečetla ji jedním dechem. U této knihy nemusíte vůbec přemýšlet a necháte se unášet příběhem polky Heleny, která si prošla sice peklem, ale neplánovaně se vydala cestou za štěstím. Stále však vzpomíná na svou sestru, kterou opustila, ačkoliv jejich matce slíbila, že se o ni postará. Co se stalo a jak se to stalo? Račte vstoupit do knihy..
Líbí se mi neotřelé téma Nového Zélandu a pohled na původní ( i když trošičku nepůvodní) obyvatele. Maorové a jejích kultura knihou krásně prostupují.
Pěkné odpočinkové čtení.
Takové poklidné čtení bez nějakých výrazných vln, nenadchne, ale ani neurazí. Dalo se to.
Kniha se hezky četla, vůbec mi nevadilo, že se místy podobala spíš červené knihovně než válečnému románu. Zajímavý a napínavý příběh.
S chutí jsem si při ní odpočinula a přišla na jiné myšlenky.
Nějak mi ta Helena někdy až štvala. Přišla mi až posedlá svou sestrou Luzynou. A ta přitom myslela jen na sebe a svůj prospěch. Evidentně pro něj byla schopná udělat cokoli. Helena se jí hodila jen aby jí tahala a omlouvala její průšvihy. Dalo se to číst, ale žádný zázrak.
Mě se to líbilo, uvítala bych knihu klidně delší, více prouhloubený třeba děj v Persii, Jamese v Anglii.. . Největší překvapení byl návrat na Kiward, kde volně pokračoval příběh Jacka a Glorie z triologie na N. Zélandu.
Jímavý příběh podložený historickými fakty. O některých z nich jsem ani nevěděla. Mně se knížka líbila zrovna tak, jako všechny, které jsem už od autorky četla.
Chudičký romantický příběh, který se ale snaží tvářit skoro jako "válečný román" (veze se na vlně zájmu a na jediné málo známé epizodě, která ale stejně není dobře v úvodu popsaná - stále mi vrtá hlavou, jak se chudáci Poláci přesouvali ze Sibiře ke Kaspickému moři, v roce 1944). Jako další podstavec použila autorka "svůj" Nový Zéland: ovšem zase ujela hned v několika záležitostech, které jsem si ze zájmu o skutečnost raději vyhledala jinde - 1) Novozélanďané ve druhé světové válce válčili řádně, schopní byli odvedeni (nikoli tedy jako dobrovolníci) a válčili na mnoha frontách (přehledně a stručně , a to dokonce každý 10.! (a obětí měli taky poměrně mnoho, naštěstí se ale neopakovalo děsivé Gallipoli první světové války). A to "odvolání" schopného letce z Británie a jeho návrat domů s raněnými, za těchto podmínek a v té době, mi připadá úplně absurdně nerealistické. 2) V knize je uvedeno, že Nový Zéland získal nezávislost na Británii roku 1947, což není pravda - bez nějakého dalšího upřesnění; je nadále konstituční monarchií a součástí Commonwealthu.
V knize mi vadily také maorské pojmy bez dostatečného objasnění. Pak taky nevím (spíš tomu nevěřím), zda na vzdálené osamocené farmě mohli mít v roce 1945 telefon...
Překlad tomu všemu taky nepomohl, jakoby nebyl dodělaný ("paisley vzor") a ta jména uvozená v českém překladu Mr., Mrs. a Miss, to byla vážně hrůza. A těch překlepů: např. na jedné stránce se pravidelně střídal Isfahán s Isfahámem.
Sotva 50%.
Pozn.: novozélandskou autorčinu ságu jsem četla už před nějakou dobou, ta byla vcelku zajímavá a čtivá, nyní načínám ságu karibskou, uvidíme...
Námět knihy zajímavý, ale zpracování takové odbyte, příliš strohé. Podruhé číst určitě nebudu.
Od Sarah jsem čekala teda větší pecku. Ke konci jsem se úplně nudila, ale líbila se mi spojitost s předešlými romány, které byly opravdu o dost lepší.
Krásná oddechová knížka, vůbec mi nevadilo, že se místy podobala spíš červené knihovně než válečnému románu. S chutí jsem si při ní odpočinula a přišla na jiné myšlenky.
Od Larkové není nic tak dobré, jako starší novozélandská sága z doby osidlování ostrova. Tenhle nový román střídá prostředí od Sibiře přes Persii až na Nový Zéland, ale nikde se pořádně nezastaví, všude klouže po povrchu. Příběh je předvídatelný s očekávaným happy endem, nakonec nejzajímavější pro mě byl návrat na Kiward k postavám z původní trilogie. Snaha zapojit do příběhu maorské zvyky a mytologii, ale jsou spíš zmíněné, než že by v ději hrály nějakou roli. Na plné 4 hvězdy to není, něco mezi 3 a 4, a to se zavřenýma očima.
Ze začátku zajímavé čtení, spousta nových informací (polští občané zavlečení do Ruska Stalinem a jejich další osudy a pomoc spojenců). Ke konci neustálé odkazy na starší knihy autorky, děj začal být rozvláčný, někdy mi připadalo, že autorka nemá co psát a chce to mít co nejdříve za sebou.
Knihu jsem si koupila a dost se na ni podle anotace těšila, bohužel jsem ji nedočetla, byla jsem skoro v polovině, ale dál jsem to nedala. Zklamání, pro mě kniha o ničem co by mě donutilo číst dál.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) 20. století Nový Zéland Poláci přistěhovalci, imigrantiAutorovy další knížky
2011 | Ranhojička |
2010 | V zemi bílého oblaku |
2014 | Ostrov tisíce pramenů |
2011 | Maorčina píseň |
2012 | Volání ptáka kivi |
Hezký milostný příběh, ale velmi předvídatelný. Hlavní hrdinka se zpočátku zdá velmi praktická a schopná, později jsem ji však vnímala spíš jako naivní až hloupoučkou. Knížka se nicméně četla velmi dobře. Jako oddechovka na léto byla fajn :)