Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549297/bmid_nedele-odpoledne.png
4
1063
1063
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. S nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny a s tím se mění i celá rodinná situace obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Interpreti: Filip Kaňkovský , Dita Kaplanová , Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Sice dosti depresivní, ale velice čtivě napsaný příběh jedné rodiny. Sledujeme děj očima Tea, jeho matky a jeho otce. A ze všech stránek je cítit naprostá úzkost, smutek a postupně graduje rodinné tajemství a všech je mi tak nejak líto.
Moje první kniha od autorky; moc se mi líbil styl psaní, jazykově i kompozičně. Téma depresivní, ale já mám tyhle knihy popisující rodinné tragédie ráda. Jen tady mi chyběla aspoň nějaká špetka naděje nebo troška optimismu, proto jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdami
Titul knihy navozuje dojem poklidného času stráveného s rodinou a příjemnou aktivitou nebo nicneděláním. Ne tak u Hanišových. Tady je neděle odpoledne a vše, co se s ní souvisí, příčinou rozpadu vztahů i osobností. Hanišová s Bolavou by si mohly podat ruce. Jejich příběhy jsou temné, naplněné bolestí, strachem, násilím i smrtí. A přece se od knihy nelze odtrhnout. V mém případě ne kvůli vyžití se v temnotách duše hlavních postav, ale kvůli naději, že z nich vybřednou, že pochopí nesmyslnost cesty stávající. Hanišová však svým postavám ponechává jen pramalou volbu, naději a šanci. A přece se tam objevují. Díky za to, protože bych se mohla zacyklit v bezúčelné bezútěšnosti. Taky nemůžu Hanišové upřít neodbytný pocit reálnosti. Vždyť tahle planeta je plná pošuků, šmejdů a zoufalců. A pokud jich neznáte dost, buďte za to vděční.
Hanišová se osvědčila coby zlá sudička. To, z jakých povah a osudů poskládala Teovu rodinu, chce hodně špatnou zkušenost nebo hodně temnou představivost. I když nikdo z nich není nakonec ve své podstatě zlý. S kamarády to Teo, který si své stigma nese svým neradostným životem, nemá o nic lepší, zvlášť když má jen jednoho, Vychcana. A to je vážně nedobrá povaha. Je to vlastně dost dobrá motivační kniha, která se vztyčeným prstem varuje před slabostí, nečinností, zaslepeností, vč. té náboženské, a taky opičí láskou. Strávila jsem velmi podivná Nedělní odpoledne, z nichž jsem se vracela do normálního života naplněného prací, obyčejnými starostmi, ale i radostí a smíchem. Mám opravdu skvělý život, musím občas sama sobě připomenout.
Viktorie Hanišová sa v románe Neděle odpoledne opäť presadila ako autorka s citom pre psychologické hĺbky a schopnosťou vtiahnuť čitateľa do príbehu. Tentokrát sa zameriava na život malého Tea, ktorého detstvo je ovplyvnené podivínskou a samotárskou matkou a izolovaným životom.
Oceňujem, ako autorka výborne vykresľuje dusnú atmosféru, v ktorej Teo vyrastá. Podivné rituály, náboženské fanatizmy a izolácia od vonkajšieho sveta vytvárajú silný a nezabudnuteľný dojem.
Postavy sú komplexné a mnohovrstevné. Najmä vzťah medzi Teom a jeho matkou je vykreslený s veľkou citlivosťou a presvedčivosťou. Trochu som mala problém s Teom, ktorý je síce sympatický chlapec, no miestami pôsobí pasívne a ťažko sa s ním stotožňuje. Román nenápadne poukazuje na problémy súčasnej spoločnosti, ako je náboženský fanatizmus, izolácia a nedostatok empatie.
Celkovo hodnotím román Neděle odpoledne ako silný a emotívny román, ktorý nenechá svojho čitateľa ľahostajným. Hanišová tu opäť potvrdzuje svoj talent a schopnosť písať o zložitých témach s ľahkosťou a citlivosťou. Aj keď nie všetky aspekty knihy sú dokonalé, určite stojí za to si ju prečítať.
Smutný ,,drsný,, román rozdělený do tří částí ... Kniha s mírnou detektivní zápletkou... Kniha se četla dobře... Kniha mě vrátila i trochu do mého dětství a donutí člověka k zamyšlení - což je dobře ! Neděle odpoledne stojí za přečtení a zůstává u mě doma v knihovně ...
Opět tajemný, psychologický román z péra osvědčené české autorky. Román o vztazích, neschopnosti komunikovat, která vede až dramatickým a depresivním odhalením a která způsobí v rodině neštěstí. Román se studeně smutným tématem a s nadějným koncem. Pokud se naruší jedna strana trojúhelníku, zbortí se.
Míjení.
Toto slovo znělo snad ve všech recenzích, a ja ho musim napsat taky. Bohuzel mi to místy připomínalo muj vlastní domov, kde si každý nese silene těžký batoh plny zlých zážitků, strachů, zkusenosti a úzkosti, který ne a ne otevřít, přestože je zátěž rozežírá zevnitř. Ze začátku se to nezdálo, ale v druhé polovině se příběh pospojoval a autorka dokonale vykreslila psychologii postav. Sice se spojil, ale má tíseň se prohlubovala.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která mě velmi rychle pohltila natolik, že jsem od ní nemohla odejít. Stále jsem potřebovala vědět, co a hlavně proč se děje v neděli odpoledne. Je zde rozehrán příběh detektivním způsobem. Kniha je rozdělena do tří částí, kdy každá je věnovaná pohledu jedné osoby – maminky, tatínka a syna Tea, u kterého je popisováno období od dítěte do dospěláka. Autorka naznačuje, že s ním není něco v pořádku, takže dala prostor k různým hypotézám. Až závěrečné kapitoly přinesly rozuzlení. Jedná se o smutný, drsný román, který popisuje trápení a tragédii jedné rodiny.
Tvorbu Viktorie Hanišové mnozí z vás dobře znají. Než jsem se pustila do románu Neděle odpoledne, seznámila jsem se s povídkovou knihou Dlouhá trať. Ale nějak jsme si nesedly.
Neděle odpoledne byla oproti předchozí zkušenosti úplně jiný kafe. Pokud se mi podařilo vyšetřit více času na čtení, zabředla jsem do textu a nemohla se odtrhnout.
Po celou dobu četby mě cosi nepříjemně svíralo v hrudníku. Tenhle tíživý pocit jsem naposledy měla při čtení knihy Srpny od Jakuba Stanjury.
Příběh si prožijete pohledem tří postav Tea, jeho matky a otce. Bolí každý z nich.
Soucítila jsem, nenáviděla, odsuzovala, snažila se pochopit, odpustit, vcítit se...a zároveň s tím jsem si říkala, jak málo se mnohdy snažíme nahlédnout pod pokličku. Proniknout k samotnému jádru věci. Podívat se na věc očima druhých...
Doporučuji!
(SPOILER)
Viktorie Hanisova je jedna z mych nejoblibenejsich autorek vubec. Ziskala si me Rekonstrukci, kterou jsem cetla se zatajenym dechem. Nedeli odpoledne jsem si tak nemohla nechat ujit.
Asi malokomu bude hlavni postava sympaticka. Sledujeme vyvoj maleho chlapce v muze. Neni divu, jak dopadl, doma zrovna hostinne prostredi nemel. Proc se dozvime az na uplnem konci. Jak tizive muze byt rodinne prostredi a jak ho utek z reality v podobe kamarada svede az na spatnou cestu. Nastesti se Teodor vzpamatuje.
Prave proto, ze zadna postava nebyla sympaticka (zamer takoveho dila, jinak to ani nejde), cteni me nelakalo. Vzdy jsem sedla ke knize s tim, ze me zajima, jak to dopadne, ale samotnou cetbu si prilis neuzivam. Mam s tim problem vzdy, kdyz se s hlavnim hrdinou neztotoznim. Na konci jsem uz ale trnula, proc tata vzdy v nedeli odpoledne mizi a je to rodinne tajemstvi.
Knihu doporucuji, ale pokud s Viktorii Hanisovou teprve zacinate, doporucila bych jine jeji dilo.
Neděle odpoledne je mé druhé knižní setkání s autorkou. No a já jsem opět velmi ohromená jaký příběh nám v této knize paní Hanišová naservírovala.
Neděle odpoledne je kniha o traumatech z dětství, o neschopnosti komunikovat se svými blízkými, o tragédii, která postihla jednu rodinu a tajemství, které jí už dlouho tíží.
Na každého člena tohle všechno dopadlo a každý s tím bojuje po svém.
Při čtení mě mnohokrát napadlo, že celá rodina by potřebovala psychologa (matka mnohem víc léčbu na psychiatrii).
Kdyby vyhledali odbornou pomoc a komunikovali spolu určitě by vše zvládali lépe.
Malého Teodora mi bylo velmi líto. V dospělosti se pak jeho chování dalo zčásti očekávat. Možná i pochopit?
Trochu mě mrzí, že v půlce knihy se příběh začne trochu natahovat. Z pohledu matky pak tak nějak ztratí náboj.
I tak ale hodnotím velmi pozitivně.
(SPOILER)
Viktorie Hanišová je Paní spisovatelka. Jak už je typické, tak kniha obsahuje tolik námětů a rovin, nad kterými se člověk musí zamyslet.
Chápu, že úvodní typ psaní mnohým čtenářům nevyhovoval, mně byl Teodor svým myšlením a zmíněnou mluvou značně protivný. Zároveň si myslím, že je to dobře zvolená cesta k vystižení osobnosti Teodora a jeho pohledu na svět. Život pro něj nebyla žádná poetika, tak proč používat přikrášlené výrazy.
Velice zajímavá byla psychologicky ta část, kdy se Teo přidá ke šmejdům a začne se mu po finanční stránce dařit. Člověk má radost, že alespoň jeden aspekt jeho života už není úplně na nic a něco je v jeho životě konečně dobré, ale, proboha, za jakou cenu? Málem mi to zlomilo mozek.
Smutný odraz naší společnosti je zachycen v části Matka. Marička „jen“ potřebovala pomocnou ruku, ale jinakost nás dráždí, tak si do ní raději společně půjdeme kopnout. Naprosto pak chápu její oddanost Prorokovi. A potřeba věřit je tak snadno zneužitelná.
Kniha ve mně zanechala vlastně velice pozitivní pocit v tom smyslu, že si uvědomuji, jak sakra dobře se mám a ne každému je to společností, výchovou či tragédií dopřáno.
Opět originál, opět čtení, které zaujme svým překvapivým rozuzlením, prostě skvělá paní Hanišová.
Tahle knížka se mi moc těžko hodnotí. Z každé její stránky na mě dýchá taková deprese, že je mi z toho až úzko. Napsané je to moc dobře, ale mám z toho celkově takový "hnusný" pocit.
Smutná, tíživá kniha. Na jedno nedělní odpoledne obsahuje příliš mnoho těžkých témat a dusivé atmosféry.
I tak doporučuji.
Neděle odpoledne je depresivní čtení, tragický příběh jedné rodiny plný tajemství a nulové komunikace mezi jejími členy. Jak je možné navzájem zničit život nejen sobě, ale hlavně dětem. Od autorky bych rozhodně doporučila jiné romány.
Chcete uhlazené a romantické čtení? Rozhodně zapomeňte na nedělní odpoledne. Nevadí vám používání vulgarit (opodstatněných), zvládnete duševní marast způsobený hlavním postavám už od raného dětství? Čtěte a nenechte se odradit počátečními pochybami. Co z toho budete mít kromě bolavé duše? Možná uvědomění, jak důležité je včas odhalit pravdu, i když se bojíte, že můžete přijít o všechno. Děti jsou bezbranné, ale tátové a mámy někdy taky… Díky za závěrečné slzy.
Nádherná kniha o traumatech z dětství. O tom, jak nás utváří co o nás kdo řekne, aniž bychom si to uvědomovali. Jak jsme v dětství manipulovatelní, jak je naše duše křehká a jak je důležité znát příběhy druhých.
Zas mě nalákalo vysoké hodnocení čtenářů (85%) a zas jsem bohužel zklamaná. A divím se, že jsem knížku nakonec dočetla. Někdo jí tady dokonce nazývá nádhernou. Je to příběh plný ošklivostí a deprese, autorka umí psát, ale nic nádherného v tom nevidím a závěr je hodně nepravděpodobný. Který otec by tohle dělal tolik let?
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Skvělý psychologický román, ač značně depresivní. Knížku jsem v podstatě nemohla odložit. Je složená z vyprávění tří členů rodiny, syna, poté matky a otce. Z každé stránky čiší úzkost z nefunkčnosti celé rodiny, ze špatných vztahů, z nešťastného bytí každého z nich... Smutné čtení, které mě zasáhlo. Můžu doporučit.