Nedokončené vyznání

27.03.2020

Tato kniha je mi sympatická. Sice bych měla lehké námitky k formě a propracovanosti, z tematiky by se dalo vytěžit i více, ale v podstatě jsem ráda za to, jak to pan Gide pojal a hlavně oceňuji poměrně provokativní námět a názory. Věřím, že si tato kniha získá mnohé, kteří opovrhují konvencemi konzumní společnosti; kteří se snaží nedělat věci tak, jak se to "má" či se neradi starají při svých činech jen o to, jak to bude vypadat, místo aby se spíše starali o čin sám. Věřím, že si získá i mnohé sympatizanty s rovnými právy mužů a žen ve společnosti jako takové i v každodenních jemných odstínech života. Ale také věřím, že mnohdy to může být pro některé trochu za hranou ("...uvědomuješ si, jaká přítěž je dítě ženě, která touží po svobodě? Jaké je to područí? Otroctví?"). Tam, kde jiné nejspíš ztratil, mě si získal. Dokonce bych snad navrhla, že bych šla ještě dál. Jelikož je jasné, že hlavní (ženské) postavy mají své cíle, svou touhu se vzepřít typické roli ženy ve společnosti i v manželství, a to svým přístupem k tomuto svazku, k rodičovství, ale také ke studiu nebo k práci. Zamlada jsou plné ideálů. Ale co pak? Pak nejspíš spadnou do stejné nuznosti, jakou v mládí hanobily. Vím, že nešlo o šťastný konec či naději, ale spíš o to poukázat na problém s dosažením a zachováním individuality každého z nás, která je pošlapávána vším, "co se sluší a patří". I tak bych uvítala alespoň náznak, že někdo setrvá, že se nepodvolí, že bude pevný ve svém názoru a prožije si ho až do krajnosti, místo aby se nechal svést názory druhých.