Něco za něco přehled
Markéta Dočekalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199957/bmid_neco-za-neco-95a-199957.jpg
4
88
88
Něco za něco je poutavý román, ve kterém autorka s nevšedním porozuměním, psychologickými znalostmi a řemeslnou zručností, líčí příběh jednoho rozpadajícího se manželství z pohledu tří žen - manželky, milenky a tchýně. Člověk nikdy předem neví, jakou podobu má štěstí, a proto ani hlavní hrdinka knihy čtyřicátnice Martina netuší, že tragédie, jíž prochází, může nakonec přinést i něco dobrého, a možná i zachránit život jejího tříletého syna. To vše ovšem jen v případě, že tři ženy tří různých generací k sobě dokáží najít cestu. Román se mimo jiné dotýká citlivého tématu dědictví zmraženého spermatu. Je napsán čtivou svěží formou s plastickým vykreslením odlišných povah a chování hlavních postav.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Něco za něco. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (29)
Každý má svou pravdu. Každý je v jiné situaci a vidí věci odlišně. Co se jeví jako naprostá sprostota (rozvracíš manželství), je vlastně jen důvěra v druhého (rozvedu se, manželka to chápe ...). Bohužel často dochází k tomu, že prohrávají všichni zúčastnění. Zde ta prohra není tak úplná, protože tři různé ženy, které byly na začátku snad i pochopitelně nepřítelkyně, k sobě našly cestu. Světlo na konci "tunelu" je milé, i když je to pouze slabé světélko. Ale svět je o doufání.
Souhlasím s první větou anotace, jen bych vypustila slovo poutavý.
Kniha mě příjemně překvapila svým pojetím, bylo zajímavé dozvídat se o týchž věcech z pohledu různých lidí, v tomto případě tří žen. Neseděly mi ty "souhrnné úvahy" na koncích jednotlivých úseků, připadala jsem si jako ve škole. A naopak: zatímco po prvních asi 20 stranách bych byla schopná Ludmilu uškrtit, na konci knihy jsem s ní sice bytostně nesouhlasila, ale chápala jsem ji.
Občas mírně neuvěřitelné (ale sama už dobře vím, že v životě se dějí i mnohem méně uvěřitelné věci), občas rozvláčné a největší uznání podle mne zasluhuje pařížská dějová linka - ani ne tak za vlastní příběh jako spíš za jeho závěr.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Něco za něco v seznamech
| v Přečtených | 138x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 8x |
| v Knihotéce | 49x |
| v Chystám se číst | 33x |
| v Chci si koupit | 5x |
Štítky knihy
nevěra pro ženy rodinné vztahy psychologické romány manželská krize partnerské rozchody nemanželské dětiAutorovy další knížky
| 2006 |  Tvůrčí psaní pro každého |
| 2012 |  Rychle a bezbolestně |
| 2011 | Něco za něco |
| 2009 | Tvůrčí psaní 2 |
| 2004 | Fit maminka |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILER !!!
Knihu mi dala kamarádka s tím, že ji dlouho nic tak nedostalo. Přiznávám, že mě to bavilo hodně a četla jsem na jeden zátah, ale jednu hvězdu opravdu MUSÍM dát dolů za ty šílené chyby, co kniha obsahuje. Pokud je na vině sama autorka, poněkud to otřásá mojí důvěrou v to, jak ji vykreslil a vychválil přebal knihy. Kupříkladu "pro Boha" namísto "proboha", "sec sakra" namísto "setsakra", "laskání ve vlasech" namísto "vískání", ale i zcela nepochopitelné psaní některých cizích slov foneticky a jiných tak, jak se píší.
Příběh je skutečně možná trochu limonádový, ale při vší té mizérii, s níž se tři hlavní hrdinky musí potýkat, mi to vůbec nevadilo a naopak mi až chyběl happy end týkající se nemocného syna.
Netvrdila bych sice úplně, že při čtení příběhu z druhého a třetího úhlu pohledu se mi vše začalo skládat dohromady a zapadlo to do sebe, nebo že jsem si z toho sedla na zadek, ale myšlenka byla dobrá a uchopení vůbec nebylo zlé. Autorka sice často zdůrazňovala, že jedna situace může být různými lidmi nahlížena a vnímána různě, ale ono to asi neuškodí, protože v reálu si to uvědomuje málokdo. Někomu možná nesedne jistý fatalismus ve smyslu, že nic se nám neděje bez účelu a že to kolikrát vidíme až zpětně, ale mně je tahle životní filozofie docela blízká, takže jsem na to přistoupila a čekala, jak se to vyvrbí.
Přiznám se, že jak mi postava Ludmily nejprve přišla ryze nesympatická, tak nakonec jsem jí tu podzimní love story přála a i zmínka o fících a červených šatech mi přišla moc krásná. Jen tedy Libor byl za mne totálním antihrdinou, s tím jsem nesympatizovala snad ani okamžik.
Ztráta času to rozhodně nebyla, jen škoda těch ohavných chyb.