Něco za něco
Markéta Dočekalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199957/bmid_neco-za-neco-95a-199957.jpg
4
88
88
Něco za něco je poutavý román, ve kterém autorka s nevšedním porozuměním, psychologickými znalostmi a řemeslnou zručností, líčí příběh jednoho rozpadajícího se manželství z pohledu tří žen - manželky, milenky a tchýně. Člověk nikdy předem neví, jakou podobu má štěstí, a proto ani hlavní hrdinka knihy čtyřicátnice Martina netuší, že tragédie, jíž prochází, může nakonec přinést i něco dobrého, a možná i zachránit život jejího tříletého syna. To vše ovšem jen v případě, že tři ženy tří různých generací k sobě dokáží najít cestu. Román se mimo jiné dotýká citlivého tématu dědictví zmraženého spermatu. Je napsán čtivou svěží formou s plastickým vykreslením odlišných povah a chování hlavních postav.... celý text
Přidat komentář
Každý má svou pravdu. Každý je v jiné situaci a vidí věci odlišně. Co se jeví jako naprostá sprostota (rozvracíš manželství), je vlastně jen důvěra v druhého (rozvedu se, manželka to chápe ...). Bohužel často dochází k tomu, že prohrávají všichni zúčastnění. Zde ta prohra není tak úplná, protože tři různé ženy, které byly na začátku snad i pochopitelně nepřítelkyně, k sobě našly cestu. Světlo na konci "tunelu" je milé, i když je to pouze slabé světélko. Ale svět je o doufání.
Souhlasím s první větou anotace, jen bych vypustila slovo poutavý.
Kniha mě příjemně překvapila svým pojetím, bylo zajímavé dozvídat se o týchž věcech z pohledu různých lidí, v tomto případě tří žen. Neseděly mi ty "souhrnné úvahy" na koncích jednotlivých úseků, připadala jsem si jako ve škole. A naopak: zatímco po prvních asi 20 stranách bych byla schopná Ludmilu uškrtit, na konci knihy jsem s ní sice bytostně nesouhlasila, ale chápala jsem ji.
Občas mírně neuvěřitelné (ale sama už dobře vím, že v životě se dějí i mnohem méně uvěřitelné věci), občas rozvláčné a největší uznání podle mne zasluhuje pařížská dějová linka - ani ne tak za vlastní příběh jako spíš za jeho závěr.
(SPOILER) Knížka se ke mě dostala na doporučení a nebyla to špatná volba. Tři ženy, jeden muž, každá se se svým smutkem a osudem pere jak je to možné a my.se vše dozvídáme z každé strany. Závěr je vskutku "hepyendovy" ale pro mě ne tak zcela. Tím, že jsem matka malého chlapečka, tak mě to dost bralo... Ale takové to letni počteníčko na terasu :-)
Líbilo se mi, že příběh postupně vyprávějí (ač tedy v er-formě) tři hlavní hrdinky. A jak čtenář díky těmto odlišným vypravěčkám mění úhly pohledu, musí přehodnotit všechno to, co na prvních stranách působilo tak jednoznačně (tedy například klasické ohodnocení ve stylu "podváděná manželka", "naivní milenka" a "nenáviděná tchyně"). První zhruba půlka knihy mě moc nebavila, přišlo mi to až příliš tuctové a jednoznačné, viz. předchozí věta :). Pak přišla originální, zajímavá zápletka, takže jsem se začetla... Ale na konci už mi to všechno přišlo zase až moc přitažené za vlasy a překombinované. Nakonec to tedy musím zprůměrovat na tři hvězdičky.
Kniha mě mile překvapila. Ze začátku jsem měla problém s krátkými až úsečnými větami, ve kterých autorka píše, ale zvykla jsem si. Stejně jako na datované podkapitoly, to mi přišlo nejdříve divné, jako by se jednalo o deník. Vyhovovalo mi velmi uspořádání kapitol - že se nejdřív čtenář dozví nepřerušovaně o Martině, poté o Zuzaně a nakonec o Ludmile a není to přeskakování s postavy na postavu u souběžných příběhů, jako známe např. z Erskinové nebo Woodové. Pomineme-li idealismus - POZOR SPOILER :-) - a happyend, kdy si všechny ženské postavy padnou do náručí, mají pro sebe nebetyčné pochopení a vstřícnost, mají všechny solidně "naloženo", ale tak už to v životě bývá. Velmi oceňuji propracovanost příběhu, jak do sebe vše zapadá, jakož i vykreslení jednotlivých postav a vtipná pravdivá přirovnání (život člověka - červ v jablku v přepravce na tiráku apod.). Přečetla jsem na jeden zátah a ráda se ke knize někdy vrátím.
Knížka se mi moc líbila, vzala jsem si jí na dovolenou jakožto odpočinkové čtení a musím přiznat, že jsem na pláž nosila velký balíček kapesníčků, protože příběh je velmi dojemný. A tak jsem se trochu slunila a trochu plakala. Scénáristka opravdu umí čtenáře (jindy diváky) dojmout, doporučuji k přečtení, žádná nuda.
Za mě plný počet bodou. Přečteno jedním dechem. Snad i vzhledem k věku, mě nejvíc oslovila 3 kapitola - Ludmila. Díky paní Dočekalová.
Knížku jsem dostala jako dárek, a když jsem zjistila, kdo ji napsal, přistupovala jsem k ní hodně skepticky. Přeci, ten, kdo píše takové kraviny jako je scénář k seriálu Ulice, nemůže napsat něco normálního. Jenže světě div se, může. A není to jen normální knížka, je to moc dobrá knížka. Jedinou vadou na její kráse je tak nepřítomnost korektury (kdyby kniha prošla jinou než redaktorskou korekturou, která však čelí "nemoci" jménem autorská slepota (neboť i redaktor je jí po měsících práce na knize postižen), bylo by to napsáno v tiráži). Žádné nakladatelství by nemělo podceňovat její důležitost. Tady se tak bohužel stalo.
Pohled do života tří žen, které spojuje (ač po tom samy moc netouží) jeden muž.
Kniha mne naprosto pohltila, nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout. Už dlouho jsem nečetla tak pěknou knihu.
velice čtivý román, ze života, i když ne příliš veselý, velmi se mi líbil - optimismus i v těch nejtěžších chvílích života a uvěřitelně napsané myšlenky aktérů příběhu.
Možná jsem jednoduchá, ale mně se knížka moc líbila. Pánbůh někdy se.. na jednu hromadu....
Autorkou není známá spisovatelka, ale televizní scénáristka. Včera jsem přečetla několik prvních stránek a hned jsem věděla, že to je příběh, který mě bude zajímat. Matka dvou synů se dostává do situace, kdy jí manžel oznámí, že ji už nemiluje, žije s ní, ale každou sobotu odchází za svou milenkou. Začala jsem příběh hltat a záhy přišel další šok a překvapivé pokračování. Přicházi jedno překvapení za druhým. Autorka zná ženskou duši, dovede ji poutavě popsat a udržuje čtenáře v napětí. Jak to všechno vidí 3 ženy - Martina, Zuzana a Ludmila - manželka, milenka a matka? Co je pro každou z nich důležité? Žádná nuda ani přeskakování textu nehrozí. Moc se mi to líbílo.
Dala jsem na doporučení a přečetla si knihu, po které bych jinak asi nesáhla - obálka nepůsobila nijak lákavě, jména autorky mi taky moc neříkalo. Ale nelituji, i když zase tak úžasná kniha nebyla. Docela zajímavý příběh ze současnosti, možná s až příliš mnoha zápletkami, ale takový už je život.
Tři ženy - matku, manželku a milenku spojí neuvěřitelným způsobem jejich láska k jednomu muži. Úžasný příběh, který má spád a překvapivé zvraty. Jak snadno lze někoho odsoudit a jak těžké jej pochopit, dokud neznáme všechny okolnosti. Kniha řeší i medicínsko-etické téma zmraženého sperma zemřelého manžela, právně dosud neošetřené a promítá spoustu zkušeností, zážitků a různých trápení.
Po přečtení knihy Rychle a bezbolestně jsem čekala od románu Něco za něco daleko víc. Stavba příběhu je překombinovaná, některé zápletky nevěrohodné, jiné předvídatelné. Na ukrácení dlouhé chvíle dobré, jinak nic moc.
Originální, neokoukaná zápletka. Přestože kniha se četla příjemně a nemusela jsem se nijak přemáhat, od autorky tolik oblíbených kurzů psaní jsem si slibovala více. Na druhou stranu ale musím uznat, že to, co píše v učebnicích tvůrčího psaní, skutečně používá v praxi.
Nádherná kniha, čtivá, poutavý příběh, který opravdu vás dostane už od první stránky !!!
Moc jsem se v knize necítil. Neseděla mi. Místy jsem se podivoval, jak některé pasáže mohli projít stylisticky přes jazykovou korekturu. Druhá kniha - Rychle a bezbolestně je napsaná podstatně lépe.
Štítky knihy
nevěra pro ženy rodinné vztahy psychologické romány manželská krize partnerské rozchody nemanželské dětiAutorovy další knížky
| 2006 |  Tvůrčí psaní pro každého |
| 2012 |  Rychle a bezbolestně |
| 2011 | Něco za něco |
| 2009 | Tvůrčí psaní 2 |
| 2004 | Fit maminka |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILER !!!
Knihu mi dala kamarádka s tím, že ji dlouho nic tak nedostalo. Přiznávám, že mě to bavilo hodně a četla jsem na jeden zátah, ale jednu hvězdu opravdu MUSÍM dát dolů za ty šílené chyby, co kniha obsahuje. Pokud je na vině sama autorka, poněkud to otřásá mojí důvěrou v to, jak ji vykreslil a vychválil přebal knihy. Kupříkladu "pro Boha" namísto "proboha", "sec sakra" namísto "setsakra", "laskání ve vlasech" namísto "vískání", ale i zcela nepochopitelné psaní některých cizích slov foneticky a jiných tak, jak se píší.
Příběh je skutečně možná trochu limonádový, ale při vší té mizérii, s níž se tři hlavní hrdinky musí potýkat, mi to vůbec nevadilo a naopak mi až chyběl happy end týkající se nemocného syna.
Netvrdila bych sice úplně, že při čtení příběhu z druhého a třetího úhlu pohledu se mi vše začalo skládat dohromady a zapadlo to do sebe, nebo že jsem si z toho sedla na zadek, ale myšlenka byla dobrá a uchopení vůbec nebylo zlé. Autorka sice často zdůrazňovala, že jedna situace může být různými lidmi nahlížena a vnímána různě, ale ono to asi neuškodí, protože v reálu si to uvědomuje málokdo. Někomu možná nesedne jistý fatalismus ve smyslu, že nic se nám neděje bez účelu a že to kolikrát vidíme až zpětně, ale mně je tahle životní filozofie docela blízká, takže jsem na to přistoupila a čekala, jak se to vyvrbí.
Přiznám se, že jak mi postava Ludmily nejprve přišla ryze nesympatická, tak nakonec jsem jí tu podzimní love story přála a i zmínka o fících a červených šatech mi přišla moc krásná. Jen tedy Libor byl za mne totálním antihrdinou, s tím jsem nesympatizovala snad ani okamžik.
Ztráta času to rozhodně nebyla, jen škoda těch ohavných chyb.