Národní třída
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165828/bmid_narodni-trida-cy2-165828.jpg
4
623
623
Klub osamělých rváčů. Hlavní hrdina, přezdívaný Vandam, vypráví příběh svých životních soubojů s městem, nedávnou minulostí a rodinnými démony. Drsná a zároveň melancholická novela ze sídliště, kde lidé a domy vzdorují přírodě i neodvratnému zániku. Nový Rudiš zasáhne čtenáře přímo na solar. Inspirováno skutečnými událostmi. „Vždycky může vyhrát jen jeden. Takhle a ne jinak funguje svět. A když zkusíš někoho zmlátit, tak pochopíš, jak to funguje a nebudeš mít už potřebu dál pátrat a tápat. Někoho poučíš o životě a sám budeš taky poučenej.“... celý text
Přidat komentář
Knihy Jaroslava Rudiše mám moc ráda, i tato je skvělá, taková sídlištní balada. Film mě ale vůbec nebavil.
Rudiš mě baví. Četla jsem jeho Český ráj, a právě Národní třídu a ráda po jeho dalších knihách sáhnu v momentě, kdy chci takovou tu oddechovku, která ale zdaleka není blbá. Jeho příběhy jsou docela banální, hlavní hrdinové poměrně archetypální mužští, a tak předpokládám, že je to hlavně stylistika, pro níž si ho jako autora nesmírně vážím. Národní třída je v podstatě Vandamův monolog směřovaný k jeho synovi, z něhož chce vychovat stejného bojovníka, jakým je on sám. Jediný dialog vede se servírkou Lucií. Příběh i přesto působí velmi dynamicky, autor používá pro něj tolik typické krátké, úsečné věty a repetitivní slova a slovní spojení (cajk, poučit o životě). Vandam je postava tragikomická, stereotypní, a přesto nesmírně plastická. Každý jistě takového Vandama ve svém okolí má. Pointa příběhu je poměrně překvapivá, kam ale vede samotný závěr, je čtenáři víceméně jasné. Národní třídu jsem poslouchala v audiopodobě. Vandama nadaboval Hynek Čermák a panebože, dovedete si vůbec představit větší trefu do černého? Velmi se hodí i k jeho filmovému obrazu. Dialog s Luckou (Kristýnou Frejovou) je velmi dynamický a oba narátoři předvádí svůj um naplno. Audioknihu tedy v tomto případě rozhodně doporučuji, myslím, že příběhu dodává další rozměr.
Žijí mezi námi a mají volební právo... Zajímavou formou napsaný příběh nezajímavého sráče. Ale rozhodně lepší než film.
Nejvíce mě kniha zaujala svým stylem vyprávění příběhu. Hezky se mi četla a líbila se mi více než film.
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Hynka Čermáka.
Kniha je lepší než film, ve kterém spousta souvislostí chybí. Bez přečtení knihy, dle mého názoru, film nepochopíte.
Národní třída je taková drsná jednohubka z pražského sídliště, Národní třídy, putyky Severka a příměstského lesíka. Cajk. Na začátku mě okamžitě překvapil zkratkovitý, ale trefný jazyk. Cajk. Vandam je tragická postava, která to nemyslí zle, ale je tak nějak předurčena dostávat se do trablů. Cajk. Z knihy jsem se mimo jiné dozvěděl, že jilm je branou někam jinam, ale to je jinej příběh. Cajk. Nejspíš sáhnu i po další tvorbě Jaroslava Rudiše, abych byl poučenej o životě. Cajk. První a poslední kapitola je černej humor toho největšího kalibru. Cajk. Teprve na konci vám všechny souvislosti zapadnou do sebe. Cajk.
Za některá slova, některé věty a strany bych dala plný počet. Jako celek, hm, no, na rozpacích.
(SPOILER) Národní třída mě zaujala o dost víc než Český ráj, možná i proto, že se víc soustředí jen na Vandama, možná proto, že už jsem byla na Rudišův styl víc připravená. V každém případě mi tady to zdánlivé motání v kruhu a plácní nesmyslů, které ale ve finále dává smysl celé knize i osudům "hrdiny" přišlo opravdu účelně použité. Závěrečný kop s otočkou, kdy se dozvíme, jak to na té Národní vypadalo, bylo jen třešničkou na dortu. P.S. Ačkoliv jsem film neviděla, celou dobu mi před očima běhal Hynek Čermák. No, možná i on se na výsledném hodnocení podepsal. :-)
Velmi prostý příběh, velmi neotřelá forma. Když si představím, že takových jsou plné okraje měst a mají také volební právo...
Příběh Vandama ze Severky v pražských Čimicích. On to byl,kdo začal lustopad 1989. První rána na Národní. Liseři z Čimic.
Výborně napsané. Zkratkovitý,ale velmi výstižný jazyk.
(2016)
Trochu jiné než film, který trochu více tlačil do humoru (hlavně černého). Hlavní postava je člověk, který to nemyslí nijak zle, ale život ho posunul na kolej, na které se prostě už nedá brzdit. Dojedete s ním na konec?
Jaroslava Rudiše moc obdivuji, je to moje krevní skupina. Dokáže psát tak geniálně, že jeho postavy jsou jako skutečné, mají skvělé hlášky, vtipné, přiblblé, hloupé, trapné, ale živoucí. Pod slupkou sprostých slov a siláckých řečí ukazuje citlivého zranitelneho skutečného člověka. A když to čte Hynek Čermák, tak je to opravdu literární lahůdka.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Panu Čermákovi jeho chlapácký přednes věřím. Výborná kniha, kterou pozvedl o level výše. Musím si najít další Rudišovu knihu, abych se poučil o životě. Moc se mi kniha líbila a za sebe ji doporučuji. Dávám pět hvězd
Smutný příběh. Po Českém ráji jsem byl připravenej, po Narodní třídě cajk a poučenej.
První dojem byl zvláštní, ale brzy jsem si na heslovitý styl vyprávění zvykla a zkratkovitost mi pomohla pochopit myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Ten si myslí, že má všechno srovnané, nalinkované, bordel je potřeba uklidit a v hlavě mít jen ty pravé chlapské hodnoty. Ale ve skutečnosti se náš hrdina ztratil v lese jako jeho rodiče. Na dokazování si, že jsem dospělý, silný a čistý, ne jako tamti čmoudi, se asi shodne víc českých nacionalistů. Toto zachytit byl nejspíš Rudišův účel. Pak také nastínit prapůvod tohoto přístupu ke světu skrývající se v traumatu.
Štítky knihy
zfilmováno násilí osamělost sídliště panelové domy, paneláky podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Knížka se mi do ruky dostala náhodou o víkendu na zapadlé chalupě v Orlických horách, přelouskal jsem ji ve volných chvilkách. Z počátečního mírného znechucení hrdinou jsem se posouval ke stále většímu zájmu o jeho osobu až po silné spoluprožívání závěru jeho příběhu. Rudiš píše o pro mě nevábném světě společenských vyděděnců, ale přesto - nebo právě proto, že to píše tak výborně a přesvědčivě - je taková exkurze do cizí hlavy ohromný zážitek. Vlastně až na ten společenský hnus tomu nemám co vytknout.