Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549297/bmid_nedele-odpoledne.png
4
1063
1063
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. S nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny a s tím se mění i celá rodinná situace obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Interpreti: Filip Kaňkovský , Dita Kaplanová , Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Od autorky jsem již četla její knihu Houbařka a tak jsem očekávala, že příběh bude hutný a neveselý.
A to se také splnilo.
Osud rodiny vsazené do doby nedávné, kterou máme všichni v paměti, Vás nenechá knihu odložit. Postupným vyprávěním a odkrýváním příběhu jednotlivými členy této rodiny se dostaneme k tajemství, o kterém se nemluvilo. Ačkoliv žili jako rodina, byl každý ve svém trápení sám a hledal pomoc, jak uměl, matka v sektě, otec v práci a nejhorší ze všech mi přišel život jejich syna Tea.
Rozhodně doporučuji, i když Vás to rozseká!
Pokud máte dojem, že nemluvit o problémech se vyplatí, tak si dejte tento příběh. Pokud máte dojem, že je v pořádku být v sektě, dejte si tento příběh. A sakra, chlapi, je v pořádku být v práci úspěšný, ale chce to tu angažovanost ukázat i v rodině. Autorka si, jako obvykle, vybrala hutné téma, kdy jeden problém vede k dalšímu a dalšímu a pak už to jede jako lavina. A přitom stačí mluvit a zároveň i naslouchat. U knihy je výborné, že postupně vypráví všichni z rodiny. Nejprve Teodor. Ten mluví krutopřísně pubertálně a jak s ním jde čas, mluví stále stejně vulgárně, nespisovně a nedostudovaně. Ten jazyk ho vystihuje lépe než všechny činy. Dalším vypravěčem je jeho matka.Teo nám nastínil situaci v rodině, matka nám dá dílky do mozaiky, proč se, co děje a jak snadno člověk najde pochybné štěstí v sektě. A nakonec táta Jindřich. To je snad nejsmutnější figurka. A až ten nám poví, kam každou neděli mizí a co má rodina za kostlivce ve skříni. Tady je to vtipně myšleno obrazně i doopravdy, protože Teo má ve skříni kamaráda Hyna. Čtení to nebylo veselé, ani chvilku. Pokud máte náladu na splínek, tak doporučuji.
Tato kniha se mi ze všech knih, které jsem od této spisovatelky četla, líbila nejméně. Hlavně kvůli první části, která je podána z pohledu Tea. Je napsána slangem a to mně strašně vadilo. Spíš snesu nářečí, ale takhle nespisovnou mluvu ne, rve mi to uši. No, při čtení asi spíš oči....
Ale protože jsme byla zvědavá, jak vše dopadne, odhodlala jsem se k dalšímu čtení. Pak už se to četlo dobře, pokud se tak dá nazvat depresívní čtení o matce uvíznuté v náboženské sektě a nemastném neslaném otci, který se v neděli odpoledne ztrácí neznámo kam.
První část vyprávějící Teodora jsem preskakovala, to mi neslo. Matku a otce jsem zhltla. Jako celek výborný, jak událost ovlivní celou rodinu. Byla jsem pak u Milohlidky v Jičíně fotit knihu a dost mě mrazilo.
Totálně depresivní kniha. Zvláštní syn, psychicky narušená matka, nic neřešící otec, kostlivec ve skříni Hyn a záhadné nedělní odpoledne. Možná jsem čekala vše, ale tento konec určitě ne. Krásné vysvětlení chování rodičů a nedělní záhady. Skvělá kniha.
Každá rodina žije svůj život a má svá menší nebo větší tajemství. Tady jde spíše o drama. Kniha je rozdělena na tři části. Menší prostor je věnován otci a matce, největší jejich synovi Teovi.
Otec - pracující člověk, možná trochu flegmatik, ale pro Tea s velkým tajemstvím. Kam se tatínek vytratí každé nedělní odpoledne a proč se o tom nesmí mluvit.
Matka - její traumata z dětství se prolínají do dalšího života, je to náboženská fanatička. Navštěvuje se synem náboženské centrum - sektu, vychovává Tea a jelikož je "divný" a nechodí do školy, tak se s ním učí doma. Je neustále s ním, ovlivňuje ho a vyžaduje neustálý dohled.
Syn Teodor - jemu je zde dán největší prostor, jelikož na něm se vše podepisuje. Doma má ve skříni fiktivního kamaráda Hyna. V centru poznává kamaráda Vychcana, až později se projeví dosah tohoto seznámení. Na druhém stupni už chodí do školy a jeho život pokračuje přes pubertu až do dospělosti a.....
Autorka zde otevírá témata, jako jsou traumata přenášená z dětství, jak ovlivňují další život nejen jich, ale i těch, s kým žijí. Absolutní nedostatek komunikace a zatajování. Vše časem vyjde na povrch, tak jako i tady, se Teo doví, kam chodil v neděli odpoledne jeho otec.
Dostala mě věta - Moji rodiče mi pouze předali genetickou informaci, jinak s nima nemám už nic společnýho...........
Je mi líto těchto dětí, protože, jestli budou mít ony své děti, udělají většinou stejnou chybu a je to neustálý kolotoč.
Poslechnuto jako audiokniha. Moc pěkně podané, napínavé až do konce. Pohled tří lidí jedné rodiny na uplynulé události. Mě se to moc líbilo a doporučuji. Krásně namluveno panem Kaňkovským, Vlasákem a paní Kaplanovou.
Knihu i spisovatelku jsem objevila náhodou. Hledala jsem příběh vyprávěný z více perspektiv. První část je napsaná z pohledu Tea, kluka, který nechodí do školy, nemá žádné kamarády, doma ho učí jeho nábožensky posedlá matka. Členem rodiny je i otec, ale ten tráví většinu času v práci a k tomu každou neděli odpoledne někam záhadně mizí. Další část vypráví matka a nakonec otec. Bylo to hodně smutné čtení, ale nedá se to moc odložit, dokud se nedozvíte všechna rodinná tajemství.
Četla jsem Hanišové Houbařku, která byla top, takže očekávání byla veliká, nicméně top kvalit Houbařky toto dílo za mě nedosáhlo. Kniha se mi určitě líbila, nuti Vás číst od začátku do konce v jednom kuse, zvědavost jak to dopadne, kam otec v neděli chodí..Nemám problém, že je to kniha depresivní, naopak čtu také ráda. Vulgární mluva mě nijak nerušila. Moc se mi líbila kapitola Matka i Otec. Se synem Theem jsem měla problém..Začátek, popis běžného života Thea..hodně temné, studené až přepálené...sekta, hodně divná rodina..Po nástupu Vychcouše za mě rychlý, divný sešup k "normálu" flákání školy, hulení za školou, doma hraní PC..pak útěk, kde se autorka zase snaží udělat z Thea "divnouse" jako dospělák, který byl x hodin na netu, neví co je Starbucks atd.? V práci přitom působí normálně. Pak po opětovnému nástupu Vychcouše je zase za zlouna. Dobrá..ale proč pak ta morální kocovina, že v podivném podnájmu, který se Theovi nijak nelíbil bylo lépe? Nějak jsem nepochopila po čem vlastně hrdina touží, co si přeje. Za mě nelogický vývoj, nedotažený...Ten závěr poměrně zajímavý, ale taky jsem čekala větší pecku.
Depresivní příběh rodiny ze tří pohledů, syna Teodora, matky Maričky a otce Jindřicha. Nejdříve jsem Tea za jeho pobožnou matku litovala a jeho životní etapa s Vychcanem mě vůbec nebavila, ale těžko se dá soudit dokud se nezná celá skutečnost, smutný osud a rodinné tajemství....
Připravte se na hodně depresivní čtení. Příběh z pohledu syna, matky a otce vám nechá nahlédnout do jedné obyčejné rodiny, jejíž život se však vlivem událostí, a to i těch politických, naprosto zhroutí. Na vině však nejsou jen ty vnější události, ale především vnitřní svět každé postavy a nekomunikace mezi nimi. Na mě kniha působila jako děsivý thriller o tom, jak to dopadne, když se problémy zametají pod koberec, když se nemluví o tom, co a proč se stalo, jak se na věc díváme, jak se cítíme, když nechceme, aby nám druzí porozuměli.
Jednu hvězdičku ubírám jen za tu příšernou mluvu v první části, která se mi i na dospívajícího kluka zdála přehnaně hrubá a na tak strašné pravopisné chyby se prostě nemůžu dívat. Chvílemi mi to přišlo až dost rozvláčné, než jsme se konečně dozvěděli, co se celá léta a proč vlastně dělo každou neděli odpoledne.
Nesuď člověka za jeho činy, když neznáš jeho příběh.
Tohle bylo hodně dobré, silné, možná nejsilnější z dosavadní tvorby. Titul si rozhodně zaslouží nějaké ocenění.
Knížku jsem si pořídila na základě nějakého žebříčku tady na Databázi knih - nejčtenější knihy nebo tak něco. No už na první stránce jsem ji měla chuť odložit kvůli pro mě nepřijatelnému stylu psaní (cejtim, držim, mokrýho studenýho kormidla, černý nacucaný mraky...). Znovu jsem se podívala na hodnocení a rozhodla jsem se tomu dát šanci, zejména kvůli názvu knihy, protože i u nás má neděle odpoledne svou tradici. Naštěstí ne zastřenou takovým tajemstvím. No, přečíst jsem to přečetla, když jsem překonala prvotní šok z toho čecháčského (čecháčskýho) stylu spojeného se slangem a vulgarismy... Ale další knížku si už od této autorky nepořídím a tuhle pošlu o dům dál.
Moje třetí kniha od Hanišové a zatím za mě nejlepší, opět jsem ji přečetla jedním dechem. Příběh jedné rodiny, Teodora a jeho rodičů. Kniha je rozdělena do tří částí, pomalu se před námi rozvíjí příběh chlapce s mateřským znaménkem na oku. Bylo to napínavé, strukturované, děj se stupňoval, postupně vyplývaly na povrch nové skutečnosti a mohla jsem si tvořit mozaiku rodinného osudu.
Kniha mě hrozně bavila, líbily se mi pohledy syna, matky a otce na nedělní odpoledne. Jazyk knihy mi krásně dokresloval postavy. Nakonec je opravdu těžké postavy litovat, když svou vlastní vinnou a chováním měli svůj osud. Určitě knihu doporučuji přečíst, příběh je svižný a nakonec Vás donutí se zamyslet nad vašim chováním a komunikací s vašimi blízkými.
Kniha nebyla špatna, ale asi bych pro ni nesáhla, nebýt čtenářské výzvy. Kniha se četla celkem dobře. Bylo pro mě překvapením, že pak v knize byl příběh vyprávěn z pohledu i matky a otce. Tudíž aspoň čtenář mohl pochopit nějaké situace. Každopádně jak už tu někdo psal přede mnou, po dočtení knihy mám spoustu dalších otázek.
Velká porce deprese o osudu tří obyčejných lidí, kteří díky své potřebě "hlavně o tom nemluv" "neřeš to" "nech to být" se zamotávají do beznaděje a nepochopení, a přitom by stačilo spolu víc mluvit.
Tak jako každá kniha od této autorky i tahle je ze života. Je to takové malé nakouknuti do duší obyčejných lidí, skrývá se v tom pravda i poselství.
Viktorie Hanišová servíruje další porci deprese, podušené s řadou nevábných přísad. Ale nenechte se odradit, Neděle odpoledne je dobrá kniha. Ten druh knihy, co posbírá nějakou tu cenu a ve filmovém zpracování se objeví pár známých herců. Ale také je to hnusná kniha. Ten druh knihy, kde se detailů štítíte a z postav a kulis je vám nevolno. Přesto čtete dál. Asi pro marnou naději, že občas věci nedojdou tam, kam směřují.
Něco bylo hodně dobré. Ty šílené vztahy, které čtenáři způsobovaly depku. Divná matka. Divný otec. Divný syn. Začátek moc povedený, ujetá výchova, skřet Hyn ze skříně, sekta a vymývání mozků, izolace syna a nekomunikace, a důsledky toho všeho. Jak hrozné vztahy plodí ještě hroznější.
Ale v druhé části už mi přišlo, že autorka moc tlačí na pilu, obdobný pocit jsem měla už kdysi u Anežky a Rekonstrukce. Prostě najednou se mi zdálo všechno přehnané. Morální zkaženost a hajzlovství ukázané přes prodej hrnců babičkám a dědečkům, to už mi přišlo až moc polopatické, víc nechci prozrazovat, u téhle knihy spoilery nejsou vhodné...
Autorka přesto patří k mým oblíbeným, její psaní je nevšední, povídky Dlouhá trať byly silné a nevídané a Houbařka byla pro mě prostě skvělá.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Zvláštnost a jinakost knihy mě ze začátku velmi odrazovala. Obecná čeština, žádné uvozovky, divné postavy...
Jenže pak mi to celé došlo, poslední stránka přečtená a poslední část skládačky byla na svém místě.