Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499022/bmid_nedele-odpoledne-Sgy-499022.jpeg
4
1126
1126
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem si pořídila na základě nějakého žebříčku tady na Databázi knih - nejčtenější knihy nebo tak něco. No už na první stránce jsem ji měla chuť odložit kvůli pro mě nepřijatelnému stylu psaní (cejtim, držim, mokrýho studenýho kormidla, černý nacucaný mraky...). Znovu jsem se podívala na hodnocení a rozhodla jsem se tomu dát šanci, zejména kvůli názvu knihy, protože i u nás má neděle odpoledne svou tradici. Naštěstí ne zastřenou takovým tajemstvím. No, přečíst jsem to přečetla, když jsem překonala prvotní šok z toho čecháčského (čecháčskýho) stylu spojeného se slangem a vulgarismy... Ale další knížku si už od této autorky nepořídím a tuhle pošlu o dům dál.
Moje třetí kniha od Hanišové a zatím za mě nejlepší, opět jsem ji přečetla jedním dechem. Příběh jedné rodiny, Teodora a jeho rodičů. Kniha je rozdělena do tří částí, pomalu se před námi rozvíjí příběh chlapce s mateřským znaménkem na oku. Bylo to napínavé, strukturované, děj se stupňoval, postupně vyplývaly na povrch nové skutečnosti a mohla jsem si tvořit mozaiku rodinného osudu.
Kniha mě hrozně bavila, líbily se mi pohledy syna, matky a otce na nedělní odpoledne. Jazyk knihy mi krásně dokresloval postavy. Nakonec je opravdu těžké postavy litovat, když svou vlastní vinnou a chováním měli svůj osud. Určitě knihu doporučuji přečíst, příběh je svižný a nakonec Vás donutí se zamyslet nad vašim chováním a komunikací s vašimi blízkými.
Kniha nebyla špatna, ale asi bych pro ni nesáhla, nebýt čtenářské výzvy. Kniha se četla celkem dobře. Bylo pro mě překvapením, že pak v knize byl příběh vyprávěn z pohledu i matky a otce. Tudíž aspoň čtenář mohl pochopit nějaké situace. Každopádně jak už tu někdo psal přede mnou, po dočtení knihy mám spoustu dalších otázek.
Velká porce deprese o osudu tří obyčejných lidí, kteří díky své potřebě "hlavně o tom nemluv" "neřeš to" "nech to být" se zamotávají do beznaděje a nepochopení, a přitom by stačilo spolu víc mluvit.
Tak jako každá kniha od této autorky i tahle je ze života. Je to takové malé nakouknuti do duší obyčejných lidí, skrývá se v tom pravda i poselství.
Viktorie Hanišová servíruje další porci deprese, podušené s řadou nevábných přísad. Ale nenechte se odradit, Neděle odpoledne je dobrá kniha. Ten druh knihy, co posbírá nějakou tu cenu a ve filmovém zpracování se objeví pár známých herců. Ale také je to hnusná kniha. Ten druh knihy, kde se detailů štítíte a z postav a kulis je vám nevolno. Přesto čtete dál. Asi pro marnou naději, že občas věci nedojdou tam, kam směřují.
Něco bylo hodně dobré. Ty šílené vztahy, které čtenáři způsobovaly depku. Divná matka. Divný otec. Divný syn. Začátek moc povedený, ujetá výchova, skřet Hyn ze skříně, sekta a vymývání mozků, izolace syna a nekomunikace, a důsledky toho všeho. Jak hrozné vztahy plodí ještě hroznější.
Ale v druhé části už mi přišlo, že autorka moc tlačí na pilu, obdobný pocit jsem měla už kdysi u Anežky a Rekonstrukce. Prostě najednou se mi zdálo všechno přehnané. Morální zkaženost a hajzlovství ukázané přes prodej hrnců babičkám a dědečkům, to už mi přišlo až moc polopatické, víc nechci prozrazovat, u téhle knihy spoilery nejsou vhodné...
Autorka přesto patří k mým oblíbeným, její psaní je nevšední, povídky Dlouhá trať byly silné a nevídané a Houbařka byla pro mě prostě skvělá.
Hanišová je pro mě sázka na jistotu. Když si chci přečíst knížku, která mě rozseká, vím jistě, kam sáhnout. A opět mě to nezklamalo, autorka mě zase dostala. Po dočtení pociťuju nesmírný vděk, že mám úplnou a normální, milující rodinu.
V této knize mi jen trošku vadil styl psaní v části o Teovi, bylo tam hodně takových novotvarů nebo vulgárních slov, ale nutno říct, že to k příběhu sedlo.
Klasická Hanišová - naloží hlavnímu hrdinovi tolik, že to sotva unese, nebo spíš neunese. Ale aby v tom nebyl sám, naloží i jeho blízkým, rodině a všem, kdo se v knize mihnou... a vám taky. Autorčiny knihy nehladí po duši, ale lezou pod kůži, žerou a drásají. A čtenáři to masochisticky podstupují a nechají se cupovat na kousky, aby knihy pak zavřeli s pocitem "uf, to zase bylo"(a příští knihu berou nějalou lehčí, optimističtější). Ale za rok už zase doufají, že před Vánoci vyjde nová Hanišová, aby se mohli nechat zmasakrovat depkou dalšího hrdiny...
Na doporučení jsem zkusila novou autorku. Bohužel tohle není můj šálek kávy, ale neříkám, že si v tom někdo nenajde zalíbení. V podstatě nevím, co tady pochválit. Možná jistou odlišnost ve stylu psaní od podobných knih.
Na této knize mi vadil styl psaní, neskutečná spousta hnusných vulgárních a sprostých slov a různých novodobých patvarů a výrazů, a ta čeština, to byl fakt otřes. Vadila mi i absence přímé řeči a divné "vstupy" do minulosti. Nicméně jsem ji i tak dočetla, jelikož mě zajímalo, kam otec Theodora každou neděli odpoledne odchází a jak ten příběh skončí. Nevím, nevím, zda po této knize se mi nějaká další autorčina kniha bude chtít číst.
“Můj život je, jako když flusneš do ohně: chvilku to začadí a pak je konec."
Další z řady knih, které míří rovnou do srdce. Paní Hanišová opět nezklamala, styl psaní i téma jednoznačně skvělé. Děj je místy až napínavý, nenechá vás v klidu a knihu lze jen těžko odložit. “
“Každá rodina má svoji neděli odpoledne"
Příběh 3 nešťastníků, kteří prožili své životy tak trochu jako bez radosti. Tak to v této knize alespoň vypadá. Prožijeme s nimi hlavní události jejich života a není to veselé čtení. Ale místy dojemné a možná trochu vtipné současnými šplechty, to ano. Líbil se mi i způsob vyprávění bez, dnes již v mnoha románech bohužel obvyklých, vycpávek. Nemám nic, co by se mi na této knize nelíbilo a proto přeji autorce ještě mnoho podobně skvělých.
Mám ráda knihy, které ve mně rezonují ještě nějakou dobu po přečtení, kdy na knihu musím myslet a přemýšlet pořád dokola o konci.
Přitom tahle začíná tak nevinně vyprávěním malého kluka, který toho moc ze života nemá, je jen zavřený doma a přemýšlí, jaké by to bylo mít kamarády a žít normální život. Pak se ale začne rozjíždět příběh a přidávají se vypravěči - matka a otec. Příběh pak dostává zcela nový spád. Kluk dospěje, pak dostáváme pohled a historii života matky a nakonec otce a nečekané rozuzlení a jak to všechno vlastně bylo.
Co dělal otec každou neděli odpoledne? A proč odcházel? To se dozvíte až na posledních stranách a stojí to za to!
Tahle kniha ve mě zůstane dlouho, ačkoliv to není moc veselé čtení, určitě stojí za to.
Není to vůbec nic veselého, a že by v české literatuře chyběla zrovna vztahová témata (či rodinné konstelace), to se taky říct nedá. Jenže je to prostě a jednoduše dobře napsané.
Přečteno během jednoho dne. Měla jsem volno a prostě se nešlo odtrhnout. Opět zvláštní, smutný příběh, ovšem napsaný neskutečně čtivě.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, jazyk jakým je psaná Teova část mi nevyhovoval, pak jsem si zvykla a byla to jízda. Skvěle napsané vyprávění každého člena rodiny, které se na konci spojí. Příběh je to smutný, ale chápala jsem každého člena rodiny. Paní Hanišová opět skvělá.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2022 | Neděle odpoledne |
| 2020 | Dlouhá trať |
Nesuď člověka za jeho činy, když neznáš jeho příběh.
Tohle bylo hodně dobré, silné, možná nejsilnější z dosavadní tvorby. Titul si rozhodně zaslouží nějaké ocenění.