Národní třída
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540054/bmid_narodni-trida.jpg
4
622
622
Klub osamělých rváčů. Hlavní hrdina, přezdívaný Vandam, vypráví příběh svých životních soubojů s městem, nedávnou minulostí a rodinnými démony. Drsná a zároveň melancholická novela ze sídliště, kde lidé a domy vzdorují přírodě i neodvratnému zániku. Nový Rudiš zasáhne čtenáře přímo na solar. Inspirováno skutečnými událostmi. "Vždycky může vyhrát jen jeden. Takhle a ne jinak funguje svět. A když zkusíš někoho zmlátit, tak pochopíš, jak to funguje a nebudeš mít už potřebu dál pátrat a tápat. Někoho poučíš o životě a sám budeš taky poučenej."... celý text
Přidat komentář
Tak mě Rudišův Vandam poučil o životě. Učinil tak čtivě, osvěžujícím stylem. A já mu děkuji za pohled do mně vzdáleného životního stylu.
Rudiš pokračuje v mapování figurek, v jejichž příbězích se zrcadlí kousky dějin. A dělá to zábavným způsobem.
První setkání s Rudišem. cajk. cajk. Novelka z prostředí sídliště a plná existenciálních otázek lidského bytí. Přečteno jedním dechem, ale žádný zázrak se nekonal. Četba pobaví, dokonce i na několika místech. Ale to je zase jinej příbeh
Národní třída není Rudiš tak jak ho známe, nicméně se jedná o silný příběh psaný bravurou jemu vlastní. Je škoda, že jsem zhruba od poloviny tušil pointu. To ale knize na kvalitě neubírá.
Nemůžu si pomoct, ale při čtení týhle knížky furt slyšim Rudiše, jak to čte :)) Jinak čtivé je to velmi, možná proto, že je použita mně blízká obecná čeština.. popravdě jsem nečekala, že to bude mít nějaký děj, protože se kniha vesměs táhne ve smyslu úvahy nad životem, vesmírem a tak vůbec. Tedy to mě mile překvapilo. A závěr mi dokonce přivodil pocit jakési melancholie... Takže tak, cajk :) Nejlepší věta: "Když jsou tichý jako pingpongáči s těma jejich večerkama v kočárkárnách." :))
Rytmizovaná próza hraničí s volným veršem. Staví na výrazných a opakujících se moudrech, které vytyčují nesložité myšlenkové pochody hrdiny. "Musíš bejt připravenej", "Tlustý budou hubený a hubený budou studený"... Vandam je přesvědčen, že o životě už něco ví, a nárokuje si poučovat o něm druhé. Cvičí dvě stě kliků denně a připravuje se na válku, neboť mír je krátkodobou iluzí. Pochopitelně se staví proti současné vládní garnituře. Představuje se jako válečník, který nezapře svou germánskou krev (velmi rád se vrací k bitvě v Teutoburském lese, kde germáni zvítězili nad římskými vojsky) Leckomu jeho postava mohla být sympatická. Takový český Honza s germánskou krví, hotový hned jednat. V hlavě to má srovnané a sám okamžitě srovná toho, kdo by dělal bordel, bez ohledu na rasu a původ. Zakládá si na tom, že byl přítomen na Národní třídě 17.listopadu 1989 a že byl tím, kdo dal první ránu. Akce, to je jeho chléb, a nezáleží, na jaké straně barikády stojíš. Ale z této filosofie se zrodí největší překvapení knihy.
Kniha nadchne ale, i zkalme. Rudiš je nezaměnitelný a má styl svého psaní.
Vandam rváč, který myslí jen na rvaní, čtení, cvičení a hlavně popíjení z kamarády(rváči) na SEVERCE. Vandam je proti všemu a zas mu nevadí nic. Doporučuji přečíst, každý si tam najde své a i trochu nostalgie.:-)
Říkají mi Vandam.
Říkají mi tak proto, že dělám dvě stě kliků stejně jako Vandam
Kolik děláš kliků ty?
Nemusíš to říkat, jestli nechceš.Nemusíš ale, měl bys to totiž vědět.
Za mě dobrý! Rudiše si přečtu vždycky rád a tahle knížka je úplně ideální do vlaku, nebo jiného prostředku hromadné dopravy. Čte se hodně svižně a člověka to žene si přečist ještě další stránku, vždyť je tam tak málo slov...a tak se mi několikrát stalo, že jsem přejel. Takže.....
Konzentration, Junge!
Konzentration!
A… Akce!
Národní třída není klasická rudišovka, přesto však stojí za to ji přečíst. Jaroslav se vydal na pole experimentu co se formy týče a příběh se před námi po kouskách rozvíjí a staví na naší národní neujasněnosti. Vandam je kontroverzní postava, ale docela sympaťák. každopádně konec mě rozsekal. Doporučuju.
Štítky knihy
zfilmováno násilí osamělost sídliště panelové domy, paneláky podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Rudiš se v této knize opakuje. Mrzí mě to. Vůbec jsem se už nedokázala soustředit na obsah. Jen na to, jak pořád používá stejnou formu psaní. Jak v textech používá stále stejné mechanismy, které se mu už jednou osvědčily. Stejný styl vyjadřování postav, stejné všechno. Je mi líto, že se neodváží někam se zase posunout. Že si vytvořil schéma, do kterého vpasovává vždy jen slova s trochu větší, nebo menší obmněnou.