Návrat ze SSSR a Poopravení "Návratu ze SSSR"
André Gide
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241194/bmid_navrat-ze-sssr-a-poopraveny-navrat--241194.jpg
5
31
31
Slavné dílo jednoho z nejvýznamnějších francouzských a evropských spisovatelů minulého století. Kniha, která nejen ukázala, že její autor dokáže vidět víc, než fasády domů, kolem kterých jezdí. Je to zároveň kniha, která vedla k zásadnímu rozkolu v intelektuálních kruzích 30. let a byla jednou z prvních, které vedly k pochopení skutečné podstaty toho, kam směřovalo sovětské Rusko a celý experiment budování komunismu.... celý text
Literatura naučná Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2015 , BourdonOriginální název:
Retour de l'U.R.S.S. / Retouches à mon Retour de l'U.R.S.S., 1937
více info...
Přidat komentář
Perfektní čtení! Přesvědčený francouzský komunista André Gide vkládá do Sovětského svazu a s ním spojeného boje za spravedlivou společnost veliké naděje. Návštěvou je ovšem rozčarován a vypisuje se o ní v knize Návrat ze SSSR, kde se zaměřuje na to, proč má Sovětský svaz k beztřídní a pokrokové společnosti daleko.
Unikátní spis.
V poslední době jsem četl dvě knihy, tuto a Ruský deník od Anny Politkovské, je až mrazivá ta podoba a to od vydání té první uběhlo už skoro 90 let. A opět tomu tenkrát lidé nevěřili, jsme nepoučitelní!
Komunismus jsem zažila sotva pár let a přijde mi, že to psal někdo, kdo se něčím solidním sjel. Je opravdu neuvěřitelné, co se dělo. Proč jen ta knížka ve své době neovlivnila víc lidí?!
Možná bych měl někdy s komentáři trochu počkat. Na tuto knihu nelze jen tak zapomenout, stále se mi v hlavě melou nejrůznější souvislosti.
Např. v rozdílu ruského (resp. slovanského, ale Rusové jsou etalon) způsobu uvažování s oním západním. Tento rozdíl nesporně existuje a myslím, že i dnes je důvodem nepochopení Ruska (či jeho představitelů, ať již jde o Lenina, Stalina, nebo dnes Putina). Proč se Západ stále tak mýlí v očekáváních? Jedním z rozdílů je i rozdíl k "občinovému" a k individualitě. A pojem "odindividualizování" se lyne celou Gideho knížkou. Ano, Západ je silně individualizovaný, není divu, že to pokládá za normu. Ale když dnes zřetelně vidíme, kam vede tato norma, asi všichni toužíme tak trochu po "odindividualizování", a je jedno, jestli to dnes nazýváme touhou po "odliberalizování".
A tak, aniž bych jakkoliv popíral fakta, na něž Gide upozornil (a která jsem v českých poměrech sám prožíval), musím si položit otázku, nakolik pochopil ruskou skutečnost. Co věděl o vnitřních poměrech Ruska, s čím se potýkalo atd. Jeho postřehy jsou cenné, leč s jeho neznalostí jazyka a omezené době pobytu - nakolik pronikl k podstatě? Nutno ocenit, čeho si všímal a jak to vyhodnotil, tím ukázal víc než mohli ukázat nejrůznější epigoni nebo přímí nepřátelé; to skutečně zasluhuje ocenění. Zůstává pár otázek: co věděl o vnitřním boji (trockisti, úroveň vzdělání...), nezjednodušoval si to? Nejdůležitější poznatek je pak v otázce: je byrokracie věčná? Dá se s ní něco dělat? Neboť tak Gide viděl ruskou skutečnost: lid prohrál, moci se zmocnili byrokraté.
Odpověď na tuto otázku je stále otevřená. Jen bych řekl, že je to jako srážka s blbostí. Tenhle boj je věčný, hlavně se v něm nesmí ustat.
Teď si uvědomuji, že jsem si někdy v roce 1970 formuloval vlastní zkušenost zcela neideologicky takto: byrokrati zase vyhráli. Mýlil jsem se? Nejvýš jako André Gide.
Potvrzuji, že tak či onak jsem to, co popisuje André Gide, prožíval i v českém socialismu. Možná ne v tak ostrém světle, ale také o nějakých 20 až 50 let později, leč základní fakta odpovídají...
Nu, budoucí se buď poučí, nebo...? Nebo co?
Nejlepší je ta upřímnost a čistota, s níž autor podává svědectví o SSSR, a to navzdory svým sympatiím. Gide byl příliš humanista, než aby mohl nechat projít bez kritiky systém, který ústil do absolutní tyranie. Ve spisku Popravení "Návratu ze SSSR" už navíc má informace o Velkém teroru, který začal v roce 1937. Pro mě je důležité číst tuto knihu, neboť takto ji mohli číst i komunisté a všichni další čtenáři v roce 1936. A i v českém překladu. Vyšla, byla k sehnání. Bohužel, jako mnoho jiných svědectví z té doby, nikdo ji nebral příliš vážně, alespoň ne dostatek komunistů, kteří "to mysleli upřímně".
Krátké, ale výstižné svědectví o SSSR v roce 1936, které pravděpodobně překvapí svou trefností, jež se v celé působivosti vyjevila až při zpětné znalosti historických reálií. "SSSR není to, co jsme doufali, že bude, ani to, čím sliboval, že bude, a jak se snaží ještě teď vypadat; zradil veškeré naše naděje. Nechceme-li se jich úplně vzdát, musíme je upřít jinam. Ale svůj zrak od tebe neodvrátíme, slavné a bolestné Rusko. Nejprve jsi nám sloužilo jako vzor, ale nyní nám, bohužel, ukazuješ, do čeho může revoluce zabřednout."
Levicová kritika režimu, jenž sám sebe označoval za zhmotnění ideálu komunismu. Autor především nerezignoval na zdravý skepticismus a během svého pobytu v SSSR přesvědčivě popsal, jak se režim postupně rozcházel s ideou komunismu a vytvořil novou privilegovanou vrstvu.
Rozsahem útlá knížečka obsahuje velmi výstižnou analýzu chování občanů a strukturu společnosti v SSSR. Člověk čte popis procesů, které si postupně za několik desetiletí nadšeně vyzkoušíme sami na sobě. Zejména popis vzniku nové vrstvy privilegovaných je dech beroucí. Nevím, kdy byla kniha přeložena do češtiny poprvé. Ale asi to nebylo dostatečně brzo, aby naši předci přišli o své iluze týkající se zaručené cesty k novým zářným zítřkům.
Zajímavá knížka, která osloví zejména toho, kdo se zajímá o Rusko a historii SSSR. Gide v ní popisuje zejm. sovětskou mentalitu a sociální situaci dělníků. To vše prodchnuté jeho deziluzí z porevolučního vývoje ruské (sovětské) společnosti.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Penězokazi |
| 1974 |  Francouzský symbolismus |
| 2015 | Návrat ze SSSR a Poopravení "Návratu ze SSSR" |
| 1936 | Návrat ze Sovětského svazu |
| 1930 | Vatikánské kobky |
Reportáž André Gida Návrat ze SSSR rozpoutala v době svého vydání silné vášně. Gide jako přesvědčený zastánce komunistické myšlenky odjížděl do SSSR s cílem barvitě popsat úspěchy prvního komunistického státu na světě a vznik nové beztřídní společnosti, kterou tento systém vytvořil. Obrovská hodnota této knihy spočívá v tom, že v době svého vydání, kdy spousta levicových intelektuálů v západní Evropě (ale i u nás) nekriticky vzhlížela k Sovětskému svazu a zavírala oči i před zcela zjevnými nepravostmi, které se zde děly a které odtud pronikly ven, si Gide zachoval morální integritu a v konfrontaci se skutečným stavem věcí se nebál otevřeně a veřejně své názory revidovat.
Druhou stranou mince je, že kritika, které Gide SSSR podrobil přichází z levicových pozic. Autor totiž nekritizuje Sovětský svaz, ale Stalinův Sovětský svaz. Odjížděl do Ruska jako komunista a vracel se jako - komunista. Jádro jeho filipiky spočívá v tom, že se SSSR pod Stalinovým vedením odchýlil od svého původního étosu vytyčeného Leninem (Gidem chváleným) a místo beztřídní společnosti vytvořil byrokratickou organizaci ne nepodobnou Rusku předrevolučnímu. Ač velice správně pojmenovává symptomy totalitního státu jako jsou konformismus, byrokracie nebo udavačství, nepochybuje, že deklarované premisy na kterých SSSR vyrostl jsou absolutně platné - diktatura proletariátu, beztřídní společnost, plánované hospodářství. Např. naivně píše, že budoucí pokrok nezávisí na konkurenci, ale na budoucí náročnosti, která se vyvine díky kultuře. Je to představa, která je i dnes v levicových kruzích dosti rozšířená, že Leninovy myšlenky byly správné a jejich praktickému naplnění zabránilo jen Stalinovo uzurpování moci a ten "správný" komunismus může stále fungovat.
Jelikož Gide nemluvil rusky a jeho pobyt v SSSR trval jen krátkou dobu, některé jeho postřehy nutně kloužou po povrchu. Jinde naopak velice přesně uhodil hřebík na hlavičku.
Přes všechnu kritiku ale nezatracuje SSSR jako takový, pouze kritizuje některá pokřivení původního "ideálu" a vyjadřuje obavu, aby se nekladlo rovnítko mezi původní myšlenku socialismu a Stalinův SSSR, dokonce vyjadřuje obavu, že jeho kniha může být použita nepřáteli k diskreditaci celé věci jako takové.
Na svou dobu velmi odvážná kniha, která mohla spoustě lidí otevřít oči. S jeho závěry lze naprosto souhlasit, s jeho východisky se ale ztotožnit nemohu.