Náměsíčník
Lars Kepler
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 10. díl
Mohl mladík v náměsíčném stavu vraždit? Joona Linna řeší s pomocí hypnotizéra stockholmský masakr sekerou. Připomíná to zvířecí jatka: stěny, strop i podlaha karavanu jsou pocákané krví, povalují se tu části lidského těla. Přivolaný policista vidí, že patří muži. Jde o první z nalezených rozčtvrcených obětí, které zdánlivě nemají mnoho společného. Jediným očitým svědkem krveprolití je sedmnáctiletý Hugo – syn slavného spisovatele, trpící vzácným druhem náměsíčnosti. Naneštěstí si nic nepamatuje. Případu se ujímá komisař Joona Linna, který požádá svého starého přítele, psychiatra Erika Mariu Barka, aby pomocí hypnózy zjistil, co Hugo ve spánku viděl. Přál by si mít ve vyšetřovacím týmu i bývalou kolegyni Sagu Bauerovou, jež se po tragické smrti mladší sestry uzavřela do sebe. Je však připravená stát se zase komisařkou? Zatímco se Hugo s pomocí lékaře noří do hlubin podvědomí, mrtvých přibývá… Jubilejní desátý díl fenomenální krimisérie z pera věhlasného švédského dua.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2024 , OneHotBookOriginální název:
Sömngångaren, 2024
Interpreti: Pavel Rímský
více info...
Přidat komentář
Nuže, bylo to dobré, bylo to velmi surové, dostatečně morbidní, bylo to do značné míry severské, ovšem se závěrem mám trochu problém, řekněme zázrační přeživší... Ti mi u Larse Keplera trošinku leží v žaludku. Chtějí vyvážit tu bestialitu, stříkající ze všech stran? Eeee.... Dobře.
Ze začátku jsem byla trochu zaražená, přišlo mi, že všichni jsou nějak divní, divně mluví, chovají se a jednají. Jako by "náměsíční" byli všichni. Ano, možná na tom má část "viny" i audio v podání Pavla Rímského - několik dílů jsem poslouchala a jeho lehce patetický projev jsem pořád měla v hlavě i při čtení. Postupně mě tenhle pocit celkem opustil a knížka dostala spád. Když pominu, že, jak to tak bývá, některé Joonovy kousky byly mimo realitu a asi by při podrobném zkoumání ne všechno prošlo přísnou logikou, nakonec jsem si jeho další dobrodružství vychutnala. Nejsilnějším dílem série pro mě ale stále zůstává Písečný muž.
Když to vezmu kolem a kolem, kniha splnila, co se od ní očekává. U thrilleru se chcete především bát. A toho se mi tu dostalo plnými doušky. Takže spokojenost. A jestli se tam vyskytly nějaké nelogicnosti ? Moje hlavinka se tím netrápí.
Kniha je opravdu plná akce, napětí a zvratů. Polovina knihy mě vážně úplně pohltila, ale potom mi to všechno přišlo zvláštní. Především jak jedna z hlavních postav, muž a žena chtějí napsat o tom vraždění knihu. Dost jsem si to asociovala přímo s autory a moc mě ta jejich myšlenka nenadchla. Nicméně zápletka byla originální, na to že to byl už 10 díl, tak se dost povedl.
Náměsíčník mě hodně bavil a za mě určitě lepší díl než Pavouk. Přibyly kaluže krve, ale nadschopnosti vraha, stejně jako v každém díle, zůstaly. S celkovým rozuzlením jsem byla spokojená a také lehce překvapená. V průběhu čtení jsem měla asi tři tipy na vraha a ukázaly se jako liché. Pěkné, klasické Keplerovské.
Pořád dobré, napínavé, přečetl jsem za dva večery. Překvapilo mě, že vraha a jak to s ním dopadne jsem tentokrát odhalil už asi na stránce sto, ale skoro až do konce jsem si lámal hlavu nad tím, co ho s oběťmi spojuje. Jasně, je to fantasy, ale dokáže vtáhnout do děje. V té závěrečné vánici jsem intenzivně přikládal do kamen, aby mi z ní nebyla zima. Výstižné popisy. Zvlášť, když máte se severskou zimou zkušenost a některá popisovaná místa jste osobně navštívili. Severské detektivky mám rád, mají svůj styl. Joona Linna, Hary Hole, Martin Beck.. Tihle tři mi plní v knihovně dost místa.
Chápu, že říct o někom, že je normální, je poněkud fádní a nejasné. Přesto si dovolím konstatovat, že v této knize není normální prakticky nikdo. To teda je sestava! Fakt ale je, že je to dobře napsáno a ti, co mají sklony si při napětí kousat nechty, mohou při čtení této knihy přijít i o část prstů. Možná si, stejně jako já, budete myslet, že pachatel je zcela jasný... Jsou to moc dobří a chytří pisálkové. Na závěr by si dámy měly připravit kapesníček.
Saša a Lexa se nám zase jednou urvali ze řetězu! Typická Keplerovina. Hodně vražd, hodně brutality, hodně nelogické chování postav, hodně nesmyslů... A tentokrát to dotáhli fakt do extrému. Pravda je, že se to čte skvěle, napnutý budete, jak kšandy, a dočíst do konce to prostě musíte, i když si budete říkat, jaká je to hovadina. Takže na pobavení a odreagování dobrý.
To byl fičák. Brutální vraždy, tedy hodně brutální. Zápletka zajímavá, vraha jsem typovala několikrát a ani jednou dobře. Vždycky jsem si říkala, to musí být on, ona a zase falešná stopa. Keplerovci umí. Opět zvažuji, zda si celou sérii nepřečtu od začátku.
(5. 1. 25 - 911 - 2)
Jedním slovem - masakr. Keplerovci dosti přitvrdili a po dlouhé době jsem se zase bála u knihy, klobouk dolů. V příběhu je hodně brutality a sexu což hodnotím kladně. Samozřejmě, že je to celé pritazene za vlasy,jako vždy, a to k tomu prostě patří. Joona je superman :) vraha jsem tipla špatně, dostali mě (už zase). Celá ta zápletka se mi líbila, celkově jeden z nejlepších dílů série. Paráda.
Jo, nová keplerovka se povedla, je tam zápletka, šílený sériový vrah, kterého jsem opět netipla správně, a napínavé je to až až. Závěr byl možná trochu unáhlený, najednou se všechno sešlo, navíc mi to přišlo trošku přitažené za vlasy, především počínaní vraha. Co mě zaráželo byl vztah Huga a Olgy a že to nepřišlo nikomu divné. No ale jinak super a doufám, že nás čeká další díl. Chceme zpátky Sagu a víc ze života Joony.
klasická Keplerovka, která se dobře čte, ale že by patřila mezi jejich nejlepší díla se úplně říct nedá. Tentokrát mě navíc zklamalo finální rozuzlení, které je sice nečekané a na samotném konci i celkem logicky vysvětlené, ale i tak sem měl docela problém se s ním srovnat...6/10
Zase skvělý,kvalita nespadá, ten konec mohl být klidně míň drsný, ale nevadí, čte se to jedním dechem. Také se těším na další.
Souhlas těmi, komu vadí nsfmíru brutální popis vražd
Jinak vrlmi dobrà detektivka se zajímavými.postavami, napětím a kupodivu i vtipem. To.nebývá často!
Musím se přiznat, že tentokrát na mě brutální až moc.