Penězokazi přehled
André Gide
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23067/bmid_penezokazi-denik-penezokazu-bIu-23067.jpg
4
50
50
V románě autor zachycuje formou, která v mnohém předznamenává estetiku dnešního „nového románu“, pařížské prostředí měšťanských vrstev před první světovou válkou. Jde o prostředí s konvenčními manželskými svazky a s uvolněnými vztahy mezi rodiči a dětmi, prostředí, v němž se mladí ve snaze být vůbec něčím zainteresováni upnou k pochybným životním individuím, k lidem, kteří šíří falešné peníze a žijí i falešnými životními hodnotami, snadno dosažitelnou materiální zabezpečeností, zvrácenými sexuálními vztahy a pohodlností ducha, což je semeništěm neřesti, přetvářky, klamu, zkřivené výchovy mladých, zneužívání vlivu a mravního cynismu dohánějícího jednoho z hrdinů k nemotivované sebevraždě jako důkazu statečnosti a pevné vůle. Kniha autora proslavila i svou formální stránkou (román v románu, deníkové záznamy, prolínající se vyprávění týchž dějů různě zkreslená subjektivními pohledy, kdy se témata objevují, ztrácejí se a znovu se vynořují) směřující k tomu, aby různou optikou bylo vyjádřeno napětí mezi realitou a jejím uměleckým zachycením, podtržena neurčitost vztahů, soudů a pohnutek a nedořešenost příběhů postav, těžce hledajících smysl života. Především v románu chybějí autorské popisy jednajících postav. Podle Gidova záměru se mají postavy představit čtenáři samy svými činy, jejich zdůvodňováním i vlastním jejich vyprávěním. Pro tuto kompozici, techniku a řešení postupu románu je zdrojem poučení autorův esej Deník Penězokazů (Le Journal des Faux-Monnayeurs) z roku 1926.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , OdeonOriginální název:
Les Faux-monnayeurs, 1925
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Penězokazi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Gide ve svém románu nabízí čtenářům síť propletených vztahů, které sledujeme z několika perspektiv. Jedna postava střídá druhou, z hlavních se stávají vedlejší a čtenáři tak proplouvají měšťanským prostředím, které nám ukazuje zrod románu, dobovou kulturu a samozřejmě zde máme také vložené deníky, které jen podporují onen různorodý pohled na jednotlivé situace. Dodatky dílo rozhodně obohacují, protože je zajímavé sledovat, jak autor při práci postupoval, navíc napříč několika lety, což je u podobných novátorských textů běžné.
Byla by škoda knihu vnímat jen jako literární experiment, na němž bychom měli ocenit především jeho (geniální) formu. Gideovo dílo je nesmírně mnohovrstevnaté, pohybuje se v něm velké množství postav, z nichž žádná není hlavní; jakmile si některou oblíbíte, můžete si být jisti, že ji autor brzy převede na vedlejší kolej a v dalších pasážích se objeví jen jako jméno. Žádná z dějových linek není ústřední, proto ani závěr knihy neposkytuje očekávané rozuzlení či vyvrcholení. Kniha je vlastně komplexem jednotlivých postav a jejich příběhů, které se v určitých momentech setkávají – a to je na ní tak úžasné a osvěžující! Přidejte k tomu ještě pasáže reflektující samotné psaní románu a bude vám jasné, že musíte být trpěliví a nesmírně pozorní, jinak se vše rozpadne v užvaněnou nudu. Odměnou vám bude například jeden z nejnádhernějších momentů v dějinách literatury: sebevražda z přílišného štěstí.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Penězokazi v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 58x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 26x |
| v Chystám se číst | 49x |
| v Chci si koupit | 10x |
| v dalších seznamech | 5x |
Autorovy další knížky
| 1968 |  Penězokazi |
| 1974 |  Francouzský symbolismus |
| 2015 | Návrat ze SSSR a Poopravení "Návratu ze SSSR" |
| 1936 | Návrat ze Sovětského svazu |
| 1930 | Vatikánské kobky |
K vrcholným a nejslavnějším dílům francouzského spisovatele André Gida (1869 - 1951), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1947), patří román Penězokazi (Les Faux-monnayeurs, 1925). Je z rodu děl, u nichž důležitější než děj a postavy je inovativní formální stránka, která ve své době spoluvytvářela literární modernu a v mnohém předznamenala i estetiku francouzského "Nového románu". Gide využívá techniku románu v románu, deníkové záznamy, prolínající se vyprávění týchž dějů různě zkreslená subjektivními pohledy, kdy se témata objevují, ztrácejí a znovu vynořují; to vše směřuje k tomu, aby různou optikou bylo vyjádřeno napětí mezi realitou a jejím uměleckým zachycením, podtržena neurčitost vztahů, soudů a pohnutek a nedořešenost příběhů postav, těžce hledajících smysl života. Chybí autorské popisy jednajících postav - podle Gida se mají postavy představit čtenáři samy svými činy, jejich zdůvodňováním i jejich vlastním vyprávěním.
K románu je připojen Deník Penězokazů (Le Journal des Faux-Monnayeurs, 1926), ve kterém Gide vysvětluje své tvůrčí postupy.
Román zachycuje prostředí pařížských měšťanských vrstev před první světovou válkou, s konvenčními manželskými svazky a s uvolněnými vztahy mezi rodiči a dětmi, prostředí, v němž se mladí ve snaze být vůbec něčím zainteresováni upnou k pochybným životním individuím, k lidem, kteří šíří falešné peníze a žijí i falešnými životními hodnotami a emocemi, snadno dosažitelnou materiální zabezpečeností, uvolněnými sexuálními vztahy a pohodlností ducha, což je semeništěm neřesti, přetvářky, klamu, zkřivené výchovy mladých, zneužívání vlivu a mravního cynismu dohánějícího jednoho z hrdinů k nemotivované sebevraždě jako důkazu statečnosti a pevné vůle.
Formální stránka z dnešního pohledu ničím nepřekvapí a jelikož mě příliš nezaujal ani děj, ani vesměs nesympatické postavy a jejich jednání, mám ze slavného díla smíšené pocity. Jsem ale rád, že jsem ho v rámci mapování většiny nobelovců přečetl.