Urla
Petra Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541454/bmid_naslouchac-urla.jpg
5
254
254
Naslouchač série
< 4. díl
Napjatě očekávaný návrat do temného světa série Naslouchač. Ilan probudila meče a násilím si vzala to, po čem sklenaři vždycky toužili. Svobodu. Volnost však odebrala několika bojovníkům, které odvedla s sebou do podzemí, kde nejsou vítáni. Na Ilan čeká mnoho úkolů a překážek. Nejdřív ze všeho ale musí své muže přesvědčit, aby ji následovali nebo alespoň vedle ní kráčeli po cestě, kterou se vydala. Do míst, kde kdysi vznikla města a tlukoucí brány. Do míst, kam dlouhé věky nevkročila lidská noha. Do míst, kde se nachází dávno zapomenutá historie, kterou by bylo lepší nikdy nepoznat. Ilan si uvědomuje, že bez bojovníků nic z toho nezvládne. Zvlášť bez jednoho, který se jejím volbám brání nejvíce.... celý text
Přidat komentář
Kdybyste mě vzbudili o půlnoci, přesně vám řeknu, co je fereastra, retea, urat nebo bajat. Až tak velikej fanda nebo spíš fanatik Naslouchače jsem.
První tři díly jsem četla minimálně pětkrát, oblíbené pasáže i víckrát. Miluju hlavní hrdinku Ilan, protože mám odjakživa slabost pro drzý fracky, a Kapitána, protože stejně tak mám ráda morálně šedý a arogantní chlápky (radši jen v knihách teda). Snad na žádnou knihu jsem nečekala tak úpěnlivě jako na Urlu a ponořit se zpátky do Duvalského pohoří pro mě bylo jako vrátit se zas domů.
A přesto mě docela potrápila, i když jsem se zas nemohla odtrhnout od čtení, ale občas jsem měla problém pobrat, co se vlastně stalo, jaký dějový zvrat nastal nebo co bylo jak myšleno. Ale vlastně tohle k Naslouchačovi patří, celá série se vyvíjí, Urla je zas o hodně odlišná od předchozího některými kritizovaného dílu (třeba za mě je Nasterea a hlavně její závěr dosavadním vrcholem celé série).
Díl je to hodně akční, možná až moc, pořád se někam cestuje, taky možná až moc, Ilan sbírá členy pětadvacítky jako Pokémony, jejich extrémní loajalita k ní, zvlášť po událostech z první třetiny, je pro mě trochu záhadná, ale jejich vzájemný vztah (tedy s těmi přítomnými) se skvěle vyvíjí.
Kapitán je v první scéně, kde se objeví, naprosto strašidelnej, kam se hrabou zrůdy z Otortenu, v mojí představě byl jak Predátor včetně těch zvuků.
Závěr zase fenomenální, hodně tajemství se odhalilo, díly skládačky zapadly do sebe, ale ta hlavní otázka zůstává stále nezodpovězená. Jo a Héchají je prostě fakt hustá.
Je mi jasné, že na finále budeme čekat zase několik nekonečných let, ale klobouk dolů před Petrou, že tohle dílo a tenhle svět, který miluju, dokázala stvořit.
Závěrem Petře Stehlíkové i Naslouchačovi přeju, aby si ho konečně všiml nějaký zahraniční nakladatel, přeložil ho aspoň do angličtiny a udělal z něj světovej bestseller a pak už samozřejmě následuje seriálová adaptace (za mě anime, díky předem :)).
Je to už 8 let. A nejspíš to bude 10 i víc, než se dočkáme závěru. Před každým dílem si přečtu ty předchozí, protože po těch letech si všechny detaily nepamatuji. A po každém přečtení je mé čtenářské srdíčko o něco měkčí. A jak se blížíme do finále, tak si pořád říkám, že ten prvotní nápad s Ďatlovovou expedicí, kterou před léty zfilmovali jako found footage horor s odkazem na bájný Filadelfský experiment, nebyl předobrazem tajemna, které máme v knize odhalit. I když to, že film vyšel 3 roky před vydáním knížky mne stále nabádá, že Petra hledala inspiraci mimo jiné i ve zmiňovaném filmu.
Třetí díl mě při prvním čtení zklamal. Teď, po větší pauze však musím přiznat, že není zdaleka tak špatný a minimálně emocionálně funguje skvěle. Tento díl přímo navazuje, jak to bývá zvykem a pokračujeme s Ilan v područí mečů zpět do podzemí s pár kamarády. A s její démonickou podobou začínáme čtvrtý díl.
Co se změní hned v úvodu je styl vyprávění. Proměna Ilan a její poznání mění předchozí dynamiku a nyní se kamarádi dostávají do role tazatelů. V úvodě knížky se však z dlouhodobého plánu nic nemění a Ilan se stále snaží otevřít brány a naplnit proroctví, jen tentokrát už není tou bezmocnou holkou, ale mladou ženou, co získala moc. Její proměna se nejvíc dotkne jejího vztahu s 25 a konfrontace s kapitánem je přesně tak drsná a nepříjemná, jak nám ji naznačil již závěr třetí knihy. Ne nadarmo jsme od prvního dílu četly pořád dokola upozornění na to, aby se Ilan před kapitánem odhalila. Zlověstné následky se nám vyjeví právě v tomto pokračování.
Příběh se však nemůže zavrtávat do nekonečna a jednou musíme narazit na konec žíly. Vystavěné části příběhu se v předposledním díle spojují a jednotlivý aktéři nejen vyjeví své úmysly, ale také se budou muset postavit na stranu před závěrečným bojem o podobu zbytku světa.
Toto posouvání všech aktérů na pomyslné šachovnici je doplněno pořádnou dávkou interakce mezi Ilan a 25, nebo spíš její části a to, co nám v jinotaji sliboval konec třetí knihy, nám čtvrtá bohatě nadělila. Změna dynamiky celý příběh oživila a Petra i my čtenáři, teď sklízíme ovoce, které jsme dostávali po kouskách a mnoha, mnoha letech!
I když série patří k mým oblíbeným, tak nemohu zavírat oči před jistou uspěchaností a nahodilostí, která se sérií táhne od druhého dílu. Nicméně, právě díky velkému odhalení, které jsme si již odbily a uzavírání příběhových oblouků mi tentokrát přišly mnohem méně patrné. Co mi však za celou dobu nevyhovuje jsou vymyšlená slova, která se ani po několika přečteních nedokážu naučit a kolikrát se musím dívat do slovníčku, cože to jakože je. A to mám problém i se slovy, které slouží jako názvy knih. :D Nejhorší je, že má intuice zcela selhává. I tento díl s tajemným jménem Urla mi hned evokoval odkaz na Ural. Když už se tam pohybujeme. :D Ale kdeže. Další pojmenování jistého druhu lidí, co když si zpětně uvědomuji, tak tomu odpovídá každý název. :)
Emocionálně na mě však nejvíc fungovala první a třetí knížka. A nejvíc ta třetí, kdy Ilan několikrát vyjevila, kým je. V tomto díle, i když se dovíme dost odpovědí, tak mě to emočně tolik nezasáhlo a knížka mi přišla ze všech ostatních jako nejvíc akční. Rozmrzelost z předchozí knížky však tolik necítím. Konečně jsme usedly v předvečer války a vím, že její konec bude až za několik let. A ono je to vlastně v pořádku. Takto ukončené mi to vůbec nevadí a budu se těšit, jak si za 3? roky přečtu všechny 4 knížky, v předprodeji si přečtu prvních 30% a budu 2 týdny trpět a aktualizovat web, aby pak šlo vše stranou...
...a už teď fandím Petře, aby svůj příběh i naši milovanou sklenařku dovedla do nového světa. Že děti nebudou moc zlobit a dají mamince inspiraci a klid na psaní a že ji rozněžní tak moc, že příběh bude končit přinejhorším hořkosladce.
Jak znějí poslední slova přenesená Héchají. Je čas!
Autorovy další knížky
| 2016 |  Naslouchač |
| 2017 | Faja |
| 2021 | Nasterea |
| 2012 |  Zrozena z popela |
| 2017 | Sněhurka jablka nebaští |
(SPOILER) Miluju Duvalské pohoří, miluju pětadvacítku a miluju Ilan. Takže zkráceně - knihu doporučuju a jsem z ní nadšená. Už kdysi dáávno z recenzí jsem věděla že se mi Naslouchač bude líbit, tak jsem takticky počkala až vyjde i Faja a pak si přečetla obě knížky naráz a nešlo se odtrhnout :D A od té doby už jen čekám na nové díly a slupnu je jako malinu a vracím se k nim docela často. Zvlášť na spravení chuti, když přečtu nějaký "vyhlášený světový bestseller" podobných žánrů a je to oproti Naslouchačovi spatlanina bez spádu a nápadu... Urlu budu určitě číst ještě několikrát, než zvládnu pojmout všechny detaily a náznaky které tam vždycky jsou a k sérii patří. Urla pro mě byla jako návrat domů, jako setkání s kamarády se kterými se můžeme potkávat jednou za pět let a stejně je nám spolu dobře a blízce :). Moc se mi líbilo jak se příběh vyvíjel, bavilo mě jak jsme sledovali menší počet bojovníků a víc je poznávali, jak se proměnil jejich vztah s Ilan a jak se proměnila a dospívá sama Ilan. Jak začíná chápat kapitána a sama je postavená před různé výzvy.... Armin mě iritoval co jsme se s ním seznámili a hle, když se z arogantního blbečka co vypadá že ví víc než říká - stal podvedený celý život manipulovaný blbeček, tak jsem ho vzala na milost a vlastně mi to sedá k tomu, že zaujme místo po Ernovi (fňuk, Erno..). No a kapitán.... Oříškové oči mě nefascinují, ale ten chlap je prostě dobrej. Musel dělat těžká rozhodnutí a sám už (aspoň sobě) přiznává že toho dost podělal a má vůli s tím něco udělat, takže já ho od Nasterey žeru a v Urle mi to občasné setkání Ilan s ním zvedalo tep :D Jak mi v prvním díle přišlo absurdní že by tam byla romantická linka, tak teď jsem v ní začala upřímně doufat. Petro, prosííím :).
Jediné co mě na knize vadilo je že nemůžu hned sáhnout po dalším dílu, moc bych Petře přála aby krom polštiny to někdo přeložil do angličtiny a knihy dostaly pozornost jakou si podle mne zaslouží. A těm kdo teď neví do čeho se začíst, tak bych poradila Petry sérii Zrozena z popela, což je taky v rámci žánru strašně dobré a skvěle napsané.